Holíč je hrad přestavěný na zámek ve stejnojmenném městě v okrese Skalica v Trnavském kraji. Dochovanou podobu získal po roce 1736, kdy se stal majetkem Františka Lotrinského. Zámek je od 14. září 1963 chráněn jako národní kulturní památka.
Hrad Holíč byl založen v polovině 13. století jako uherská pohraniční pevnost chránící důležitou obchodní cestu. Po období královské správy jej roku 1390 získal Stibor ze Stibořic a později přešel na Šliky. Od konce 15. století jej vlastnili Coborové, kteří hrad přestavěli na renesanční sídlo s moderním bastionovým opevněním. V 16. a 17. století plnil Holíč obrannou funkci proti tureckému nebezpečí.
V první polovině 18. století se zámek stal jedním ze sídel císařské rodiny Františka Štěpána Lotrinského. V letech 1749–1754 byl barokně přestavěn a hlavní budova získala dochovanou trojkřídlou podobu s bohatě zdobenými interiéry. Současně bylo vybudováno nové hospodářské zázemí a zahrady. Po ztrátě rezidenční funkce na přelomu 18. a 19. století sloužil zámecký areál různým účelům a po druhé světové válce chátral. Od začátku 21. století probíhá postupná rekonstrukce a opravené části slouží ke kulturním účelům.
Historie Poloostrov obklopený močály v záplavovém území Moravy byl osídlen od druhé poloviny 12. století. Přístupný byl pouze od východu a opevnění tvořila palisáda a snad i val. Přibližně v polovině 13. století bylo dřevěné opevnění nahrazeno zděným a z roku 1217 nebo 1256 pochází první písemná zmínka o hradu. Tehdejší označení Wywar, tj. Nový hrad, pravděpodobně mělo připomínat návaznost na nedaleké starší správní centrum v Šaštíně. Hrad plnil funkci uherské pohraniční pevnosti a chránil tzv. Českou cestu z Prahy do Budína.
V roce 1291 hrad patřil Abrahámu Rufusovi, kterému ho koncem 13. století hrad obsadilo vojsko Matúše Čáka Trenčanského a podnikalo z něj výboje na Moravu. Král Jan Lucemburský roku 1315 hrad oblehl, ale ačkoliv zvítězil v bitvě u Holíče, dobýt se mu jej nepodařilo. Dobytí podle dobových zpráv zabránily vodní příkopy, které znemožnily podkopání hradeb. Pevnost podlehla až po Čákově smrti v roce 1321 a česká posádka potom hrad držela do roku 1322 nebo 1332. Až do konce 14. století potom Holíč zůstal královským majetkem spravovaným kastelány.
Král Zikmund hrad roku 1390 věnoval Stiborovi ze Stibořic, po němž jej zdědil syn Stibor II. Po jeho smrti v roce 1434 císař Zikmund hrad zastavil kancléři Kašparu Šlikovi a Šlikům zůstal do roku 1468. Výjimkou bylo období 1444–1450, kdy se hradu zmocnil válečník Pankrác ze Svätého Mikuláše. Holíč Šlikům zabavil Matyáš Korvín, protože během válek s Jiřím z Poděbrad vzrostl strategický význam hradu.
Během patnáctého století proběhla honosná pozdně gotická přestavba hradu. Mohli ji realizovat Šlikové před rokem 1444, nebo pravděpodobněji vznikla po roce 1470, kdy probíhaly opravy škod způsobených v neklidné době poděbradských válek.
Zámecká přestavba Roku 1489 král Matyáš Korvín Holíč zastavil za tři tisíce zlatých uherskému rodu Coborů a navíc se zavázal, že vyplatí dalších tisíc zlatých Šlikům. Král Vladislav II. zástavu odmítl vyplatit a roku 1493 ji převedl Coborům do dědičného vlastnictví. Bratři Imrich a Martin Coborové poté nechali vystavět severní a východní křídlo, palác upravit v renesančním slohu a celý areál obehnali moderním raně barokním hvězdicovým opevněním. Realizace tak náročného podniku byla nad možnosti majitelů, a proto jeho výstavbu finančně podpořil panovník v době, kdy vyvstala nutnost zabezpečit hranici po dobytí Nových Zámků v roce 1663.
Imrichův syn Gašpar se velmi zadlužil, a po jeho smrti si část panství nárokovali Révayové a Bakičové. Spory přerostly až do násilností, ale majitelé se přesto dohodli na stavebních úpravách a panství se úspěšně rozvíjelo.
Sedmnácté a osmnácté století Na začátku 17. století se na hradě bránil Peter Révay před Bočkajovými povstalci. Při Betlenově povstání byl Holíč, i přes modernizované opevnění, vypálen povstaleckým vojskem. Hrad nadále plnil funkci protiturecké pevnosti, kterou zůstal až do uzavření Szatmárského míru v roce 1711. Náklady spojené s jeho údržbou přiměly Jozefa Cobora, aby panství prodal. Od roku 1736 tak postupně jeho části získával František Štěpán Lotrinský. Samotný zámek Jozef Cobor prodal roku 1743 za 23 000 zlatých.
František Štěpán Lotrinský nechal v letech 1749–1754 zámek upravit na sídlo císařské rodiny. Na stavbě pracovali stavitelé Jean-Nicolas Jadot de Ville-Issey, Tadeáš Adam Karner nebo architekt a malíř Jean Joseph Chamant. Pozdější úpravy po Františkově smrti realizoval Franz Anton Hillebrandt. Na přelomu 18. a 19. století zámek ztratil rezidenční funkci a začal být využíván jako vojenská jezdecká škola.
