Seznam rekordů Rogera Federera uvádí přehled rekordních výkonů švýcarského tenisty. Mezi muži je držitelem řady historických rekordů, včetně událostí Grand Slamu, na nichž získal nejvyšší počet 19 titulů, odehrál nejvíce 29 finále, bez přerušení se probojoval do nejvyššího počtu 10 finále, 23 semifinále a 36 čtvrtfinále, a také zaznamenal nejvyšší počet vyhraných utkání. Řadí se k čtyřem mužům, kteří zkompletovali kariérní Grand Slam na třech různých površích a drží rekordní počet osmi titulů ve Wimbledonu a v rámci otevřené éry spoludrží rekord pěti trofejí na US Open.

Grand Slam Mužská dvouhra upright=1.15|náhled|7. wimbledonský a 17. grandslamový titul získal v roce 2012 19 titulů od Wimbledonu 2003 do Wimbledonu 2017, čímž překonal 14 titulů Peta Samprase (US Open 1990 – US Open 2002), 4. místo v absolutním počtu singlových titulů s Helen Willsovou Moodyovou; více trofejí získaly pouze Steffi Grafová (22), Serena Williamsová (23) a Margaret Courtová (24), 8 titulů ve Wimbledonu, 5 titulů na US Open v otevřené éře; rekord spolusdílen s Petem Samprasem a Jimmy Connorsem, jediný muž, který v otevřené éře vyhrál nejvyšší počet titulů na třech různých Grand Slamech, 5 titulů v otevřené éře Wimbledonu bez přerušení (2003–2007); rekord spolusdílen s Björnem Borgem (1976–1980), 5 titulů v otevřené éře US Open bez přerušení (2004–2008); překonání rekordu Lendlových a McEnroeových tří trofejí v řadě, výhrou ve finále US Open 2004 se stal prvním mužem otevřené éry, jemuž se podařilo zvítězit ve všech prvních 4 finálových duelech Grand Slamu. Následně ve výhrách pokračoval a 7 vítěznými finále v řadě ustavil nový rekord open éry, než prohrál v osmém z nich s Rafaelem Nadalem na French Open 2006. Roger Federer, Richard Sears a William Renshaw spoludrží absolutní rekord prvních 7 finálových výher, vítěz Australian Open 2007 bez ztráty setu; rekord v otevřené éře spoludrží s Kenem Rosewallem, který neprohrál žádnou sadu na Australian Open 1971. vítěz Wimbledonu 2017 bez ztráty setu; rekord v otevřené éře spoludrží s Björnem Borgem. Dalšími hráči, kteří vyhráli Grand Slam bez ztraceného setu jsou Ilie Năstase na French Open 1973, Björn Borg na French Open 1978 a 1980 a Rafael Nadal na French Open 2008, 2010 a 2017 jediný muž otevřené éry, který vyhrál dvakrát 3 Grand Slamy v řadě; první sérii dovršil na Australian Open 2006Roger Federer player profile on the Association of Tennis Professionals website a druhou na Australian Open 2007,Federer cruises to Aussie Open title ziskem titulu na Australian Open 2017 se stal jediným mužem historie, jenž vyhrál tři různé Grand Slamy alespoň pětkrát, jediný muž historie, který ve třech různých letech vyhrál tři Grand Slamy během jednoho kalendářního roku, a to v sezónách 2004, 2006 a 2007. V otevřené éře získali alespoň tři tituly v jediném kalendářním roku Rod Laver (1969), Connors (1974), Mats Wilander (1988), Nadal (2010) a Novak Djoković (2011), jediný tenista, jenž úspěšně obhájil tři tituly na Grand Slamu během jedné sezóny, když v roce 2007 vyhrál Australian Open, Wimbledon a US Open, vítěz 12 ze 14 úvodních finále Grand Slamu v kariéře představuje nejlepší výkon muže v historii. Dvakrát odešel poražen z boje o titul na French Open. Dvanáct trofejí vybojoval na Australian Open 2004, 2006, 2007, ve Wimbledonu 2003–2007 a na US Open 2004–2007. Premiérovou porážku mimo French Open utržil ve Wimbledonu 2008 od Nadala, jediný muž historie, jenž zvítězil v prvních 8 finále Grand Slamu hraných na tvrdém povrchu, na Australian Open 2004, 