Svatopluk Pitra (9. března 1923, Štěnec – 15. července 1993, New York, USA) byl český grafik, ilustrátor, karikaturista, výtvarník animovaných filmů a malíř.
Život
Život a dílo v Československu 1923—1963 Narodil se 9. března 1923 ve vesničce Štěnec u Vysokého Mýta. Dětství prožil v bývalém mlýně u matčiných rodičů. V roce 1929 se společně s matkou a starším bratrem Bohumilem přestěhoval do Poděbrad, kde začal chodit do obecné školy. Ještě po mnoha letech si pamatoval svůj první školní úkol: nakreslit šest řádků svislých čárek, které se postupně měnily na jedničky.PITRA, Svatopluk. Vlastní životopis. In RYŠKA, Pavel (ed.). SVATOPLUK PITRA: grafik, ilustrátor a výtvarník animovaných filmů (1) Tucet mých tatínků. Olomouc: Pastiche Filmz, 2015. – Recenze Veroniky Zýkové na stránkách Národního filmového archivu.
Od roku 1935 navštěvoval gymnázium ve Vysokém Mýtě. Vzhledem ke špatnému prospěchu musel v kvartě odejít na dvouletou Meliorační školu, kterou úspěšně dokončil. Během dvouleté základní služby byl v letech 1945 až 1947 přidělen ke kartografům. Poté nastoupil do chomutovských Válcoven trub jako technický kreslič. Odměnou za objev chyby v technické dokumentaci dostal v roce 1951 doporučení k vysokoškolskému studiuHORÁKOVÁ, Ljuba. Svatopluk Pitra. Kresby a obrazy ze sbírky Ireny Bryndové-Pitrové. Praha: Irena Pitrová, 2007, s. 8. a byl přijat do Speciálního ateliéru kresleného a loutkového filmu profesora Adolfa Hoffmeistera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. K jeho spolužákům patřili Vratislav Hlavatý, Zdeněk Kirchner, Ladislav Rada, Šárka Kašpaříková (Šefranková) nebo Jaroslava Nesvadbová. Během studií se oženil a krátce poté opět rozvedl s Milicou Kudrnovou, která se stala matkou jeho jediného syna Torstena.
vlevo|náhled|Svatopluk Pitra, Šárka Kašpaříková, Zdeněk Kirchner a Vratislav Hlavatý v ateliéru kresleného a loutkového filmu na VŠUP, 1956.
Při práci v ateliéru se Pitra nevyhýbal kreslení podle modelu, ale velmi rychle nalezl vlastní styl, zpočátku opřený o pravítko a křivítka, s nimiž konstruoval výrazné figury, formované pevnou linií a ostrými kontrasty černých a bílých ploch. Stejně suverénně zacházel i s písmem, které v podobě nejrůznějších návěští a etiket umisťoval do svých kreseb. Pitra obdivoval kresby Františka Bidla a především portrétní zkratky svého profesora Adolfa Hoffmeistera, pro nějž byla karikatura „maskou, která je pravdivější než tvář“.HOFFMEISTER, Adolf. Svatopluk Pitra a Vratislav Hlavatý, dříve vdova. Výtvarná práce. 1957, roč. 5, č. 10, s. 9. Také Pitra chápal kresbu jako záznam vnitřního života, který by měl být podán co možná nejúspornějšími výrazovými prostředky.
Ačkoliv byl v kontaktu s významným představitelem meziválečné avantgardy, neměl během studií snadný přístup k informacím o historii ani o vývoji karikatury za železnou oponou. Výmluvné je svědectví o potížích, na které narazil při snaze vypůjčit si v Univerzitní knihovně prvorepublikový časopis Simplicus. I když Pitrovi nakonec vyhověli, nejprve jej prý „podrobili výslechu“, k čemu časopis potřebuje a pak vyžadovali „potvrzení o skutečné potřebě věc studovati“.PITRA, Svatopluk. Sláva a bída moderní karikatury. Květen. 1958, roč. III, č. 8, s. 416.
První výstavu absolvoval Pitra se spolužákem Vratislavem Hlavatým v roce 1957 v prestižní pražské galerii Československého spisovatele. Původně měl v bývalém Topičově salonu vystoupit i sám profesor Hoffmeister, který však v naprosté tajnosti přenechal celý prostor svým dvěma studentům. Na vernisáži výstavy Karikatur a jiných nepříjemností je představil jako novou naději pro českou humoristickou kresbu, která podle jeho slov skomírala v rubáši ze stránek Dikobrazu.HOFFMEISTER, Adolf (1957), s. 9. Pitra na výstavě představil karikatury a fotomontáže, ukázky z absolventského kresleného filmu Klobouk ve křoví, protiválečné a reklamní plakáty, návrhy obalů gramodesek i knižních obálek.Katalogový list k výstavě Karikatury a jiné nepříjemnosti Svatopluka Pitry a Vratislava Hlavatého v galerii Československého spisovatele v Praze v květnu 1957.
