Krásný Les, do roku 1948 známý pod německým názvem Schönwald, je vesnice a část obce Petrovice v okrese Ústí nad Labem v Ústeckém kraji. Nachází se v Krušných horách, v blízkosti česko-německé státní hranice, asi patnáct kilometrů od krajského města Ústí nad Labem. Tvoří jej osady (základní sídelní jednotky) Krásný Les, Nakléřov a Větrov s vlastními katastrálními územími. Katastrální území Krásného Lesa se rozkládá na zhruba 23 km² a leží v nadmořské výšce od 500 do 734 metrů.
Tato dříve samostatná vesnice byla založena ve 13. století německou kolonizací. V době pobělohorské se z Schönwaldu stalo středisko zemědělské výroby. V polovině 19. století zde žilo téměř 3400 obyvatel a svého času šlo o největší sídlo mikroregionu Krušnohoří. Populačně však bylo dlouhodobě ztrátové a největší pokles počtu obyvatel způsobil odsun sudetských Němců po druhé světové válce, po němž se dříve dominantně německá vesnice stala výrazně nedosídlenou. V padesátých letech byla zbořena celá severozápadní část Krásného Lesa, zasahující do hraničního pásma, a v téže době byl založen státní statek. 1. července 1980 se vesnice stala administrativně částí obce Petrovice.
V okolí Krásného Lesa se nachází velké množství objektů individuální rekreace a řada přírodních a kulturně-historických atraktivit. Na jeho katastrální území zasahují čtyři typy chráněných území, a to přírodní rezervace, přírodní park, ptačí oblast a evropsky významná lokalita. Přímo ve vesnici pak stojí památný strom a několik kulturních památek.
Historie Ves Schönwald byla založena ve 13. století německou kolonizací oblasti jihovýchodně od vrchu Špičák a první písemná zmínka o ní pochází z roku 1382. V roce 1437 dal císař Zikmund Lucemburský oblast Schönwaldu a nedalekého Streckenwaldu (dnešní Větrov) v léno Wolfu Tellerovi. Během následujících století ves několikrát změnila majitele. Za vlády Jiřího z Poděbrad je uváděna jako majetek Koruny české a od roku 1477 byla součástí krupského panství. Jeho majiteli, Václavovi z Vartenberka, však bylo v roce 1547 zkonfiskováno pro účast ve stavovském odboji proti králi Ferdinandovi I. Habsburskému. Schönwald, spolu s Petrovicemi a Nakléřovem, zakoupil od císaře Rudolfa II. v roce 1580 Damian Tham ze Sebotendorfu, který zde nechal vybudovat statek s tvrzí a pivovar. Jeho potomci o schönwaldské panství přišli v pobělohorských konfiskacích a následující vlastník, armádní důstojník Ferdinand de Couriers, k němu v roce 1623 nechal připojit Velké Chvojno, Malé Chvojno a část Předlic. Po jeho smrti zůstalo v majetku manželky Josefiny, která se provdala za Mikuláše ze Schönfeldu.
náhled|Schönwald (uprostřed) na Müllerově mapě Čech z roku 1720|alt=Výřez staré mapy s kopečkovou metodou a značeným Schönwaldem
Za třicetileté války vypálili Švédové v roce 1639 místní hřbitovní kostelík (k jeho obnově došlo roku 1656). Roku 1680 vypuklo na území panství velké selské povstání, po jehož potlačení byli popraveni dva poddaní. V majetku Schönfeldů bylo panství až do roku 1704, kdy se Viktorie ze Schönfeldu (vnučka Mikuláše) provdala za hraběte Františka Ignáce Vratislava z Mitrovic. Ten nechal v Schönwaldu v roce 1708 postavit barokní zámek, patrně na místě původní tvrze, který se v přestavbě dochoval dodnes. Mitrovicové posléze panství vlastnili až do roku 1792, kdy na něj pro jejich zadlužení byla uvalena nucená správa. O dva roky dříve byla započata výstavba zdejšího farního kostela Nanebevzetí Panny Marie na místě původního hřbitovního kostelíku, dokončená v roce 1795. Panství koupil v dražbě Josef z Hackelbergu-Landau, který jej v roce 1801 prodal Antonínovi a Františkovi Waagnerovým z Knínic.
