náhled|Hrob na Vyšehradském hřbitově Vítězslav Nezval (26. května 1900 Biskoupky – 6. dubna 1958 Praha) byl český básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu, vůdčí osobnost českého surrealismu, národní umělec, člen Komunistické strany Československa, vyznamenaný zlatou medailí Světové rady míru.
Život náhled|vlevo|Vítězslav Nezval (vpravo) se zakladatelem surrealismu Philippem Soupaultem Vítězslav Nezval se narodil v rodině venkovského učitele Bohumila Nezvala (12. ledna 1875 – 24. června 1957)Náhrobek rodiny Nezvalovy, Ústřední hřbitov Brno-Štýřice Dostupné online a Emilie, rozené Mityskové (10. prosince 1875 – 13. února 1951), která byla dcerou hostinského. Měl sestru Vlastu FischerovouVlasta Fischerová-Nezvalová: Kouzelná říše dětství Vítězslava Nezvala Dostupné online (5. října 1902 – 27. června 1964)Náhrobek rodiny Nezvalovy na Ústředním hřbitově Brno. Dostupné online. Od roku 1903 bydlel v Šemíkovicích, kde navštěvoval jednotřídní školu a na které ve svém díle často vzpomínal (Z mého života, 1959). Od roku 1911 studoval gymnázium v Třebíči, které dokončil roku 1919. Za první světové války byl odveden, ale po dvou měsících byl pro nespolehlivost z armády propuštěn. Jeden semestr studoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, pak přestoupil na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (studia nedokončil). Brno si však oblíbil a toto město ho velmi ovlivnilo. Často jezdil do brněnských Žabovřesk, kde bydleli jeho rodiče a sestra. Dům v Brně-Žabovřeskách, kde pobýval Vítězslav Nezval Dostupné online
Roku 1922 vstoupil do Devětsilu, v jeho rámci se podílel na založení poetismu, nového básnického směru. Chtěl najít metodu, jak nahlížet na život, aby byl básní. Postupně se stal politickým iniciátorem českého avantgardního hnutí. Roku 1924 vstoupil do KSČ.
V roce 1928 napsal scénář k filmu Erotikon, pracovní název „Panenství“, režiséra Gustava Machatého, v titulcích filmu však není uveden, protože se bál konfliktu s dalšími členy Devětsilu, který odmítal spolupráci s filmovým průmyslem. náhled|Baranova 1901/4, Praha – byt kde roku 1958 zemřel V. Nezval
Pracoval v redakci Masarykova slovníku naučného (tajemník), poté se věnoval pouze spisovatelství. Nějakou dobu působil jako dramaturg Osvobozeného divadla, kde se sblížil s Voskovcem a Werichem. Publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Odeonu, Nové scéně, Lidových novinách atd. Po kapsách nosil bloky a zápisníky, psával rád na nejrůznější barevné papírky. Jeho písmo bylo takřka nečitelné. Nestačilo zřejmě jeho myšlenkám, byl stejně impulzivní jako jeho písmo.
Velmi ho ovlivnily jeho cesty – zejména do Sovětského svazu, ale i Francie, Itálie a Řecka. Seznámil se zde s mnoha surrealisty (André Breton), pod jejichž vlivem založil Skupinu surrealistů v ČSR (1934), kterou se roku 1938 pokusil rozpustit, ale fakticky z ní byl ostatními členy vyloučen. V reakci na insigniádu se v roce 1934 stal zakládajícím členem Obce československých spisovatelů. V září 1938 podepsal manifest K svědomí světa.
Po druhé světové válce byl velmi aktivní v KSČ, získal řadu oficiálních poct a funkcí. Jeho tvorba této doby je poznamenána stylem budovatelské poezie, podle Nezvalových příznivců obsahuje snahu najít sama sebe v socialistickém realismu.
Komunista Do Komunistické strany Československa vstoupil Vítězslav Nezval v roce 1924. V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění.Rudé právo, 15. 5. 1946 (ročník 26, č. 113), str. 1 Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli. V roce 1948 podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu. Od února 1948 byl členem Ústředního akčního výboru NF za Syndikát českých spisovatelů, kam jej nominovala KSČ. V ústředním výboru se podílel se na likvidaci nepohodlných spisovatelů – např. Ivana Herbena, Ferdinada Peroutky, Jaroslava Žáka a mnoha dalších. Další hlavy padaly po vydání Nezvalovy sbírky Velký orloj (1949). Mezi studenty vznikla (1949) a poté začala kolovat parodie básně Socialistická láska, v níž se objevilo jméno Klementa Gottwalda i tabuizované reálie. Poté došlo k rozsáhlému vyšetřování a postihům všech účastníků, kteří se na distribuci básně podíleli, případně ji četli.