2006–2007 a US Open 2004–2008, jediný muž historie, který vyhrál 6 grandslamových titulů ve dvou letech, a to v sezónách 2006 a 2007, 8 titulů ve třech letech (2004–2006 a 2005–2007) a 11 titulů ve čtyřech letech (2004–2007), ve finále Grand Slamu čelil třinácti různým soupeřům, z nichž, kromě Juana Martína del Potra, dokázal (alespoň jednou) porazit dvanáct, což představuje mužský rekord. Poražení finalisté: 1. Philippoussis, 2. Safin, 3. Roddick, 4. Hewitt, 5. Agassi, 6. Baghdatis, 7. Nadal, 8. González, 9. Djoković, 10. Murray, 11. Söderling, 12. Čilić. šestý muž historie, jenž zkompletoval kariérní Grand Slam – výhru na všech čtyřech turnajích. Před ním tohoto výkonu dosáhli Fred Perry, Don Budge, Rod Laver, Roy Emerson, Andre Agassi a po něm v roce 2010 Rafael Nadal a roku 2016 Novak Djoković. V otevřené éře se tak po Laverovi a Agassim stal třetím mužem. V historii tenisu pak druhým hráčem, který získal kariérní Grand Slam na třech různých površích – antuce, trávě a tvrdém povrchu, v sezóně 2009 vyhrál jako čtvrtý muž otevřené éry tzv. Channel Slam, French Open a Wimbledon během jediného kalendářního roku; před ním trofej vybojovali Laver (1969), Borg (1978, 1979, 1980) a Nadal (2008, podruhé 2010), první muž historie, který byl současně úřadujícím šampiónem na Grand Slamech konaných na třech různých površích – antuce, trávě a tvrdém povrchu,Tennis' Best: The Top Men's Players of the Open Era když měl v držení trofeje z US Open 2008, French Open 2009 a Wimbledonu 2009. Tento výkon představovala i kombinace jeho trofejí z French Open 2009, Wimbledonu 2009 a Australian Open 2010. Nadal se k němu připojil v sezóně 2010, když jako první vyhrál tři Grand Slamy na třech površích v řadě, a to French Open 2010, Wimbledon 2010 i US Open 2010, jako jeden ze dvou mužů vyhrál tři různé Grand Slamy nejméně dvakrát za sebou (Australian Open 2006–2007, Wimbledon 2003–2007 a US Open 2004–2008); druhým hráčem je Ivan Lendl (Australian Open 1989–1990, French Open 1986–1987, US Open 1985–1987), jediný muž, který na třech různých Grand Slamech vyhrál alespoň jeden finálový set „kanárem“ – poměrem 6–0, a to na US Open 2004, Australian Open 2006 a ve Wimbledonu 2006; současně představuje jediného mužského tenistu, který v jediném grandslamovém finále zahrál dva kanáry, a to na US Open 2004, v období 2004–2007 vyhrál, kromě Australian Open 2005, 11 z 12 Grand Slamů, které se nehrály na antuce, od Wimbledonu 2005 do US Open 2007 vyhrál osm neantukových Grand Slamů za sebou, jediný muž, který vyhrál finále všech čtyř Grand Slamů bez ztráty setu, a to Australian Open 2004, 2007, 2010, French Open 2009, Wimbledon 2003, 2005 a US Open 2004, 2007 a 2008, od Australian Open 2004 do US Open 2010 zvítězil na 14 z 21 Grand Slamů, které se nehrály na antuce,Amazing Federer Grand Slam Achievements that get overlooked , tennis-warehouse.com jeden ze tří tenistů, kteří porazili Nadala ve finále grandslamu, a to ve Wimbledonu 2006 a 2007; druhým hráčem je Djoković (Španěla zdolal ve Wimbledonu 2011, US Open 2011 a na Australian Open 2012) a třetím Wawrinka (Nadala porazil ve finále Australian Open 2014), v třinácti kalendářních letech – sezónách, si zahrál alespoň jedno finále grandslamu (2003–12, 2014–15, 2017), čímž překonal dvanáct sezón Samprase (1990, 1992–2002).

držitel největšího počtu vítězných utkání na turnajích Grand Slamu (325 po US Open 2017, čímž překonal Serenu Williamsovou), držitel rekordních 65 účastí na Grand Slamu bez přerušení (Australian Open 2000 – Australian Open 2016).

