Leopoldo López Mendoza (* 29. dubna 1971, Caracas, Venezuela) je venezuelský politik a ekonom, který působí jako Národní koordinátor venezuelské politické strany Voluntad Popular. Získal titul ze sociologie na vysoké škole Kenyon College, později titul Master of Public Policy z veřejné správy na Harvardově univerzitě. López se poprvé pustil do politiky v roce 2000, kdy společně s Henriquem Caprilem a Juliem Borgesem založil politickou stranu Primero Justicia a následně se úspěšně ucházel o post starosty caracaské městské části Chacao v krajských volbách v červenci 2000. Během svého funkčního období získal několik ocenění za městskou správu.
Dva roky před jeho prvním funkčním obdobím starosty se uskutečnil neúspěšný převrat, který dočasně odstranil pozdějšího prezidenta Huga Cháveze. Podle Los Angeles Times López „organizoval veřejné protesty proti Chávezovi a zastával hlavní úlohu při občanském zatčení Chávezova ministra vnitra, Ramóna Chacína.“ Když v roce 2008 plánoval kandidovat na starostu Caracasu, venezuelská vláda se postarala o to, aby nemohl zastávat žádný veřejný úřad po dobu příštích šesti let. Výsledkem bylo, že Meziamerický soud pro lidská práva potvrdil, že Chávez porušil lidská práva opozičních kandidátů jejich diskvalifikováním a v roce 2010 dosáhl López jednomyslného soudního rozhodnutí ve svůj prospěch. Also available from Yahoo news
López byl zatčen 18. února 2014 za vedení protestů v Caracasu a obviněn ze žhářství, terorismu a vraždy. Organizace Amnesty International, Human Rights Watch a další mezinárodní organizace na obranu lidských prav označily jeho zatčení za politicky motivované.
V září 2015 byl López odsouzen ke 13 letům a devíti měsícům vězení za podněcování násilí a za protivládní spiknutí. V červenci 2017 byl po třech letech propuštěn do domácího vězení, osvobozen z něj byl v dubnu 2019. Poté více než rok strávil na španělské ambasádě v Caracasu. V říjnu 2020 se mu podařilo uprchnout do Španělska, kde od té doby žije.
Mládí a vzdělání vlevo|náhled|209x209pixelů|Diplom Master in Public Policy Leopolda Lópeze z Harvardovy univerzity López se narodil do zámožné rodiny. Má dvě sestry, Dianu a Adrianu. López má „modrou politickou krev“, jak poznamenal The Guardian a pochází „z jedné z nejzámožnějších rodin ve Venezuele.“Jonathan Watts. 21. 2. 2014. Venezuelan opposition leader, Leopoldo López, tells his allies to keep fighting. The Guardian. Retrieved: 2014-03-15. Lópezova matka, Antonieta Mendoza, je dcerou Eduarda Mendozy Goiticoa, který byl v letech 1945 až 1948 ministrem zemědělství během vlády Rómula Betancourta. Díky ní je López pra-pra-pra-vnukem prvního prezidenta země, Cristóbala Mendozy. Je taktéž pra-pra-pra-synovcem Simóna Bolívara. Bolívarova sestra, Juana Bolívar, je Lópezovou pra-pra-pra-pra-babičkou, díky čemuž je jedním z mála Bolívarových stále žijících příbuzných. Jeho přímým bratrancem je Thor Halvorssen Mendoza. Jeho prastrýc Rafael Ernesto López Ortega byl ministrem školství během prezidentství Lópeze Contrerase. Jeho dědeček Leopoldo López Ortega a prastrýc Rafael Ernesto López Ortega byli oba lékaři, založili lékařské centrum v Caracasu.http://www.citymayors.com/mayors/chacao-mayor.html
Leopoldo López studoval na Colegio Santiago de León de Caracas a absolvoval Hun School v Princetonu. V roce 1993 absolvoval vysokou školu Kenyon College v Gambieri v Ohiu, kde získal titul ze sociologie. Následně studoval veřejnou správu na Kennedy School of Government na Harvardově univerzitě, kde v roce 1996 získal titul Master of Public Policy (M.P.P.). V roce 2007 obdržel z Kenyonu titul čestný doktor práv.
Obchodní a akademická kariéra López pracoval v letech 1996 až 1999 jako ekonomický poradce pro místopředsedu plánování ve venezuelské státní ropné společnosti Petróleos de Venezuela S. A. (PDVSA) a také působil jako profesor institucionální ekonomiky na katedře ekonomie na Universidad Católica Andrés Bello.
