Hošnice () jsou malá vesnice, část obce Strupčice v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Nachází se na pravém břehu Srpiny asi dva kilometry jihovýchodně od Strupčic. Prochází zde silnice II/251. V roce 2011 zde trvale žilo 62 obyvatel ve 24 domech. Hošnice leží v katastrálním území Sušany o výměře 7,77 km².

Název Název vesnice je odvozen z osobního jména Hošna ve významu ves lidí Hošnových. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Hosniz (1203), Hoschniz (1207), Hosnicz (1341), v Hossniczy (1507), wes hassniczy (1575), HOsznitz nebo Hoschnitz (1787) a Hoschnitz (1846).

Historie Rané dějiny První písemná zmínka o Hošnicích pochází z roku 1203, kdy většina vsi patřila oseckému klášteru. O pět let později král Přemysl Otakar I. klášteru věnoval i svůj zdejší dvůr. Vlastnictví části Hošnic klášteru roku 1209 potvrdil i biskup Daniel II., zatímco druhá část patřila ke komořanskému statku. Podle regionální vlastivědné literatury z konce devatenáctého století stával původní královský dvůr údajně na návsi a byl obehnán příkopem, z něhož se později stal rybník.

Do osmnáctého století náhled|Bývalý hostinec náhled|Statek v severní části návsi (zbořen v letech 2012–2015)

Osecký klášter vesnici spravoval prostřednictvím svého statku ve Škrli, a hošničtí poddaní proto museli robotovat na jeho pozemcích. Během šestnáctého století se v Hošnicích rozšířil protestantismus a během stavovského povstání v letech 1618–1620 vesnici klášteru zabavily české stavy, od kterých ji koupil Bohuslav z Michalovic. Po bitvě na Bílé hoře jako jeden z direktorů povstání přišel o majetek, a Hošnice se vrátily zpět k oseckému klášteru. Po třicetileté válce byla vesnice podle berní ruly z roku 1654 v dobrém stavu. Žilo v ní šest sedláků, sedm chalupníků a tři poddaní bez pozemků. Celkem měli 35 potahů a chovali 31 krav, osmnáct jalovic, 72 prasat a devatenáct koz. Dobytek a pěstování pšenice představovaly základ hošnického hospodářství. Jedna z usedlostí nepatřila klášteru ale ke statku Kopisty, jehož majitelem bylo město Most. Klášterním úředníkem ve vsi býval rychtář. Jeho funkci v roce 1654 zastával Paul Hammer, který směl čepovat pivo odebírané z klášterního pivovaru.

V osmnáctém století vesnici opakovaně nepříznivě ovlivňovaly časté průchody a pobyty vojsk a část vsi roku 1746 podlehla velkému požáru. Podle díla Jaroslava Schallera z roku 1787 v Hošnicích stálo sedmnáct domů, z nichž jeden patřil ke slatinickému statku, který vznikl roku 1709 oddělením od Kopist. Bývalý královský dvůr už zanikl a na jeho místě stávala kovárna, ve které tři dny v týdnu pracoval kovář ze Strupčic. Později byla kovárna zbořena a na jejím místě vznikla kaple svatého Víta vysvěcená roku 1846.

Od devatenáctého století V polovině devatenáctého století u Hošnic vznikl hnědouhelný důl Magdaléna založený J. Willfahrtem. Tři až pět horníků v něm v hloubce dvacet metrů dobývalo z 2,2 metrů mocné sloje 100–150 tun uhlí ročně. Důl později získala rodina Richterů a s jednou delší přestávkou byl v provozu až do přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Zemědělství bylo hlavním zdrojem příjmů až do dvacátého století. Koncem devatenáctého století k vesnici patřilo 262 hektarů polí, pět hektarů pastvin a půl hektaru luk. Pěstoval se především ječmen, pšenice, řepa, luštěniny, pícniny a v malém množství oves, žito a brambory. Tyto plodiny byly ve dvacátém století nahrazeny cukrovou řepou, cibulí, pšenicí a jarním ječmenem určeným k výrobě sladu. V sadech se pěstovaly hrušky a švestky.

V roce 1847 v Hošnicích žilo 149 obyvatel ve 25 domech, z nichž jeden patřil svobodnému pánovi z Ottilienfeldu. Děti v devatenáctém století docházely do školy ve Strupčicích.

V roce 1928 byla do vsi zavedena elektřina z kadaňské elektrárny, ale k rozvodné síti se připojili jen některé usedlosti. Ve stejném roce byl postaven vodovod z Pyšná do Havraně, ale ani o něj neměla obec zájem. Domy čp. 28 a 33 sloužily jako hostince a u jednoho z nich býval koloniál. Řemeslo provozovali pouze kovář, kolář, zedník a krejčí.

