Austrálie, plným názvem Australské společenství (), je stát zahrnující pevninskou část australského kontinentu, ostrov Tasmánie a četné menší ostrovy. Austrálie je nejrovnější a nejsušší obydlený kontinent na světě. Většinu území vyplňují rovinaté pouště a polopouštní vnitrozemské pustiny, na východě se přes celý kontinent táhne dlouhé pohoří, úplný východ tvoří hustě osídlené pobřežní nížiny. Podnebí se pohybuje od vlhkého tropického na severovýchodě a severozápadě až po suché ve středu země. Austrálie se skládá ze šesti států a deseti teritorií, na ploše 7,7 milionu km² žije skoro 28 milionů obyvatel, což z ní činí šestou nejrozlehlejší zemi na světě a největší v Oceánii a třetí nejřidčeji osídlený suverénní stát na světě. Hlavním městem je Canberra, nejlidnatějšími městy jsou Sydney a Melbourne, mezi další velká města patří Brisbane, Perth a Adelaide. Celkem 57 % obyvatel udává evropský původ, 17 % asijský, 3 % ze severní Afriky a Blízkého východu; 4 % obyvatel jsou domorodí Austrálci. De facto úředním jazykem je angličtina, 44 % obyvatel se hlásí ke křesťanství, 3 % k islámu, 3 % k hinduismu a 39 % obyvatel je bez vyznání.
Předkové australských domorodců začali přicházet z jihovýchodní Asie před 50 000 až 65 000 lety, během poslední doby ledové. V době britského osídlení mluvili australští domorodci více než 250 odlišnými jazyky a měli jednu z nejstarších živých kultur na světě. Písemná historie Austrálie začala nizozemským průzkumem většiny pobřeží v 17. století. Britská kolonizace začala v roce 1788 založením trestanecké kolonie Nový Jižní Wales. Do poloviny 19. století byla většina kontinentu prozkoumána evropskými osadníky a bylo založeno dalších pět samosprávných britských kolonií, z nichž každá získala do roku 1890 odpovědnou vládu. Kolonie se v roce 1901 spojily do federace a vytvořily Australské společenství. Tím pokračoval proces zvyšování autonomie vůči Spojenému království, který vyvrcholil přijetím zákona o přijetí Westminsterského statutu z roku 1942 a kulminoval australskými zákony z roku 1986.
Austrálie je federativní parlamentní konstituční monarchie, v níž je hlavou státu australský král, jímž je britský monarcha. Ten je zastoupen generálním guvernérem s reprezentativní funkcí. Hlavou vlády je předseda vlády, zákonodárnou moc má dvoukomorový parlament. Má vysoce rozvinutou ekonomiku a jeden z nejvyšších příjmů na obyvatele na světě. Její bohaté přírodní zdroje a dobře rozvinuté mezinárodní obchodní vztahy jsou pro ekonomiku země klíčové. Zaujímá přední příčky v žebříčcích kvality života, zdraví, vzdělání, ekonomické svobody, občanských svobod a politických práv. Austrálie je střední mocností a má třinácté nejvyšší vojenské výdaje na světě. Je to megadiverzitní země s obrovskou biodiverzitou a řadou endemitů. Velmi rozmanitá je i australská kultura. Je členem řady mezinárodních organizací: Organizace spojených národů, G20, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světová obchodní organizace, Asijsko-pacifické hospodářské společenství, Fórum tichomořských ostrovů, Tichomořské společenství a Společenství národů. Patří mezi hlavní spojence mimo NATO a je členem zpravodajské aliance Five Eyes.
Název náhled|vlevo|Pohled na Port Jackson, místo, kde bylo později založeno Sydney. Jméno Austrálie je odvozeno z latinského Terra Australis Incognita („neznámá jižní země“), což byl název používaný pro hypotetický kontinent na jižní polokouli už starověkými Řeky . Když Evropané začali v 17. století poprvé navštěvovat a mapovat Austrálii, byl název Terra Australis ("jižní země") přirozeně aplikován na tato nově objevená území.
Až do počátku 19. století byla Austrálie známá jako „Nové Holandsko“, tedy pod jménem, které poprvé použil nizozemský průzkumník Abel Tasman v roce 1644 (jako Nieuw-Holland), a které bylo následně poangličtěno. Název Austrálie popularizoval průzkumník Matthew Flinders, který řekl, že je „příjemnější pro ucho a je podobné jménům dalších světadílů“. Několik raných kartografů také použilo slovo Austrálie na mapách. Již Gerardus Mercator (1512–1594) použil na své dvojité cordiformní mapě světa z roku 1538 frázi climata australia (klima Austrálie), stejně jako Gemma Frisius (1508–1555), který byla Mercatorovým učitelem a spolupracovníkem, na své vlastní mapě cordiform wall v roce 1540. Austrálie se objevuje v knize o astronomii od Cyriaca Jacoba zum Bartha vydané ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1545.
