Adéla Kochanovská, rozená Němejcová, pseudonym Adéla Kochanovská-Němejcová (8. března 1907, Slezská OstravaMatriční záznam o narození a křtu farnost Slezská Ostrava – 5. července 1985, Praha) byla česká fyzička, profesorka, členka korespondentka Československé akademie věd, průkopnice rentgenografie, rentgenové strukturní analýzy a radiokrystalografie.

Rodina a studium

Rodina Otcem Adély Němejcové byl důlní inženýr František Němejc (1864–1941) a matkou Eleonora Josefa Antonie, roz. Maurerová (1866–1951).

Jejími staršími bratry byli Dr. Ing. Jan Němejc (1900–1991), chemik a pozdější zakladatel a přednosta Státního zdravotního ústavu v Bratislavě, a prof. RNDr. František Němejc, CSc. (1901–1976), paleobotanik a člen-korespondent ČSAV. Dcerou Jana a neteří Adély byla doc. Viera Němejcová-Pavúková (1937–1997) [de], slovenská archeoložka.

Vzdělání V dětství byla Adéla Němejcová slabé a často nemocné dítě, až do tercie gymnázia vedla její domácí vzdělání matka Eleonora a Adéla skládala ročníkové zkoušky. Eleonora znala několik jazyků, fotografovala a měla ráda hudbu; sama uměla hrát na klavír a přála si, aby se dcera také věnovala hudbě. Strýc Adély Augustin Němejc ji vedl k malířství, kterému se dlouho chtěla věnovat. Vzhledem k finanční nejistotě, kterou umělecká kariéra obnáší, v 16 letech malířství opustila a na radu rodičů se soustředila na získání vzdělání k výkonu povolání středoškolské profesorky. Jejími oblíbenými předměty kromě malířství a kreslení byly matematika a fyzika. Nejraději řešila obtížné příklady a úlohy a těšila ji samostatná práce.Vlasta. Praha: Mona, 21.10.1964, 18(43), s. 11. ISSN 0139-6617. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:e2cfc8a0-c799-11e5-bef4-005056827e51Mladá fronta: deník Československého svazu mládeže: Ostrava. Ostrava: Ústřední výbor ČSM, 08.03.1968, 24(67), s. 3. ISSN 2788-0109. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:1bbf416f-96bd-4c1b-9223-eba81341cdcc

Následná gymnazijní studia zakončila roku 1926 maturitou na reformním gymnáziu v Plzni, kam se rodina v mezidobí přestěhovala z Ostravy. Po maturitě odešla studovat matematiku a fyziku do Prahy. Studovala na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, na níž byla jednou z prvních absolventek oboru matematika-fyzika.Rudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. 8.3.1977. Praha: Komunistická strana Československa, roč. 57 - 58, č. 56, s. 2. ISSN 0032-6569. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:771c4dc0-eda3-11df-aafb-000d606f5dc6 V průběhu studií ji zaujaly přednášky Václava Dolejška z oboru rentgenografie, která tehdy byla v počátcích svého rozvoje. Disertační práci na téma Studium inverzních účinků některých druhů záření na fotografickou desku pod vedením Václava Dolejška obhájila 13. června 1931. Mezi její další učitele patřili například František Záviška, Václav Posejpal, či Viktor Trkal.

Mluvila česky, francouzsky, anglicky, německy a rusky.

Kariéra a vědecká činnost V důsledku vypuknutí Velké hospodářské krize nebylo jednoduché po studiích získat práci; ačkoliv byla díky svému vzdělání nejen doktorkou přírodních věd, ale i aprobovanou středoškolskou profesorkou, nebylo možné získat místo ani na měšťance. Teprve na přímluvu profesora Viktora Trkala nastoupila 1. července 1931 jako koncipientka v patentní kanceláři, kde pracovala do konce roku 1932. Od 15. února 1933 pracovala jako pojistná matematička ve výpočetním středisku Všeobecného penzijního ústavu. Díky tomu, že ve středisku končila pracovní doba již ve 14 h, měla možnost věnovat se ve volném čase fyzikálním experimentům, zejména ve Spektroskopickém ústavu Univerzity Karlovy, který vedl Václav Dolejšek.

Průkopnice rentgenografie V roce 1934 vznikla spoluprací Spektroskopického ústavu UK a Škodových závodů nová výzkumná instituce Fyzikální výzkum Škodových závodů (FVŠZ), umožňující mnoha fyzikům zaměstnání i v době krize. Adéla Kochanovská do Fyzikálního výzkumu nastoupila k 1. prosinci 1935 jako třetí odborná pracovnice (po Vladimíru Vandovi a Aleši Bláhovi).

