náhled|upright=1.35|Orba se zápřahem rohatého skotu ve starověkém Egyptě. Malba z pohřební síně, asi 1200 let př. n. l. Dějiny zemědělství zaznamenávají lidskou domestikaci rostlin a zvířat a vývoj a šíření technik pro jejich efektivní produkci. Zemědělství vzniklo nezávisle v různých částech světa a zahrnovalo různorodou škálu taxonů. Nezávislá centra původu tvořilo nejméně jedenáct samostatných oblastí Starého a Nového světa.
Již nejméně 20 000 let před naším letopočtem lidé sbírali a pojídali semena divoce rostoucích obilovin. Zhruba 9500 let př. n. l. bylo v oblasti Levanty kultivováno osm základních neolitických plodin – pšenice dvouzrnka, pšenice jednozrnka, ječmen, hrách, čočka, vikev, cizrna a len. Rýže zdomácněla v Číně v období mezi 11 500 a 6 200 let př. n. l., následovaly ji mungo, sója a azuki. Prasata byla domestikována v Mezopotámii asi 11 000 let př. n. l., následně pak ovce v době mezi 11 000 až 9000 lety př. n. l. Skot vzniklý domestikací z divokých praturů se objevil kolem roku 8500 př. n. l. v oblastech moderního Turecka a Pákistánu. Cukrová třtina, banány a některé druhy kořenové zeleniny byly kultivovány na Nové Guineji zhruba 7000 let př. n. l. Čirok byl domestikován v oblasti Sahelu v Africe asi 5000 let př. n. l. V oblasti jihoamerických And došlo před 8000 až 5000 lety př. n. l. k domestikování brambor, spolu s fazolemi, kokou, lamou a morčetem. V Mezoamerice byla divoká tráva teosinte domestikována na kukuřici před rokem 4000 př. n. l. Bavlna zdomácněla v oblasti Peru nejméně 3600 let př. n. l. Poměrně pozdě byl domestikován velbloud, asi 3000 let př. n. l.
Doba bronzová, počínající zhruba 3300 let př. n. l., byla svědkem intenzifikace zemědělství ve vznikajících civilizacích jako mezopotámský Sumer, starověký Egypt, Harappská kultura, starověká Čína a starověké Řecko. Během doby železné a klasického starověku šířila expandující Římská říše v oblasti Středomoří a západní Evropy zemědělství, založené na již existujících technikách dřívějších civilizací; navíc zavedla systém panství, který se stal základem středověkého zemědělství.
Během středověku, a to jak v islámském světě, tak v Evropě, došlo v zemědělství k významným přeměnám. Ty byly způsobeny zdokonalením technik a šířením plodin, včetně zavádění cukru, rýže, bavlny a ovocných stromů (například pomerančovníku) do Evropy přes Araby ovládaný Pyrenejský poloostrov (Al-Andalus). Kolumbovská výměna po roce 1492 přinesla do Evropy plodiny z Nového světa, jako je kukuřice, brambory, sladké brambory a maniok. Ze Starého světa se do Ameriky dostala pšenice, ječmen, rýže a řepa a hospodářská zvířata včetně koní, skotu, ovcí a koz.
Zavlažování, střídání plodin a užívání hnojiv bylo zavedeno brzy po neolitické revoluci a značně se rozvinulo během posledních 200 let, počínaje britskou zemědělskou revolucí.
Od počátku 20. století zemědělství ve vyspělých zemích, a do menší míry v rozvojovém světě, zaznamenalo velké zvýšení produktivity nahrazením lidské práce mechanizací a zavedením syntetických hnojiv, pesticidů a šlechtění. Haberův–Boschův proces umožnil syntézu hnojiv na bázi dusičnanu amonného v průmyslovém měřítku, což výrazně zvýšilo výnosy plodin. Moderní zemědělství přineslo řadu sociálních, politických a environmentálních otázek jako znečišťování vod, biopaliva, geneticky modifikované organismy nebo celní a dotační politika. V reakci na to se ve 20. století vyvinulo ekologické zemědělství jako alternativa k používání syntetických pesticidů.
Vznik
Hypotézy o vzniku zemědělství náhled|vlevo|Tradiční společenství lovců a sběračů ve Wyomingu, 1870
Pro vysvětlení historického původu zemědělství vytvořili badatelé řadu hypotéz. Studie pojednávající o přechodu od lovecko-sběračských k agrárním společnostem mluví o předcházejícím období intenzifikace a přibývání sedentismu; příklady jsou kultura Natúfien na Blízkém východě a raně neolitické kultury v Číně. Současné modely ukazují, že lidé začali sklízet a následně uměle vysazovat divoké porosty, nedošlo však k jejich okamžité domestikaci.
