František Zelenka (8. června 1904 Kutná HoraMatriční záznam o narození a obřízce Židovské náboženské obce v Kutné Hoře – 19. října 1944 při transportu z Terezína do koncentračního tábora Osvětim nebo v Gleiwitzu v říjnu 1944) byl význačný český architekt, grafik, jevištní a kostýmní výtvarník.

Život a rodina Narodil se v Kutné Hoře, v rodině židovských obchodníků s obilím (otec Theodor Zelenka, matka Kamila roz. Skučová)http://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/135951-frantisek-zelenka/. Vystudoval měšťanskou školu. Od roku 1920 byl členem Sdružení kutnohorského studentstva. Pro kutnohorský Dámský židovský spolek realizoval již v roce 1925 scénu a výpravu pro inscenaci hry Princezna Pampeliška. V této hře se objevil v roli krále Ota Ohrenstein (známý později jako Ota Ornest).

V letech 1923–1928 studoval Školu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze.

V letech 1931–1937 přispíval pro časopis Eva články o interiérech a nábytku.

V roce 1932 se oženil, manželka Gertuda roz. Joklová (* 7. února 1909) měla módní salón v Jungmannově ulici č. 41 v Praze 2. Dne 31. ledna 1936 se jim narodil syn Martin Petr.https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/135951-frantisek-zelenka/

Po celý svůj krátký život se věnoval architektuře, grafice, tvorbě plakátů, návrhům divadelní scény a kostýmů. Divadelní práce zahrnovala cca 150 inscenací jak v činohře, tak v opeře, baletu, revue a v dětských představení.

Zelenka věděl, že s nástupem fašismu hrozí rodině vážné nebezpečí a připravoval odjezd do Anglie. Nakonec se nepodařilo včas odcestoval z důvodu nemoci syna Osobní svědectví Katherine Haber, sestřenice Fr.Zelenky, In: http://is.muni.cz/dok/rfmgr.pl?lang=en;furl=%2Fth%2F147042%2Fff_m%2F; str. 10, 81. Dne 13. července 1943 byl pak deportován i s rodinou do Terezínského ghetta a v říjnu 1944 zahynul při transportu z Terezína do Osvětimi (zdroje se liší). Válku nepřežila ani jeho manželka http://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/135953-gertruda-zelenkova/, ani syn http://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/135961-martin-zelenka/.

V březnu 1945 zemřel v koncentračním táboře Dachau i jeho mladší bratr Jan.

V rodné Kutné Hoře byla po Fr. Zelenkovi rozhodnutím zastupitelstva r. 2007 pojmenována v městské části Hlouška dosud bezejmenná ulice – Zelenkova. Právě v sousedství této ulice se totiž nachází někdejší vila továrníka Leo Reinigera, kterou Fr. Zelenka vyprojektoval.

Památce Františka Zelenky, jeho manželky Gertrudy a syna Martina jsou věnovány "Kameny zmizelých" před domem v Haštalské ulici č. 760/27 v Praze 1 na Starém Městě. Architektura vpravo|náhled| Werichova chata ve Velharticích na břehu říčky Ostružná Jako architekt se od roku 1932 zabýval převážně rodinnými, činžovními a obchodními domy. Podílel na funkcionalistických vilách v Praze 6 – osadě Baba, domech v Praze a Kutné Hoře (např. vila pro továrníka Leo Reinigera). Navrhl např. i administrativní budovu pro továrnu AERO (1935). Účastnil se rovněž soutěží na výstavbu divadel (Tylovo divadlo v Kutné Hoře 1928 a Národní divadlo v Brně v letech 1936–1937 společně s architektem Kerhartem).

Byl autorem realizovaných návrhů na portály obchodů v Praze (např. Vilímkovo knihkupectví) a několika realizovaných interiérů, např. Modrý pokoj pro J. Ježka v Kaprově ulici v Praze.Igor Inov: Jak to všechno bylo, pane Werichu, XYZ, Praha, str. 55,

Pro Jana Wericha navrhl v roce 1938 jeho chatu ve Velharticích na břehu říčky Ostružné.Eva Bobůrková: Z Velhartic za Werichem, In: MF DNES, příl.C, 6.5.2011

Divadlo Od roku 1924 působil v Praze – Holešovicích v Legií malých (též Legie mladých) pod vedením profesora Pražské konzervatoře Jaroslava Hurta na Scéně adeptů spolu s dalšími mladými umělci, studenty a absolventy Pražské konzervatoře, k nimž patřili např.: Jiří Frejka, Míra Holzbachová, Saša Machov, František Salzer, Erik Adolf Saudek, Světla Svozilová, Jiřina Šejbalová, Jan Škoda, Hanuš Thein, Bohuš Záhorský; z hudebníků Jaroslav Ježek, z výtvarníků dále i František Muzika.

