Masakry Němců v Československu na jaře a v létě 1945

Masakry Němců v Československu na jaře a v létě 1945 ze strany českého a slovenského obyvatelstva probíhaly v atmosféře poválečné represe vůči Němcům a doprovázely tzv. divoký odsun. Veřejné proslovy z exilu se vracejícího prezidenta Edvarda Beneše z 12. a 16. května 1945, v nichž prohlásil odsun Němců za absolutní nutnost, dozvuky fronty a květnového povstání, znamenaly zintenzivnění napětí mezi českou a německou částí obyvatelstva. Při vyhánění Němců, označovaném jako „divoký odsun“, docházelo k „popravám“, vraždám a jiným násilným útokům proti Němcům i českým kolaborantům.ARBURG, Adrian von; STANĚK, Tomáš. Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění "evakuace" německého obyvatelstva (květen až září 1945).Soudobé dějiny. 2006, roč. 13, čís. 3-4, s. 321-376. ISSN 1210-7050. V období divokého odsunu uprchlo či bylo vysídleno podle převažujících odhadů 600 000 Němců,Houžvička (2005), str. 314. mnoho z nich hledalo první útočiště za hranicemi v Rakousku.Bundesministerium für Vertriebene, Flüchtlinge und Kriegsgeschädigte (Hrsg.): Dokumentation der Vertreibung der Deutschen aus Ost-Mitteleuropa: Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei. 2 svazky, Bonn 1957, Spolkové ministerstvo vzdělání, vědy a kultury (Bundesministerium für Bildung, Wissenschaft und Kultur), odd. Präs. 9 Medienservice: Sudetendeutsche und Tschechen, Austria, Reg. Nr. 89905Cornelia Znoy:Die Vertreibung der Sudetendeutschen nach Österreich 1945/46, Diplomarbeit zur Erlangung des Magistergrades der Philosophie, Geisteswissenschaftliche Fakultät der Universität Wien, 1995

Odborné zpracování Základní evidenci excesů zpracoval historik Tomáš Staněk (Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování). Konkrétními kauzami živelných soudů na Vitorazsku se zabýval historik Ján Mlynárik (Tragédie Vitorazska 1945–1953: poprava v Tušti) nebo také Lucie Jarkovská, která provedla analýzu archivních materiálů agendy mimořádných lidových soudů v Jičíně a v Hradci Králové. Historik Tomáš Staněk uvádí ve své publikaci, že v letech 1945–1946 přišlo o život v důsledku krajně diskriminačního zacházení 24 až 25 tisíc lidí.STANĚK, Tomáš: Poválečné "excesy" v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Praha, ÚSD AVČR 2005 O poválečné masakry se začínali historici zajímat už v 60. letech a následně v disentu v letech 70. a 80. Historické průzkumy a mapování excesů však začalo až na konci 80. let; naplno se mohlo rozvinout teprve po pádu komunistického režimu po roce 1989. Stěžejním dílem se stala práce Tomáše Staňka „Persekuce 1945” .Poválečné násilí poznamenalo českou společnost,Český rozhlas, 19. ledna 2011 v 07:00

Ozbrojené jednotky Již za květnového povstání organizovalo velitelství „Alex"Během květnového povstání vzniklo v Praze revoluční vojenské velitelství „Alex" (krycí jméno generála Františka Slunečka) jemuž pak velel generál Zdeněk Novák, náčelníkem štábu byl jmenován podplukovník Raimund Mrázek. Velitelství Alex bylo pověřeno ministerstvem obrany obsadit pohraničí severozápadních, severních a severovýchodních Čech, kde už fungovaly od konce války partyzáni, místní bezpečnostní složky z řad Čechů, ale i němečtí antifašisté, příslušníci Národních střeleckých gard. pohyb armády v Čechách. Spadaly pod něj mobilizované jednotky a posádková velitelství. Velitelství jednalo z pověření ministerstva národní obrany a jeho úkolem byl také nástup jednotek do pohraničí. Zde však už působily odzbrojené oddíly partyzánů, jednotky místních bezpečnostních složek, odbojové skupiny z války, ale také bojové skupiny pověřené přímo posádkovými veliteli, místními a okresními národními výbory (správními komisemi), vyššími velitelstvími, ministerstvem národní obrany, ministerstvem vnitra a Komisí pro vnitřní národní bezpečnost (KVNB) v Praze.