V roce 1813 schönwaldským panstvím postupoval pruský generál von Kleist, který se zasloužil o porážku francouzských císařských vojsk v bitvě u Chlumce. Na počest tohoto vítězství stojí v Nakléřově od roku 1913 Kleistův pomník. Schönwaldské panství se počátkem 19. století utápělo v dluzích, a tak bylo v roce 1836 prodáno advokátovi Likovcovi. Vzhledem k jeho nenadálému skonu však zanedlouho opět změnilo majitele, kterým se stal továrník Antonín Balle ze Cvikova. Po jeho smrti odkoupil podíly dědiců v letech 1874 až 1878 bankéř Emanuel Sommer z České Lípy. V roce 1893 prodal Krásný Les hraběti Friedrichovi z Westphalen-Fürstenbergu.
náhled|vlevo|Turistická chata pod Špičákem na pohlednici z roku 1910|alt=Chata pod kopcem
V roce 1907 byla pod vrchem Špičák, který byl oblíbeným turistickým cílem, postavena turistická chata. V noci z 8. na 9. července 1927 zasáhla Schönwald přívalová povodeň, která si vyžádala velké materiální škody a oběti na lidských životech. Rozvodněný Rybný potok a sesuvy půdy zničily zdejší silnici, 32 domů a způsobily smrt dvou lidí a více než dvou desítek hospodářských zvířat. Celkem za deset hodin bouře spadlo na vesnici 209 mm srážek. Škody byly nakonec vyčísleny na 10 milionů korun. Friedrichův syn Otokar přišel o část schönwaldského panství během pozemkové reformy a zbytek pozemků, lesů a zámek prodal v roce 1931 městu Ústí nad Labem.
V důsledku Mnichovské dohody se Schönwald a celé Sudety staly počátkem října 1938 součástí nacistického Německa a od dubna 1939 byly v jeho rámci součástí říšské župy Sudety. Během druhé světové války byli v místním zámku vězněni nejprve francouzští váleční zajatci (v letech 1940 až 1941) a posléze od listopadu 1941 do března 1945 starší práceschopní ústečtí Židé. V roce 1941 se z rozhodnutí gestapa stal zámek sběrným táborem (), byl částečně renovován (opravou bylo pověřeno 12 Židů z Ústí nad Labem) a v listopadu do něj byli nuceně sestěhovaní první Židé. Celkem táborem prošlo 103 osob. Táborový režim byl uvolněnější a internovaní se mohli volně pohybovat po vesnici a nakupovat v místních obchodech. Jejich osud není z velké části znám. Dohromady 55 jich v táboře zahynulo, další byli deportováni do rodinného tábora ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau.
náhled|Původní zástavba Schönwaldu počátkem 20. století|alt=Čtyři černobílé snímky zástavby Schönwaldu na pohlednici z počátku 20. století
Po skončení války došlo k odsunu místního německého obyvatelstva, v důsledku čehož byla vesnice výrazně nedosídlená. Již za První republiky totiž byla dominantně německá. V roce 1948 byl Schönwald přejmenován na Krásný Les. Ještě několik let po válce byla zdejší zástavba mnohem rozlehlejší než v současnosti a pokračovala podél Rybného potoka až ke státní hranici, kde přecházela v německou obec Kleinliebenau. V padesátých letech však byla tato severozápadní část vesnice, zasahující do hraničního pásma, rozbořena pohraniční stráží v rámci tzv. akce D, která měla zajistit, aby stojící opuštěná stavení po sudetských Němcích nemohla uprchlíkům přes hranici poskytovat úkryt. Zbořena byla mimo jiné i celnice na česko-saské hranici, která fungovala již za Rakouska-Uherska. V téže době vznikl v Krásném Lese státní statek, který byl jedním ze tří středisek zemědělské výroby na Petrovicku. V souvislosti s tím došlo k výstavbě bytových domů pro zaměstnance statku, výstavba však postrádala vazbu na někdejší osídlení.
Od 1. července 1980 je Krásný Les částí Petrovic. Jakožto jejich součást spadá od roku 1992 do euroregionu Labe a od roku 2001 do mikroregionu Labské skály. V letech 2002 až 2006 probíhala výstavba posledního úseku dálnice D8 před státní hranicí s Německem, jehož zhruba 5,5kilometrová část prochází katastrálním územím Krásného Lesa.
Přírodní poměry Krásný Les je součást obce Petrovice a nachází se v severní části okresu Ústí nad Labem v Ústeckém kraji, v blízkosti česko-německé státní hranice. Jeho základními sídelními jednotkami jsou osady Krásný Les, Nakléřov a Větrov, s vlastními katastrálními územími. V minulosti pod Krásný Les (či Schönwald) administrativně spadaly osady Adolfov (v letech 1945–1980) a Panenská (v letech 1850–1930). Do roku 1848 byly součástí jeho panství Petrovice.
