Kostel Nanebevzetí Panny Marie je největší polenský římskokatolický chrám, postavený v barokním slohu v letech 1700–1707. V roce 1972 byl vyhlášen kulturní památkou, v roce 2008 národní kulturní památkou.

Stavbu nového kostela na místě původního podpořil majitel panství Leopold Ignác z Ditrichštejna. Po jeho smrti roku 1708 se stavba pozastavila, chrám už nikdy nebyl dostavěn podle původního plánu. Odborníky je hodnocena jako jedna z nejbohatěji vyzdobených církevních staveb v České republice. Uvnitř se nachází největší dochované barokní varhany v Čechách a druhé největší dochované vůbec. O Vánocích se zde koná výstava betlémů, součástí kostela je od 25. srpna 2012 Církevní muzeum Polná.

Historie První chrám Matky Boží na tomto místě dal založit majitel panství Jan I. z Polné ve 13. století, patrně v raně gotickém slohu. Ve 14. století byla jeho stavba rozšířena. V roce 1418 přešla většina občanů Polné od katolicismu k českému husitství a správa chrámu do rukou husitských kněží, tento stav trval až do roku 1454. Od druhé poloviny 15. století do konce 16. století se zde střídali katoličtí a protestantští faráři. Od roku 1563 se v listinách připomíná jako děkanský chrám. Listiny z roku 1677 pod polenskou farností zmiňují i kostel sv. Mikuláše v Nížkově, jenž se osamostatnil v roce 1736, a kostel sv. Jakuba ve Velké Losenici, který se osamostatnil v roce 1696.

Podle veduty města Polná, zachycené na mědirytině Matthiase Meriana z roku 1650, byl kostel trojlodní bazilikou, nad presbyteriem měl sanktusovou věžičku pro dva zvonky. Gotická malovaná okna byla potvrzena nálezem fragmentů vitráží. Vedle chrámu byla přistavěná eucharistická kaple. Směrem k současnému Sezimovu náměstí, několik desítek metrů od kostela, stála vysoká věž zvaná Tábor, s bání ze 17. století a pěti starobylými zvony. Roku 1683 zámecký sládek Tomáš Křenek dal na své náklady zhotovit oltář sv. Kateřiny.

Ferdinand Josef z Ditrichštejna, majitel Polné, měl v roce 1692 zadat vypracování projektu na rozšíření děkanského chrámu, který se však nezrealizoval.

Leopold Ignác z Ditrichštejna zadal v roce 1699 u italského stavitele a architekta Domenico d’Angeli projekt na nový barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie. Stavební příprava započala v roce 1699, zrušen byl přilehlý farní hřbitov. Původní kostel byl odstraněn roku 1700, v něm uložené ostatky sv. Liguriáše byly slavnostním průvodem přeneseny do nedalekého špitálního kostela sv. Anny.

Dělníci při stavbě většinu náhrobků zazdili v původním místě, zbývající roztloukli na dlaždice a použili do dlažby hlavní lodi nového kostela. Již v roce 1705 se v nedokončené stavbě konaly mše, první sloužil 21. listopadu děkan Pavel A. Haberlandt.

Ve dnech 8.–13. září 1707 chrám vysvětil světicí biskup pražský a strahovský opat Vít Seipel, vysvětil také 10 oltářů zasvěcených sv. Kříži, Všem svatým, sv. Anně, sv. Janu Křtiteli, hlavní oltář Nanebevzetí Panny Marie, sv. Filipu Nerejskému, sv. Judovi Tadeáši, čtrnácti svatým pomocníkům, Panně Marii a oltář zvaný kaple mrtvých.

Po smrti Leopolda Ignáce z Ditrichštejna stavební práce ustaly a jeho mladší bratr Walter Xaver z Ditrichštejna se stal dědicem knížecího titulu i polenského panství. Dostavbu chrámu podpořil, v roce 1713 byl dokončen, včetně vnější výzdoby.

Ze zamýšlené série soch na volutách vně chrámu nad bočními loděmi byly realizovány pouze dvě, sv. Petra a sv. Pavla, které však byly osazeny na schodišti ke kostelu. Věž byla dokončena v roce 1715 a byly do ní zavěšeny čtyři zvony s názvy: Velký, Prostřední, Klampač a Husitský. Na výstavbě chrámu se podíleli stavitel Vít z Nového Veselí, bratři Jan a Pietr Spinetti, malíř Luca Antonio Colomba, štukatér a mramorář Giacomo Antonio Corbellini.

Církevní správa Polné i okolních obcí od roku 1784 spadá pod diecézi královéhradeckou. V roce 1841 se v chrámu konala primice zdejšího rodáka Františka Pojmona, zúčastnil se jí také v té době bohoslovec Karel Havlíček Borovský.

