thumb|Tektonická mapa Slovenska

Příkrov Bôrky je vysokotlakově a nízkoteplotně přeměněná část komplexu paleozoických až mezozoických hornin meliatikaMello, J., Reichwalder, P., Vozárová, A., 1998, Bôrka Nappe: high-pressure relic from the subduction-accretion prism of the Meliata ocean (Inner Western Carpathians, Slovakia). Slovak geological Magazine, 4, s. 261-273, tvořící část akrečního klínu po Meliatském oceánu, zachovaná v nadloží gemerika na slovenském území severně od rožňavské linie.Bezák, V. (Editor), 2009, Vysvetlivky k prehľadnej geologickej mape Slovenskej republiky 1 : 200 000. ŠGÚDŠ, Bratislava, 534 s.

Pojmenování zavedli Bartolomej Leško a Ivan Varga v roce 1980 podle obce Bôrka v okrese Rožňava. Současné chápání stavby příkrovu bylo zveřejněno v práci Jána Mella, Petra Reichwaldera a Anny Vozárové v roce 1998.

Stavba Příkrov Bôrky je možno z litostratigrafického hlediska členit na 3 souvrství:Mello, J. (Editor), Elečko, M., Pristaš, J., Reichwalder, P., Snopko, L., Vass, D., Vozárová, A., Gaál, Ľ., Hanzel, V., Hók, J., Kováč, P., Slavkay, M. a Steiner, A., 1997, Vysvetlivky ku geologickej mape Slovenského krasu 1 : 50 000. Vydavateľstvo D. Štúra, Geologická služba Slovenskej republiky, Bratislava, 256 s. jasovské souvrství (permské metaslepence, metapískovce a chloritické fylity), podobné rožňavskému souvrství z gemerika bučinské souvrství (středněpermské ryolitové tufy, metaslepence a metapískovce) hačavská sekvence (metapelity, mramory a glaukofanity resp. jejich zpětně přeměněné ekvivalenty, vysokotlaká metamorfóza je asi 150-155 milionů let stará – svrchnějurská; starší – pravděpodobně triasová část sekvence je označována jako dúbravské souvrství – tvoří ji rekrystalizované vápence, mramory, rauvaky a glaukofanity – metabazity)

Pokračováním výzkumu této oblasti byly zavedeny i další nové názvy souvrství. Jde o nižnoslanské, kobeliarovské, steinberské a rudnícké souvrství resp. formace.Ivan, P., 2007, Litostratigrafické jednotky príkrovu Bôrky: ich stručná charakteristika a možný pôvod. in: Jurkovič, Ľ. (Editor), Zborník príspevkov z konferencie Cambelove dni 2007 „Geochémia v súčasných geologických vedách“, Remata, 18. - 20. máj 2007, Univerzita Komenského, Brtaislava, s. 42-48 Nejvýznamnější z nich je nižnoslanská formace, která obsahuje i starší paleozoické amfibolity, jejichž paleogeografická pozice zatím nebyla uspokojivě vyřešena.

Tektonicky je možné příkrov chápat jako dva odlišné komplexy. Vrchní, představující metamorfovaný ekvivalent přeměnou nepostižených částí meliatika. Tvoří ho hlavně hačavská sekvence. Spodní je tvořen hlavně přeměněnými permskými horninami, převážně nižnoslanským, jasovským a bučinským souvrstvím.

Vznik a vývoj Horniny příkrovu Bôrky se zřejmě původně nacházely mezi oblastí meliatika na jihu a gemerikem na severu.Hók, J., Kahan, Š., Aubrecht, R., 2001, Geológia Slovenska. Univerzita Komenského, Bratislava, 43 s.

Horniny příkrovu Bôrky se dostaly do dnešní pozice v důsledku subdukce triasovo-jurského Meliatského oceánu s oceánskou a ztenčenou kontinentální kůrou. Během akrečních procesů byly horniny vysokým tlakem metamorfovány a později ve spodní a střední křídě i obdukovány k povrchu. Při tomto procesu byly částečně zpětně přeměněny. Nejvyšší metamorfóza zaznamenaná v glaukofanitech (modrých břidlicích) dosahovala tlak 11,5-12 kbar a teploty 420-460 °CFaryad, S.W., 1995, Phase petrology and P-T conditions of mafic blueschists from the Meliata unit, West Carpathians, Slovakia. Journal of Metamorphic Geology, 13, 6, s. 701-714 respektive až teplotu 500 °C a tlak 1,3 kbar.Marzzoli, C., Vozárová, A., 1998, Subduction related processes in the Bôrka nappe (Inner Western Carpathians): a geochemical and petrological approach. in: Rakús, M. (Editor), Geodynamic development of the Western Carpathians. Mineralia Slovaca Monograph, Bratislava, s. 89-106 Subdukční procesy byly datovány radiometrickou metodou 40Ar/39Ar na světlých slídách jako 150-160 milionů let staréDallmeyer, R. D., Neubauer, F., Fritz, H., 2008, The Meliata suture in the Carpathians: regional significance and implications for the evolution of high-pressure wedges within collisional orogens. in Siegesmund, S., Fügenschuh, B., Froitzheim, N., Tectonic Aspects of the Alpine-Dinaride-Carpathian System, Geological Society, London, Special Publications, 298, s. 101-115, což odpovídá přibližně oxfordu až kimmeridži (svrchní juře).

Zachování glaukofánu, vysokotlakého amfibolu, který je hlavním ukazatelem vysokotlakového typu přeměny, je důkazem rychlého (dekompresního) vynoření hornin ze subdukční zóny. Přeměna během vynořování dosáhla teplot kolem 400 °C při tlaku okolo 5 kbar. Těleso příkrovu bylo následně nasouváno na sever až severozápad, celohorninové radiometrické 40Ar/39Ar analýzy fylitů poukazují na to, že tato fáze komprese postihla komplexy příkrovu přibližně v období před 105 miliony let.

Příkrov Bôrky téměř ve všech lokalitách leží na horninách gočaltovské skupiny gemerika a v jeho nadloží se nacházejí příkrovy silicika a turnaika. Samotná tělesa příkrovu představují jen fragmenty, které byly odděleny erozí ale i tektonicky. Příkrov leží buď horizontálně (v nižnoslanské depresi), nebo je strmě ukloněn k jihu a tvoří několik šupin (u Hačavy, Šugova, Bôrky, Honců, Štítniku a Jelšavy). Horniny příkrovu Bôrky jsou známy jen severně od rožňavské linie, nejzápadněji se vyskytují v oblasti Ochtiné.

Reference

Kategorie:Geologie Západních Karpat Kategorie:Geologie Slovenska Kategorie:Příkrovy