Katastrální území Krásného Lesa se rozkládá na ploše 23,68 km². Ze severu a západu je ohraničeno státní hranicí, na jihozápadě obchází katastrální území Větrov u Krásného Lesa, částečně podél Větrovského potoka a z jihu jej po vrstevnici vymezují potoky Telnický a Rožná. Na jihovýchodě míjí Nakléřovský průsmyk, vojenské zařízení roty radiového průzkumu (náležící pod 532. prapor elektronického boje Armády ČR) a pláně Barrandov a Na Šancích, kolem vrchu Výhledy (722 metrů) a přes silnici II/248 z východu obkružuje osadu Panenská a následně směřuje k exitu 87 dálnice D8, odkud po vrstevnici pokračuje podél potoka Slatina až ke státní hranici. Leží v nadmořské výšce 500–734 metrů, přičemž nejvyšším bodem je Jelení vrch a nejnižším místo, kde Rybný potok opouští Českou republiku a pokračuje do Německa. Na vrcholu Jeleního vrchu se nachází triangulační bod, označený kamenným geodetickým označníkem, nad nímž stojí jednoduchá dřevěná konstrukce jehlanovitého tvaru.
Geologická stavba, reliéf a půdy náhled|upright|Výlev čediče na vrcholu Špičáku|alt=Vrchol kopce s výlevem čediče a křížem
Horninový základ oblasti tvoří Krušnohorské krystalinikum. Převládají zde ruly a ortoruly frejberské skupiny, přičemž z rul jsou nejvíce zastoupeny svrchní šedé a červené.Východní Krušnohoří – geografické hodnocení periferní oblasti. s. 15–17 Dále jsou zastoupeny migmatity krušnohorské skupiny, svory, grafické a karbonické břidlice, amfiboly jáchymovské skupiny a kvarcity. Geologicky velice pestrý je vrch Špičák (Krušné hory, 723 m) o nadmořské výšce 723 metrů, nacházející se severozápadně od Krásného Lesa. Tvoří jej cenomanské pískovce usazené na nejstarších ortorulách krušnohorského krystalinika, které ve třetihorách prorazil a zpevnil výlev čediče (konkrétně olivinický nefelinit), vystupující na povrch na vrcholu kopce. Špičák tak přísluší neovulkanické intruzi a v rámci vrcholové části Krušných hor jde o nejzápadněji položený denudační pozůstatek křídy. Dle Geofondu ČR se v oblasti nachází ložiska polymetalických rud, konkrétně cín-wolframové rudy (Krásný Les-Panenská s 321 hektary) a fluoritové a fluorit-barytové suroviny (Krásný Les-Špičák se 14 hektary, Krásný Les-Panenská s 80 hektary a Krásný Les s 21 hektary).Východní Krušnohoří – geografické hodnocení periferní oblasti. s. 133–135 V lokalitě známé jako „Am Herrnberge“ měla být údajně dolována stříbronosná ruda.
náhled|vlevo|Větší ze dvou suťových polí na Špičáku|alt=Suťové pole ve svahu
Z geomorfologického hlediska je Krásný Les a jeho okolí součástí Krušnohorské subprovincie, konkrétně Krušných hor a jejich podcelku Loučenská hornatina, v jehož rámci spadá pod geomorfologický okrsek Nakléřovská hornatina.Východní Krušnohoří – geografické hodnocení periferní oblasti. s. 20–21 Morfologicky je lokalita součástí kerného a jednostranně ukloněného pohoří. Je pro ni charakteristický strukturně denudační reliéf, který je mírně ukloněný až plochý. Oblast není příliš vertikálně členitá, díky rozdílnosti geologického podloží se však na ní vyvinul kontrastní reliéf. Dominantou je vrch Špičák, který je strukturním hřbetem na okolní denudační plošině.Východní Krušnohoří – geografické hodnocení periferní oblasti. s. 157–159 Jeho součástí je řada geomorfologických tvarů. Patří mezi ně dvě suťová pole na západním a východním svahu, vzniklá rozpadem sloupků čediče. Dalším tvarem jsou mrazové sruby, jeden čedičový a druhý pískovcový. V nejdelší pískovcové stěně Špičáku se nacházejí čtyři jeskyně (dvě puklinové a dvě suťové), přičemž největší z nich je asi 20 metrů dlouhá. Mimo to se zde lze nalézt také nepravý skalní tunel, nepravá skalní brána, skalní převisy, skalní mísa, skalní lišty, skalní dutiny, pseudoškrapy a voštiny.
V prostoru Krásného Lesa a Petrovic dominuje rezivá půda (kryptopodzol) na substrátu z kyselých ortohornin. V údolí potoka Slatina až po státní hranici převládají kambizemě na kyselých ortohorninách.Východní Krušnohoří – geografické hodnocení periferní oblasti. s. 31–34
Podnebí a vodstvo náhled|Horní rybník|alt=Rybník uprostřed lesů