Linux nebo GNU/Linux (viz spor o používání názvu GNU/Linux) je svobodný a otevřený počítačový operační systém, který je založený na linuxovém jádru. Linuxové systémy jsou šířeny v podobě distribucí, které je možné nainstalovat nebo používat bez instalace (tzv. live CD). Používané licence umožňují systém zdarma a velmi volně používat, distribuovat (kopírovat, sdílet) i upravovat.Volně šiřitelný software je také chráněn licencemi, avšak takovým způsobem, který uživatele velmi málo omezuje. Podrobnosti viz tato část Tím se odlišuje od proprietárních systémů (např. Windows, macOS), za které je nutné platit a dodržovat omezující licence.
Charakteristika Operační systém Linux používá Linux kernel, který vychází z myšlenek Unixu a respektuje příslušné standardy POSIX a Single UNIX Specification. Název je odvozen z křestního jména jeho tvůrce Linuse Torvaldse a koncovka x odkazuje právě na Unix (podobně jako XENIX, Ultrix, IRIX, AIX a další UN*Xy).
Jádro Linuxu umožňuje spouštět více programů (úloh) najednou. Každý program se může skládat z jednoho nebo více procesů, tedy se jedná o víceúlohový systém. Každý proces potom může mít jeden nebo více podprocesů. Operační systémy, které umožňují běh více procesů, nebo dokonce podprocesů současně, jsou schopny využít i vícejádrové a víceprocesorové počítače a výrazně zefektivnit práci uživatele. Jádro Linuxu je víceuživatelské, takže umožňuje spouštět programy různých uživatelů, například jeden uživatel může obsluhovat počítač přímo, zatímco další mohou obsluhovat stejný počítač například přes síť nebo dokonce Internet. Příslušné uživatelské účty jsou před neoprávněným přístupem chráněny autentizací, například jménem a heslem. Uživatelé mají přidělena různá práva, od naprosté kontroly nad systémem, kterou má obvykle správce (root), až do různé míry omezené účty uživatelů.
V současné době je označením Linux míněno nejen jádro operačního systému, ale zahrnuje do něj též veškeré programové vybavení (software), které uživatelé používají (tj. aplikace, utility, grafické uživatelské rozhraní apod.) i přesto, že je vyvíjeno nezávisle na samotném jádře Linuxu. Linux je šířen v podobě linuxových distribucí, které obsahují jak zmíněné jádro, tak zmíněný doplňující software v takové formě, která usnadňuje jeho instalaci a používání (instalace někdy není nutná, viz Live CD).
Linux je open source software, což znamená, že jsou k dispozici jeho zdrojové kódy, které lze za dodržení jistých podmínek upravovat a vše dále šířit.The Open Source Initiative | Open Source Initiative – definice open source software a seznam licencí vyhovujících definici Pro ochranu před zneužitím zdrojových kódů používá open source software různé licence. Samotné jádro Linuxu je chráněno a šířeno pod licencí GPLv2 (s důležitou výjimkou). Software, který je spolu s Linuxem šířen, je chráněn nejrůznějšími licencemi (GPL, LGPL, MPL, Licence MIT, BSD licence atd.). Většina distribucí vybírá software podle jejich licencí tak, aby vyhovoval buď volnějšímu výkladu open source nebo naopak přísnějšímu výkladu svobodného software (), což nemá na koncového uživatele přímý vliv, ovlivňuje to však zejména pohled na další vývoj jednotlivých součástí Linuxu.
Historie náhled|vlevo|upright|Linus Torvalds, tvůrce linuxového jádra náhled|upright|vpravo|Vývoj unixových systémů
Linus Torvalds začal vyvíjet jádro Linuxu v roce 1991 jako svůj koníček. Mezi důvody pro vznik právě unixového systému patřil fakt, že Unix je systém, který upřednostňuje jednoduchost a je přednášen na univerzitách (Torvalds studoval na finské univerzitě v Helsinkách obor Informatika). Torvalds byl dále inspirován MINIXem od Andrewa Tanenbauma, který napsal svoji verzi unixového systému jako doprovodný projekt ke své výuce a knihám o operačních systémech. Na rozdíl od něj však Torvalds nevyužil svůj projekt komerčně, protože preferoval otevřený vývoj (viz open source software).
