Hradiště () je malá vesnice, část města Postoloprty v okrese Louny v Ústeckém kraji. Nachází se asi pět kilometrů jihozápadně od Postoloprt. Hradiště leží v katastrálním území Hradiště nad Ohří o rozloze 1,37 km².

Název Výraz hradišče znamenal ve staročeštině místo, kde stával hrad, případně místo ke stavbě hradu vhodné. Nejednalo se ale o kamenný hrad, nýbrž opevnění obehnané příkopem a hliněným valem s kamennou čelní plentou, jak se v Čechách vyskytovalo do konce 12. století. V katastrálním území vesnice ale žádné stopy po hradišti nalezeny nebyly. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: de Hradische (1238), Hradiscz (1369), in Hradyst (1386), pod Hradissczem (1434), ves Hradisstie (1573), Hradisstie (1631) a Hraidisch (1672).

Pravěk Ve sbírkách teplického muzea se nachází železný meč, který byl na katastru obce objeven v roce 1905. Dlouhý je necelých 50 centimetrů. Údajně pochází z některé dílny v Římě a do Čech se dostal v době Marobudovy říše na přelomu starého a nového letopočtu. Šlo o první nález svého druhu mimo území římské říše. Laténská kultura je zastoupena nálezem zahloubeného domu, který se podařilo v roce 1937 objevit řediteli německého žateckého muzea Maxi Wirdingerovi. Na jeho podlaze byla odkryta pražnice, kuchyňské zařízení, na němž si keltští obyvatelé domu připravovali pokrmy. Kromě toho se v kulturní vrstvě domu nalezly zlomky tkalcovských závaží, říční mušle, jelení lebka s odřezaným parožím a kly mladých prasat.

Historie Za první písemnou zmínku o Hradišti se zpravidla považuje přídomek „de Hradische“ za jménem šlechtice Zdaty (v originálu Sdata), vystupujícího jako jeden ze svědků na listině Václava I. ze srpna 1238. Hradišť bylo už v té době v Čechách mnoho. Vychází se ale z faktu, že se listina týká hned několika vesnic v okolí Postoloprt a na listině svědčí i Mikuláš z Března, což je nedaleká ves. Nicméně po Zdatovi se už v budoucnu nikdo podle Hradiště u Postoloprt nepsal.

Neznámo kdy se stal majitelem části Hradiště Albrecht starší z Kolowrat. Vyplývá to z faktu, že v roce 1380 měl ke zdejšímu kostelu svatých Šimona a Judy patronátní právo, když zde toho roku instaloval faráře Mikuláše z Přimdy. August Sedláček uvádí, že ke zdejšímu kostelu měl tento velmož patronát ještě roku 1392. Opírá se přitom o zápis v konfirmační knize. V něm se uvádí, že 21. února 1392 souhlasila arcibiskupská konzistoř s velmožovou žádostí a na místo zesnulého faráře Mikuláše řečeného Suild (což mohl být onen Mikuláš z Přimdy) ustanovuje hradišťským plebánem Rudolfa Purše rodem z Hořan. Problémem je, že Albrecht byl v té době už více než půl roku po smrti. Zemřel 5. července 1391 a pohřbený byl v kryptě klášterního kostela v Dolním Ročově, který založil. Jediným vysvětlením může být, že k zápisu do konfirmační knihy došlo se zpožděním.

náhled|vlevo|Sloup na návsi z roku 1715

Hradiště ale nevlastnili jen Kolovratové. V pozdějších letech se při instalaci nových farářů zároveň s nimi vyskytují i další šlechtici. Zřejmě v sousedství kostela stávala tvrz, po které se v terénu nedochovaly žádné stopy. Prvně se uvádí v roce 1413, kdy ji od Viléma z Luk získal Mikuláš z Okoře. V následujícím roce ke kostelu společně podávali nového faráře. Už ale v roce 1408 vlastnil část vsi žatecký měšťan Martin Pitrkauf spolu s Janem ze Chříče. Feudální majetková roztříštěnost pokračovala po celé 15. století a nedostatek pramenů neumožňuje se v ní přesně orientovat. Bořivoj Lůžek, autor příslušného hesla v kompendiu o severočeských hradech, zámcích a tvrzích, uvádí, že roku 1453 zemřela Magdaléna Černobýlová a vesnici získal Zbyněk Zajíc z Hazmburka. Podle Augusta Sedláčka ale ve stejném roce většina vesnice patřila Benešovi z Kolovrat. Poslední zmínka o tvrzi pochází z roku 1488, později se už v písemných pramenech nevyskytuje. V roce 1511 byla vesnice součástí novohradského panství, patřícího Kolovratům. V roce 1573 zakoupil novohradské panství Jan V. Popel z Lobovic. Ten Hradiště z dominia vydělil a prodal je Václavu Fraňkovi Strážskému z Liběchova, který je už roku 1580 prodal za 11 500 kop míšeňských grošů Bohuslavu Felixovi Hasištejnskému z Lobkovic. Smlouva je pro historii vesnice významná, protože vyjmenovává příslušenství ke statku: poddanské platy, vodoteče, mlýn, louky, dva ovocné sady a hned tři rybníky, lokalizované do prostoru mezi Strkovicemi a Hradištěm. K Hradišti také patřil v určité délce tok Ohře.

náhled|Ohře pod Hradištěm

Vesnice se tak stala součástí rozsáhlého lobkovického panství Líčkov. Jenže v roce 1594 byl tehdejší majitel Líčkova, Jiří Popel z Lobkovic, za pikle proti Rudolfovi II. odsouzen ke ztrátě všeho majetku a panství bylo – i na jednotlivé díly – na prodej. Hned v roce 1594 si Hradiště – a spolu s nimi Selibice a Zálužice – zakoupil Karel Hruška z Března, který sídlil na tvrzi v Bitozevsi. Součástí kupní smlouvy byla výsadní krčma v Hradišti. Termín výsadní znamenal, že krčmář směl čepovat jen to pivo, které mu dodávala vrchnost. Kromě toho je pozoruhodný údaj o louce „za vodou při lesích ležící“. Spolu se zprávami o třech rybnících je to doklad o proměnách krajiny. Nejen rybníky, ale ani lesy už za Ohří směrem k Dolejším Hůrkám nejsou. Součástí bitozeveského panství bylo Hradiště až do zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století.

