Turnov () je město v okrese Semily v Libereckém kraji. Nachází se v Jičínské pahorkatině při jihozápadním úpatí Ještědsko-kozákovského hřbetu, na okraji chráněné krajinné oblasti Český ráj. Město se skládá z pěti katastrálních území, která jsou rozdělena do třinácti evidenčních částí obce. Včetně všech částí v něm žije obyvatel. Městem protéká řeka Jizera.
Historie
Turnovsko v pravěku Počátek trvalého osídlení oblasti Turnovska sahá do konce starší doby kamenné (), jak dokládá nález štípaných nástrojů z blízkých Přepeř. Nejstarší stopy osdílení byly nalezeny v Jislově jeskyni v Klokočských skalách ().
K výraznějšímu osídlení dochází kolem poloviny , kdy přichází vlna neolitických „prvních zemědělců“, nositelů kultury s lineární keramikou. Hlavní osou osídlení byla řeka Jizera. Základní surovinou pro broušenou industrii byl fylit. Oblast je spojena obchodními stezkami s Lužicí a severním podhůřím Krkonoš. Stará osada stála na levém břehu Jizery na jihu města (nálezy z roku 1906 a průzkum roku 1999). Další osady byly v oblasti Nudvojovic a Přepeř na protilehlém břehu řeky. Současně jsou osídleny i jeskyně v okolí.
Kulturu s lineární keramikou vystřídala kultura s vypíchanou keramikou a na přechodu do eneolitu nalézáme keramiku lengyelské kultury, původem z jihovýchodu. V pozdní době kamenné, eneolitu (asi se začalo pro výrobu nástrojů užívat masově kozákovských polodrahokamů. Na svazích Kozákova byly nalezeny doklady o dílnách na jejich hrubé zpracování (Babí a Kudrnáčova pec). Během eneolitu se na Turnovsku vystřídala kultura nálevkovitých pohárů, kultura kanelované keramiky a kultura se šňůrovou keramikou.
V mladší a pozdní době bronzové () zde žil lid popelnicových polí, archeologie dokládá dosti husté osídlení zvláště v době lužické kultury. Sídliště na území města Turnova byla zjištěna i z kultury slezskoplatěnické () a halštatské. Lid popelnicových polí neodolal nakonec vpádu Keltů, ale v době od počátku letopočtu jsou archeologické nálezy spíše ojedinělé. Osada na jižním okraji města zanikla na přelomu 2. a 3. století. Také následující období stěhování národů je v Turnově doloženo pouze náhodnými nálezy.
Počátky města vlevo|náhled|upright|Původně gotický kostel svatého Mikuláše
Počátky města Turnova spadají do 13. století a jsou spojeny s předním českým rodem Markvarticů. Přemyslovci vybudovali v Mladé Boleslavi jedno ze svých center, odkud mohly šlechtické rody kolonizovat hospodářsky nadějné okolí. První zmínka o Turnovsku je z roku 1238, kdy král Václav I. vydal listinu, na níž je ověřující podpis Jaroslava z Hruštice, který 1262 působil jako hradní správce v Mladé Boleslavi.
Až do osmdesátých let 20. století se vedly spory o tom, zda se Jaroslavův přídomek skutečně vztahuje k východnímu návrší nad městem s kostelem svatého Matěje. Bylo jen jisté, že osamělý farní kostel musel vzniknout před založením blízkého města. Skrývka před rozsáhlou rodinnou zástavbou skutečně odkryla nálezy z první poloviny 13. století. Pod Hrušticí stálo tehdy sídliště v prostoru mezi ústími Stebeňky a Libuňky do Jizery. Třetím sídlištěm byly Nudvojovice s kostelem svatého Jana Křtitele z druhé třetiny 13. století, nejstarší stavební památka na Turnovsku.
Kolem poloviny 13. století však vzniká uprostřed trojúhelníku zmíněných sídlišť poddanské město Turnov. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1272, kdy se mezi Markvartici objevuje jméno Jaroslava z Turnova. Listina sedleckého opata z roku 1277 mluví o Waltherovi de Turnow, kolínském měšťanovi. Jméno současně svědčí o přílivu německé kolonizační vlny do oblasti. Snad k roku 1252 lze řadit založení kláštera dominikánů, není zatím doložen archeologicky.
Turnov ve středověku náhled|Zřícenina hradu Valdštejn
Roku 1238 zmíněný Jaroslav z Hruštice získal území pozdějšího Turnova a on nebo jeho syn Zdeněk vybudovali hrad Valdštejn, po němž začali užívat rodové jméno. Jaroslavův bratr Havel si vytvořil své sídlo na Lemberku poblíž lužických hranic. Jaroslav a Havel kolem poloviny 13. století založili na hranici svých panství město Turnov. Havlův vnuk Havel Ryba postavil nad pravým břehem Jizery hrad Rohozec. Tím bylo město rozděleno mezi Lemberky (Rohozec) a Valdštejny.
