Javor (Acer) je rod dřevin z čeledi mýdelníkovité. V dřívějších taxonomických systémech byl řazen do čeledi javorovité (Aceraceae), která však nebyla akceptována fylogenetickým pojetím rostlinné systematiky. Zástupci rodu jsou obvykle vzrostlé opadavé stromy, některé druhy mají však jen slabší vzrůst a jsou to buď nižší stromy a nebo keře. Existuje též několik druhů stálezelených. Listy jsou vstřícné, zpravidla dlanité, s nápadným podzimním zbarvením. Květy jsou pravidelné, uspořádané ve vzpřímených nebo nících (převislých) květenstvích; rozvíjejí se před olistěním, současně s ním nebo po něm. Opylovány jsou až na výjimky hmyzem. Plody jsou křídlaté dvounažky, odborně nazývané samary, dobře přizpůsobené k šíření pomocí větru.
Rod Acer čítá více než 150 druhů a k tomu řadu hybridních taxonů. Vyskytují se v mírných až subtropických oblastech celé severní polokoule; těžištěm rozšíření je střední a východní Čína, Japonsko a východní Himálaj. V české květeně se jako původní uvádějí tři druhy, dalších několik zde příležitostně zplaňuje. Javory nejčastěji rostou ve vlhkých, živinami bohatých mezofilních lesích jako úrovňové či podúrovňové dřeviny; druhy adaptované na sucho tvoří složku teplomilných doubrav, lesostepních hájů a křovin. Často se vyskytují též v antropogenní vegetaci.
Javory jsou důležité dřeviny v lesnictví, a to jak jako cílové, tak jako meliorační a zpevňující druhy, a také v okrasném pěstování. Jejich světlé a tvrdé dřevo je využíváno na výrobu nábytku, podlah, hudebních nástrojů a v papírenském průmyslu. Jedná se také o významné rostliny včelařské. V mnoha dekorativních kultivarech jsou vysazovány v parcích, alejích, drobné druhy též na skalkách či v květinových kompozicích. Dobře snášejí městské prostředí a hodí se též pro tvorbu bonsají. Kanada si javorový list zvolila za národní symbol a je vyobrazen na kanadské vlajce. Významným produktem Kanady a Nové Anglie je javorový sirup. Dlouhou tradici má v Japonsku obdivování pestře zbarveného javorového listí, známé jako momidžigari; jde o jakousi podzimní obdobu jarního svátku sakur. U jižních Slovanů byl považován za strom smrti a součást kultu předků.
Popis
Vegetativní orgány, vzrůst náhled|Kmen mohutného javoru klenu s typickou šupinatě odlupčivou borkou|alt=Pohled na spodní část mohutného kmene|vlevoVětšina javorů jsou stromy; mohutnější druhy dorůstají výšky až 45 m, jiné jsou drobnějšího vzrůstu jen málo přesahujícího 10 m. Další druhy jsou větší keře vysoké méně než 10 m s řadou malých kmenů vyrůstajících při zemi. Většina druhů je opadavá a mnohé jsou známé svým podzimním zbarvením listů, ale několik druhů v jižní Asii a ve Středomoří je stálezelených. Borka je v mládí hladká, u starších jedinců může být v závislosti na druhu hluboce rozbrázděná nebo se odlupovat v podélných plátech (javor šedý) či okrouhlých šupinách (javor klen). Některé druhy mají větve s korkovými lištami (např. babyka). Pro javory je typický hustý a dobře rozvětvený kořenový systém, který je srdčitý, do hloubky jdoucí, nebo povrchový, přičemž pak může bránit růstu ostatní vegetace okolo stromu. Několik druhů, zejména javor kapadocký (Acer cappadocicum), často vytváří kořenové výmladky, které se mohou vyvinout v klonální kolonie.van Gelderen, C. J. & van Gelderen, D. M. (1999). Maples for Gardens: A Color Encyclopedia
Listy javorů jsou vstřícně křížmostojné a dlouze řapíkaté, jednoduché, dlanitolaločnaté, případně dlanitě dělené se 3–7 (zřídka i více) lístky. U javoru jasanolistého jsou listy zpeřené. Několik druhů, například javor nepálský (Acer laevigatum) a javor habrolistý (Acer carpinifolium), má zpeřeně žilkované jednoduché listy. U některých sekcí obsahují mléčnice ronící bílý latex (například javor mléč, velkolistý či babyka). Palisty nejsou vyvinuty.
