náhled|upright|První vyobrazení norování z knihy Livre de Chasse ze 14. století Norování je způsob lovu lišek, jezevců a psíků mývalovitých, spočívající v jejich vyhnání z nory za pomocí psa a ulovení na povrchu odstřelem, případně jejich lapáním či zadávením norujícími psy.

Před samotným lovem je nutné noru "obeznat" (zjistit, zda je zvěří obsazena). Lov probíhá v podzemí a může trvat i desítky minut. Zejména v případech, kdy zvěř (např. liška bránící svá mláďata) neopustí noru, může pod zemí dojít ke střetu, při němž bývají psi často zraněni. V situacích, kdy se zvěř zatarasí, psa zahrabe, nebo vznikne jiné nebezpečí, přistupují myslivci k vykopávání psa z nory.

Metoda přispívá ke snižování stavů zvěře a k zachovávání souboru vyhýbavého chování u lišek, což má zabraňovat jejich urbanizaci a snižovat riziko přenosu tasemnice liščí (způsobující u lidí echinokokózu).

Historie vlevo|náhled|upright|František Horák s českým teriérem Norování představuje jednu z nejstarších forem lovu, jejíž počátky sahají až do středověku. Lov v podzemních norách vyžadoval speciálně uzpůsobené psy, což vedlo k cílenému šlechtění několika skupin plemen. Na Britských ostrovech vznikla skupina teriérů a v kontinentální Evropě jezevčíci. Zatímco jezevčík byl primárně šlechtěn jako podzemní specialista, teriéři kombinovali práci v noře s lovem nad zemí. V tehdejším Československu vyšlechtil František Horák českého teriéra. Český teriér a jagdteriér patří mezi nebritská teriérská plemena využívaná k norování.

Zvláštní funkci měli vysokonozí teriéři (fox, welsh, border, lakeland, parson), kteří byli schopni následovat smečku honičů při honu na lišku a v případě vniknutí lišky do nory ji vyhnat zpět na povrch, aby mohl hon pokračovat.

Norování v českých zemích V českých zemích se jezevčíci rozšířili především v 18. a 19. století, kdy aristokratické dvory přebíraly německé myslivecké tradice. Šlechta jako Schwarzenbergové, Lobkovicové či Colloredo-Mannsfeldové udržovala vlastní linie pracovních jezevčíků.

Předválečné období (1880–1939) Systematické zkoušky norovacích psů začaly v českých zemích v osmdesátých letech 19. století pod vlivem německých a rakouských vzorů. Konaly se obvykle dvakrát ročně – v jarním termínu (duben–květen), kdy lišky v norách odchovávají mláďata, a v podzimním termínu (září–říjen) během příprav zimních úkrytů.

Meziválečné období (1918–1939) Po vzniku Československa došlo k rozkvětu mysliveckého spolkového života a vznikla Československá kynologická jednota, jejíž myslivecká sekce standardizovala pravidla zkoušek. Bývaly zakládány i speciální kluby (Klub chovatelů jezevčíků, Klub teriérů), které organizovaly vlastní zkoušky a udržovaly chovatelské knihy.

Poválečné a porevoluční období V období komunismu byla myslivost zestátněna a začleněna do systému jednotných zemědělských družstev a státních lesů. Po sametové revoluci došlo k obnově tradičních forem zkoušek, které se dnes konají pod záštitou Českomoravské kynologické unie a Českomoravské myslivecké jednoty.

Druhy norování Zimní norování lišek Zimní norování lišek se provádí nejčastěji v lednu a únoru, v období kaňkování (páření lišek), kdy je v noře často více jedinců pohromadě. Norník vpuštěný do obeznané nory vyžene lišky na povrch, kde jsou uloveny.

Letní norování lišek Tato dříve využívaná metoda k plošnému snižování stavů lišek v období vyvádění mláďat byla legislativně omezena. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 64/2025 Sb. stanovila dobu hájení lišky obecné od začátku března do konce června. Od 1. července je však lov opět povolen. Ochránci zvířat upozorňují, že se v této době v honitbách stále mohou vyskytovat nesamostatná mláďata (osamostatňují se převážně až během srpna a září).

Norování psíků Cílem tohoto lovu je regulace invazního nepůvodního psíka mývalovitého, který negativně dopadá na populace hnízdících ptáků, obojživelníků či korýšů. Zastánci norování označují tuto metodu za efektivní a selektivní. Dlouhodobý efekt snižování hustoty populace však může být také oslabován migrací a reprodukční kompenzací těchto invazních druhů.