Většina historiků upřednostňuje variantu, že za vznikem zemědělství v Levantě stála místní změna klimatu. Následkem velké změny klimatu po poslední době ledové (kolem 11 000 př. n. l.) totiž začala značná část území zažívat každoroční dlouhá období sucha. Tyto podmínky favorizovaly jednoleté rostliny, které během dlouhého období sucha odumírají, přitom ovšem zanechávají dormantní semena nebo hlízy. Nadbytek snadno skladovatelných divokých zrn obilovin a luštěnin tehdy lovcům-sběračům umožnil v některých oblastech tvořit první trvale obydlené vesnice.
Raný vývoj náhled|Sumerský srp z pálené hlíny,3000 let př. n. l. Lidé začali faunu a flóru záhy uzpůsobovat svým potřebám, a to například prostřednictvím žárového hospodaření (fire-stick farming) nebo lesního zahradničení. Přesnou dobu vzniku lze těžko určit, protože lidé shromažďovali a pojídali semena obilovin již před tím, než je domestikovali, a charakteristiky rostlin se během tohoto období mohly měnit i bez zásahů člověka. Jako příklad lze uvést polotuhé vřeteno (rhachis) a větší semena obilovin v době těsně po mladším dryasu (asi 9500 let př. n. l.) v raném holocénu v Levantské oblasti úrodného půlměsíce. Monofyletické charakteristiky se vyvinuly bez jakéhokoli zásahu člověka, což naznačuje, že zdánlivě domestikovaná klasová vřetena obilovin mohla vzniknout zcela přirozeně.
náhled|vlevo|Indický farmář s rádlem zatíženým kamenem a taženým dvěma voly. Podobné nástroje se používaly po celý starověk. Zemědělství se nezávisle na sobě současně zrodilo v různých částech světa a zahrnovalo různorodou škálu taxonů. Nezávislými centry vzniku bylo nejméně jedenáct oddělených oblastí Starého a Nového světa. Jedny z prvních známých domestikací se týkaly zvířat. Prasata byla domestikována v Mezopotámii kolem 11 000 př. n. l. Domestikace ovce proběhla také v Mezopotámii, mezi 11 000 a 9000 př. n. l. Skot byl domestikován z divokých praturů v oblastech moderního Turecka a Pákistánu zhruba 8500 př. n. l. Domestikace velblouda proběhla teprve kolem 3000 př. n. l.
náhled|upright=1.2|Genová centra vzniku kulturních rostlin, identifikovaná Nikolajem Vavilovem ve 30. letech 20. století. Oblast 3 (šedá) již v současnosti není považovaná za centrum vzniku, nověji byla jako jedno z center zařazena Papua Nová Guinea (oblast P, oranžová).
Teprve po roce 9500 př. n. l. se objevilo osm tzv. zakládajících zemědělských plodin (founder crops): nejprve pšenice dvouzrnka a jednozrnka, pak ječmen, hrách, čočka, vikev, cizrna a len. Těchto osm plodin se vyskytlo více či méně současně na lokalitách předkeramického neolitu B (PPNB) v Levantě, ačkoli jako první se ve významném měřítku pěstovala a sklízela pšenice. Přibližně ve stejné době (9400 př. n. l.) došlo k domestikaci partenokarpického fíkovníku.Mordechai E. Kislev, Anat Hartmann, and Ofer Bar-Yosef, "Early Domesticated Fig in the Jordan Valley," in Science Magazine (June 2, 2006). Vol. 312, No. 5778, pp. 1372-1374.Science Magazine (Dec. 15, 2006). Vol. 314, No. 5806, p. 1683. Response to Comment on 'Early Domesticated Fig in the Jordan Valley' by Mordechai E. Kislev, Anat Hartmann and Ofer Bar-Yosef.
