Johann svobodný pán von Prochaska ( Johann Nepomuk Freiherr Freiherr von Prochaska, uváděn též jako Prohaska) (3. července 1760 Vídeň – 24. dubna 1823 Vídeň) byl rakouský generál českého původu. V císařské armádě sloužil od osmnácti let u jednotek dělostřelectva a absolvoval postup od nejnižších vojenských hodností. Vyznamenal se účastí ve francouzských revolučních válkách a získal prestižní Vojenský řád Marie Terezie (1796). Později byl štábním důstojníkem a vynikl i během napoleonských válek. V roce 1809 dosáhl hodnosti polního podmaršála a nakonec zastával funkci náčelníka generálního štábu rakouské armády (1816–1823). Byl též členem Dvorské válečné rady a v roce 1820 byl povýšen do šlechtického stavu jako baron.
Životopis náhled|vlevo|Erb Johanna Prochasky udělený při povýšení do stavu svobodných pánů (1820) Pocházel z bohaté měšťanské rodiny českého původu a od dětství projevoval zájem o vojenství. Během studií vynikal především v matematice a v roce 1779 vstoupil do armády jako kadet u 2. pluku polního dělostřelectva v Praze. V roce 1784 získal hodnost poručíka a v tažení proti Turkům se již jako nadporučík zúčastnil obléhání Bělehradu (1789). V roce 1790 byl převelen do Rakouského Nizozemí (dnešní Belgie), kde se podílel na potlačení protirakouského povstání (tzv. brabantská revoluce). Mezitím byl téhož roku povýšen na kapitána a působil především jako štábní důstojník. V několika bojových akcích se následně vyznamenal v první koaliční válce proti revoluční Francii a v roce 1793 získal hodnost majora.Militär-Almanach 6.; Vídeň, 1795; s. 57 dostupné online Po ústupu koaličních vojsk z Francie se nadále uplatňoval v bojích na Rýně, v roce 1796 byl povýšen na podplukovníka a téhož roku byl dekorován rytířským křížem Řádu Marie Terezie. V září 1796 se stal náčelníkem štábu armádního sboru generála Latoura.
Po uzavření mírové smlouvy v Campo-Formio (1797) byl pověřen arcivévodou Karlem výběrem vhodných destinací pro obranné pozice a základny pro další tažení v Německu. V druhé koaliční válce byl v roce 1799 pověřen funkcí šéfa štábu proviantu pod velením generála Bellegarda. S ním se zúčastnil tažení do Itálie, kde byl v roce 1800 zraněn. Mezitím byl v roce 1799 povýšen na plukovníka, poté sloužil znovu u generálního štábu ve Vídni.Militär-Almanach 14.; Vídeň, 1803; s. 209 dostupné online V tažení roku 1805 byl velitelem divize v Tyrolsko a ke dni 21. září 1805 byl povýšen na generálmajora. Po prohrané bitvě u Slavkova a zakončení války Prešpurským mírem v prosinci 1805 byl povolán do Dvorské válečné rady s kompetencí pro doplňování vojenských jednotek v Horních Uhrách (Košice).Militär Almanach 19.; Vídeň, 1808; s. 8–9 dostupné online
V únoru 1809 byl jmenován náčelníkem generálního štábu vrchního velitele rakouské armády arcivévody Karla. V té době se však objevily hlasy odpůrců arcivévody Karla, kteří Prochasku označovali jako důstojníka průměrných schopností a přítěž ve vrchním velení. Ještě před začátkem války v roce 1809 byl proto Prochaska z funkce odvolán a nahrazen Maximilianem von Wimpffen.DOSTÁL, Tomáš: Poslední vítězné tažení císaře Napoleona. Francouzsko-rakouská válka v roce 1809; České Budějovice, 2008; s. 63, 135–136 ISBN 978-80-86829-34-0 Prochaska byl nicméně krátce poté povýšen do hodnosti polního podmaršála (27. května 1809)Militär-Almanach 20.; Vídeň, 1810; s. 25, 44 dostupné onlineSCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 78 dostupné online a jako velitel divize granátníků bojoval v bitvě u Wagramu. Po Schönbrunnském míru (1809) zastával post generálního inspektora pěchoty na Moravě.Militär-Almanach 21.; Vídeň, 1811; s. 28, 47 dostupné online
Po Napoleonově tažení do Ruska a přechodu Rakouského císařství do protifrancouzské koalice byl koncem roku 1812 přidělen k armádnímu sboru v Haliči a pomáhal organizovat jednotky pro další tažení proti Napleonovi. Po bitvě u Lipska byl k datu 2. prosince 1813 jmenován generálním intendantem spojeneckých armád Militär-Almanach 24.; Vídeň, 1814; s. 9 dostupné onlinea podílel se na závěrečné fázi napoleonských válek (válka šesté koalice). Od roku 1816 zastával funkci náčelníka generálního štábu rakouské armádyMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1816; Vídeň, 1816; s. 485 dostupné online a současně byl též členem Dvorské válečné rady.Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1817; Vídeň, 1817; s. 268 dostupné online
Zemřel ve Vídni 24. dubna 1823 ve věku 62 let a byl pochován na hřbitově sv. Marka ve vídeňské čtvrti Landstraße.