Finále mužské dvouhry náhled|Kariérní grandslam zkompletoval na French Open 2009 držitel nejvyššího počtu účastí ve finále mužské dvouhry Grand Slamu, když se mezi Wimbledonem 2003 a Wimbledonem 2017 probojoval do 29 finále; překonal tak rekord 19 účastí Ivana Lendla. Pouze Chris Evertová (34), Martina Navrátilová (32) a Steffi Grafová (31) zaznamenaly vyšší počet účastí, jediný hráč, který si zahrál v 11 finále jediného grandslamu (Wimbledon) jediný mužský hráč, jenž postoupil do finále každého ze čtyř Grand Slamů více než třikrát, a současně alespoň pětkrát (6krát na Australian Open, 5krát na French Open, 11krát ve Wimbledonu, 6krát na US Open); trojnásobné účasti zaznamenali Roda Lavera, Ken Rosewall, Rafael Nadal a Novak Djoković, jediný mužský tenista v historii, který se probojoval do finále všech čtyř Grand Slamů ve dvou následných kalendářních sezónách (2006–2007) a jeden ze tří hráčů otevřené éry, jenž si zahrál čtyři finále v jediném roce (druhý po Rodu Laverovi, 1969 a třetím se stal Novak Djoković, 2015). V sezóně 2009 tento výkon zopakoval potřetí, sedmý muž otevřené éry, který se probojoval do finále všech Grand Slamů; šesti tenisty před ním byli Laver, Rosewall, Lendl, Edberg, Courier a Agassi. Později výčet doplnili Nadal ak Djoković, rekordní počet deseti za sebou jdoucích účastí ve finále, od Wimbledonu 2005 do US Open 2007, čímž překonal sérii sedmi finále Jacka Crawforda z roku 1934; osm z deseti zápasů vyhrál (kromě French Open 2006 a 2007, v nichž podlehl Nadalovi). V otevřené éře drželi rekord se čtyřmi finále Laver (1969) a Agassi (2000), na French Open 2008 zahájil druhou nejdelší sérii grandslamových finále v historii, která skončila účastí o titul na Australian Open 2010, jediný tenista historie, včetně žen, jenž se probojoval do 18 finále v devatenácti za sebou jdoucích Grand Slamech, a to od Wimbledonu 2005 do Australian Open 2010. Pouze na Australian Open 2008 mu v semifinále uštědřil porážku pozdější vítěz Novak Djoković; z 18 finále vyhrál 12, jediný mužský tenista historie, jenž si zahrál alespoň třikrát o grandslamový titul v jedné sezóně ve čtyřech následných rocích a pětkrát celkově (2004, 2006–2009), třetí hráč otevřené éry, který se probojoval osmkrát do finále jediného Grand Slamu, a to ve Wimbledonu. Navázal tak na osm Lendlových účastí na US Open a osm Samprasových finále z US Open; následně se čtvrtým hráčem stal Nadal na French Open, jediný muž historie, který si zahrál sedmkrát v řadě finále wimbledonské dvouhry (2003–2009), jediný mužský tenista otevřené éry, který se devětkrát probojoval do finále Wimbledonu. Sampras se v boji o titul objevil sedmkrát (1993–1995, 1997–2000) a Boris Becker také sedmkrát (1985–1986, 1988–1990, 1991, 1995), druhý hráč v sedmi následných grandslamových finále, a to ve Wimbledonu 2003–2009; rekord drží Lendl s osmi zápasy o titul na US Open 1982–1989, pouze Federer (11krát Wimbledon, 6krát US Open), Borg (6krát French Open, 6krát Wimbledon), Connors (6krát Wimbledon, 7krát US Open) a Sampras (7krát Wimbledon, 8krát US Open) se objevili alespoň v šesti finále dvou různých Grand Slamů, náhled|Emoce při zisku rekordního pátého titulu na US Open za sebou, 2008 jediný muž, který si zahrál šest po sobě jdoucích finále na dvou různých Grand Slamech (Wimbledon 2003–2009, US Open 2004–2009), v otevřené éře je spolu Nadalem (2005–2008 a 2010-2013), Lendlem (1984–1987) a Borgem (1978–1981) jedním ze čtyř tenistů, kteří se probojovali čtyřikrát v řadě do finále French Open (Federer 2006–09), jediný mužský hráč historie, který dosáhl alespoň čtyř finálových účastí v řadě na třech různých Grand Slamech (2006–2009 French Open, 2003–2009 Wimbledon, 2004–2009 US Open), Federer, Lendl, Laver, Roy Emerson a Fred Perry jsou jediní mužští hráči, kteří si zahráli finále všech čtyř Grand Slamů ve dvou po sobě jdoucích letech, Federer (2006–2009) a Borg (1978–1981) jsou jedinými muži, kteří se probojovali čtyřikrát po sobě do finále French Open a Wimbledonu, první mužský hráč historie, který se objevil v každé ze čtyř následných sezón ve třech finále grandslamových turnajů (2006–2009 na French Open, Wimbledonu, US Open), první mužský hráč historie, který se objevil ve finále Australian Open, Wimbledonu a US Open ve čtyřech kalendářních letech (2004, 2006–2007, 2009), první mužský hráč historie, který se objevil v šesti po sobě jdoucích finále Wimbledonu a US Open během stejných sezón (2004–2009), první mužský hráč historie, který si během sezóny zahrál nejméně dvě finále Grand Slamu, a to v šesti následných letech (2004–2009), při navazujících finále dvou Australian Open, čtyř French Open, sedmi Wimbledonů a šesti US Open, nikdy neprohrál – vyjma French Open, dvě po sobě jdoucí finále na stejném Grand Slamu, v roce 2008 odehrál proti Nadalovi nejdelší wimbledonské finále historie, které trvalo 4.48 hodin,