První verze linuxového jádra (0.01) byla na Internetu zveřejněna 17. září 1991.Skupiny Google K Linusově překvapení byl o jeho nedokonalý systém velký zájem a záhy začal dostávat e-mailem další podněty, opravy a zdrojové kódy. Torvalds jádro dále vyvíjel a zároveň začal příspěvky ostatních do svého jádra začleňoval a upravené zdrojové kódy obratem zveřejňovat (další verze byla zveřejněna již v říjnu). Od té doby se na vývoji podílely tisíce vývojářů z celého světa. Model vývoje linuxového jádra a podobného softwaru byl později výstižně popsán v eseji Katedrála a tržiště () od Erica S. Raymonda.
náhled|vlevo|upright|Richard Stallman, tvůrce GNU Již velmi brzy předběhl Linux ve vývoji svůj vzor – MINIX. Zejména v počátcích byl při vývoji využíván Projekt GNU, který se již delší dobu zabýval myšlenkou vývoje volně dostupného unixového systému, avšak vlastní jádro operačního systému neměl. Z projektu GNU hned počátku Linux využil shell bash a další nástroje (základní unixové nástroje používané na příkazovém řádku, kompilátor GCC, později též GNU C Library a další). Sám Linux však nikdy nebyl součástí GNU, i když samotné jádro používá licenci GPLv2, která též pochází od GNU.
Torvalds je dodnes hlavou vývoje jádra, které je zveřejňováno na serveru kernel.org.– sever pro zveřejňování zdrojových kódů jádra Linuxu Sám vydává nové verze, přičemž některé starší verze jsou udržovány jinými lidmi. Kromě něj na vývoji spolupracují tisíce programátorů z celého světa.– How patches get into the mainline Již delší dobu se dá říct, že vývoj jádra je z velké části placen firmami, jako je Red Hat, Intel, IBM a další.– 2.6.24 – some statistics
Ostatní součásti Linuxu jsou vyvíjeny samostatně (např. KDE, GNOME, X.Org atd.).
Logo a název náhled|upright|vpravo|Tux – maskot operačního systému Linux Logem a maskotem Linuxu je tučňák Tux vycházející z obrázku Larryho Ewinga z roku 1996. Kromě toho existují i jiná, méně známá zpodobnění, viz OS-tan. Jméno „Linux“ nevytvořil sám Torvalds, ale Ari Lemmke, který pracoval na helsinské univerzitě jako správce FTP serveru ftp.funet.fi, kde byla uveřejněna první verze Linuxu. Torvalds navrhoval jméno „Freax“ jako free (svobodný) + freak (blázen) + x (unixový systém), ale to se Lemmkemu nelíbilo a na FTP serveru vytvořil adresář „Linux“ (tj. Linusův unixový systém).– Lars Wirzenius: Linux Anecdotes Název „Linux“ se později stal ochrannou známkou (č. 1916230) na „software počítačového operačního systému, který usnadňuje práci s počítačem“, kterou vlastní sám Linus Torvalds. Licencování této ochranné známky nyní obstarává Linux Mark Institute (LMI).
Označení GNU/Linux
Richard Stallman a Free Software Foundation změnily označení Linuxu na GNU/LinuxSam Williams, Free as in Freedom: Richard Stallman's Crusade for Free Software, chapter 10 (O'Reilly, 2002). a vidí linuxové distribuce používající software GNU jako varianty operačního systému GNU, a proto požadují, aby se takové systémy označovaly jako GNU/Linux, případně „Na Linuxu založený GNU systém“. Média a část uživatelů preferují krátké označení této rodiny operačních systémů jako Linux. Distribuce Debian používá označení GNU/Linux na výzvu Richarda Stallmana od roku 1994, samotná FSF pak od roku 1995. V současné době jsou v obvyklých distribucích Linuxu obsaženy vlastní projekty GNU v menšině (některé významné projekty se dokonce od GNU oprostily – např. GCC, GNU C Library). Mnoho dalších projektů (součásti distribucí) sice využívá licence od GNU (GPL, LGPL), ale nejsou to projekty GNU (nemají s GNU nic společného kromě použité licence). Je tedy zřejmé, že se jedná spíše o ideovou záležitost.
Vztah mezi Unix, GNU a Linux Vztahy mezi pojmy lze zjednodušit takto: Unix je historický základ a inspirace (rodina systémů a tradice návrhu). GNU je sada svobodných nástrojů a knihoven, které tvoří velkou část uživatelského prostoru. Linux je jádro, které může sloužit jako základ operačního systému.