Již v roce 1926 byl pozván Karlem Hugo Hilarem do pražského Národního divadla (1926).

Jeho hlavní oblastí však byla avantgardní divadla. V sezóně 1927/1928 působil v divadle Dada s Jiřím Frejkou (Dona Kichotka, režie Jiří Frejka, 1927), v roce 1929 v Moderním studiu. Realizoval kostýmy, scény, plakáty (divadelní, reklamní), obálky pro časopisy (např. pro Osvobozené divadlo), přebaly na písně, noty a knihy.

V Osvobozeném divadle působil v letech 1929–1932 jako šéf výpravy, spolupracoval s ním pak i dále do roku 1937.Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., . V druhém oddílu knihy "Obrazový průvodce historií Osvobozeného divadla" jsou publikovány nejvýznamnější Zelenkovy scénické návrhy k hrám J. Voskovce a J. Wericha.

V září 1935 se zúčastnil v Moskvě třetího festivalu moskevských divadel, kam odcestoval s delegací, kde dále byli např. Jan Werich, Jaroslav Ježek, režiséři Karel Dostal a František Salzer, herci Božena Půlpánová, Vojta Novák a další.Igor Inov: Jak to všechno bylo, pane Werichu ?, XYZ, Praha, str. 127,

V roce 1936 krátce působil jako šéf výpravy ve Slovenském Národním divadle v Bratislavě. Následně působil v Národním divadle v Praze a v Divadle na Vinohradech. Spolupracoval s tehdejšími význačnými režiséry, např. Karlem Hugo Hilarem, Karlem Dostalem, Františkem Salzerem, Ferdinandem Pujmanem a dalšími.

Později, podle nacistických rasových zákonů mu nesmělo žádné divadlo zadávat práci, ale pracoval i nadále kryt cizími jményKolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 590 a např. pro Shakespearovo Zkrocení zlé ženy v prosinci r. 1939 navrhl scénu, před veřejností krytou jménem režiséra Fr. SalzeraRedakční rada: Jubilejní ročenka Kruhu solistů 1946, Městské divadlo na Král.Vinohradech, Praha, 1946, str. 145 a kostýmy, kryté jménem Jana Porta.V.Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 159

Poslední divadelní výpravou (krytou opět cizím jménem) byla v roce 1941 inscenace Shakespearovy hry Jak se vám líbí v Divadle na Vinohradech v režii Františka Salzera.

Citát

Divadlo v Terezíně náhled|František Zelenka: Terezínská půda (kresba, datováno 27.11.1943) náhled|Návrh rekvizit pro divadelní představení (Terezín Ghetto, datováno 1944) náhled|Plakátek k opeře Flašinetář Brundibár Do Terezínského ghetta byl deportován 13. července 1943. V táboře byl zaměstnán Radou židovských starších a zapojil se do organizování divadelních představení a inscenoval zde celkem 27 divadelních představení, např. i dětskou operu z roku 1938 Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistera: Flašinetář Brundibár (premiéra 1943). Hru režíroval i pro ni navrhl scénu. Do podzimu roku 1944 byla inscenována v Terezíně 55×. Závěrečné scény divadelních představení byly Němci natočeny a zneužity v propagandistickém filmu Theresienstadt (známějším pod názvem Vůdce daroval Židům město)Opera Brundibár (1943) na stránkách holocaust.cz.

Dalšími inscenacemi realizovanými v Terezíně byly např. Prodaná nevěsta, Ženitba, Poslední cyklista, Carmen.

Hrálo se na malých, spoře osvětlených půdách. Omezené a stísněné jevištní prostory nedovolovaly režisérům ani výtvarníkům vytvořit scénu složitými nebo náročnými dekoracemi. Těžiště výtvarné složky se tak přesunulo do oblasti kostýmní.Eva Šormová: Divadlo v Terezíně 1941–1945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, str. 32

Dílo

Realizované stavby 1926 Modrý pokoj Jaroslava Ježka v Kaprově ulici 10 (čp. 45) v Praze 1-Starém Městě 1928 vila Jaroslava Šaldy, čp. 1882, Praha 5-Smíchov, Na Hřebenkách 12 – úprava 1934 Rodinný dům Jana Zadáka, čp. 1792, Praha 6-Dejvice, Osada Baba, Na Ostrohu 53 1934–1938 Dům Svazu československého díla, čp. 38, Praha 1-Nové Město, Národní 36, Charvátova 10, spoluautor Oldřich Starý 1936 Rodinný dům čp. 2267, Praha 5-Smíchov, Na Cihlářce 14 1937 Nájemní a obchodní dům, čp. 718, Praha 1-Nové Město, Palackého 9 1937–1938 Nájemní dům s obchody čp. 1184, Praha 1-Nové Město, Lodecká 3, spoluautor: Leopold Ehrmann 1938 Topičův dům, úpravy přízemí, čp. 1010, Praha 1-Staré Město – úpravy přízemí secesního domu architekta Osvalda Polívky, v šedesátých letech dále upravováno. 1938 Vilímkovo knihkupectví, čp. 59, Praha 1-Nové Město, Národní 30 – dvoupodlažní knihkupectví v původně secesním domě. Dnes Galerie Václava Špály.