Říjnové obsazení Sudet na základě Mnichovské dohody v roce 1938 uvítala německá většina v Hošnicích jako osvobození. Vzápětí byla zrušená česká škola a v průběhu druhé světové války v okolních dolech pracovali váleční zajatci z Ruska. Rudá armáda vesnici osvobodila večer 8. května 1945. Postupující oddíly se zde rozdělily a pokračovaly dále do Sušan nebo do Škrle. Po válce bylo německé obyvatelstvo vysídleno, ale přestože na jeho místo přišli noví přistěhovalci, počet obyvatel vsi oproti předválečnému stavu klesl asi o třetinu.

Ve druhé polovině dvacátého století se vesnice změnila. Byla zbořena kaple a rybník upraven na požární nádrž. Na východním okraji vyrostl nový zemědělský areál, ale koncem dvacátého století už byl zchátralý. Většina původních usedlostí pochází z devatenáctého století, ale charakter vsi narušily čtyři novostavby domů typu okál. Nenarušený vzhled se zachoval pouze na západní a částečně na jižní straně návsi.

Obyvatelstvo Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 125 obyvatel (z toho 61 mužů), z nichž bylo jen 21 Čechů a ostatní Němci. Tři lidé byli bez vyznání a ostatní patřili k římskokatolické církvi. Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 171 obyvatel: 31 Čechoslováků, 139 Němců a jednoho jiné národnosti. Počet lidí bez vyznání vzrostl na osmnáct, jeden byl evangelík, dva židé a ostatní se hlásili k římskokatolické církvi.

+ Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2021 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Obyvatelé 142 158 133 125 119 125 171 111 74 46 50 52 52 62 55 Domy 24 27 27 31 26 30 32 29 17 16 21 23 24 22

Obecní správa a politika Po zrušení poddanství se Hošnice v roce 1850 staly samostatnou obcí, kterou zůstaly až do roku 1960, kdy se staly částí obce Sušany. Spolu s nimi byly od 1. května 1976 (nebo už od 30. dubna) připojeny ke Strupčicím.

Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. Z rozdělených 92 hlasů v Hošnicích získaly 69 hlasů Sudetoněmecká strana a 23 hlasů Německá sociální demokracie.

Pamětihodnosti náhled|Torzo podstavce kříže na okraji pole jižně od vesnice

Ve vesnici stávala kaple svatého Víta z roku 1846. Na obdélnou loď navazoval užší trojboký presbytář. V průčelí členěném toskánskými pilastry stála hranolová věž s jehlancovou střechou s lucernou. Zbořena byla na počátku šedesátých let dvacátého století, ale památková ochrana byla zrušena dodatečně až v roce 2009. V místech u zaniklé kaple se dochovalo pískovcové sousoší svaté Anny Samotřetí v životní velikosti z roku 1716. Svatá Anna v něm v náručí drží děvčátko Pannu Marii a Krista (také jako dítě). Kromě něj u křižovatky stojí pískovcový sloup Nejsvětější Trojice z roku 1861 od místního kameníka Dietze a na východním okraji vesnice sloup s ukřižovaným Kristem na volutovém podstavci s reliéfem Panny Marie z roku 1739. U cesty do Malého Března bývala socha svatého Jana Nepomuckého a v poli jižně od vesnice stávala boží muka.

Většina zástavby vsi pochází z přelomu devatenáctého a dvacátého století, ale některé domy mohou mít starší jádro. Mezi starší usedlosti náleží dům (dříve čp. 1) s polovalbovou střechou, ke kterému patří bývalý výměnek s eklektickým průčelím. Obě budovy odděluje klenutá brána se vzdutou římsou. Domy usedlostí čp. 3 a 4 jsou postaveny delší stranou podél návsi. Do dvora první z nich se vjíždí půlelipticky zaklenutým portálem, usedlost čp. 4 má bránu s trojúhelníkovým štítem. Na severním konci návsi ještě v roce 2006 stávala dvouštítová usedlost s obytným domem a výměnkem, spojenými půleklipticky klenutou bránou, ale později byla zbořena. Usedlosti čp. 11, 12 a 20 mají starší jádra, ale jejich dochovaná podoba je výsledkem novodobých modernizací. U domu čp. 19 stojí patrová klasicistní sýpka.

Galerie

Odkazy Reference

Literatura

Související články Římskokatolická farnost Nové Sedlo nad Bílinou Římskokatolická farnost – děkanství Jirkov

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Chomutov Kategorie:Sídla v Mostecké pánvi Kategorie:Těžba hnědého uhlí v Česku Kategorie:Těžba v okrese Chomutov Kategorie:Strupčice