alt=Sépiově nažloutlá černobílá pohlednice s hradem s velkou věží uprostřed. V popředí fotografie vlevo je pole, vpravo násep s jednokolejnou železniční tratí. Levá část fotografie je nadepsaná Budetin várrom, pravá Zsolna.|náhled|upright=1.16|Budatínský hrad na pohlednici z roku 1910 Dějiny Žiliny začínají již v paleolitu, později tu existovalo halštatské hradiště a slovanské mohylové pohřebiště. První zmínka o městu pochází z roku 1208, tehdy to ale byla malá slovanská osada, z níž se zachoval jen kostel sv. Štěpána. Počátkem 14. století založili němečtí osadníci nové město, které před rokem 1312 získalo městské práva. V letech 1431 a 1434 město dobyli a vypálili husité. V 16. století přišla do města reformace. V 17. století probíhala rekatolizace města, které však po požárech a epidemiích v 18. století upadalo.
Od roku 1848 byla Žilina jedním z ohnisek národního obrození. Po skončení první světové války, rozpadu Rakousko-Uherska a vzniku Československa se slovenské kraje připojily k tzv. Martinské deklaraci. Představitelé Žiliny byli mezi prvními a dokument podepsali už 2. 11. 1918.
Po poradě představitelů slovenských politických stran vyhlásil 6. října 1938 v Žilině Jozef Tiso autonomii Slovenska v rámci Československa. Město se nacházelo na hranici tzv. ochranné zóny, kterou nacistické Německo vytvořilo na severozápadním území Slovenska (většinou v horách) aby zajistilo svou vojenskou přítomnost v příhraničí vlastního území. Během Slovenského národního povstání, které trvalo od konce srpna do konce října roku 1944 se Žilina octla na osvobozeném území a nedaleko od ní byla vedena bitva o Strečenský průsmyk.
Po osvobození Rudou armádou a obnovení Československa měla Žilina 18 000 obyvatel, o čtyři roky později se stala při správní reformě státu centrem kraje. Od roku 1949 je v Žilině městská doprava a roku 1960 sem byla z Prahy přenesena Vysoká škola dopravní, roku 1996 přeměněná na univerzitu. Dochází k intenzivnímu rozvoji města budováním nových čtvrtí, avšak toto tempo značně zvolňuje krátce po další správní reformě, ve které Žilina statut krajského města ztratila a stala se součástí Středoslovenského kraje, jehož centrem je Banská Bystrica. Po roce 2000 se první významnější událostí stala investice korejské automobilky KIA, jedna z největších ve Slovenské republice, v rámci které byl vybudován průmyslový závod Kia Motors Slovakia nedaleko Žiliny. V současné době je Žilina komplexním polyfunkčním městem a se svým okolím třetím nejvýznamnějším průmyslovým centrem na Slovensku.
Pravěké osídlení
Doba kamenná První nález ze starší doby kamenné (95 000–8000 př. n. l.) pochází z období lovců mamutů.P. Šimko, Žilina (zoznámte sa s mestom), Knižné centrum, vydavateľstvo, Predmestská 010 01 Žilina, 2006 Kosti mamuta, které se našly u někdejšího kina Úsvit v Považském Chlumci a v bývalé cihelně (mezi Malou Prahou a "rondlem"), mohly být pozůstatkem lovu prvních obyvatel Žiliny. Ale mamut mohl zemřít i přirozeně. Nejstarším dokladem však zůstává osídlená oblast dnešní Žiliny už v pozdější době kamenné (kolem 20 000 let př. n. l.). Z tohoto období je známé sídlo v dnešní městské části Závodie. Mohlo však jít o odpočinkové osídlení (pouze na krátkou dobu). Našly se zde i kamenné nástroje, oštěpy a pazourky z oblasti dnešního Polska, což vysvětluje stěhování lidí na jih za teplejším podnebím a za zvěří.
Lidé lovili soby či mamuty, které již vyhynuli nebo žijí v oblastech s chladným podnebím, jaké bylo i zde v té době.Moravčík, J.: Najstaršie osídlenie Žiliny. In: Žilina – dejiny a prítomnosť. Osveta Martin 1975 Dokud sem nepřišly kmeny ovládající zemědělství (5000–4000 př. n. l.), nic jsme se nedozvěděli o přítomnosti člověka na území Žiliny. Zemědělský kmen s tzv. Lengyelskou kulturou se podle nálezů usídlil v Brodně, kde byl nalezen sekeromlat, a v Žilinské Lehotě, kde se našly sekerky. Keramika, která se našla v pozdní době kamenné v okolí města potvrzuje jednoznačné osídlení v okolí Žiliny.
