Jiří Braniborsko-Ansbašský, zvaný též Zbožný (4. března 1484, Ansbach – 27. prosince 1543, tamtéž), byl braniborsko-ansbašský markrabě a krnovský, ratibořský a opolský kníže z franské větve rodu Hohenzollernů.
Životopis Byl synem braniborsko-ansbašského markraběte Fridricha IV. a polské princezny Žofie Jagellonské. Jeho matka byla dcerou polského krále Kazimíra IV. a sestrou českého a uherského krále Vladislava Jagellonského. Byl vychováván na dvoře svého otce v Ansbachu spolu se svým starším bratrem Kazimírem a Jiřím Lehnickým. Markrabě Jiří nejprve uvažoval o dráze duchovního, působil nejprve jako kanovník ve Würzburgu. Od roku 1505 pobýval na dvoře uherského krále v Budíně, kde byl přijat na přímluvu své matky. V roce 1509 si vzal za manželku Beatrix Frangipani, vdovu po zesnulém Jánoši Korvínovi, čímž nabyl značného majetku. V roce 1510 se v Budíně setkal s učeným teologem Konrádem Cordátem, který později působil v blízkosti Martina Luthera. V roce 1512 uzavřel dědickou smlouvu s bezdětnými knížaty ratibořským Valentinem Hrbatým (posledním Přemyslovcem) a opolským Janem II. Dobrým, díky které by mu po jejich smrti připadla jejich knížectví, což byl dobrý základ pro budoucí rodovou expanzi ve Slezsku. Ve stejném roce byl pověřen výchovou kralevice Ludvíka Jagellonského, ale byl kritizován za způsob výchovy. K největším kritiků patřil olomoucký biskup Jan Dubravius. V roce 1524 odkoupil Krnovské knížectví i s městem Hlubčicemi.Neznámá země, s. 208 Tato expanze byla podpořena i sňatkovou politikou, roku 1525 se podruhé oženil, tentokrát s Hedvikou, dcerou minsterbersko-olešnického knížete Karla I.
V roce 1530 se účastnil jednání říšského sněmu v Augšpurku, které vedl císař Karel V. Hlavní témata jednání se týkala náboženských záležitostí, vzhledem k rychlému postupu reformace v Římsko-německé říši. Císař se snažil zakázat luteránské bohoslužby, markrabě Jiří jako horlivý stoupenec reformace mu demonstrativně nabídl svou hlavu, což císaře zaskočilo. Jiří si své odvaze vydobyl přezdívku Zbožný. Po smrti Jana II. Dobrého roku 1532 získal i přes odpor českého krále Ferdinanda I. díky výše zmíněné dědické smlouvě rozsáhlé majetky Opolsko-ratibořského knížectví. Na svých panstvích podporoval šíření reformace. V roce 1532 na jeho výzvu sepsali a nechali vytisknout čeští bratři své vyznání víry.
Vývod z předků
Odkazy
Reference
Literatura Fukala, Radek: Náboženská politika markraběte Jiřího braniborsko-ansbašského v krnovském knížectví. In: Bůžek, Václav – Král, Pavel (red.): Aristokratické rezidence a dvory v raném novověku. České Budějovice 1999, s. 535-557 Gundermann, Iselin: Markgraf Georg von Brandenburg-Ansbach und die Einführung der Reformation in Oberschlesien. In: Thomas Wünsch (Hg.), Reformation und Gegenreformation in Oberschlesien. Die Auswirkungen auf Politik, Kunst und Kultur im ostmitteleuropäischen Kontext, Berlin 1994, s. 31-45 Seyboth, Reinhard: Im Spannungsfeld von Bekenntnis, Politik und Dynastie. Markgraf Georg von Brandenburg-Ansbach und die Reformation. In: Kohnle, Armin – Rudersdorf, Manfred – Jaros, Marie Ulrike (Hg.), Die Reformation. Fürsten – Höfe – Räume. Stuttgart 2017, s. 39-55
Externí odkazy
Kategorie:Hohenzollernové Kategorie:Krnovská knížata Kategorie:Narození v roce 1484 Kategorie:Narození 4. března Kategorie:Narození v Ansbachu Kategorie:Úmrtí v roce 1543 Kategorie:Úmrtí 27. prosince Kategorie:Úmrtí v Ansbachu Kategorie:Muži