Zdá se, že jméno Austrálie bylo poprvé oficiálně použito v dubnu 1817, kdy guvernér Lachlan Macquarie potvrdil přijetí Flindersových map Austrálie od hraběte Henryho Bathursta. V prosinci 1817 Macquarie doporučil Colonial Office, aby bylo formálně přijato. V roce 1824 se admirálové dohodli, že kontinent by měl být oficiálně znám pod tímto jménem. První oficiální publikované použití nového jména přišlo s vydáním The Australia Directory v roce 1830 Hydrografickou kanceláří.
Hovorové názvy pro Austrálii jsou například „Oz“ a „Land Down Under“ (obvykle zkráceno na „Down Under“). Další epiteta zahrnují „Velkou jižní zemi“, „Lucky Country“, „Sunburnt Country“ a „Wide Brown Land“. Poslední dva jsou odvozeny z básně Dorothey Mackellar z roku 1908 „Moje země“.
V češtině se plný název používá Australské společenství, řidčeji i Australský svaz.
Dějiny
Pravěk Bližší informace: Austrálcivlevo|náhled|Skalní malby Austrálců (Aboriginců) v národním parku Kakadu
Je známo, že lidské osidlování Austrálie jako kontinentu začalo před minimálně 65 000 lety s migrací lidí přes pozemní mosty a krátké námořní přechody z dnešní jihovýchodní Asie. Genetické testy prokázaly, že s předky australoidní rasy, kteří osídlili Austrálii, se během jejich pobytu v Asii křížil vyhynulý lidský druh Denisované. Obvyklý názor za příčinu pohybu obyvatel jihovýchodní Asie na jih označuje dobu ledovou. Podle knihy australského archeologa Scotta Canea byla příčinou migrace tzv. tobská katastrofa, k níž došlo 72 000 let př. n. l.,Scott Cane; First Footprints – the epic story of the first Australians; Allen & Unwin; 2013; ; str. 25-26 což bylo přijato jako kontroverzní a nepodložená hypotéza.https://australianarchaeologicalassociation.com.au/wp-content/uploads/2015/05/Bird-2015-BR1.pdf - First Footprints: The Epic Story of the First Australians1 by Scott Cane Šlo o erupci supervulkánu Toba v Indonésii na ostrově Sumatra, které je někdy připisováno poslední velké vymírání druhů. I dobu před 65 000 lety zpochybňuje analýza DNA. Osidlování kontinentu Austrálie trvalo migrací zhruba 10 000 let.https://phys.org/news/2023-02-remapping-superhighways-australians-reveals-year.html - Remapping the superhighways traveled by the first Australians reveals a 10,000-year journey through the continent Skalní úkryt Madjedbebe, v Arnhemské zemi je považován za nejstarší místo ukazující přítomnost lidí v Austrálii. Nejstarší nalezené lidské ostatky jsou pozůstatky v jezeru Mungo, na jihozápadě Nového Jižního Walesu, které byly datovány zhruba na dobu před 41 000 lety. Tito lidé byli předky moderních domorodých Australanů. Austrálci používali kamenné nástroje a po svém příchodu brzy vyhubili obří vačnatce.Třímetrové klokany a obří wombaty vyhubil člověk, ne změna klimatu. National Geographic.cz, . Krajinu změnili žďářením, kterým si ulehčovali lov zvířat. Krajina tak získala většinově charakter savany. Domorodá australská kultura je jednou z nejstarších kontinuálních kultur na Zemi. náhled|Diprotodon a další druhy australské megafauny vyhynuly v době příchodu prvních lidí V době prvního kontaktu s Evropany byla většina domorodých Australanů lovci a sběrači se složitými ekonomikami a společnostmi. Nedávné archeologické nálezy naznačují, že bylo možné udržet populaci 750 000 lidí. Domorodí Australani mají ústní tradici s duchovními hodnotami založenými na úctě k zemi a víře v „Čas snů“, tedy ve zlatou éru na počátku světa, kdy totemové bytosti stvořily svět, stanovily zákony a přikázaly obřady, jež je nutné provádět k zajištění kontinuity života.