Miloš Macourek ocenil v recenzi výstavy Pitrův „břitký vtip a politickou zainteresovanost“ a vyslovil přesvědčení, že se autor nepochybně brzy prosadí v široké oblasti praktického grafického umění.MACOUREK, Miloš. Dva mladí karikaturisté. Výtvarná práce. 1957, roč. 5, č. 10, s. 8–9. V předpovědi se nezmýlil. Pitra začal po dokončení školy pracovat jako grafik pro domácí i zahraniční veletrhy; podílel se mimo jiné i na realizaci výstavní grafiky pro československý pavilon na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu. Podobně jako jeho spolužák Ladislav Rada navrhoval také inzeráty, plakáty a obaly desek pro Gramofonové závody – Supraphon.
Počátkem roku 1959 obeslal souborem karikatur soutěž, kterou vyhlásila redakce Literárních novin. V konkurenci více než osmi set účastníků uznala porotaAdolf Hoffmeister, Zdenek Seydl a grafik Literárních novin Jiří Schmidt Pitrovy satirické kresby za nejzajímavější, „výtvarné jasné, až ke krutosti přísné“.Výsledky soutěže literárních novin. Literární noviny (II), 1959, roč. 8, číslo 42, s. 6. – Stránka Literárních novin v digitalizovaném archivu časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Cena Literárních novin potvrdila významné místo, jež Pitra na přelomu padesátých a šedesátých let zaujal v okruhu karikaturistů, sdružených ve skupině Polylegran.Jádro skupiny vytvořilo čtrnáct autorů (včetně autorských dvojic), kteří se počátkem roku 1960 zúčastnili velké výstavy spolupracovníků Mladého světa v Ústředí lidové umělecké výroby na Národní třídě: Haďák (Pavel Hanuš, Miroslav Liďák), Neprakta (Bedřich Kopecný, Jiří Winter), Adolf Born a Oldřich Jelínek, Vladimír Hlavín, Jiří Kalousek, Jaroslav Malák, Jaroslav Pop, Vilém Reichmann, František Skála, Ctirad Smolka, Bohumil Štěpán, Jaroslav Weigel a Josef Žemlička. K okruhu Polylegranu patřili také Svatopluk Pitra, Vladimír Jiránek, Jiří Jirásek, Karel Nepraš, Jan Brychta, Vladimír Renčín nebo Milan Kopřiva. RYŠKA, Pavel a ŠRÁMEK, Jan. Pionýři a roboti. Československá ilustrace a vizuální kultura 1950–1970. Praha: Nakladatelství Paseka; Brno: Fakulta výtvarných umění VUT, 2016, s. 78–83. .
Kreslíři opouštěli ilustrované anekdoty a upovídanou komunální satiru, přestávali používat dialogy i monologické titulky a začali zkoumat možnosti sémantického kódování samotné kresby. Někteří vynalézali důvtipné absurdity, jiní hledali univerzální řeč ve spletitém světě čar.RYŠKA, Pavel a ŠRÁMEK, Jan (2016), s. 78–83. Nevyhýbali se přitom ani politickým tématům, jak dokládá velká výstava antifašistických a protiválečných karikatur Být či nebýt, uspořádaná v roce 1961 ke 40. výročí založení KSČ. Svatopluk Pitra se výstavy zúčastnil společně s Adolfem Bornem, Oldřichem Jelínkem, Miroslavem Liďákem, Vladimírem Hlavínem, Vladimírem Jiránkem, Václavem Kabátem, Jiřím Kalouskem, Milanem Kopřivou, Jaroslavem Malákem, Zdeňkem Mézlem, Jiřím Šalamounem, Františkem Skálou starším, Bohumilem Štěpánem, Jiřím Tomanem, Josefem Žemličkou, Jiřím Žentelem a Jaroslavem Weiglem.