Systémy označované jako „Linux“ v běžné mluvě často používají mnoho komponent GNU. Z tohoto důvodu se někdy používá označení GNU/Linux. Terminologie se liší podle komunit a kontextu.Free Software Foundation: Linux and the GNU System. Dostupné online: https://www.gnu.org/gnu/linux-and-gnu.en.html (cit. 2026-02-01).
Architektura operačního systému Operační systémy unixového typu (včetně systémů s linuxovým jádrem) se často popisují ve vrstvách.
Hardware Fyzické prostředky počítače: procesor, paměť, úložiště, síťové rozhraní, grafická karta apod.
Jádro (kernel) Jádro je privilegovaná část systému běžící v tzv. kernel space. Zajišťuje: přístup k hardware a ovladačům, plánování běhu procesů a vláken, správu virtuální paměti, souborové systémy a práci s úložišti, síťovou komunikaci, systémová volání (API) pro programy v uživatelském prostoru.Arpaci-Dusseau, Remzi H.; Arpaci-Dusseau, Andrea C.: Operating Systems: Three Easy Pieces. Online učebnice, 2018. Dostupné online: https://pages.cs.wisc.edu/~remzi/OSTEP/ (cit. 2026-02-01).
Linux je tradičně klasifikován jako monolitické jádro s moduly: většina základních funkcí je v jádře, ale mnoho ovladačů a částí funkcionality lze načítat jako moduly.Corbet, Jonathan; Rubini, Alessandro; Kroah-Hartman, Greg: Linux Device Drivers (3. vydání). O’Reilly, 2005. ISBN 978-0-596-00590-0.
Uživatelský prostor (user space) Uživatelský prostor tvoří programy běžící s omezenými právy: systémové knihovny, shell a základní nástroje, systémové služby (démony), aplikace a (případně) grafické prostředí.
Důležitou roli má také init proces (PID 1), který spouští služby a řídí start systému.
Součástí uživatelského prostoru může být i Uživatelské rozhraní, které může mít velmi různou podobu (např. příkazový řádek, grafické prostředí nebo jejich kombinace).
Kernel space vs. user space Oddělení kernel space a user space přispívá ke stabilitě a bezpečnosti: pád běžné aplikace zpravidla nesestřelí celý systém, zatímco chyba v jádře nebo ovladači může způsobit selhání systému.
Linuxové distribuce
Linux jako takový je pouze jádro operačního systému (viz výše). K tomu, aby bylo možné počítač s Linuxem používat, je nutné doplnit jádro o další programy. Základ tvoří jednoduché utility (malé programy), které označujeme jako systémové nástroje a které slouží pro zajištění startu (bootování) a následně i zajištění běhu systému. Pro uživatele jsou pak k dispozici aplikace, které mu umožňují provádět nějakou užitečnou činnost (např. LibreOffice, Mozilla Firefox, Pidgin a další). Jednotlivé běžně používané nástroje i aplikace jsou volně dostupné na Internetu.
Protože jsou výše zmíněné nástroje i aplikace na Internetu dostupné v podobě zdrojových kódů, které je nejprve nutné přeložit do formy spustitelných souborů, bylo by pro uživatele velmi nepohodlné, kdyby si vše musel dělat sám.Distribuce Gentoo Linux se zaměřuje na to, aby uživateli pomohla si celý systém zkompilovat přímo ze zdrojových kódů. Proto existují takzvané distribuce, které obsahují vše potřebné v úhledném balení – přeložené binární soubory včetně instalačního programu, který umožňuje připravit Linux na uživatelově počítači k okamžitému používání (avšak Linux lze používat i bez instalace pomocí tzv. Live CD).
Distribuce jsou sestavovány jednotlivci, týmy dobrovolníků, ale i komerčními firmami. Distribuce zahrnuje jádro, další systémový a aplikační software, grafické uživatelské rozhraní (X.org, KDE, GNOME atd.). Distribuce mají různá zaměření, například výběr obsažených programů, podpora určité počítačové architektury, použití ve vestavěných systémech atd. V současné době existuje kolem 450 různých distribucí.LWN Distributions ListDistroWatch.com: Put the fun back into computing. Use Linux, BSD. Snímky obrazovek a další popisy distribucí lze nalézt na různých místech Internetu, například na serveru DistroWatch nebo i jinde.– databáze snímků obrazovek převážně linuxových desktopů a většiny svobodných a OpenSource aplikací (česky)