Vybraná scénická provedení (do roku 1941) 1926 Eugene O'Neill: Farma pod jilmy, sál U Anděla – Kutná Hora, režie Josef Pírko 1926 William Shakespeare: Blažena a Beneš (Mnoho povyku pro nic), Národní divadlo, režie Karel Hugo Hilar 1926 William Shakespeare: Jak se vám to líbí, Stavovské divadlo, režie Karel Hugo Hilar 1927 John Drinkwater: Abraham Lincoln, ND, režie Karel Dostal 1927 Antonín Dvořák: Čert a Káča, ND, režie Josef Munclinger 1927 Maurice Ravel: Dítě a kouzla, ND, režie Ferdinand Pujman 1927 George Bernard Shaw: Lékař v rozpacích, ND, režie Vojta Novák 1927 Sophus Michaëlis: Na moři, Stavovské divadlo, režie Milan Svoboda 1927 Emil František Burian, Jiří Frejka a kol.: Dona Kichotka, Divadlo Dada, režie Jiří Frejka 1928 Jan Evangelista Zelinka: Skleněná panna, ND, režie Jaroslav Hladík 1928 Rudolf D. Zoulek: Film, Stavovské divadlo, režie Milan Svoboda 1928 Antonín Dvořák: Armida, ND, režie Ferdinand Pujman 1928 Otokar Fischer: Kdo s koho, Stavovské divadlo, režie Vladimír Gamza 1928 Jiří Frejka: Třetí zavěšení visacího stolu, Divadlo Dada, režie Jiří Frejka 1928 Edmond Konrád: Olbřím, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor 1929 Rabíndranáth Thákur: Poštovní úřad, sál U Anděla – Kutná Hora, režie Josef Pírko (scéna a kostýmy František Zelenka) 1929 Johann Wolfgang Goethe: Urfaust, Legie malých, režie Miloslav Jareš 1929 Emil František Burian: Fagot a flétna, Národní divadlo, režie Ferdinand Pujman 1929 Otakar Ostrčil: Kunálovy oči, ND, režie Ferdinand Pujman 1929 Samuel Nathaniel Behrman: Ten druhý, Stavovské divadlo, režie Milan Svoboda 1929 George Bernard Shaw: Americký císař, ND, režie Vojta Novák 1929 Marcel Achard: Marcelina, Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka 1929 Jiří Voskovec a Jan Werich: Fata Morgana, Osvobozené divadlo, režie V+W 1930 John Drinkwater: Abraham Lincoln, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal 1930 Edmond Konrád: Nahý v trní, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal 1930 František Langer: Ráno, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal 1930 André Paul Antoine: Roztomilá nepřítelkyně, Stavovské divadlo, režie Viktor Šulc 1930 Vítězslav Novák: Zvíkovský rarášek, ND, režie Ferdinand Pujman 1930 Steve Passeur: Žena, která si koupila muže, Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka 1930 Jiří Voskovec a Jan Werich: Sever proti Jihu, Osvobozené divadlo, režie V+W 1930 Jiří Voskovec a Jan Werich: Ostrov Dynamit, Osvobozené divadlo, režie V+W 1931 Rudyard Kipling: Mauglí, Legie malých, režie Miloslav Jareš 1931 Molière: Lakomec, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák 1931 Gioacchino Rossini: Lazebník sevillský, Stavovské divadlo, režie Ferdinand Pujman 1931 Régis Gignoux: Profesor angličtiny, Stavovské divadlo, režie Milan Svoboda 1931 Jiří Voskovec a Jan Werich: Don Juan a comp., Osvobozené divadlo, režie V+W 1931 Jiří Voskovec a Jan Werich: Golem, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl 1932 Jiří Voskovec a Jan Werich: Caesar, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl 1932 Jiří Voskovec a Jan Werich: Robin Zbojník, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl 1932 Marcel Achard: Domino, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák 1932 Marcel Pagnol: Fanny, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal 1932 Florent Schmitt: Uspavač, ND, režie Joe Jenčík (scéna a kostýmy František Zelenka) 1932 Alfred Savoir: Umělecká dvojice, Stavovské divadlo, režie Viktor Šulc 1932 Emil Synek: Zrádce, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor 1933 Petr Petrovič Gorlov: Uchvatitel ohně, Legie malých, režie Miloslav Jareš 1933 Jaroslav Křička: Strašidlo v zámku, Stavovské divadlo, režie Hanuš Thein