V roce 1356 Lemberky na Rohozci vystřídal Půta z Turgova a od něho koupili panství Vartenberkové. Také valdštejnskou část města s panstvím získala jedna z větví Vartenberků. Dvojvládí ztrpčovalo život ve správě města; městská rada měla dvanáct členů, po šesti z každé části města. Život a rozkvět města závisel na vzájemných vztazích jeho majitelů. Obyvatelé se v té době věnovali kromě řemesel i práci na svých polích v obvodu města. Kromě běžných řemesel (soukeníci, pláteníci, mlynáři, pekaři, řezníci, sladovníci aj.) zde kvetlo snad poprvé v Čechách (1335) perníkářství.
Život města byl ovlivňován jeho polohou na obchodní cestě do Žitavy a působením dominikánského kláštera. Většina šlechty byla katolická, husitské ideje nenalezly větší odezvu, a to vedlo k útoku husitského vojska pod vedením Jana Žižky proti městu v roce 1424. Žižka dobyl Valdštejn, obsadil město a do základů vypálil klášter. Ani pak se husitská víra neujala a v době bitvy u Lipan se kněží navracejí do svých kostelů. Na Valdštejn se po opuštění husitskou posádkou vrací Jindřich z Vartenberka, ale 1438 své panství prodává Janu Čapkovi ze Sán. Statky kláštera odkoupil Heník Štěpanický z Valdštejna, pán Semil, který si založil své správní centrum na hradě Vranov (později Skály, nyní Malá Skála). Roku 1438 přikoupil i valdštejnskou část města.
Roku 1468 bylo město postiženo německým nájezdem svazu lužických měst. Než je vojsko Jiřího z Poděbrad u dnešního rybníka Žabakor v tzv. bitvě u Turnova porazilo, město i široké okolí bylo vypleněno. Posléze se poměry zklidňují. Noví majitelé Rohozce Krajířové z Krajku se snaží město hospodářsky povznést, zároveň byli známí svou podporou jednotě bratrské. I v Turnově byl založen její sbor a škola, na níž působili mj. biskup Jan Augusta nebo Jiří Izrael.
Mezi šlechtou se počíná ujímat snaha podporovat hospodaření měst, kterým jsou dávány mnohé výsady a svobody. Během první třetiny 16. století připadl postupně Valdštejn, Hrubá Skála i Rotštejn mocnému rodu Smiřických, v sousedství se vzmáhali Vartenberkové. Když Jan z Vartenberka roku 1538 přikoupil k Rohozci i panství Skalské (Malá Skála), dostal se Turnov poprvé pod správu jediného pána. Začala kvést nová řemesla – hornictví, sklářství, brusičství a barvířství. Existuje škola, činnost vyvíjí kostelní hudební literární bratrstvo.
Hospodářský rozkvět byl ukončen zhoubným požárem města 17. dubna 1538, který dokázal zničit převážnou část města. Když se pak 1547 Adam z Vartenberka připojil k neúspěšnému povstání české šlechty proti Habsburkům, připadl jeho majetek královské komoře. Ani rok 1555, kdy Adam vykoupil Rohozec a Skály zpět, už nezabránil úpadku vartenberského rodu. Turnovský majetek se začal opět dělit, nová panství Svijany a Přepeře získal Jáchym Ondřej Šlik.
Třicetiletá válka a její následky Rozmach města nastal na konci 16. století Albrecht Jan Smiřický získal od Šlika a Oty Jindřicha z Vartenberka zbývající části města. Všichni majitelé panství v okolí byli osobnostmi stavovského povstání. Smiřický zemřel před porážkou na Bílé hoře 1620, Šlik skončil na popravišti, odsouzeni byli i Vartenberkové. Po roce 1620 získal panství Smiřických i Vartenberků Albrecht z Valdštejna. Turnov se stal součástí Frýdlantského vévodství a byl spravován z Hrubé Skály. Po Albrechtově zavraždění prošly Turnovskem několikrát oddíly švédské, saské i císařské. Roku 1643 způsobili Švédové svou nedbalostí další ničivý požár.
Rohozecké panství prodal roku 1628 Albrecht z Valdštejna svému důstojníkovi Mikuláši Des Fours, město bylo válkou zbídačelé, vylidněné a z pohromy se vzpamatovávalo pomalu. Jen kamenářství, jehož počátky zaznamenáváme v 16. století se ke konci 17. století rozvíjí. Zdejší řemeslníci zpracovávají drahokamy z okolí i ze vzdálenějších míst.