Politická činnost náhled|278x278pixelů|Leopoldo López V roce 1992 López spoluzakládal politickou stranu Primero Justicia. Vedl demonstrace proti Hugovi Chávezovi před pokusem o venezuelský převrat v roce 2002. Někteří to považují za legitimní protest, jiní si myslí, že tím „překročil pomyslnou čáru směrem k rebelii se snahou svrhnout demokraticky zvoleného prezidenta.“ Během převratu se spolu s Henriquem Caprilesem účastnil občanského zatčení Chávezova ministra vnitra, Ramóna Rodrígueze Chacína. Několik měsíců po převratu López povolil, aby se Plaza Francia v jeho městské části stala základnou pro venezuelskou generální stávku v letech 2002–2003. Also http://venezuelareal.zoomblog.com/archivo/2006/07/20/a-Lightning-Rod-for-Venezuelas-Politic.html online here.]
López se ve volbách v roce 2000 stal s 51 % hlasů starostou caracaské městské části Chacao, následně byl v roce 2004 s 81 % znovuzvolen. Jeho přívrženci si ho cenili za „vylepšení systému veřejného zdravotnictví a budování nových veřejných prostranství.“ Jako starosta uvedl TransChacao, systém veřejné dopravy, který výrazně zlepšil dopravu v Chacau.http://www.eluniversal.com/2010/07/25/ccs_art_transchacao-reordeno_1979144 Během jeho funkčního období začala fungovat také škola Juan de Dios Guanche, která byla považována za „nejmodernější veřejnou školu v zemi za posledních 20 let“ a sportovní centrum Centro Deportivo Eugenio Mendoza. V tomto období byly taktéž zahájeny práce na několika významných stavebních projektech, včetně náměstí Palos Grandes, nového sídla pro Mercado Libre, nového ústředí pro vzdělávací zařízení Andrés Bello a masivního podzemního parkoviště. Nový trh v Chacau byl označen za nejmodernější v Latinské Americe.
López se v roce 2008 umístil na třetím místě v žebříčku World Mayor Project. Během svého funkčního období získal první místo v ocenění organizace Transparency International v letech 2007 i 2008 za spravedlivou a efektivní městskou správu.
Lópezovo reformní úsilí a anti-chávistický aktivismus vedly k několika jeho únosům a pokusům o atentát na jeho osobu. V roce 2006 ho ozbrojení provládní aktivisté šest hodin drželi jako rukojmí. „Můj nejlepší přítel mi zemřel v náručí, během jednoho z pokusů o mé zavraždění,“ řekl v roce 2007. „Vláda mi vlastně řekla: ‚Postav se proti mně a bude to mít následky.‘ Autoritativní vláda vám může ublížit třemi způsoby: právně – pomocí procesů bez spravedlivého soudního procesu, fyzicky – vraždou nebo únosem a morálně – kontrolováním televize, novin a rádia. Na mně použili všechny tři způsoby, aby se pokusili zastavit mé úsilí…“ Poznamenal také, že 40 % mužů ve věku od 14 do 30 zemře v Chacau v pouličních bojích. Ročně jich je 17.000 zavražděno… Musíme neustále vyvíjet sportovní a kulturní program pro tyhle muže, abychom tohle násilí eliminovali.“
Demonstrace v roce 2002 Leopoldo López vedl již před pokusem o venezuelský převrat v roce 2002 demonstrace proti Hugovi Chávezovi. Někteří to považovali za legitimní protest, podle jiných tím „překročil pomyslnou čáru směrem k rebelii se snahou svrhnout demokraticky svoleného prezidenta.“ Během převratu se spolu s Caprilesem účastnil občanského zatčení Chávezova ministra vnitra, Ramóna Rodrígueza Chacína. Několik měsíců po převratu López povolil, aby se na Plaza Francia v jeho městské části stala základnou pro venezuelskou generální stávku v letech 2002–2003. Od té doby se od organizátorů převratu distancoval.
Opoziční lídr: terč násilí Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických jmenovalo ve své výroční zprávě o dodržování lidských práv v roce 2005 všechna opatření, která podnikla venezuelská vláda proti Lópezovi. V listopadu 2005 bylo Lópezovi zabráněno v jeho budoucí politické aktivitě po skončení jeho funkčního období starosty v roce 2008 obviněními ze zneužití finančních prostředků. Podle amerického ministerstva zahraničí byla tato obvinění součástí „Chávezova strategického plánu, jak eliminovat politickou opozici.“
Podle Los Angeles Times Chávezovi kritici říkají, že všichni vládní disidenti jsou jejich terčem, ale „López se zdá být objektem totální kampaně.“ Také jeho teta byla obětí násilí ve Venezuele, byla zastřelena během mírového shromáždění.