Norování v umělých norách Umělé betonové nory jsou budovány za účelem snazšího a bezpečnějšího průběhu norování, na jejich instalaci mohou myslivci čerpat státní finanční příspěvky (dle nařízení vlády č. 30/2014 Sb.). Mají oddělený vchod a východ, přičemž kotel (brloh) má kruhový tvar, aby mohla zvěř psovi uniknout východem a nedocházelo ke střetům.

Právní úpravy v České republice

Zákaz kontaktního norování (1992) Zákon č. 246/1992 Sb. ukončil v roce 1992 kontaktní norování ustanovením § 4 odst. 1 písm. f, který považuje za týrání cvičit nebo zkoušet zvíře na jiném živém zvířeti, s výjimkou výcviku loveckého dravce. Zkouška norováním probíhá od roku 1992 bezkontaktně, mezi psem a liškou je mřížka. Negativně se ke kontaktnímu norování při výcviku vyjádřila také Ústřední komise pro ochranu zvířat.

Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání (2008) Poslanci navrhli v novele zákona na ochranu zvířat proti týrání opětovné zavedení kontaktního norování. Poprvé o návrhu hlasovali na počátku prosince 2007. S předlohou nesouhlasil Senát, a tak se znovu schvalovala ve Sněmovně na začátku února roku 2008. Následovalo koncem února prezidentské veto. Václav Klaus uvedl, že proti znění zákona umožňujícímu kontaktní norování dostává od mnoha občanů a profesních organizací "velmi odmítavé reakce". "Myslím, že by je Parlament měl vzít v úvahu" poznamenal.

Změna zkušebního řádu zkoušek norování (2014) Dne 14. března 2014 na mimořádném Sboru zástupců ČMMJ v Neveklově došlo ke schválení zkušebních řádů pro zkoušky lovecké upotřebitelnosti. Následně proběhla změna vyhlášky č. 244/2002 Sb., která byla provedena vyhláškou č. 372/2013 Sb. Nově je pes vpuštěn do nory 1 m od vsuku (dříve 0,5 m), vynechává se 2. kotel a doléhání u 1. a 3. kotle je obojí vždy 1,5 minuty. Rozhodčí je však oprávněn u psa, který bere za přepážku a hrozí jeho zranění, tento čas zkrátit.

Zákaz norování liščat (2025) Dne 1. dubna 2025 nabyla účinnosti vyhláška Ministerstva zemědělství č. 64/2025 Sb., která je novelou, tzn. mění vyhlášku č. 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře. Vyhláška přináší několik změn v dobách lovu, z nichž asi nejpodstatnější se týká lovu lišky obecné. Do té doby bylo možné lišku lovit celoročně, následně byla doba jejího lovu stanovena na období od 1. července do konce února. V době od začátku března do konce června, tedy v období vyvádění mláďat je tak liška hájena. Této legislativní změně předcházela kampaň organizace Svoboda zvířat Nora patří lišce, která nasbírala přes 112 tisíc podpisů.

Kontroverze a snahy o zákaz norování Norování je kritizováno z důvodu ochrany zvířat proti týrání. Podle odpůrců způsobuje lov stres a zranění jak lovené zvěři, tak loveckým psům, u kterých navíc hrozí riziko přenosu nemocí. Usmrcení zvěře tímto způsobem je považováno za nehumánní.

V roce 2015 vznikla petice za ukončení norování, kterou podepsalo přes pět tisíc občanů. V průběhu vlád Andreje Babiše i Petra Fialy probíhala jednání o novele zákona o myslivosti, jejichž součástí byly pozměňovací návrhy na omezení či úplný zákaz norování. Návrhy podpořili politici napříč politickým spektrem, z důvodu konců volebních období však návrhy nebyly schváleny. V prosinci 2025 skupina vládních poslanců předložila novelu stavebního zákona zahrnující snahu o ukončení norování a chovu lišek pro výcvik psů.

Vzniklo rovněž Odborné stanovisko k problematice norování, které požaduje legislativní ukončení metody. Stanovisko podpořila řada veterinářů, biologů a vědeckých pracovníků

Chov lišek v zajetí pro účely výcviku S problematikou norování souvisí chov lišek v zajetí pro účely výcviku norníků. Lišky jsou drženy v zařízeních (často ve sklopcích či klecích) a využívány k bezkontaktnímu výcviku, kdy jsou opakovaně konfrontovány se psy. Chovy jsou kritizovány pro omezený prostor, nedostatek podnětů a s tím související stereotypní chování a dlouhodobý stres zvířat.

Odkazy

Reference

Literatura DRMOTA, Josef. Lov zvěře v našich honitbách 1. vyd. Praha : Grada, 2011, 357 s.

Externí odkazy

Kategorie:Myslivost Kategorie:Lov