Podstatští z Prusinovic (psáno též Podstatzky) jsou starý moravský šlechtický rod připomínaný v písemných pramenech od 13. století. Vlastnili řadu statků na Přerovsku a Zlínsku, později zastávali i zemské úřady na Moravě. V roce 1627 byli povýšeni do panského stavu a ve dvou liniích obdrželi v letech 1707 a 1744 hraběcí titul. Dědictvím po vymřelém rodu Lichtenstein-Castelcornů uplatnili v roce 1762 nárok na jejich jméno a erb. Rodina Podstatský-Lichtenštejn poté patřila k nejvyšší šlechtě v Rakousku a patřil jí rozsáhlý majetek na Vysočině (Telč) a severní Moravě. Nejdéle se v rodovém majetku udrželo panství Veselíčko, které Podstatským patřilo v letech 1573–1945. Panské linii Podstatský-Thonsern patří od roku 1778 zámek Litenčice na Kroměřížsku.
Dějiny rodu náhled|vlevo|Zámek Potštát, sídlo rodu 1408–1623 Pravděpodobný prapředek rodu Jenec ze Šumberka se připomíná v roce 1281. V souvislosti se zmínkou o tvrzi v Prusinovicích z roku 1349 je zmiňován její majitel Sezema z Prusinovic. Jeho syny patrně byli Jetřich a Mladota. V další generaci Tas z Prusinovic roku 1386 odkoupil díl svého bratra Sezemy II., v roce 1408 získal panství Potštát a od té doby se jeho potomci psali jako Podstatští z Prusinovic. Prokop Podstatský prodal Prusinovice v roce 1464, ale další členové rodu získávali řadu dalších statků na Moravě (Bouzov, Ivanovice na Hané, Malenovice) a dostali se i k zemským úřadům – Jetřich starší byl v letech 1573–1578 moravským nejvyšším zemským písařem. Hlavní rodové sídlo v Potštátě prošlo v 16. století přestavbou z tvrze na renesanční zámek.
Zatímco Jan Felix Podstatský v pobělohorských konfiskacích ztratil Potštát (1623), jeho bratranec Kryštof Karel (†1645) naopak na konfiskacích profitoval, získal například Otrokovice a Zlín, v letech 1625–1628 byl na Moravě nejvyšším dvorským sudím a v roce 1627 byl povýšen do panského stavu. Jeho tři synové založili tři hlavní rodové větve, linie Podstatský-Lichtenštejn a Podstatský-Thonsern žijí dodnes. Z potomstva nejmladšího syna Kryštofa Karla II. pocházel Jan Nepomuk (1707–1758), císařský rada a moravský zemský soudce, který byl v roce 1744 povýšen do hraběcího stavu. Vlastnil Hustopeče nad Bečvou, zemřel ale bez mužského potomstva.
Větev Podstatský-Lichtenštejn náhled|vpravo|upright|Alianční erb rodu Podstatský-Lichtenštejn
Na počátku současné linie hrabat Podstatských-Lichtenštejnů stál Jiří Valerián († 1688), moravský zemský sudí, majitel Veselíčka a Bartošovic, který rodový majetek rozšířil v roce 1677 přikoupením Slavkova u Opavy. Jeho syn František Dominik (1650? – 1721) zastával vysoké úřady na Moravě (nejvyšší sudí 1702–1714, nejvyšší komorník 1714–1721) a v roce 1707 byl povýšen na hraběte. Jeho syn František Valerián (1678–1741) se oženil s Marií Terezií z Lichtensteinu-Castelcorna (1693–1748), z tohoto sňatku později vzešel alianční rod Podstatský-Lichtenštejn. Významný moravský osvícenec, diplomat a politik Alois Arnošt Podstatský (1723–1793), převzal na základě předchozích dědických dohod jméno a erb vymřelých Lichtenstein-Castelcornů, jeho syn Leopold I. (1763–1813) v roce 1796 získal i lichtenštejnský majetek (Telč). Od roku 1762 nese tato linie jméno Podstatský-Lichtenštejn, respektive hrabě Podstatský z Lichtenštejna a Kastelkornu, svobodný pán z Prusinovic.
Teprve ziskem Telče se Podstatští zařadili mezi významnou šlechtu Habsburské monarchie, což kromě rozsáhlého pozemkového vlastnictví dokládají i jejich aktivity v politice a kultuře. Leopold I. proslul jako mecenáš a lidumil, jeho syn Leopold III. propagoval především hudbu a ve Vídni obdržel čestný titul hrabě dvorské hudby (Hofmusikgraf). Společenský vzestup rodu dokazuje i výběr nevěst z předních šlechtických rodin (Clary-Aldringenů, Paarů, Nosticů, Lobkoviců ad.). Leopold IV. (1903–1979) se přihlásil k německé národnosti a jeho majetek (Telč, Veselíčko) byl v roce 1945 zestátněn. Jeho syn Jiří Kryštof (* 1932) sice v roce 1990 získal československé občanství, ale jeho dlouholetý boj o restituci majetku byl neúspěšný. Leopoldův mladší bratr Alois (1905–1982) vyženil s Josefínou Harrachovou (1905–2000) velkostatek Velké Meziříčí. Ti se naopak hlásili k české národnosti a majetek jim byl po roce 1989 vrácen. Současným správcem Velkého Meziříčí je jejich syn Jan Nepomuk Podstatzky-Lichtenstein (* 1937).