Zrovna tak jako civilní obyvatelstvo byly i ozbrojené jednotky na podzim roku 1938 naplněny odhodláním bojovat. Čím více se přibližoval konec války, tím více rostla touha se s nepřítelem vypořádat. Jednotky bojující na frontách byly ovlivněny nejen válečnými prožitky a hrůzami, ale i tím, co viděly při návratu do vlasti. Například náčelník štábu Prvního československého armádního sboru plukovník Bohumír Lomský řekl:

Vojenské útvary operující zpočátku v pohraničí byly seskládány z velké části z frontových vojáků, z řad 1. československého armádního sboru nebo z mužů z Volyně, Podkarpatské Rusi a Slovenska. Mnozí z nich ztratili rodinu nebo se jen špatně adaptovali či neadekvátně reagovali na mírové prostředí. U nových ozbrojených formací sice panovalo nadšení, ale často vázla morálka mužstva. V každém případě všechny příslušníky ozbrojených sil sjednocovala ohromná nenávist k Němcům.

Masakry

Bořislavka náhled|Skupina Němců naproti kinu Bořislavka nedlouho před zastřelením Dne 9.Jakub Kučera: Násilí plodí násilí. Poprava českých Němců na Bořislavce je jen jedna z mnoha , Čtidoma.cz, 13. 7. 2018 nebo 10. května 1945 byli němečtí obyvatelé pražských vilových čtvrtí v oblasti Hanspaulky a Ořechovky sváženi do místních kin k internaci. Před kinem Bořislavka na Kladenské ulici u náměstí Bořislavka gardisté skupinu 41 či 42 civilistů nejprve postříleli, poté byli zranění či mrtví ještě přejeti nákladním autem. Ve skupině zabitých Němců byl nejméně jeden Čech, Jaroslav Vlach z Rokycan.

Dodnes není jisté, zda stříleli vojáci Rudé armády, nebo čeští civilisté (gardisté), kteří jsou v dobovém protokolu líčeni jako shromážděný dav náhodných chodců. Zatímco Vojenský historický ústav ústy Eduarda Stehlíka vyjadřoval přesvědčení, že zabíjeli sovětští vojáci, historik Tomáš Staněk formuloval opatrněji, že nebylo zjištěno, zda zabíjeli Sověti, či revoluční gardy. Vedoucí Kabinetu dokumentace a historie VS ČR Aleš Kýr objevil roku 2015 dokument z policejního vyšetřování a pátrání po Jaroslavu Vlachovi z Rokycan, který byl zabit spolu s místními Němci na Bořislavce. V protokolu z vyšetřování se píše: „Postřílení zajišťovaných osob bylo před biografem Bořislavka zaviněno nezjištěným důstojníkem v uniformě RA, tedy Rudé armády, který svým jednáním zavinil, že shromážděný dav náhodných chodců zajištěné osoby napadl a všechny postřílel…“David Vondráček: Kdo před 70 lety zabíjel na Bořislavce? Archivář Aleš Kýr objevil unikátní dokument, G.cz, 7. 5. 2015

Událost zachytil na kameru amatérský filmař Jiří Chmelíček. Rodina snímek dlouho ukrývala, až v roce 2000 je dcera Jana Chmelíčka Helena Dvořáčková předala k využití České televizi. Karel Čáslavský jí údajně řekl, že by ho obyvatelstvo ukamenovalo a že to jednou pustí, až půjde do důchodu. Později se k materiálu dostal režisér David Vondráček v souvislosti s natáčením dokumentu o postoloprtském masakru. Odborníci do té doby podle Vondráčka o záznamu nevěděli. Dokument Davida Vondráčka Zabíjení po Česku Česká televize odvysílala v květnu 2010.Katka Brezovská, Václav Sochor: Unikátní dokument zachytil popravu německých civilistů v květnu 1945, iROZHLAS, 5. 5. 2010

