thumb|Tektonická mapa Západních Karpat
Oravikum, někdy též pieninikum, je označení klasických stavebních jednotek bradlového pásma, tvořených zejména mělkovodní čorštynskou, hlubokovodní kysuckou a přechodnými jednotkami mezi nimi (niedzická, pruská, čertežická, pieninská, oravská, nižňanská, streženická, jednotka fodorky/jednotka grajcarka), případně jejich původního sedimentačního prostoru, nacházejícího se na předpokládané Czorsztynské elevace, intraoceanickém hřbetu, který odděloval předpokládaný Váhický oceán na jihu od Valaiského oceánu na severu. Oravikum je pokládáno za geometrické pokračování penninické Briançonnaiské zóny.Tomek, Č., 1993: Deep crustal structure beneath the central and inner West Carpathians. Tectonophysics, 226, s. 417-431
Oravické jednotky tvoří hlavně jurské a křídové, především karbonátové usazené horniny. Jejich souvrství bylo později, na rozhraní křídy a paleogénu, odloučeno od svého podloží a následně během třetihor prošlo vícenásobnou křehkou deformací, vrásněním a transpresí. Dnes proto tvoří zónu s komplikovanou bradlovou stavbou.
Název oravikum, byl odvozen od oblasti Oravy, definoval jej Michal Maheľ ve svých pracích v průběhu let 1983 až 1986. Používané synonymum pieninikumMišík, M., in Moores, E.M., Fairbridge, R.W. (Editors), 1998: Encyclopedia of European and Asian Regional Geology. Encyclopedia of Earth Sciences Series, London, 825 s. nebo starší pieninské pásmo Maheľ navrhl nepoužívat, pro velkou podobnost a možnost záměny s alpským termínem penninikum.Maheľ, M., 1986. Geologická stavba československých Karpát / Paleoalpínske jednotky 1. Veda, Bratislava, 503 s.
Stavba Oravikum tvoří jednotky, které se usazovaly na jižním svahu Czorsztynské elevace. Na základě jejich faciální analýzy lze konstatovat, že od czorsztynské jednotky postupně přecházely do hlubokovodní kysucké jednotky. Tento přechod tvoří řada přechodných jednotek, které však nejsou na rozdíl od dvou předešlých rozšířeny po celé délce bradlového pásma. Mezi jednotky oravika patří: Czorsztynská jednotka niedzická jednotka pruská jednotka čertežická jednotka pieninská jednotka oravská jednotka streženická jednotka jednotka fodorky, označovaná též jako „jednotka grajcarka“ kysucká jednotka
Vznik a vývoj
Oravikum během triasu původně tvořilo jižní část šelfu Evropské platformy, na západě laterálně navazující na centrálněkarpatské jednotky. Ve spodní juře (lias) došlo v celé tethydě v důsledku rozpínání kůry k rozčleněníPlašienka, D.; 2002 Origin and growth of the Western Carpathian orogenetic wedge during the mesozoic. in Geologica Carpathica Special Issues 53 Proceedings of XVII. Congress of Carpathian-Balkan Geological Association Bratislava, September 1st - 4th 2002. a vzniku poklesávajících pánví a vyvýšenin (kordilier). Ztenčená kůra v prohlubující se kysucké pánvi se koncem bajoku rozpadla a došlo k vzniku Váhického oceánu.Plašienka, D., 2002; Early Stages of Tectonic Evolution of the Pieniny Klippen Belt. Geolines 14, s. 75–78 Následně byla vyzdvižena Czorsztynská elevace, což mělo za následek změnu sedimentace v oravických jednotkách. V Czorsztynské jednotce došlo ke změně z hlubokovodní hemipelagické na mělkovodní (krinoidové vápence), s neptunickými dajkamiMišík, M., 1997; The The Slovak Part of the Pieniny Klippen Belt After the Pioneering Works of D. Andrusov. Geologica Carpathica, 48, 4/1997, s. 209-220 a hojným skluzovým materiálem. Na některých místech dokonce se známkami krasovatění, což může být známkou výzdvihu nad mořskou hladinu.Aubrecht, R., 1997; Indications of the Middle Jurassic emergence in the Czorsztyn Unit (Pieniny Klippen Belt, Western Carpathians). Geologica Carpathica, 48, 2, s. 71-84. Usazování mělkovodních facií pokračovalo až do začátku křídy.
Czorsztynská elevace od beriasu až po valangin (walentowská fáze), rozdělovala penninický prostor Západních Karpat na nově se tvořící magurskou pánev na severu a jižní kysuckou pánev. Od hoterivu po apt nastalo v nejmělčích oravických jednotkách přerušení sedimentace, které je vysvětlováno jako opětovné vynoření hřbetu nad mořskou hladinu.Aubrecht, R., Krobicki, M., Sýkora, M., Mišík, M., Boorová, D., Schlögl, J., Šamajová, E., Golonka, J.; 2006, Eearly Cretaceous hiatus in the Czorsztyn succesion (Pieniny klippen belt, Western Carpathians): Submarine erosion or emersion? Annales Societatis Geologorum Poloniae, 76, s. 161–196 Ve svrchní křídě (senon) začala subdukce Váhického oceánu (selecká fáze), která trvala až do paleocénu. Na jejím konci došlo k srážce čelních částí tatrika s oravikem (jarmutská nebo laramská fáze). Oravikum začalo též subdukovat, přičemž však došlo k odtržení souvrství usazených hornin, většinou na bázi střední a mladší jury. Vznikla tak prvotní příkrovová stavba, kterou později zničily další horotvorné pohyby. V miocénu, při uzavírání Valaiského oceánu, blok Centrálních Západních Karpat rotoval, což mělo za následek vzájemný podélný pohyb tatrika, oravika a flyšového pásma (beskydika). Došlo k četným zpětným násunům a v miocénu k oddělení pevnějších vápencových bloků, které tak vytvořily charakteristický bradlový styl, přirovnávaný k „hrozinkám v koláči“.Mišík, M., 1976. Gologické exkurzie po Slovensku. SPN, Bratislava, 276 s.
Reference
Kategorie:Geologie Slovenska Kategorie:Geologie Polska Kategorie:Geologie Západních Karpat