Novodobé dějiny
Roku 1918 se zámecký areál stal majetkem československého státu. Krátkou dobu sloužil ke vzdělávacím a posléze hospodářským účelům, ale po druhé světové válce začal chátrat. Obnova areálu začala koncem osmdesátých let 20. století, ale roku 1990 skončila a o rok později byl zámek převeden do majetku města Holíč. To začalo hledat investora, který by zámek opravil, což se podařilo v roce 1997, kdy většinový podíl získala společnost Wywar Invest. O rok později město prodalo i zbývající část, ale opravy neproběhly. Město si poté zámek pronajalo za jednu korunu, aby mohlo areál udržovat a využívat ke kulturním akcím.
Ve 21. století byly pro potřeby města upraveny budovy bývalé konírny a tabákovny. Sídlí v nich zámecká kavárna a turistické informační centrum. V zámecké kapli se konají koncerty klasické hudby.
Stavební vývoj Hrad Kamenný hrad založený v polovině 13. století měl kamennou zdí vymezený obdélníkový půdorys s rozměry 57 × 39 metrů. V jeho západní části byly archeologicky zjištěny pozůstatky věže či paláce a drobnější dřevěné zástavby. Během 14. století byl na místě starých dřevěných staveb podél jižní hradby postaven kamenný palác o rozměrech 49 × 11,5 metru. Na obou koncích jej pravděpodobně ukončovaly čtverhranné věže, podobně jako na Kašperku nebo Radyni. Zdivo paláce se v úrovni dvou podlaží dochovalo v jižním zámeckém křídle.
Před pozdně gotickou přestavbou byly budovy původního hradu zbořeny a materiál z nich byl využit v nové zástavbě. Palác tak získal dvoukřídlou dispozici a pozdně gotické fasády se šambránami se částečně dochovaly pod omítkami západního křídla. Kolem celého hradu navíc vznikla parkánová hradba se zaoblenými nárožími, která vymezila areál s rozměry 66 × 62 metrů. Na vnější straně ji navíc obklopoval vodní příkop.
Bastionové opevnění
Přestavba v poslední třetině 16. století změnila hrad v čtyřkřídlý renesanční zámek s moderním bastionovým opevněním. Byl rozšířen starý příkop, na jeho vnější straně byly postaveny čtyři nárožní bastiony a před nimi vznikl nový vnější příkop. Pod úrovní terénu se dochovaly pozůstatky vnějšího opevnění, které tvořil glacis se shromaždišti v nárožích a uprostřed severní a jižní strany. Do pevnosti vedly dvě brány umístěné ve středech východní a západní kurtiny, přístupné po dřevěných, v závěru padacích mostech. V prostoru bastionů se částečně dochovala zemní předprseň široká téměř 7,5 metru, která poskytovala ochranu před dělostřelbou. V severovýchodním bastionu bylo vybudováno deset dělostřeleckých střílen, z nichž se dochovalo pět.
Císařská rezidence V 18. století bylo strženo východní křídlo, čímž vznikl čestný dvůr. Po roce 1750 byla nově vyzdobena zámecká kaple a v letech 1755–1762 byly budovy zvýšeny o druhé patro, realizováno teplovzdušné vytápění a zřízeny nádrže na teplou vodu. Jednou z dochovaných místností je tzv. Čínský sál s koženými tapetami a bohatou malířskou výzdobou. Staré dřevěné mosty byly nahrazeny zděnými. Bastionové opevnění zůstalo zachováno, ale podél kurtin vznikly hospodářské a obytné budovy a bastiony byly upraveny systémem vyhlídkových teras. Vnitřní příkop byl vypuštěn a na jeho dně zřízen francouzský park. Další francouzský park s bažantnicí ležel za zámkem a směrem k městu se nacházel anglický park. Po stranách areálu se bývaly rybníky.
Hlavní zámecká budova má dvě patra a půdorys ve tvaru písmena U. Z obou delších průčelí hlavního křídla vystupuje rizalit zakončený tympanonem. Na hlavní vstup z čestného dvora navazuje barokní schodiště s rokokovým kovaným zábradlím. Fasády člení obdélníková okna a pilastry s římsovými hlavicemi.
Po stranách hlavního vjezdu stojí původně hospodářské budovy konírny a tzv. tabákovny. Obě byly postaveny pravděpodobně začátkem padesátých let 18. století podle projektu neznámého autora. Budova konírny jižně od brány sloužila k ustájení koní ve dvou velkých sálech, ale obsahovala také černou kuchyni, přípravnu, topeniště nebo sklad piva a menší boční křídlo, původně otevřené arkádami, sloužilo jako kočárovna. Protější tabákovna sloužila ke zpracování tabáku ve dvou velkých halách a řadě menších provozních místností. Na přelomu 18. a 19. století byly arkády obou budov zazděny, interiéry upraveny pro potřeby jezdecké školy a fasády získaly klasicistní charakter.
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Zámky na Slovensku Kategorie:Hrady na Slovensku Kategorie:Hrady založené ve 13. století Kategorie:Barokní stavby na Slovensku Kategorie:Národní kulturní památky v Trnavském kraji Kategorie:Holíč