Vztah k astrologii Již v roce 1923 mu Jan Bartoš sestavil horoskop.Jan Bartoš: Horoskop Vítězslava Nezvala Nezval studoval knihy o astrologii, předpověděl i vlastní smrt, tvrdil, že zemře o Velikonocích.Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 170 Zájem o astrologii mu vydržel po celý život, v jeho pozůstalosti se nachází 70 stran učebnice astrologie, kterou nedokončil.Badatelna v Litoměřicích otevřena veřejnosti Díky své imaginaci měl předpoklady k interpretaci astronomických dat. Báseň Veliký orloj, je popis Nezvalovy nativity čili horoskopu zrození.Nezval, astrologie a surrealisté Nezval vyprávěl, že když napsal Manon, vymyslil si i datum jejího narození. "A v jejím horoskopu pak bylo všechno, i ta deportace!" Jiří Tvrzník, Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982
Vztah k ženám Nezval měl charisma, které lámalo ženská srdce, mnoho žen podlehlo Nezvalovu kouzlu osobnosti.Blanka Kovaříková: Jak Lída Baarová vyštípala múzu Vítězslava Nezvala, 27. 10. 2022 Dostupné online V roce 1948 se oženil s celoživotní partnerkou (znali se od roku 1926) Františkou „Fáfinkou“ Řepovou (1905–1970),Paní Nezvalová a paní Seifertová se kterou žil až do své smrti. Od roku 1937 měl milostný poměr s herečkou Lilly Hodáčovou (1910–1998), která peripetie vztahu popisuje ve svých memoárech. Roku 1952 Nezval poznal tanečnici Olgu Jungovou (22. června 1929 – 13. března 2012), z jejichž milostného vztahu se narodil syn Robert (19. září 1954 – 11. ledna 1971).Životopis Vítězslava Nezvala (citováno 26. 2. 2011)
Úmrtí Koncem roku 1950 onemocněl spálou a těsně po jejím vyléčení jej postihl infarkt zadní srdeční stěny. Po rekonvalescenci se opět věnoval literatuře. V březnu 1958 podnikl cestu do Itálie. Dne 6. dubna 1958, na Velikonoční neděli, zemřel v Praze na akutní zápal plic a následné selhání srdce. Smuteční obřad v Rudolfinu a státní pohřeb se konal ve čtvrtek 10. dubna.http://www.manonlescaut.wz.cz/vitezslav-nezval/smrt/pohreb/pohreb.html Smuteční projevy na pohřbu Vítězslava Nezvala Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově. Písemnou pozůstalost Vítězslava Nezvala získal Literární archiv Památníku národního písemnictví.
Dílo V edici Dílo Vítězslava Nezvala vyšlo v letech 1950–1990 celkem 38 svazků. Velké procento Nezvalových veršů v edici ale bylo autorem autocenzurováno, leccos pozměnil, zrekomponoval nebo úplně vypustil.
Prvotina Most (1922) – napsán pod vlivem Rimbauda, Apollinaira a symbolismu. Básně tvoří obrazy (např. báseň Podzim). Odráží se zde doba jeho středoškolských studií. Vzpomíná na domov, ale zároveň se zde zabývá novými citovými zkušenostmi. Verše vznikaly v letech 1919 až 1921.