Historik Tomáš Staněk, který se na tematiku poválečných excesů specializuje, na žádné dokumenty osvětlující tuto událost nenarazil – pouze na záznam zvláštního odboru Státní bezpečnosti z roku 1947, v němž se uvádí, že Němce nechal postřílet neznámý rudoarmějec. Staněk nenalezl ani žádné dokumenty o tom, že by incident byl někdy vyšetřován. Předpokládá, že Němci byli napřed zavřeni v místním kině na Bořislavce, odtud je nespíš Češi vyvedli ven a příslušník (nebo příslušníci) Rudé armády je postřílel, u čehož Češi zřejmě asistovali. Nákladní automobil, které zastřelené Němce přejel, patřil podle filmového záznamu Rudé armádě. Redakci Aktuálně.cz se přihlásila pamětnice, která tvrdí, že její otec s puškou v ruce hlídal zajaté Němce, kteří si na Bořislavce museli vykopat hrob. Vladimír Přibyl, kterému bylo tehdy 14 let, viděl mrtvá německá těla v civilních šatech a spatřil i rudoarmějce, jak chodil mezi těly a pak pistolí střelil jednoho z nich do hlavy. Přibylův otec byl svědkem rozhovoru místních mužů, kteří se bavili o tom, že ti zabití Němci stříleli z oken vil na Hanspaulce. Historik Staněk připomněl, že v té době se také stávalo, že se němečtí vojáci snažili maskovat převlečením do civilního oblečení.Pavel Baroch: Proč těsně po válce pobili pražské Němce? Archivy mlčí, Aktuálně.cz, 15. 5. 2010 Některé zdroje uvádějí, že poprava proběhla jako odveta za to, že z oken domů, ve kterých byli internováni Němci, nějaký nacistický fanatik zastřelil dva odpočívající sovětské vojáky.1945: Kvetnovy masakr na Borislavce, Geocaching Z filmu nepřímo vyplývá, že celou akci řídili Rusové a nikoli Češi, ve filmu jsou vidět sovětské válečné automobily a vozidla, sovětští vojáci a důstojníci v uniformách, zbraně, které používali Rusové atd. Češi u toho určitě asistovali – vyvedli zajaté Němce z kina ven a hlídali je, když si museli kopat hrob. Některé zdroje uvádějí, že Němci byli z kina vyvedeni pod záminkou odklízení pražských barikád.

K exhumaci masového hrobu došlo tajně v létě 1945. Jedním ze zabitých byl profesor antických dějin na pražské německé Karlově univerzitě Willy Hüttel, který bydlel 300 metrů od místa popravy; jeho příbuzní dostali urnu s jeho popelem na podzim 1945.

Lanškroun náhled|220 px|Památník obětem odsunu Němců na lanškrounském hřbitově náhled|220 px|Brno-Kounicovy koleje 17. května 1945 dorazil po osvobození Rudou armádou do města Lanškrouna partyzánský oddíl J. Hýbla-Brodeckého a ještě ten den zahájil na náměstí u velkého stolu lidový soud s civilním německým obyvatelstvem, které bylo nahnáno před budovu bývalého landrátu.GLOTZ Peter: Vyhnání. České země jako poučný případ. Paseka, Praha 2006, s. 163, Soudu předsedal majitel mlýna a pily J. Hrabáček z Výprachtic (první předseda Okresního národního výboru v Lanškrouně). V dokumentech je uváděn jako aktivní odbojář a partyzán, který po válce také zastával funkci předsedy Národního výboru.TROJAN Emil: Tak přísahali... Partyzánský odboj v Orlických horách v letech 1939 – 1945. Oftis, Ústí nad Orlicí 2001, s. 259–281 (U soudu příseděli: zaměstnanec nemocenské pokladny, obuvník, tkadlec, truhlář, důstojník četnictva a další z místního obyvatelstva). Lidový tribunál zasedal od 17. do 18. května 1945. Číslo obětí se má podle Emila Trojana pohybovat kolem 42 civilistů, z nichž 20 mělo spáchat sebevraždu. Jiné prameny hovoří o 24 osobách hned první den a celkovém množství 100 německých obyvatel Lanškrouna.Lidový soud s Němci v Lanškrouně skončil 17. května 1945 masakrem – iDNES.cz

Brněnský pochod smrti

Při vysídlení Němců z Brna tzv. „Brněnském pochodu smrti“Martin Pollack, Kateřina Tučková, Jiří Kratochvil, Ota Filip: Brněnský pochod smrti, 2012, od 30. – 31. května 1945 bylo „vyvedeno“ 20 000 až 35 000 brněnských Němců. Dle historicky doložených údajů přišlo do 20. 8. 1945 o život 1 691 osob, z toho 2 kvůli náhodnému výstřelu, ostatní zemřeli na následky nemocí, vyčerpání či přirozenou smrtí.ŽAMPACH, Vojtěch. Vysídlení německého obyvatelstva z Brna ve dnech 30. a 31. května 1945 a nouzový ubytovací tábor v Pohořelicích 1.6.–7.7.1945: Muzejní a vlastivědná společnost, 1996 Dále se v historických pramenech hovoří o 5000 mrtvých, 459 zahynulo v lágru Pohořelice, asi 250 mrtvých při pochodu na rakouskou hranici a dalších 1 062 mrtvých při přesunu do Vídně. Většina z nich přišla o život v důsledku špatného zásobování a nemocí.

Postoloprtský masakr a koncentrační tábor v bažantnici

vlevo|náhled|upright|Pamětní deska německým obětem v místech levonické bažantnice u Postoloprt