Požár města v roce 1863 zničil původní věž kostela a roztavil zvony, z jejichž zbytků zhotovil jihlavský zvonař Josef Hilzer tři nové v roce 1864, s patrociniem sv. Klotildy, sv. Ignáce a Panny Marie, v roce 1867 ulil další dva menší zvony ke cti sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého, vysvěcené 12. prosince 1867. Věž s výškou 64 m byla obnovena v roce 1895 podle návrhu architekta Františka Schmoranze, do věže byly zavěšeny zvony a umístěn hodinový stroj.

Zvony byly z věže sneseny pro válečné účely v roce 1916 a na základě sbírky v roce 1924 byly zhotoveny dva nové, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého, v roce 1928 doplněny o další dva, Božího srdce Páně a Panny Marie, v roce 1942 z věže opět sneseny pro válečné účely.

Na základě sbírky v roce 1996 byly v roce 1998 vysvěceny pro chrám tři nové zvony, sv. Liguriáš, sv. Stanislav a Panna Maria.

Program záchrany architektonického dědictví V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 2001–2012 na opravu památky čerpáno 23 620 000 Kč. +Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)rok200120022003200420052006200720082009201020112012částka1 7001 5001 4002 0002 1002 5003 3002 7001 0001 0002 4202 000

Architektura Stavba má půdorys trojlodní baziliky, je 63,53 metry dlouhá, 26,54 metry široká a 22,12 metrů vysoká. Samotná věž má čtyři etáže a sahá do výšky 63,5 metrů. Trojlodí má navzájem průchozí postranní kaple v bočních lodích a nad nimi empory, které využívalo literátské bratrstvo. Hlavní (západní) průčelí kostela je pětiosé, členěné pilastry s korintskými hlavicemi. V nice nad portálem hlavního vchodu je vsazena socha Panny Marie Immaculaty pod křížem.

Interiér má bohatou štukovou výzdobu kleneb a stěn mezilodních arkád, jejímž hlavním autorem byl Giacommo Corbellini a jeho dílna. Na výzdobě chrámu se mimo jiné podíleli dále italští umělci z rodiny Carlone, vídeňský sochař Mathias Roth, pozlacovač Agostino di Grandi, vídeňský dvorní truhlář Mauritz Cleigraf a jiní. Radami přispíval též francouzský zahradní architekt Jean Trehet, pracující pro Leopolda z Dietrichsteina. Autorem freskové výzdoby západní části kostela je německý malíř Jonas Drentwett.

Valenou klenbu s lunetami a presbytář zdobí ornamentální motivy akantů, listovce, kartuší, mušlí, rozvilin, záclon a oblaků, mezi nimiž jsou štukoví andílci. V klenáku segmentu mezilodních arkád jsou malované erby polenské šlechty a městský znak. Na vítězném oblouku je uprostřed dvojice oválných štukových erbů stavebníka kostela, knížete Leopolda z Ditrichštejna a jeho manželky Marie Godofredy ze Salmu. Strop je pokryt sestavou jemných štuk s mariánskou symbolikou. Stěny hlavní i bočních lodí tvoří kanelované pilíře, korintské hlavice, členité římsy a balustrády. Nad bočními loděmi, sklenutými českými (pruskými) plackami s klenebními pasy, se nachází empory zaklenuté hřebínkovou klenbou. V chrámu stojí deset oltářů.

Dlažbu z roku 1713 tvoří čtvercové pískovcové dlaždice, z části do ní byly použity také náhrobní kameny z předchozího kostela. V podlaze se dochovaly náhrobníky čtyř šlechtických rodin, uprostřed hlavní lodi Žejdliců ze Šenfeldu.

Sakristie Uvnitř sakristie stojí bohatě vyřezávané skříně a je zde vchod do tajné komory. Na stěnách visí obrazy sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava, sv. Petra a Pavla z první poloviny 18. století.

Věž Má šest podlaží (pět pater a podvěží) a je vysoká 63,5 metrů. Stěny jsou tvořeny až 1,85–3 metry tlustou zdí. Ve věži visí tři zvony, dva velké a malý umíráček sv. Vojtěcha. V horním patře je dochovaná světnička hlásného, ochoz věže ve výšce 40 metrů je přístupný veřejnosti.