V roce 1623 se Hradiště stalo předmětem konfiskace, když jeho tehdejší vlastník Tobiáš Hruška z Března za účast ve stavovském povstání přišel o všechen nemovitý majetek. V držení Bitozevse – a tím i Hradiště – se postupně vystřídali Adam z Herbersdorffu, Pavel Michna z Vacínova a jeho potomci a konečně od roku 1671 Jiří Ludvík ze Sinzendorfu. Ten ho definitivně připojil k rozsáhlému postoloprtskému panství.

náhled|Budova školy z roku 1912

Třicetiletou válku přečkalo Hradiště jako jedna z mála vesnic v regionu bez větší újmy. Podle berní ruly z roku 1654 nebyla žádná z deseti zdejších usedlostí pustá. Každý z poddaných měl chmelnici, hostinský se jmenoval Linhart Grossman. Oproti předbělohorském období došlo ke značné proměně obyvatelstva, když zde z předválečného období zůstali jen Benešovi a Kumpoštovi. Příjmení obyvatel naznačují, že vzrostl počet německých usedlíků. Přibližně o sto let mladší tereziánský katastr opět uvádí deset statků. Ve vsi provozovali řemeslo tesař a švec, rozloha chmelnic se snížila na půl hektaru.

V roce 1817 postavila vrchnost provizorní dřevěný most přes Ohři, který Hradiště spojoval s protilehlými Lišany. Kromě tohoto údaje uvádí Ponfiklova Topografie z roku 1828 také první přesný počet obyvatel vesnice, kterých bylo devadesát. Žádný ze tří rybníků, o nichž mluvily prameny v 16. století, už neexistoval. Za prusko-rakouské války bylo ve vsi ubytovaných třicet pruských husarů, které obyvatelé po devět dní živili. Vojáci do vsi zavlekli choleru, na kterou dva místní zemřeli.Roedl 2021, s. 109.

náhled|vlevo|Jeden z řopíků u vesnice

V roce 1843 byl zrušen starý hřbitov obklopující kostel a jižně od vesnice zřízen nový. Na začátku 20. století byl ve vsi hostinec, obchod a z řemesel byli zastoupeni švec a truhlář. Nejstaršími spolky byly zemědělské kasino pro Hradiště a okolí, založené v roce 1888, a spořitelní spolek pro farnost Hradiště a Zálužice z roku 1901.

Dlouhou tradici má v místě škola, což souvisí s tím, že Hradiště bylo sídlem farnosti. Už v roce 1702, dávno před zavedením povinné školní docházky, žádala obec vrchnostenský úřad o příspěvek na adaptaci domku, který bude sloužit jako škola. Nová školní budova byla postavena v roce 1791 na místě dnešního čp. 6. Nejnovější školu, kde se vyučovalo až do poloviny 20. století, dnešní čp. 24, vyprojektoval postoloprtský stavitel Wilhelm Semm. Otevřena byla v roce 1912.Roedl 2021, s. 108–109.

Ve druhé polovině třicátých let 20. století byl v okolí Hradiště na pravém břehu Ohře vybudován pás lehkých opevnění, nazývaných lidově řopíky. Na katastru vesnice se jich nachází šest.

Obyvatelstvo Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 147 obyvatel (z toho 71 mužů), z nichž bylo šestnáct Čechoslováků a 131 Němců. S výjimkou jednoho evangelíka byli římskokatolického vyznání. Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 157 obyvatel: sedmnáct Čechoslováků a 140 Němců. Všichni byli římskými katolíky.

+ Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2021 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Obyvatelé 148 142 141 154 141 147 157 75 68 54 34 21 41 40 46 Domy 18 18 18 28 27 24 28 25 17 12 11 17 16 17

Obecní správa Při sčítání lidu bylo Hradiště v letech 1850–1960 obcí v okrese Žatec (1850–1950) a později v okrese Louny. V letech 1960–1976 byly částí obce Strkovice v okrese Louny. Od 1. května 1976 do 31. prosince 1980 byly částí obce Skupice. Od 1. ledna 1981 jsou částí města Postoloprty.

Pamětihodnosti Na okraji vesnice stojí památkově chráněný kostel svatého Šimona a Judy ze druhé poloviny čtrnáctého století. Dochovaná podoba pochází z barokních úprav v osmnáctém století. Na návsi před kostelem stojí torzo mariánského sloupu. V roce 1715 ho dal postavit kněz Georgius Voitländer de Goldberg jako poděkování Panně Marii, protože se Hradišti vyhnula morová epidemie z předchozího roku. Odhalen byl 23. dubna. Roku 1888 byl nákladem místní rodiny Scheiterů opraven. Ze sloupu zbyl jen dvoustupňový sokl a dřík sloupu, vlastní socha chybí.Roedl 2021, s. 111.

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Louny Kategorie:Sídla na Ohři Kategorie:Sídla v Mostecké pánvi Kategorie:Bývalé obce v Česku Kategorie:Postoloprty