Ve Fyzikálním výzkumu mohla plně uplatnit své vysokoškolské vzdělání a rozvíjet své znalosti a dovednosti. Dolejšek byl důsledným a přísným vedoucím, v laboratoři se nehledělo na pracovní dobu a všichni byli ochotni pracovat i o nedělích a svátcích, aby co nejdříve dosáhli spolehlivých výsledků. Finanční prostředky poskytnuté Škodovými závody vylepšily možnosti přístrojové i personální a rozvoj neprobíhal pouze v základním výzkumu (jak to bylo ve Spektroskopickém ústavu), ale zejména ve výzkumu aplikovaném, požadovaném Škodovkou. Díky tomu se začaly v Česku rozvíjet obory jako elektronová difrakce, pokovování ve vakuu, technologie velmi čistých látek a magnetická defektoskopie. Jedním z úkolů bylo zjištění příčiny praskání obalů pancéřových granátů při skladování. Adéle Kochanovské se povedlo pomocí rentgenografie zjistit přítomnost nestabilního austenitu v obalech, načež byl změněn způsob kalení materiálu a počet zmetků poklesl ze 60 % na 2–3 %.

Po zatčení Václava Dolejška v roce 1944 gestapem pro jeho odbojovou činnost zastávala Adéla Kochanovská místo vedoucí skupiny mikrostrukturní rentgenografie. V roce 1943 vydala první českou souhrnnou publikaci v oboru Zkoušení jemné struktury materiálu röntgenovými paprsky. Po druhé světové válce se tato monografie stala základem pro další využití rentgenové analýzy v průmyslu.

Fyzikální výzkum Škodových závodů byl po válce začleněn do ČSAV a získal jméno Ústav technické fysiky, později změněn na Ústav fyziky pevných látek v Cukrovarnické ulici v Praze (dnešní Fyzikální ústav AV ČR). Adéla Kochanovská zde působila až do roku 1968 jako vedoucí oddělení kovů.Československá akademie věd: Slovenská akademie věd 1967 : Inf. příručka : Údaje podle stavu k 1. lednu 1967. Praha: Academia, 1967, s. 161. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:2fb0e090-3faa-11e6-beb0-001018b5eb5c V roce 1957 dosáhla vědecké hodnosti doktorka matematicko-fyzikálních věd. I nadále pokračovala ve spolupráci s průmyslovými závody a lékařskými klinikami. Dovedla využít k získání nových poznatků podněty z výroby, což přispělo k dalšímu rozvoji strukturní rentgenografie a experimentální fyziky.

V roce 1954 založila Rozhovory o aktuálních otázkách mikrorentgenu, pravidelná setkání odborníků z akademické a průmyslové sféry i studentů. Tato setkání se těšila velkému úspěchu a byla zásadní pro rozvoj komunity v oboru a řešení vědeckých i technických problémů, s nimiž s potýkali. Pod názvem Rozhovory o aktuálních otázkách v rentgenové a neutronové strukturní analýze se konají dodnes a v roce 2026 proběhlo již více než 314 těchto setkání.

Byla též předsedkyní československého národního komitétu Mezinárodní krystalografické unie (IUCr).Věstník Československé akademie věd. 1966. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, roč. 75, č. 2, s. 244. ISSN 0009-0492. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/knav/uuid/uuid:01605618-abe0-11e1-7963-001143e3f55c

Pedagogická činnost Docentkou v oboru rentgenologie na Univerzitě Karlově se Adéla Kochanovská stala v roce 1948.Seznam osob a ústavů České university Karlovy v Praze: jakož i theoretické státní zkušební komise právnické a vědecké zkušební komise české pro učitelství na školách středních : ve studijním roce. 1948. Praha: nákladem Akad. senátu české university, roč. 1948, č. 1, s. 87. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:12793722-228a-4605-87d2-38ba334bd109 V roce 1960 byla jmenována první profesorkou ČVUT, a to v oboru experimentální fyziky. Přednášela též na Přírodovědecké a Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a na Vysoké škole technické v Bratislavě. Pro potřeby výuky napsala v roce 1952 skripta Radiokrystalografie, která byla první učebnicí pro nově se rodící obor, a později též skripta Strukturní rentgenografie.

V letech 1968–1972 vedla katedru inženýrství pevných látek na FJFI ČVUT. I po svém odchodu do penze se částečným úvazkem (do roku 1979) podílela na práci katedry a zajímala se o obor rentgenografie. Kromě monografií publikovala A. Kochanovská přes sedmdesát vědeckých článků.