Větev Podstatský-Thonsern náhled|upright|Alianční erb rodu Podstatský-Thonsern
Prapředkem větve Podstatský-Thonsern byl Ladislav rytíř Podstatský z Prusinovic († 1670), ženatý s Eleonorou Veronikou Ledenickou z Ledenic.STIBOR, Jiří. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Supplementum č. 1. Redakce Lumír Dokoupil, Radoslav Daněk, Aleš Zářický. První. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2011. Kapitola Podstatský z Prusinovic, s. 108. Jeho potomci vlastnili na přelomu 17. a 18. století statek Hovězí, ale až díky dědictví po vymřelém rodu Thonsernů nabyli určitého významu. Panství Litenčice na Kroměřížsku zdědil v roce 1778 František Maxmilián Jan rytíř Podstatský z Prusinovic (1732–1787), přičemž v roce 1779 byl spolu s přijetím jména Thonsern povýšen mezi svobodné pány (svobodný pán Podstatzký z Prusinovic a z Thonsernu). Jeho pravnuk Theodor (1844–1910) byl dlouholetým poslancem Moravského zemského sněmu a jeho potomkům patří zámek Litenčice dodnes.
Přehled rodového majetku náhled|Zámek Veselíčko, jedno z rodových sídel v 16.–20. století
Bartošovice (1616–1768) Bouzov (1547–1583) Hustopeče nad Bečvou (1693–1773) Lešná (1693–1740) Litenčice (1778–1948 a od 1993) Potštát (1408–1623) Prusinovice (1349–1464) Telč (1762–1945) Roštejn (1762–1945) Slavkov u Opavy (1677–1898) Stará Ves nad Ondřejnicí (1623–1904) Velké Meziříčí (1937–1948 a od 1992) Veselíčko (1573–1945)
Osobnosti rodu náhled|upright|Prokop Podstatský z Prusinovic († 1560), náhrobní deska v kostele v Lošticích Jetřich († 1578), nejvyšší písař na Moravě Kryštof Karel († 1645), nejvyšší sudí na Moravě Rudolf Magnus (1688–1740), spisovatel a spoluzakladatel trinitářského kláštera v Zašové František Dominik († 1721), nejvyšší komorník na Moravě Leopold Antonín (1717–1776), olomoucký kanovník, děkan olomoucké kapituly, generální vikář olomoucké diecéze, rektor olomoucké univerzity Alois Arnošt (1723–1793), rakouský vyslanec v Mnichově, místodržitel ve Štýrsku Leopold I. (1763–1813), osvícenec, vlastenec a mecenáš František Maxmilián Jan (1732–1787), voják, zakladatel větve Podstatských svobodných pánů z Prusinovic a Thonsernu Leopold II. (1801–1848), c. k. komoří, hrabě dvorské hudby Gustav Felix (1807–1904), c. k. generálmajor, nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Alice Toskánské Leopold III. (1840–1902), poslanec Moravského zemského sněmu Theodor Podstatský-Thonsern (1844–1910), poslanec Moravského zemského sněmu Alois (1905–1982), za druhé světové války podporoval partyzánské hnutí; žil s manželkou hraběnkou Josefou z Harrachu (1905–2000) na zámku ve Velkém Meziříčí Theodor Podstatzký-Thonsern (1909–1984), signatář Národnostního prohlášení české a moravské šlechty v září 1939 Marie Wanda Podstatzká (* 1954), restituentka zámku Litenčice Richard Podstatzký Thonsern (* 1978), předseda Komory soukromých lesů, je ženatý a má tři děti. Z rodu Podstatzký Thonsern je pouze po matce Marii Wandě (* 1954), jeho otcem je Josef Bača (* 1956).
Erb V původním znaku nosili na červeném štítě parohy jelena či daňka, s povýšením do panského stavu v roce 1627 byl do erbu přidán zlatý lev v modrém poli. Po přijetí jména vymřelého rodu Lichtenštejn-Kastelkornů obdrželi srdeční štítek se stříbrným klínem v modrém poli.
Odkazy Reference
Literatura
MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; II. díl (N–Ž); Argo Praha 2010; s. 96;
Související články Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů
Externí odkazy
Rodokmen na genealogy.euweb.cz Rodokmen na patricius.info Podstatští, Modrá krev, Česká televize
Kategorie:Moravské šlechtické rody Kategorie:Lichtenstein-Castelcornové