Poetismus
Pantomima (1924) – programová manifestace poetismu; drobné hříčky a kaligramy, obsahuje divadelní a pantomimické scénky, citace dobových kulturních osobností, notový zápis hudební skladby, scénář ke krátkému filmu apod., významné části sbírky jsou například skladby Abeceda nebo Podivuhodný kouzelník. Depeše na kolečkách – divadelní a pantomimické scénky Abeceda – 4 až 2verší, asociace představ tvarů jednotlivých písmen abecedy (inspirace Rimbaudem); knižní vydání Abecedy byl výjimečný výsledek spolupráce v oblasti knižní tvorby, na které se podíleli Vítězslav Nezval (verše), Karel Teige (typografie) a Milča Mayerová (taneční kompozice na téma písmen abecedy). Knihu vydalo v roce 1926 nakladatelství J. Otto v Praze. Podivuhodný kouzelník (1922) – jedno z děl, které výrazně ovlivnilo poetismus. Postava kouzelníka je básnický autoportrét a přichází především proto, aby naučil lidi chápat krásu světa. Papoušek na motocyklu – programová stať poetismu Básně na pohlednice (1926) Nápisy na hroby (1926) – drobná poetistická próza Dobrodružství noci a vějíře (1927) Hra v kostky (1928) Básně noci (1930) – soubor, v němž je zařazen Edison a další texty (Podivuhodný kouzelník, Akrobat) Akrobat (1927) – báseň je zlomem v Nezvalově tvorbě, silně ovlivněná geniálním překladem Apollinairova Pásma od Karla Čapka. Patří do druhé fáze poetismu a představuje paralelu akrobata, který symbolizuje poetistickou poezii a krize v Nezvalově tvorbě. Na konci třetího zpěvu je autor rozhodnut opustit poetistickou poezii: „na shledanou město akrobatů“, ale není připraven vejít do nového města. První a třetí zpěv tvoří rám celé básně. Jsou monotematické, psané v er-formě, v minulém čase. Lze v nich nalézt jednotnou konstrukci času (báseň začíná brzy ráno a končí pozdě večer) a místa (děj se odehrává ve městě, zřejmě v centru a uzavírá se odchodem z města). Druhý zpěv je naprosto odlišně sestaven a je vystaven na principu pásma. Lyrický subjekt čtenáře provází obrazy ze svého života. Je užito přítomného času. Jednotlivé obrazy jsou asociativně spojeny. Charakteristická je polytematičnost a prvky autobiografie. Ve třetím zpěvu dochází k syntéze básníka a akrobata. Poetistický optimismus je nahrazen autorovou skepsí o vlastním smyslu poezie a již jsou patrné náznaky budoucí surrealistické tvorby. Edison – 5 zpěvů odehrávajících se na různých místech USA a v Praze. Básník zde vystupuje jako lyrický subjekt a zamýšlí se nad tím, co zůstane po člověku po jeho smrti, a dochází k závěru, že je to jeho dílo. Další postava, vynálezce Edison, vyjadřuje oslavu tvůrčí práce. Edison je zosobnění kladných rysů, které dávají životu potřebné impulsy. Proti tomuto světu je zde protikladem svět hazardních hráčů, kteří jsou nositeli vlastností jako je spekulace a dalších záporů, které vedou k životní prázdnotě. Později báseň doplnil o Signál času. Opakující se refrén, nejprve pesimistický: „Bylo tu však něco těžkého co drtí smutek, stesk a úzkost z života i smrti“ Později převažuje optimismus z dobře vykonané práce: „Bylo tu však něco krásného co drtí odvaha a radost z života i smrti"
Tvorba 30. let 20. století: Skleněný havelok (1932) – svou tvorbou již částečně zasahuje do surrealismu, inspiroval se Bretonovým Skleněným domem; zobrazuje viditelnost člověka Zpáteční lístek (1933) Sbohem a šáteček (1934) – počátky surrealismu
Surrealismus Žena v množném čísle (1936) Absolutní hrobař (1937) Praha s prsty deště
Ve stejné době, jako surrealistická díla, anonymně vydává dílo, které nemělo surrealistické prvky a lze říci, že stojí mimo Nezvalovu tvorbu.
52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (1936) – napodobuje zde Françoise Villona (francouzský renesanční básník). V těchto baladách se obrací přímo ke čtenáři – na konci je tzv. poslání. Tuto sbírku vydal, protože mu surrealismus neumožňoval vyjádřit se k aktuálním problémům. Balady mají silný sociální náboj, Nezval zde vyjadřuje svoji víru ve světovou revoluci. Báseň "OKTÁVA O URNĚ" z této sbírky přednesla Nika Brettschneiderová na předvolební kampani v roce 1971 v Brně na protest proti prvním normalizačním volbám.MgA. Andrea Buršová: Portrét divadla Theater Brett do pádu „železné opony“ Dostupné online, str. 25 Tato sbírka měla velký ohlas, proto vydal v letech 1937–1938 další sbírky, ale ty již nebyly tak kvalitní a neměly takový úspěch. 100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta DavidaSto sonetů Zachránkyni věčného studenta Roberta Davida, recituje Jan Tříska (1971) Dostupné online 70 básní z podsvětí na rozloučenou se stínem věčného studenta Roberta Davida
Kolem roku 1937 Nezval opouští myšlenky surrealismu a přesouvá se k poezii nadosobních hodnot, toto byla samozřejmě všeobecná tendence.