náhled|upright|Hudebník Jaroslav Hutka – jeden z předvedených při policejní akci proti máničkám v roce 1966 (foto 2006) thumb|upright|Rozhodnutí vydané městským národním výborem v Poděbradech zakazující vstup tzv. máničkám do většiny veřejných objektů (datováno: 10. října 1966) Mánička (nebo také vlasatec) bylo v Československu v 60.–80. letech 20. století označení pro mladého muže s dlouhými vlasy, jenž obvykle inklinoval k rockové hudbě nebo se pohyboval v undergroundu. Mezi ně patří potřeba svobody a z ní plynoucí většinový postoj těchto skupin proti totalitě. V době komunistického režimu tak byli československými úřady kvůli svým postojům a svému neupravenému vzhledu řazeni na úroveň výtržníků a příživníků. Kroky proti nim, jejich shromážděním a kulturním akcím podnikal aparát vládnoucí komunistické strany, Veřejná bezpečnost i Státní bezpečnost. Na stejnou úroveň se tehdy stavěli také tzv. páskové vyznávající podobné hodnoty a nosící kratší účesy, inspirované např. Elvisem Presleyem.
Historie Móda dlouhých vlasů se v Československu objevila v roce 1963. Inspirovaly ji britské kapely The Beatles a The Rolling Stones. Významnou událostí, která v roce 1965 zvýšila oblibu dlouhých vlasů mezi mladými muži v Československu, byla návštěva Allena Ginsberga v Praze. Komunistická vláda v té době povolila uspořádat majáles, kterého se zúčastnilo několik tisíc lidí a jehož králem byl zvolen právě Ginsberg. V roce 1964 nosilo dlouhé vlasy několik desítek mužů, v roce 1966 jich již byly více než čtyři tisíce.
Obliba dlouhých vlasů v té době vycházela především z náklonnosti k rockové hudbě, šlo o také o generační vymezení. Zprvu se nejednalo o nějakou formu protestu proti komunistické moci a životu v totalitním režimu. Komunisté ale považovali vlasaté muže za nebezpečné a různě je perzekvovali, často za použití násilí.
Ve druhé polovině roku 1966 uskutečnily orgány komunistické moci rozsáhlou akci, při níž bylo násilím ostříháno 3976 lidí. Z nich 86 bylo dívek, tzv. „společnic vlasatců“; ty byly navíc podrobeny různým ponižujícím prohlídkám. Přibližně 40 % evidovaných osob bylo nedospělých, 60 % ve věku 18–26 let a jen několik osob z celkového počtu bylo starších 26 let. Podle povolání bylo téměř 69 % dělníků s nižší kvalifikací nebo pomocných dělníků, přibližně 20 % učňů, 6 % studentů a zbytek ostatní povolání.
Tato akce byla jednou z mnoha, které se periodicky od počátku padesátých let opakovaly pod heslem boje proti „chuligánství“. Po uvolnění v roce 1968 se s nástupem normalizace režim opět zaměřil na „hippies“, jak nazýval máničky. Na základě pokynů Ideologické komise Ústředního výbory Komunistické strany Československa vypracovala Státní bezpečnost začátkem 70. let manuál, jak postupovat proti máničkám. Objevila se nová kampaň, tentokrát pod heslem „Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás“. Vlasatci byli líčeni jako nepřátelé režimu, alkoholici, narkomani a zločinci. Až do pádu režimu v roce 1989 pokračovaly i přímé útoky na máničky. V roce 1974 bylo v Rudolfově zbito několik stovek mániček, které přijely na koncert skupiny The Plastic People of the Universe. Kromě násilí zahrnovala perzekuce mániček vyhazovy ze školy či práce a různé formy policejní šikany, například perlustrace, zatýkání či různé výhrůžky.
Opatření mnohdy přinesla opačný výsledek, než komunisté zamýšleli. Perzekuce a násilí nakonec vedly k tomu, že mnozí z řad mániček se začali vůči režimu vymezovat, ač se původně o politiku nezajímali. Navíc masivní kampaň ve sdělovacích prostředcích paradoxně udělala komunitě mániček reklamu, a mnoho mladých mužů se s ní začalo identifikovat.
V roce 2022 byl u soudu rehabilitován Martin Maryška, který byl v roce 1966 příslušníky Veřejné bezpečnosti zadržen a ostříhán.
Materiály státních úřadů náhled|Mapa vlasatců, výtržníků a příživníků Ministerstva vnitra z roku 1966 Zápisy Veřejné bezpečnosti charakterizovaly vlasatce jako:
Dokumentace ÚV KSČ uváděla podobný popis:
Reference
Kategorie:Hippies Kategorie:Beat generation Kategorie:Životní styl Kategorie:Trestné činy Kategorie:Kontrakultura 60. let