Vychovala řadu kandidátů věd (dnes PhD.), jejími studenty byli např. Ivo Kraus (pozdější autor mnoha článků o A. Kochanovské) nebo Martin Černohorský. Studenti a spolupracovníci na ni vzpomínají jako na důslednou vědkyni a náročnou profesorku, ovšem s vlídným a respektujím lidským přístupem a dobrými schopnostmi vedení lidí.

Popularizace Pravidelně se zabývala též popularizační činností pro veřejnost, např. prostřednictvím přednášek, rozhovorů a článků v tisku (např. Lidové noviny, Vlasta, aj.).Vlasta. 22.04.1948. Praha: Mona, roč. 2, č. 16, s. 5. ISSN 0139-6617. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:a78c13b0-a8aa-11e5-82dc-5ef3fc9bb22fLidové noviny. 14.6.1950. , roč. 58, č. 138*, s. 5. ISSN 0862-5921. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:7f0ec7a0-7f4c-11dd-9f53-000d606f5dc6 V roce 1938 napsala v článku v týdeníku Brázda o rentgenových paprscích:

„Naše kulturní snažení se stále příliš obrací jen k těm duchovním hodnotám, v nichž nejdůležitějším výrazovým prostředkem je řeč. Snad souvisí s naším dlouhým bojem o svobodný vývoj českého jazyka, že máme mnohem větší zájem o krásnou literaturu a divadlo než o přírodní vědu ... K uvědomění tohoto rozdílného a nespravedlivého chápání a k jeho odstranění je třeba čtenáře srozumitelně informovat, jaké myšlenkové a hmotné bohatství je skryto v pokroku přírodních věd a jak je pro vývoj našeho státu důležité, aby měl dost prostředků na jejich úspěšné pěstování.“

Ocenění Získala následující ocenění:

Cena ČSAV (1952) a Státní cena II. stupně v oblasti fyzikálních věd (1953) za rentgenologický výzkum mřížkových poruch, identifikaci romboedrické modifikace grafitu a za vypracování rentgenové metody stanovení velikosti částic 10-2–10-4 cmVesmír: časopis pro šíření vědy přírodní, země- a národopisné. 8.-9.1953. Praha: Václav F. Kumpošt, roč. 32, č. 7, s. 234. ISSN 0042-4544. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/knav/uuid/uuid:8e1d6ad3-0c44-44b5-a9b9-e25593550e51 Za zásluhy o výstavbu (1968) členka korespondentka ČSAV (1968; jedna z prvních tří zvolených žen, dále to byly Helena Rašková a Zora Šormová)Rudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. 19.4.1968. Praha: Komunistická strana Československa, roč. 48 - 49, č. 108, s. . ISSN 0032-6569. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:26bf3ed0-b666-11dd-bf87-000d606f5dc6 zlatá oborová čestná plaketa ČSAV za zásluhy ve fyzikálních vědách (1972) zlatá Felberova medaile ČVUT medaile FJFI Řád práce (1977).

Osobní život Za studií na vysoké škole se Němejcová potkala ve stejném ročníku s Ivanem Romanovičem Kochanovskovem (1900–1980), bělogvardějským kozákem z Rostovské oblasti. Blíže se však seznámili až v průběhu 30. let, když oba pracovali ve Výpočetním středisku penzijního ústavu, kde Ivan Romanovič pracoval jako pojistný matematik. Po svatbě začala užívat příjmení Kochanovská či Kochanovská-Němejcová.Rudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. 1.4.1967. Praha: Komunistická strana Československa, roč. 47 - 48, č. 90, s. 3. ISSN 0032-6569. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:2fd24ad0-b233-11dd-bd41-000d606f5dc6

V roce 1938 se jim narodil syn Ivan. Aby se mohla nadále věnovat své profesi, musela se přes den starat o chlapce dětská sestra a domácnost vedla hospodyně, což pohltilo značnou část platu obou manželů. Hospodyně Josefa Lüftnerová (zvaná Pepička) Ivana z velké části vychovala. Ivan Kochanovský vystudoval Vysokou školu ekonomickou a pracoval ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem.

Adéla Kochanovská zemřela 5. července 1985 v Praze. Je pohřbena na hřbitově sv. Prokopa v Nepomuku se svými rodiči, synem Ivanem (v roce 1990 spáchal sebevraždu) a hospodyní Josefou Lüftnerovou.

Vydané monografie a skripta

Odkazy