Objekty zájmu astronomie leží v různých místech prostoru a různých vzdálenostech od pozorovatele. Z hlediska samotného pozorování je však velmi často možné tyto vzdálenosti zanedbat a uvažovat jen průměty objektů na nekonečně vzdálenou nebeskou sféru. V této, takzvané sférické geometrii, stačí k přesnému určení polohy 2 souřadnice (například rektascenze a deklinace).
Zavedením souřadnic a popisem různých významných bodů a křivek se zabývá sférická astronomie. Vychází hlavně z geometrie a ze sférické trigonometrie.
Základní pojmy Ekliptika – myšlená dráha na obloze, kterou během roku prochází Slunce Zemská osa – přímka rovnoběžná s osou otáčení Země. Nebeský pól (světový pól) – bod ležící nad zemským pólem, průsečík zemské osy s nebeskou sférou Zenit (nadhlavník) – bod ležící nad pozorovatelem Nadir (podnožník) – bod ležící pod pozorovatelem Nebeská sféra – nekonečně vzdálená myšlená kulová plocha (obepínající celou Zemi), na kterou se promítají všechny pozorované objekty ve vesmíru Nebeský rovník (světový rovník) – zemský rovník promítnutý na nebeskou sféru Meridián (astronomie) – hlavní kružnice na nebeské sféře procházející póly a zenitem pozorovatele.
450px|Diagram pro vysvětlení základních pojmů astronomie
Systémy souřadnic V astronomii se nejčastěji používají sférické souřadnice na povrchu těles: geografické (zeměpisné), selenografické (měsíční), heliografické (sluneční) na nebeské sféře: obzorníkové, rovníkové (ekvatoreální), ekliptikální, galaktické, ICRF (International Celestial Reference Frame)
Související články Astrofyzika Matematická geografie
Kategorie:Nebeská mechanika Kategorie:Obory a disciplíny astronomie