Domorodé umění Austrálců je považováno za nejstarší pokračující uměleckou tradici na světě. Doklady o něm lze vysledovat nejméně 30 000 let nazpět a nacházejí se v celé Austrálii, zejména v blízkosti Uluru a v národních parcích Kakadu či Ku-ring-gai. Dělili se na zhruba 250 kmenů, z nichž každý měl vlastní jazyk; 200 z těchto jazyků již zcela zaniklo. Největší hustota obyvatelstva se předpokládá v údolí řeky Murray. Ostrovy Torres Strait Island, etnicky melaneské, se živily sezónním zahradnictvím a zdroji svých útesů a moří. Severní pobřeží a vody Austrálie byly sporadicky navštěvovány makassanskými rybáři z dnešní Indonésie. Jejich kultura však byla od dnešních Austrálců odlišná.
Objevení kontinentu Evropany náhled|Nizozemská mapa Austrálie z roku 1664 První zaznamenané evropské pozorování australské pevniny a první zaznamenané evropské přistání na australském kontinentu jsou přičítány Nizozemcům. Existuje sice teorie portugalského přistání u břehů Austrálie ve 20. letech 16. století, není však věrohodně doložena a stále se o ní diskutuje. První loď a posádka, která zmapovala Australské pobřeží a potkala se s Austrálci byla Duyfken vedená nizozemským navigátorem, Willemem Janszoonem. Na začátku roku 1606 zahlédl pobřeží Yorského poloostrova a 26. února 1606 přistál u řeky Pennefather blízko dnešního města Weipa na mysu York. Později téhož roku proplul španělský průzkumník Luís Vaz de Torres ostrovy kolem Torresova průlivu. Nizozemec zmapoval celé západní a severní pobřeží a pojmenoval ostrovní kontinent „Nové Holandsko“ v průběhu 17. století, a přestože nebyl učiněn žádný pokus o osídlení, řada vraků zanechala muže buď uvízlé, nebo, jako v případě Batavie v roce 1629, opuštěné kvůli vzpouře a vraždě, a stal se tak prvním Evropanem, který trvale obýval kontinent. William Dampier, anglický objevitel a lupič, se vylodil na severozápadním pobřeží Nového Holandska v roce 1668 (zatímco sloužil jako člen posádky pod kapitánem Johnem Readem) a znovu v roce 1699 na zpáteční cestě. V roce 1770 se plavil kolem a zmapoval východní pobřeží James Cook, které pojmenoval Nový Jižní Wales přiznal ho Velké Británii. náhled|Setkání evropských osadníků s domorodci v Jižní Austrálii, 1850 Se ztrátou amerických kolonií v roce 1783 poslala britská vláda flotilu lodí, tzv. „První flotilu“ pod velením kapitána Arthura Phillipa, aby založil novou trestaneckou kolonii v Novém Jižním Walesu. Tábor byl založen a britská vlajka byla vyzvednuta v Sydney Cove v Port Jacksonu 26. ledna 1788, v den, který se později stal australským národním dnem, australským dnem. Většina časně odsouzených byla přesunuta za malicherné zločiny a při příjezdu zapsáni jako dělníci nebo sloužící. Zatímco se většina po emancipaci usadila v koloniální společnosti, pořádaly se také vzpoury a povstání odsouzených, které byly vždy stanným právem potlačeny. Rumová vzpoura v roce 1808 bylo jediné úspěšné ozbrojené převzetí vlády v Austrálii, což podnítilo dvouleté období vojenské vlády.
Domorodá populace se snížila v důsledku 150letému usazování Evropanů, hlavně kvůli infekčním chorobám. Tisíce dalších zemřelo v důsledku hraničních konfliktů s osadníky. Vládní politika „asimilace“ počínaje zákonem o ochraně domorodců z roku 1869 vyústila v odstranění mnoha domorodých dětí z jejich rodin a komunit – označovaných jako ukradené generace – postup, který rovněž přispěl k poklesu domorodého obyvatelstva. Jako výsledek referenda z roku 1967, pravomoc federální vlády přijímat zvláštní zákony s ohledem na konkrétní rasu byla rozšířena, aby bylo možné vytvářet zákony s ohledem na domorodce. Tradiční vlastnictví půdy („rodný titul“) bylo zákonem uznáno až v roce 1992, kdy Vrchní soud Austrálie rozhodl v Mabo v Queenslandu (č. 2), že právní doktrína, podle které byla Austrálie terra nullius („země nikoho„) se v době britského vypořádání nevztahovalo na Austrálii.
Britská kolonizace