T.50 je doporučení Mezinárodní telekomunikační unie (nyní CCITT), které definuje Mezinárodní referenční abecedu (), před verzí z roku 1992 nazývanou Mezinárodní abeceda č. 5, (). Jedná se o sedmibitové kódování znaků odvozené z kódu ASCII s možností vytvářet národní varianty.
Kódování má Mezinárodní referenční verzi (), která je v poslední verzi T.50 z roku 1992 identická s kódováním ASCII z roku 1967.
Prakticky stejné kódování jako T.50 definují normy Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO/IEC 646 a Ecma International ECMA-6.
Historie
Pětibitová Mezinárodní telegrafní abeceda č. 2 (MTA-2, ) podle doporučení CCITT S.1 přestávala okolo roku 1960 stačit vývoji telekomunikačních potřeb a počítačů. Pro aplikace, pro které MTA-2 nevyhovovala, byl navržen nový standard používající sedmibitové kódy vycházející z kódu ASCII. Standard umožňoval vytváření národních a aplikačních variant kódování, zároveň však stanovil, které znaky musí být v kódování nezměněné. Na základě doporučení V.3, T.50, standardu ECMA-6, případně ISO/IEC 646 byly vytvořeny asi dvě desítky národních standardů sedmibitových kódování. V 80. let dvacátého století začalo převažovat použití osmibitových kódování, která zpravidla měla kódy 0-127 identické s ASCII. Od roku 1987 je vyvíjeno univerzální kódování Unicode/ISO/IEC 10646, které používalo zpočátku 16 příp. 31bitové, po sjednocení 21bitové kódy, a jehož prvních 128 znaků je opět identických s kódem ASCII. Původní mezinárodní referenční verze (IRV) definovaná v doporučení T.50 (resp. V.3) se lišila od kódování ASCII v kódech 36 a 126; na místě znaku dolar byl znak měny a na místě znaku vlnovka (tilda) znak nadtržítko. V poslední verzi T.50 z roku 1992 a ISO/IEC 646 z roku 1991 byla mezinárodní referenční verze změněna, aby byla také identická s ASCII.
Platí následující korespondence mezi standardy:
Starší verze Nová verze T.50 1988 T.50 1992 ISO/IEC 646:1988 ISO/IEC 646:1991 ECMA-6 1983 ECMA-6 1991
Verze standardu
Standardy definující Mezinárodní referenční abecedu (IRA), resp. Mezinárodní abecedu č. 5 (IA5):
CCITT V.3 (10/1976), nahrazený () novější verzí CCITT V.3 (11/1980), nahrazený novější verzí CCITT T.50 (10/1984), nahrazený novější verzí CCITT T.50 (11/1988), nahrazený novější verzí, definuje kódování identické () s ISO/IEC 646:1988. ITU-T T.50 (09/1992), , aktuálně platný, definuje kódování identické s ISO/IEC 646:1991.
Terminologie a značení
Doporučení T.50 používá pro jednotlivé bity kódů označení b7 (nejvýznamnější bit s váhou 64) až b1 (nejméně významný bit s váhou 1) a pro kódy znaků zápis x/y, kde x je hodnota bitů b7 až b5 a y hodnota bitů b4 až b1; při obvyklém číslování má tedy znak označovaný x/y kód 16 . x + y.
Znaková sada je rozdělena na:
Oblast řídicích znaků C0 () s kódy 0-31, resp. 0/0 až 1/15 Znak mezera () s kódem 32, resp. 2/0 Oblast tisknutelných znaků G0 () s kódy 33-126, resp. 2/1 až 7/14 Znak delete () s kódem 127, resp. 7/15
Prostor G0 je dále rozdělen takto:
Znaky s kódy 33, 34, 37-63, 90, 105 a 97-122 (podle standardu 2/1, 2/2, 2/5 až 3/15, 4/1 až 5/10, 5/15 a 6/1 až 7/10) jsou neměnné (). Znaku s kódem 35, resp. 2/3 může být přiřazen symbol libry () nebo čísla (), znaku s kódem 36, resp. 2/4 symbol dolar () nebo znak měny () – jedná se o alternativní znaky (). Zbývajících 10 kódů nemá přiřazeny konkrétní grafické znaky a jsou určeny pro národní nebo aplikační použití.
