György Szántó (7. června 1893, Nové Mesto nad Váhom, maďarsky Vágújhely – 11. září 1961, Budapešť), byl maďarský spisovatel, autor mnoha historických románů.
Szántó původně vystudoval architekturu. Zranění z první světové války mu způsobila částečnou slepotu. Nejprve pracoval jako scénograf rumunské opery v Kluži, poté se přestěhoval do Vídně, kde spolupracoval s maďarským pokrokovým časopisem Tüz a od roku 1924 žil v Aradu. Od roku 1947 až do své smrti žil v Budapesti a postupně úplně oslepl.
Dílo Bábel tornya (1926, Babylónská věž), Mata Hari (1927), A földgömb (1929, Glóbus), historický román o osudech anglického básníka a dramatika Christophera Marlowa. Stradivari (1933), román o historii jedněch stradivárek, přinášejících svým majitelům neštěstí. Fekete-éveim (1935, Mé černé roky) Aranyágacska (1935, Zlatá ratolest), historická románová freska z uherských dějin 13. a začátku 14. století, kdy na trůnu vládnou poslední Arpádovci a kdy smrtí Ondřeje III. panovnický rod vymírá. Messiások (1947, Mesiáš), Metropolis (1949), A boszorkány (1950, Čarodějka), Esze Tamás (1951), Csőd (1955, Úpadek), Mozart kutyája (1956, Mozartův pes).
Česká vydání Globus, Lidová demokracie, Praha 1966, přeložil Arno Kraus (starší), Zlatá ratolest, Vyšehrad, Praha 1981, přeložila Ema Rozgonyiová, Stradivari'', Svoboda, Praha 1982, přeložil Milan Navrátil.
Externí odkazy
Kategorie:Maďarští spisovatelé Kategorie:Narození v roce 1893 Kategorie:Úmrtí v roce 1961 Kategorie:Muži Kategorie:Narození 7. června Kategorie:Úmrtí 11. září Kategorie:Narození v Novém Mestě nad Váhom Kategorie:Úmrtí v Budapešti