Zařízení náhled|Interiér

Oltáře Hlavní oltář má dřevěnou sloupovou architekturu, po stranách mohutného sanktuaria jsou polychromované sochy z výjevu Zvěstování: vpravo Archanděl Gabriel a vlevo Panna Marie. Vytvořil je Řehoř Thény kolem roku 1720. Oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie namaloval před rokem 1707 rakousko-italský malíř Martino Altomonte, na zakázku Leopolda Ditrichštejna, který jej objednal ve Vídni. Dříve bylo autorství připisováno malíři Ignáci Raabovi. Prostor doplňují autorsky odlišné sochy sv. Josefa a sv. Jáchyma. Kredenční oltář sv. Liguriáše – nachází se nalevo od hlavního oltáře, pochází z roku 1806 a nechal jej vytvořit Tomáš Pokorný jako poděkování za uzdravení z dlouhodobé nemoci. Nedaleko od oltáře se nachází hrobky zbudované vrchnostenskými úředníky Adamem Františkem Maršákem z Palmberka a Maxmiliánem de Francy.

Oltáře evangelní (severní) strany Svatého kříže a svatého Jana Nepomuckého – má připomínat utrpení Ježíše Krista, součástí je obraz Krista na kříži, kterého adoruje Jan Nepomucký, od malíře Jindřicha Noska z Jihlavy. Všech svatých – ceněnou součástí je obraz Všech svatých (konec 17. století) a skleněná rakev, ve které odpočívá z vosku vytvořený sv. Jan Nepomucký v životní velikosti. Rakev se sochou byly zhotoveny na náklady Ferdinanda Ditrichštejna v Římě roku 1680.Archiv Klubu Za historickou Polnou: Pamětní kniha polenských děkanů – část Pamětní kniha děkanství v městě Polné od roku 1836 Svaté Anny – v retabulu visí obraz svaté Rodiny, pochází patrně ze starého kostela, zhotovený v roce 1679. Svatého Jana Křtitele – s obrazem Křtu Krista z poloviny 18. století nesený dvěma anděly. Pod hlavním obrazem se nachází kopie obrazu chrudimského salvátora a relikviář s ostatky sv. Františka Xaverského.

Oltáře epištolní (jižní) strany Černá kaple či Kaple mrtvých – pojmenovaná podle výzdoby téže barvy a symbolů smrti, uprostřed je korpus Krista na kříži z doby kolem roku 1863. Nad oltářní mensou freska duší v očistci a obraz Panny Marie. Panny Marie Immaculaty – ústřední socha Panny Marie (kolem 1700), po stranách jsou sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny. Svatého Judy Tadeáše a Čtrnácti svatých pomocníků – na menze stojí skříňka s ostatky sv. Liguriáše (datována rokem 1733). Oltářní obraz je z doby kolem roku 1740. Po obvodu jsou oválné obrazy čtrnácti svatých pomocníků a sv. Jana Nepomuckého. Svatého Filipa Neri – s obrazem od Luca Antonia Colomby (po 1706) a se sochami svatých Václava a Leopolda, v dolní části predelly vystupují řezby ze života sv. Václava.

Další vybavení: kazatelna z roku 1708 od Corbelliniho. V presbytáři visí barokní znaková tapiserie rodu Ditrichštejnů. Cínová křtitelnice z roku 1617 pochází z předchozího kostela z protestantských dob, je zdobena reliéfy čtyř evangelistů a dvěma medailony. Je dílem jihlavského cínaře Lukáše Gleixnera, stejně jako cínové rakve Žejdliců v Městském muzeu v Polné.

Varhany Varhany v roce 1708 na náklady děkana Václava Vojtěcha Čapka zhotovil moravský varhanář Jan David Sieber z Brna. V současnosti jsou to pravděpodobně největší dochované varhany z barokní doby vyrobené v českých zemích. Jsou umístěny na kruchtě velkého chóru v hlavní lodi. Skříň nástroje vyřezal polenský řemeslník Martin Morávek. Původně obsahovaly 1514 znějících píšťal. V průběhu let se několikrát opravovaly, více či méně odborně. Požár města roku 1863 se varhan nedotkl, ale způsobil rozeschnutí měchů, které se až do výroby nových nedaly použít.

Druhé menší varhany si pořídilo zdejší literátské bratrstvo koncem 16. století, byly přeneseny ze starého kostela, stojí na literátském kůru a fungují na řemenový pohon (tzv. klakování), jedná se o nejstarší dochovaný nástroj v Polné.

Prohlídky Prohlídky a průvodcovskou službu zajišťuje informační centrum chrámu sídlící v západním průčelí kostela, a to od dubna do září, od 9 do 16 hodin.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Informace o prohlídkách a otevírací době chrámu Chrám Nanebevzetí Panny Marie

Nanebevzetí Panny Marie (Polná) Nanebevzetí Panny Marie Polná Nanebevzetí Panny Marie Polná Nanebevzetí Panny Marie Polná Kategorie:Národní kulturní památky v okrese Jihlava Kategorie:Postaveno v Česku 1707