Činnost kreslířů ze sdružení Polylegran se měla stát „svéprávnou uměleckou disciplínou“, která „pracuje básnickými metaforami jako poezie, konflikty jako drama, řazením překvapivých kontrastů a souvislostí jako filmová montáž“.HAĎÁK. Malý katechismus. Prah: Mladá fronta, 1959. Patronem nové vlny českého výtvarného humoru se sice stal Adolf Hoffmeister, avšak genealogické linie ukazovaly spíš k západním umělcům jako byl Raymond Peynet, Jean-Maurice Bosc, Maurice Sinet a především Saul Steinberg, který českým kreslířům ukázal, že čáru je možné „vést takovým způsobem, až by odhalila směšnou stránku skutečnosti hlouběji než promyšlená replika, až by vzbudila úžas, rozpaky, odpor a smích dohromady“.MACOUREK, Miloš a SUS, Oleg. O KRHU neboli kresleném humoru. Kulturní tvorba. 1964, roč. 2, č. 52, s. 3. První český výbor Steinbergových kresebSTEINBERG, Saul. [Obr. monografie] Uspořádal a texty opatřil Miloš Macourek. Praha : SNKLHU, 1959. se na pultech českých knihkupectví objevil v roce 1959 s obálkou od Svatopluka Pitry, který předchozího roku debutoval v knižní ilustraci, když svými ostře řezanými charaktery doprovodil sbírku satirických textů Jiřího Roberta Picka Kladyátor.PICK, Jiří Robert. Kladyátor. Praha: Mladá fronta, 1958. Na konci padesátých let Pitra ilustroval také Jirotkova SaturninaJIROTKA, Zdeněk. Saturnin. Praha: Československý spisovatel, 1959. a Vachkův satirický román Až se ucho utrhneVACHEK, Emil. Až se ucho utrhne. Praha: Československý spisovatel, 1959.. Oba tituly vyšly v Edici humoru a satiry, kterou vydávalo nakladatelství Československý spisovatel.
Pitrovy kresby výstižně charakterizoval umělcův přítel, karikaturista, ilustrátor a výtvarník animovaných filmů Jaroslav Malák: „K lidstvu jako celku i k zobrazovaným jednotlivcům je (Pitra) krutě kritický. Maluje sice velice krásný slečny, leč všechny jsou to pěkný potvory [...]. S druhou částí populace, tedy s muži, zachází Pitra ještě hůř. Neznám žádnou Pitrovu kresbu, která by znázorňovala vzorného manžela, dobrého otce a živitele milé rodinky. Zato podvodníků, falešných hráčů, gangsterů, zkorumpovaných policistů, detektivů a nejpodivnějších individuí nakreslil Pitra přehršel.“MALÁK, Jaroslav. Vzpomínkový text. In HORÁKOVÁ, Ljuba (2007), s. 36–37. Celou galerii takových charakterů můžeme najít v Pitrových ilustracích k detektivním povídkám Alexandra Grina, Agathy Christie, Dashiella Hammetta, Seičó Macumota a Georgese Simenona, které vycházely v roce 1962 v sedmém ročníku revue Světová literatura.
Častým motivem Pitrových kreseb byly také dopravní prostředky: motocykly, auta, letadla nebo vrtulníky. Obdiv k moderní technice sdílel se svými vrstevníky Dobroslavem Follem nebo Teodorem Rotreklem, kteří společně s dalšími spolužáky z VŠUP vytvořili na konci padesátých let jádro umělecké skupiny RadarFORMÁNEK, Václav. Radar. Anatomie tvůrčí skupiny. Praha: Odeon, 1971.. U Pitry však přece jen převažoval zájem o lidský charakter. Je to patrné i na kresbách ke Ztracené věčnosti Clifforda D. Simaka v antologii Labyrint (SNKLU, 1962), uspořádané Adolfem Hoffmeisterem. V době, kdy pozoruhodný sborník západních vědecko-fantastických povídek vyšel, se už Pitra plně věnoval výtvarným návrhům pro kreslené i loutkové filmy ve studiu Bratři v triku.
Výtvarník animovaných filmů 1957—1963 První Pitrovy animované filmy vznikly v reklamním podniku Propag, kde navrhl loutky pro snímek režiséra Josefa Klugeho o rodinných nákupech v obchodních domech Vánoce (1957). Nakreslil a také sám režíroval Atomové století (Včasný nákup paliva) (1957). Jako výtvarník a režisér je uveden rovněž u reklamních snímků Nápad s nebes (1957) a Tak se to nedělá (1957), které propagovaly výhody nově zaváděného samoobslužného prodeje.HAVELKA, Jiří. Čs. filmové hospodářství III. Dokumentární a animovaný film 1922–1957. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1959, s. 212; 224; 235; 237. Ze čtyřdílné série Samoobsluha se pravděpodobně zachoval pouze snímek Co si kdo žádá, k němuž nakreslil ilustrativní anekdoty Pitrův kolega Jaroslav Malák, kmenový kreslíř Dikobrazu a jeden ze zakladatelů sdružení karikaturistů Polylegran.