Standard připouští vytváření složených znaků () pomocí přetisku, kterého se dosáhne použitím BACKSPACE nebo CARRIAGE RETURN a uvádí příklady vytvoření symbolu „není rovno“ přetiskem lomítka a znaku rovná se a vytváření akcentovaných znaků pomocí posloupnosti znak, BACKSPACE a jeden ze symbolů " ' a ,.
IRV je v posledním vydání z roku 1992 shodná s ASCII, ve vydání z roku 1988 je kódu 2/4 přiřazen znak měny () (místo znaku dolar) a kód 7/14 má popis s obrázkem znaku nadtržítko (místo znaku vlnovka – ).
Základní tabulka
Národní varianty
Následující tabulka shrnuje rozdíly mezi IRV z roku 1992 a staršími verzemi IRV, ASCII a dalšími národními variantami IRA:
Kód desítkově 35 36 64 91 92 93 94 96 123 124 125 126 Kód šestnáctkově 0x23 0x24 0x40 0x5B 0x5C 0x5D 0x5E 0x60 0x7B 0x7C 0x7D 0x7E Země Norma .la 2/3 2/4 4/0 5/11 5/12 5/13 5/14 6/0 7/11 7/12 7/13 7/14 mezinárodní ISO 646:1991 IRV ISO # $ @ [ \ ] ˆ ` { ¦ } ˜ mezinárodní ISO 646:1988 IRV ISO # ¤ @ [ \ ] ˆ ` { ¦ } ¯ USA X3.4-1968 US # $ @ [ \ ] ˆ ` { ¦ } ˜ Británie BS 4730 GB £ $ @ [ \ ] ˆ ` { ¦ } ¯ Japonsko JIS C 6229 JP # $ @ [ ¥ ] ˆ ` { ¦ } ¯ Čína GB 1988-80 CN # ¥ @ [ \ ] ˆ ` { ¦ } ¯ Dánsko DS 2089 DK # $ @ Æ Ø Å ˆ ` æ ø å ˜ Norsko NS 4551-1 NO # $ @ Æ Ø Å ˆ ` æ ø å ¯ Norsko NS 4551-2 NO2 § $ @ Æ Ø Å ˆ ` æ ø å ¦ Finsko FI # $ @ Ä Ö Å ˆ ` ä ö å ˜ Švédsko SEN 850200 B SE # ¤ @ Ä Ö Å Ü ` ä ö å ¯ Švédsko SEN 850200 C SE2 # ¤ É Ä Ö Å Ü é ä ö å ü Německo DIN 66 003 DE # $ § Ä Ö Ü ˆ ` ä ö ü ß Maďarsko MSZ 7795/3 HU # ¤ Á É Ö Ü ˆ á é ö ü ˝ Francie NF Z 62-010 FR £ $ à ° ç § ˆ µ é ù è ¨ Itálie IT £ $ § ° ç é ˆ ù à ò è ì Španělsko ES £ $ § ¡ Ñ ¿ ˆ ` ° ñ ç ˜ Španělsko ES2 # $ • ¡ Ñ Ç ¿ ` ´ ñ ç ¨ Portugalsko PT # $ § Ã Ç Õ ˆ ` ã ç õ ° Portugalsko PT2 # $ ´ Ã Ç Õ ˆ ` ã ç õ ˜
Použití
Označení IRA/IA5 se používá v telekomunikacích pro 7bitové národní abecedy odvozené z kódu ASCII, případně pouze jako synonymum kódu ASCII; na IRA/IA5 se odkazují jiné standardy jako například RFC3966 a RFC 3939. Kódování také používají některé analogové modemy například firmy Cisco.
Odkazy
Reference
Související články
ASCII Mezinárodní telegrafní abeceda č. 2
Externí odkazy
Oficiální stránka ITU-T T.50 Tech Info – znakové kódy (IA5 a ISO 646)
Kategorie:ITU-T doporučení Kategorie:Kódování znaků