Nejpozději 7000 let př. n. l. postupy setí a sklízení dorazily do úrodné oblasti Mezopotámie, kde je Sumerové systematizovali a zavedli ve velkém měřítku. Před rokem 8000 př. n. l. se zemědělství pevně uchytilo na březích řeky Nilu. Zhruba v této době se zemědělství nezávisle vyvinulo také na Dálném východě, pravděpodobně v Číně, hlavní plodinou se však místo pšenice stala rýže. Kukuřice vznikla domestikací divoké trávy teosinte v západním Mexiku asi 6700 let př. n. l. V Novém světě byly také domestikovány brambory (8000 př. n. l.), rajče, pepř (4000 př. n. l.), tykev (8 000 př. n. l.) a několik odrůd fazolí (8 000 př. n. l.). V Řecku byly již zhruba 11 000 let př. n. l. kultivovány čočka, vikev, pistácie a mandle. Divoký oves a divoký ječmen se zde začaly objevovat ve větším rozsahu přibližně 7 000 let př. n. l., spolu s pšenicí jednozrnkou, ječmenem, ovcemi, kozami a prasaty, zatímco pšenice dvouzrnka se objevila na Kypru v době mezi lety 9100 až 8600 př. n. l. Zemědělství se dále nezávisle vyvinulo na ostrově Nová Guinea. Kultivace včetně hybridizace druhu banánu Musa acuminata na Nové Guineji se datuje do doby 5000 let př. n. l., a možná až 8000 př. n. l. Chov včel na med začal na Středním východě kolem 7000 let př. n. l. Archeologické důkazy z různých lokalit na Pyrenejském poloostrově naznačují domestikaci rostlin a zvířat mezi 6000 a 4500 lety př. n. l. Na Balkáně se objevují první farmáři v 5 tisíciletí př. n. l.https://phys.org/news/2021-09-farmers-europe-balkans-date-5th.html - The first farmers of Europe found in the Balkans date to the 5th millennium BC Céide Fields v Irsku, skládající se z rozsáhlých pozemků uzavřených kamennými zdmi, se datují 3500 let př. n. l. a jsou jedněmi z nejstarších známých systémů polí na světě. Kůň byl domestikován v Pontské stepi asi 4000 let př. n. l.Anthony, David W. (2007). The Horse, the Wheel, and Language: How Bronze-Age Riders from the Eurasian Steppes Shaped the Modern World. Princeton, NJ: Princeton University Press. Konopí se během neolitu používalo na Sibiři a v Číně a mohlo tam být domestikováno. Užívalo se pro výrobu provazů i jako lék, poprvé ve starověkém Egyptě asi 2350 let př. n. l.
náhled|Plastika ze dřeva a hlíny znázorňující voly taženou káru, která veze zemědělské produkty ve velkých nádobách, Mohendžodaro. Místo bylo opuštěno v 19. století před naším letopočtem.
V Číně byla rýže a proso domestikovány nejpozději 8000 let př. n. l., následovány fazolemi mungo, azuki a sójou. V oblasti Sahelu v Africe byla tamní rýže a čirok domestikovány před rokem 5000 př. n. l. Kolovník a kávovník zdomestikovaly v Africe. Na Nové Guineji staré papuánské národy začaly praktikovat zemědělství kolem 7000 let př. n. l., domestikujíc cukrovou třtinu a taro. V údolí Indu od osmého tisíciletí před naším letopočtem se v oblasti Méhrgarhu pěstoval dvouřadý i šestiřadý ječmen, spolu s pšenicí jednozrnkou, dvouzrnkou, tvrdou (durum) a datlovníkem. V nejranějších časových obdobích Méhrgarhu tamní obyvatelé k obživě lovili divokou zvěř, jako je gazela, jelen barasinga, antilopa jelení, axis indický, osel asijský, divoká koza, divoká ovce, divoké prase a nilgau. Do 5. tisíciletí př. n. l. je postupně nahradily domestikované ovce, kozy a zebu, což naznačuje postupný přechod od lovu a sběru k zemědělství. Kukuřice a tykev se domestikovaly v Mezoamerice, brambory v Jižní Americe a slunečnice ve východních oblastech Severní Ameriky.
Civilizace
Sumer náhled|vlevo|Domestikovaná zvířata na sumerské válcové pečeti, 2500 let př. n. l.
Sumerští zemědělci pěstovali obiloviny ječmen a pšenici, a začali žít ve vesnicích zhruba od 8000 př. n. l. Kvůli nízkým srážkám v oblasti záviselo zemědělství na řekách Tigris a Eufrat. Zavlažovací kanály vedoucí z řek umožnily pěstování obilovin v množství dostatečně velkém pro uživení vznikajících měst. První pluhy se objevují na piktografech z Uruku kolem roku 3000 př. n. l.; secí pluhy, které sypaly osivo do orané brázdy se objevují na pečetích kolem roku 2300 př. n. l. Zeleninové plodiny zahrnovaly cizrnu, čočku, hrách, fazol, cibuli, česnek, salát, pór a hořčici. Sumeřané pěstovali i ovoce včetně datlí, hroznů, jablek, melounů a fíků. Kromě polního hospodaření také chytali ryby a lovili drůbež a gazely. Maso ovcí, koz, skotu a drůbeže konzumovala hlavně elita. Ryby se konzervovaly sušením, solením a uzením.
Starověký Egypt náhled|upright|Zemědělské scény ze starověkého Egypta, zobrazující výmlat obilí, sýpku, sklízení se srpy, kopání, řezání stromů a orbu. Hrobka úředníka Nachta, 15. století před naším letopočtem