Novým odvětvím se stává výroba skelné kompozice, napodobující drahé kameny. Od počátku 18. století se začínají rozvíjet obory související se stavebním rozvojem. Kromě základní školy ve středu města existovala i škola na Hruštici a vlastní školu měli i židé. Vzrůstající hospodářská síla měšťanů se projevuje požadavky k navracení bývalých svobod. Napětí se vystupňovalo po posledním velkém požáru města v dubnu 1707. Hrabě František Josef z Valdštejna nechal stěžovatele věznit a mučit a spor skončil roku 1714 jejich porážkou. Měšťané se stali prakticky nevolníky.
Národní obrození Hospodářská situace města se zhoršila ještě válkami o dědictví rakouské, až roku 1775 pod dojmem povstání nevolníků vrchnost vydala privilegium, zaručujícím Turnovanům osobní svobodu. Na konci 18. století měl Turnov 200 domů a přes dva tisíce obyvatel. Kamenářství se rozvíjí hlavně ve třicátých a čtyřicátých letech 19. století též díky obchodním aktivitám Františka Marka a Michala Kotlera v severní Evropě a v Rusku. Počet obyvatel města roste.
Sílící české povědomí vede k zájmu o národní jazyk. V Turnově přispěli k národnímu obrození především Václav Fortunát Durych, zakladatel slavistiky, přítel Josefa Dobrovského, a Antonín Marek, který se podílel na Jungmannově slovníku řadou nových slov. Pracemi jazykovými i beletrií byli známi František Jan a František Bohumil Tomsové, vlastenecké písně tvořil Václav Josef Picek-Podsvijanský (Čechy krásné, Čechy mé), jako básník a překladatel byl známý Václav Čeněk Bendl-Stránický, přítel Boženy Němcové, proslulým se stal cestovatel Čeněk Paclt.
Pro Turnov byl významným rok 1848 a především zrušení roboty. K 1. lednu skončilo spojení Turnova s vrchnostenským úřadem na Hrubé Skále. Turnov se stal sídlem soudního a posléze i politického okresu. Roku 1855 byl prvním starostou města zvolen Antonín Šlechta.
Průmyslový a kulturní rozvoj náhled|upright|Novorenesanční radnice na náměstí Českého ráje
V druhé polovině 19. století se drobné a domácké dílny soustředily do průmyslových podniků. V osmdesátých letech existovala řada firem zabývajících se broušením drahých kamenů (F. Šlechta, F. Durych, Herman a Palma, závod Mayův a Krausův) nebo jejich imitací (F. Šlechta, J. Ouhrabka). Výchovou mladých se zabývala od roku 1869 průmyslová škola, v roce 1884 byla založena odborná škola pro broušení a rytí drahokamů, zlatnictví a klenotnictví (nynější SUPŠ a VOŠ).
1872 byla založena továrna na motouz a provaznické výrobky Fotr, Boháček a spol. (pozdější Juta), dva mlýny na pohon z Jizery zavedly výrobu elektrického proudu (1904 Otto Koliha, 1906 E. Votrubec), od roku 1905 měl Turnov veřejné elektrické osvětlení. Bylo tu několik pivovarů, pekáren, dvě továrny na piana a pianina (firmy Bonhard a Ducháček), parní pila bratří Plátků, dvě cihelny a další firmy. Výjimečné úrovně dosáhly dvě tiskárny (Jiránkova a Müllerova). Zahradnický a semenářský závod Korselt a spol. z roku 1873 později rozšířil zahradník Vojtěch Mašek.
Město zaznamenalo rozvoj bankovnictví (městská spořitelna od roku 1882), byla přestavěna radnice (1894), postavily se nové školy. Na přelomu století se stává z Turnova dopravní uzel.
Od počátku šedesátých let 19. století se rozvíjí kulturní a spolkový život, 1861 poprvé vystoupil pěvecký spolek, 1869 vznikl spolek na postavení divadla (1872–1874), již 1862 vznikl místní odbor Sokola. Zájem o turistiku vedl k založení okrašlovacího spolku (1881) a 1892 odbor Spolku českých turistů. K popularizaci vlastivědy přispěl redaktor Pojizerských listů, založených v roce 1886, Václav Kudrnáč. Vznikla řada dalších spolků.
Mezi lety 1914–1945 Dvě světové války se významně zapsaly do historie města. V obou bylo ztraceno mnoho životů místních občanů, jak na bojištích, tak v rámci holocaustu nebo odbojové činnosti. 28. října 1918 byla i v Turnově ustavena výkonná moc nového státu a druhý den vytvořena i Národní garda.