López říká, že jako vůdce opozice zažil několik násilných útoků. List Los Angeles Times napsal, že v únoru 2006 ho ozbrojení aktivisté postřelili a drželi jako rukojmí na univerzitě, kde měl přednášku, a že jeho tělesný strážce byl zastřelen na sedadle spolujezdce v autě, na kterém obvykle sedával López. Jackson Diehl napsal v červnu 2008 pro Washington Post, že když se López vrátil z návštěvy Washingtonu, D. C., byl zadržen a napaden státní zpravodajskou službou. Člen Venezuelské národní gardy, vojenského sdružení pod vedením Huga Cháveze, označili Lópeze jako osobu odpovědnou za agresi a předložil jako důkaz videonahrávku.
Vyloučení z úřadu V dubnu 2008 López oznámil svou kandidaturu na starostu Caracasu ve volbách, které se měly konat v listopadu 2008. Byl považován za favorita. Nicméně v rozhodnutí vyhlášeném hlavním národním finančním kontrolorem a následně potvrzeném soudem, López a několik set dalších Venezuelanů bylo vyloučeno z účasti na volbách v listopadu 2008, údajně z důvodu korupce. 80 % ze všech vyloučených patřilo k opozici. Volby v listopadu 2008 byly rozhodující pro Chávezův kabinet, především z důvodu Chávezovy porážky ve volbách v prosinci 2007. López uvedl, že vláda vyloučila opoziční kandidáty, protože věděla, že by vyhráli. Její rozhodnutí napadl, protože právo na volený úřad podle něj může být zrušeno jenom v důsledku občanského nebo trestního řízení.
„Soud rozhodl, že nemůžu zastávat žádnou politickou funkci až do roku 2014,“ řekl, „a zajišťuje tak, že se nemůžu účastnit těchto voleb, voleb do národního shromáždění v roce 2010 ani prezidentských voleb v roce 2012.“ Fasáda demokracie se tím podle něj hroutí. Tento zákaz, řekl, byl uložen milionům Venezuelanů, kteří chtějí změnu. V obdivném článku o Lópezovi z roku 2008 s názvem „Rival, kterého Chávez nestrpí“ ho Jackson Diehl popsal jako „příliš přesvědčivého“ a „pragmatického středo-levičáka“. Tvrdí, že zatímco Chávezovi přívrženci „rádi argumentují, že neexistuje žádná jiná alternativa k venezuelské caudille než neschopní a nepopulární politici z 90. let,“ López „představuje novou generaci“.
V červnu 2008 dohnal López svůj případ před Meziamerickou komisi pro lidská práva ve Washingtonu D. C. a střetl se s prezidentským kandidátem Barackem Obamou. V červenci komise souhlasila, vyslechla si jeho případ a označila dva roky, které uplynuly od doručení Lópezovy žádosti na soud, za „zbytečné zdržení“.
Průzkum z dubna 2008 zjistil, že 52 % lidí se ve Venezuele staví proti tomuto zákazu a 51 % si myslí, že byl politicky motivován. Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických řeklo, že pokus o vládnutí na základě dekretu, je „znepokojivý“. Chávez reagoval slovy, že takové obavy jsou „přehnané“.
Ačkoli López ani další odpůrci, kteří byli obviněni z korupce, nebyli nikdy stíháni nebo souzeni, Ústavní senát Nejvyššího soudu, kterému dominují Chávezovi pověřenci, v srpnu 2008 rozhodl, že sankce byly pro Lópeze a ostatní ústavní. Podle The Wall Street Journal šest ze sedmi soudců Nejvyššího soudu „jsou sympatizanti prezidenta.“ BBC News nazval seznam vyloučených politiků „černou listinou“ a poznamenal, že „pan López a ostatní toho teď už mnoho nezmohou proto, aby se mohli účastnit listopadových voleb.“ The Economist poukázal na to, že López je „zřejmý hlavní cíl“ v „rozhodnutí hlavního státního auditora vyloučit stovky kandidátů ze seznamu státních a obecních voleb pro údajnou korupci, ačkoli nikdo nebyl souzen.“ The Wall Street Journal poznamenal, že tento zákaz „evokuje srovnání s kroky íránské vlády, která zabránila opozičním politikům zúčastnit se voleb v jejich zemi.“