Jeho manželkou byla Eleonora, rozená baronka von Schmid-Dondorf, ovdovělá Carolini (†1835). Manželství bylo bezdětné, ale Johann Prochaska adoptoval její vnoučata z prvního manželství. Adoptivní syn Johann Nepomuk (1818–1876) byl úředníkem finančního ředitelství v Uhrách.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1861; Gotha, 1861; s. 592 dostupné online
Tituly a ocenění Během kariéry v armádě získal několik vyznamenání v Rakousku i od zahraničních panovníků.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1823; Vídeň, 1823; s. 7 dostupné online Především byl nositelem prestižního Vojenského řádu Marie TerezieHIRTENFELD, Jaromir: Der Militär-Maria-Theresien-Orden und seine Mitglieder, Svazek 1; Vídeň, 1857; s. 475–476 dostupné onlineMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Praha, 1990; s. 59 a na základě řádových stanov byl v roce 1796 povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř (Ritter von Prochaska). V roce 1819 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení ExcelenceHof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1821; Vídeň, 1821; s. 60 dostupné online a nakonec byl v roce 1820 povýšen do stavu svobodných pánů. K nobilitaci došlo osobním dopisem císaře Františka I. 9. listopadu 1820, příslušný majestát byl vystaven k datu 21. května 1821.Nobilitační diplom Johanna Prochasky dostupné online Protože neměl vlastní potomstvo, požádal krátce poté o přenesení baronského titulu na svého adoptivního syna Johanna Nepomuka Caroliniho. S císařským souhlasem k tomu došlo ještě v roce 1821 a rodině byl přiznán nárok na jméno Prochaska-Carolini.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1903; Gotha, 1903; s. 596–597 dostupné online Od roku 1815 byl také čestným majitelem 38. pěšího pluku.Přehled majitelů 38. pěšího pluku in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 454 dostupné online
Rakousko 60x60pixelů rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1796) 60x60pixelů komandérský kříž Leopoldova řádu (1814)
Zahraničí 60x60pixelů komandérský kříž Vojenského záslužného řádu (1800, Württembersko) 60x60pixelů Řád svaté Anny I. třídy (1813, Rusko) 60x60pixelů Řád červené orlice II. třídy (1814, Prusko) 60x60pixelů velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny (1814, Bavorsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu zähringenského lva (1815, Bádensko)
Odkazy Reference
Literatura
VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 366–369 (heslo Prohaska-Carolini) ISBN 978-80-905324-3-4 Externí odkazy Biografie Johanna Prochasky na webu napoleon-series.org Johann von Prochaska in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Rakouští velitelé napoleonských válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny Kategorie:Nositelé Řádu zähringenského lva Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného řádu (Württembersko) Kategorie:Narození v roce 1760 Kategorie:Narození 3. července Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí v roce 1823 Kategorie:Úmrtí 24. dubna Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení ve Vídni Kategorie:Muži