Doba bronzová V střední Evropě trvala doba bronzová v rozmezí 2000–700 let př. n. l. Na Slovensku trvala přibližně kolem 1800–750 let př. n. l. Popelnicové pohřebiště člověka v tomto období na tomto území bylo nalezeno nedaleko nynějšího evangelickém kostela. Lidé byli pohřbíváni žehem a v hliněných nádobkách (popelnicích) byly kromě popela a kostí nalezeny i milodary a pohřební keramika. Bylo nalezeno 10 takových žárových hrobů. Kromě popelnicových hrobů se pohřbívali i do jamkových hrobů a náčelníky v pozdním období pohřbívali pod mohyly. Doba bronzová byla obdobím tzv. Lužické kultury. Lidé žili v osadách, které byly poměrně malé. Tvořilo je jen několik obytných a hospodářských domů. Takové osady se nacházely na Šefranici, Framboru, v Závodí, Brodnë, Bánové a Strážově.
Hradiště Na obranu proti nepříteli si Slované stavěli opevněná hradiště. Byla to velká prostranství obehnaná dřevěnou ohradou, která byla zesílena valem z kmenů a udusané hlíny. Většina hradišť byla vybudována na vyvýšeninách nebo na místech chráněných vodou. Během válečného nebezpečí bylo hradiště útočištěm všech obyvatel z okolních vesnic. Žili zde převážně rolníci, řemeslníci a obchodníci. V každém hradišti žil kmenový náčelník – vojvoda. Kolem Žiliny se také nacházejí bývalá hradiště. Byla bojovými pevnostmi, kulturními, hospodářskými i obchodními centry. Centrální hradiště stojící nad starou obchodní cestou vedle Váhu se nacházelo v Divince na Velkém vrchu. Zbytky nádob, které se zde našly, jsou lesklé a vypálené. Další hradiště byla na Straníku a v Závodí. Silné valy, které je obklopovaly, se zachovaly dodnes. Soustředila se v nich řemeslná výroba a výměnný obchod.
Doba železná V době železné (750 př. n. l.–100 n. l.) přetrvávalo osídlení na hradištích. Tito obyvatelé patřili do lužické kultury – púchovské skupiny. Jejich sídliště se našla ve více přičleněných obcích. V prvním století př. n. l. osídlily území Slovenska keltské kmeny, které přinesly dokonalejší způsob zpracování kovů. Nalezišti jsou Šefranica, Frambor, Strážov a malá osada byla nedávno zjištěna i v prostoru dnešního farního kostela.
Život pokračoval i na hradištích na Straníku a v Závodí. Na hradišti v Divince se našly keltské mince, které svědčí o rozvinutém hospodářství. V 1. století n. l. zde však osídlení zaniklo, pravděpodobně vpádem nějakého cizího etnika. Osídlení se na jistou dobu zastavilo.
Středověk
Doba římská Když Germáni ovládli po Keltech území střední Evropy, žili na severním Slovensku Kvádové a Markomani, s nimiž vedli Římané války. Po Římanech zůstaly v Žilině tři poklady mincí a ve Strážově keramika. V pozdějším období tímto územím prošli germánští Gótové a Langobardi.
Doba Slovanů Do Žilinské kotliny přišli Slované v konečné fázi stěhování národů v 5.–6. století n. l. Vytlačili všechno původní obyvatelstvo. První sídlištní objekt – polozemnice se slovanskou keramikou byla nalezena na Framboru. Z následujícího století pocházejí další čtyři objekty. V 9. století stál sídlištní objekt z období Velké Moravy na Bôriku u bývalého letního kině a v jeho okolí už bylo několik podobných osad dvorcového charakteru. V 9. století zde byl podle pověsti postaven první románský kostel.
V Bánově a v Žilině-Chrasti se našly slovanské mohyly, kde byli pohřbíváni bojovníci z centra Velké Moravy. Začalo se sem šířit křesťanství. Znovu bylo osídleno hradiště v Divince. Z 11. století pocházejí slovanská sídliště nalezená v Bánově, Závodí a na Šefranici. Později už život v Žilinské kotlině začal být zaznamenáván písemně.