Generativní orgány náhled|Funkčně samičí bezkorunné květy javoru červeného|alt=detail květů Květy jsou pravidelné, pětičetné, uspořádané v hroznech, latách nebo chocholících, a to nících nebo vzpřímených. Mají čtyři nebo pět kališních lístků, čtyři nebo pět korunních lístků dlouhých asi 1 až 6 mm (u některých druhů chybí), čtyři až deset tyčinek dlouhých asi 6 až 10 mm a dva pestíky nebo pestík se dvěma čnělkami. Na dně květního lůžka bývá vyvinuto zřetelné terčovité nektárium. Semeník je svrchní a má dva plodolisty, jejichž křídla květy prodlužují, takže je snadné poznat, které květy jsou samičí. Javory kvetou koncem zimy nebo začátkem jara, u většiny druhů s příchodem listů nebo těsně po nich, u některých však ještě před olistěním stromů. Květy jsou zelené, žluté, oranžové nebo červené. I když jednotlivé květy jsou malé, efekt celého kvetoucího stromu může být u několika druhů nápadný, zvlášť kvetou-li před olistěním. náhled|alt=Včela na květu – detailní záběr|Květy javoru mléče jsou oboupohlavné, s vyvinutými korunními lístky |vlevo Převážná většina druhů je jednodomých, obvyklá je však tzv. funkční dvoudomost či mnohomanželnost, kdy se na stromech vyskytují sice oboupohlavné květy, ale orgány jednoho z pohlaví jsou zakrnělé. Několik druhů je dvoudomých. Květy jsou opylovány převážně hmyzem, pouze minimum druhů je větrosnubných.Koblížek J. (1997): Acer L. – javor. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, p. 153–159, Academia, Praha.Musil, Ivan: Listnaté dřeviny 2. Praha: ČZU, s. 140 a n. Plody jsou křídlaté dvounažky, odborně samary, resp. dvojsamary. Jejich křídla jsou jazykovitá, blanitá, se silnou žilkou na vnějším okraji. Jsou tvarovány tak, aby se při pádu otáčely a vítr je unášel na značnou vzdálenost. Během druhé světové války vyvinula americká armáda speciální letecký nosič zásob, který dokázal unést až 65 liber (29 kg) zásob a jehož základem bylo semeno javoru.„Sky Hook Spirals from Plane“ Popular Mechanics, December 1944, p. 75. Semena dozrávají obvykle za několik týdnů až šest měsíců po odkvětu, přičemž krátce po dozrání se semena rozptýlí. Jeden strom může uvolnit až stovky tisíc semen najednou. Většina druhů vyžaduje ke klíčení stratifikaci a některá semena mohou zůstat v půdě v klidu i několik let, než vyklíčí. Klíčení semen je u všech javorů, s výjimkou javoru stříbrného, nadzemní.
Rozšíření a biotopy alt=Okraj podzimního lesa s červeně a zlatě zbarvenými javory|náhled|Javory jsou výraznou barevnou složkou smíšených lesů Nové Anglie Javor je po dubu (Quercus) a vrbě (Salix) třetím největším rodem stromovitých dřevin na severní polokouli; databáze Plants of the World k roku 2021 udává 153 druhů plus několik kříženců. Areál jeho rozšíření zahrnuje velkou část temperátních oblastí Eurasie a Severní Ameriky, vyskytuje se také v severní Africe a ostrůvkovitě ve Střední Americe a Mexiku. Pouze jediný druh zasahuje na polokouli jižní, a to stálezelený Acer laurinum v tropických lesích na ostrově Jáva. Jeho druhům se nejvíce daří v mírném a subtropickém pásmu, v tropech rostou pouze v horách. Centrem druhové diverzity rodu je východní Asie, především Čína, kde se vyskytuje 99 druhů, z toho 61 endemických, mnoho druhů roste též v Japonsku; v Severní Americe roste 10 druhů a v Evropě (včetně západní Asie) 12. Pěstováním byly javory rozšířeny i mimo svůj původní areál; za invazní dřevinu je v Evropě považován například severoamerický javor jasanolistý (Acer negundo).
Většina javorů jsou světlomilné až polostinné dřeviny, nicméně v mládí jsou vesměs odolné i vůči silnému zastínění. Často se jedná spíše o podrostové nebo pionýrské druhy než o klimaxové úrovňové stromy; výjimkou jsou velké javory (tzv. ušlechtilé listnáče) jako klen, mléč či severoamerický javor cukrový, červený či stříbrný. Většinou preferují živinami a vláhou dobře zásobená, avšak nepřemokřená stanoviště v mezických či vlhčích horských, suťových nebo údolních lesích, v roklinách, rostou též v břehových porostech okolo vodních toků nebo ve tvrdých luzích. Část druhů je naopak suchomilných: takové tvoří podúrovňové patro například v teplomilných doubravách, lesostepních hájích nebo vyrůstají v křovinách na suchých osluněných svazích a skalách. Některé středomořské javory rostou též jako podrost původních tvrdolistých doubrav. Kontinentální eurasijské lesostepi jsou domovem javoru tatarského či amurského. Velmi odolnou a ekologicky plastickou dřevinou snášející nejrůznější ekologické podmínky je javor babyka. Mnohé druhy coby náletové dřeviny s oblibou osidlují též antropogenní stanoviště, jako jsou rumiště, zídky, různá zbořeniště a podobně.
Ekologické vztahy náhled|Svraštělka javorová způsobující černou skvrnitost javoru|alt=List napadený černými skvrnami|vlevo Listy javorů jsou využívány jako živná rostlina pro larvy řady motýlů (Lepidoptera). Ve vysokých koncentracích se mohou housenky, jako je např. javorovec zelenopásý (Dryocampa rubicunda), živit listy natolik, že způsobí dočasnou defoliaci hostitelských javorů. Napadení asijským tesaříkem Anoplophora glabripennis mělo za následek zničení tisíců javorů a dalších druhů dřevin na východě Spojených států a v kanadském Ontariu. Javory jsou postihovány též řadou houbových chorob. Některé z nich jsou náchylné k verticiliovému vadnutí způsobenému druhy rodu Verticillium, který může způsobit i značný lokální úhyn. Choroba způsobená druhy rodu Cryptostroma může zahubit stromy, které jsou ve stresu v důsledku sucha. Odumírání javorů může být vzácně způsobeno kořenovou hnilobou Phytophthora a kořenovou hnilobou Ganoderma. Listy javorů jsou koncem léta a na podzim běžně znetvořeny „černou skvrnitostí“ způsobenou druhy rodu Rhytisma a plísní způsobenou druhy rodu Uncinula, ačkoli tyto choroby obvykle nemají nepříznivý vliv na dlouhodobý zdravotní stav stromů.Phillips, D. H. & Burdekin, D. A. (1992). Diseases of Forest and Ornamental Trees. Macmillan. . Hypoglycin obsažený v semenech a semenáčcích javoru klenu a několika dalších druhů vyvolává u koní a jiných kopytníků smrtelnou atypickou pastevní myopatii.
Javory patří k ceněným včelařským dřevinám vzhledem k tomu, že ve svých květech produkují velké množství dobře cukernatého nektaru a výživného pylu; význam některých druhů je ještě umocněn tím, že kvetou brzy na jaře, kdy je nedostatek jiné potravy pro opylující hmyz. Krom toho hostí množství producentů medovice, kteří sají javorovou mízu a vyměšují sladký cukerný roztok, jako jsou mnohé mery, mšice a červci.
Kořeny javorů formují vztahy mykorhizy s různými druhy hub, a to jak ektomykorhizy, tak i vnitřní arbuskulární mykorhizy. Listový opad javorů se dobře a poměrně rychle rozkládá a vzhledem k tomu, že obsahuje biologicky využitelný vápník v citrátové podobě, přispívá k obohacení půdy živinami. Javory proto patří mezi důležité meliorační a zpevňující dřeviny.
Taxonomie, evoluce a systematika náhled|Typické okřídlené dvounažky javoru jsou rozlišovacím znakem rodu|alt= větévka s plodyRod Acer platně popsal Carl Linné ve svém základním spisu Species plantarum z roku 1753; název se však objevuje již u Plinia staršího a má pravděpodobně přímou souvislost se stejně znějícím latinským adjektivem o významu „ostrý“, jež upomíná na ostré hroty javorových listů. Český název vzešel z praslovanského výrazu *avorъ, jenž možná souvisí s protogermánským *ahurn (srov. slovo Ahorn v moderní němčině). náhled|Miocenní fosilie vymřelého druhu Acer trilobatum z Německa|vlevo