Vznik města První písemná zmínka o Žilině pochází z roku 1208, kdy Žilinu tvořilo několik slovenských osadMoravčík, J.: Kostol sv. Štefana-kráľa – archeologický výskum. In: História Žiliny 2 – Kostol sv. Štefana-kráľa. Edis Žilina 2002 rozptýlených 0,5–2 km od Kostela sv. Štěpána (v latinsky psané listině nitranského župana Tomáše se území Žiliny nazývá terra de Selinan neboli "Zem Žiliny/Žilinská"). Největší z osad se pravděpodobně nacházela na místě současného historického jádra Žiliny. Její součástí byl i kostel s polokruhovou apsidou nacházející se na místě současného Farského kostela (Kostela Nejsvětější Trojice), jehož základy vyčnívají zpod současné stavby. Pravděpodobně tato osada byla koncem 13. století zničena, poškozen byl i její kostel, který byl následně podle výzkumu archeologů opravován.
Žilinský hrad náhled|vlevo|Archeologický průzkum ruin Žilinského hradu
Existence Žilinského hradu je potvrzena několika listinami. První zmínka s vlastníkem Matúšem Čákem Trenčanským je z roku 1318, ale hrad může být mnohem starší. Další zmínky jsou z let 1397 a 1454, kde je hrad zmiňován naposledy. Jeho umístění ale ještě nebylo zjištěno, nejnovější výzkum nepotvrdil jeho lokalizaci u farního kostela, takže je stále diskutabilní a záhadné kde tento hrad stál.Moravčík, J.: História Žiliny vo svetle archeologických nálezov. In: Žilina v slovenských dejinách. Knižné centrum Žilina 2002
Založení města náhled|vpravo|upright=1|Karel I. Robert Němečtí kolonisté ze slezského Těšínského knížectví začali před rokem 1300 stavět nové sídlo. Jádrem města se stal tzv. rínok (dnešní Mariánské Náměstí), přičemž kostel se ocitl na jeho okraji. Z roku 1312 pochází první zmínka o Žilině jako městě, přestože po právní stránce se Žilina stala městem ještě před rokem 1300. V dalších letech se dostala do vlastnictví Matúše Čáka Trenčanského. Po jeho smrti v roce 1321 se Žilina stala městem na královské půdě. V tomto roce uherský král Karel Robert z Anjou osvobodil město od mýta a udělil mu další výsady. Nejstarší známá pečeť se znakem Žiliny je z roku 1379, ačkoli její typárium bylo vyhotoveno ještě za Arpádovců. Během 14. století byla Žilina malé město a počet obyvatel zřejmě nepřekročil 900.
Král Karel Robert Karel I. Robert navštívil Žilinu v roce 1321. Udělil jí privilegia – mílové právo, právo rybolovu a tržní právo. V roce 1325 dostal první známý rychtář Žiliny Ján Petzold do dědičného pronájmu osadu Krásno. Jeho syn Dominik sloužil v armádě u krále Ludvíka I. Velikého z roku Anjouovců. náhled|vpravo|upright=1|Ludvík I. Veliký
Král Ludvík I. Velký Žilina dostala od Ludvíka I. Velikého právo výročního trhu (jarmarku) v roce 1357. Tato výsada byla nepochybně důležitým impulsem pro rozmach řemesel i obchodu ve městě a nezbytným právním předpokladem zajištění prosperity jeho obyvatel. V roce 1364 dal vybudovat cestu z Pováží do Košic. Žilina byla jedním z míst, ve kterých se vybíralo mýtné. Cesta měla název "Cesta královského kurýra". V roce 1369 zakazuje Ludvík I. Veliký používat Žilině těšínské právo. Město začalo používat právo, kterým se řídilo město Krupina. Šlo o německé magdeburské právo, které znamenalo zlepšení postavení měšťanů a omezení práv dědičného rychtáře. 7. května 1381 získalo slovenské obyvatelstvo mající převahu v počtu obyvatel rovnoprávnost s německými kolonisty listinou Privilegium pro Slavis. Byla vydána uherským a polským králem Ludvíkem I. Velikým. Listina stanovila podíl počtu členů městské rady (polovina Slováků a polovina Němců v poměru 6:6). Listina je dokladem, že už v tomto období si Slováci uvědomovali svůj původ a národnost. Originál listiny se nedochoval, existuje jen kopie, kterou vyrobili v Kláštoru pod Znievom. Od roku 1382 byla Žilina podřízena na základě listiny taverníkovi, který měl řešit stížnosti obyvatel města a bránit jejich výsady. náhled|vlevo|upright=1|Žilinská městská kniha
Žilinská městská kniha