Mimoň () je město v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji. Leží v Ralské pahorkatině na soutoku Ploučnice a Panenského potoka zhruba 15 km východně od okresního města a přibližně 2–3 kilometry severně od hranice Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj. Žije zde obyvatel. Městem procházejí dvě silnice druhé třídy II/268 a II/270, a na jeho západním okraji vede železniční trať z Liberce do České Lípy.
Historie Založení a středověk 1262–1516 První zmínky První písemná zmínka o obci pochází z roku 1262, týká se jakéhosi Lotolduse de Nemans. Nicméně archeologické nálezy v Mimoni a okolí ukazují, že místo bylo osídleno již v mladší době kamenné a bronzové. Přibližně v 5. století přicházejí Slované. V polovině 14. století jsou zmiňováni jako vlastníci páni z Mimoně.
Vartenberkové V roce 1371 získali část vsi bratři Jan a Václav z Vartenberka.Bezděz 2010, str. 7 Vartenberkové sídlili na nedalekém hradě Ralsko. Bratrům se podařilo získat od krále povolení vybírat clo a zároveň nařízení, že všichni kupci se cestou do Žitavy musí k úhradě cla zastavit v Mimoni. Díky tomuto se obec rychle rozvíjela. V roce 1489, po smrti Kryštofa z Vartenberka získává Mimoň rytířský rod Zedlitzů.
Zedlitzové Rytířský rod Zedlitz, konkrétně Hans von Zedlitz získává v roce 1481 od Kryštofa z Vartenberka nejprve hrad Ralsko s poplužním dvorem o který musí právně bojovat se samotným králem Vladislavem ll Jagelonským. To proto, že na hradě Ralsko byla v době lužicko-vartenberských válek penězokazecká dílna a král jej prohlásil jako odúmrť. Nakonec, v roce 1487 Hans von Zedlitz hrad Ralsko definitivně získává do svého držení a po smrti Kryštofa z Vartenberka, roku 1489 kupuje i panství Mimoňské. V roce 1505 panství prodává Oldřichu (Uhrlichu V.) z Biberštejna.
Povýšení Mimoně na město Roku 1505, po nástupu Oldřicha z Biberštejna na mimoňské panství, byla doposud farní ves Mimoň povýšena na město.
Majetkové přesuny na začátku 16. století Mezi lety 1511–1516 vlastní Mimoňské panství i s hradem Ralsko opět Jan z Vartenberka (1480–1534), které koupil zpět od Oldřicha z Biberštejna. A navíc kupuje roku 1511 zpět od Kryštofa z Talkenberka Děvínské panství. Avšak následně obě panství, tj. panství Děvínské i s panstvím Mimoňským a hradem Ralsko roku 1516 prodal Jitce z Landštejna, manželce Jáchyma I. z Biberštejna. A tak se panství Mimoňské, Děvínské a hrad Ralsko dostávají 5. prosince roku 1516, za 8 100 kop grošů českých definitivně do držení rodu Biberštejnů.
Novověk 1516–1918 Biberštejnové Drželi mimoňské panství až do roku 1578, a za jejich působení na Mimoni vznikl základ pozdějšího mimoňského zámku, tehdy ještě jako panského sídla, které započal kolem roku 1570 stavět Karel z Biberštejna. Stavbu panského sídla Karel z Biberštejna nedokončil, protože jej finančně vyčerpala tak, že byl nucen začít rozprodávat své majetky. A tak se mimoňské panství roku 1578 dostalo do majetku Bohuslava Mazance z Frymburka.
Bohuslav Mazanec z Frymburka Se do historie Mimoně zapsal tím, že zde nechal postavit první školu. V roce 1582 rozšířil mimoňské panství o ves Svébořice s přilehlým lesem. Syn Bohuslava Mazance z Frymburka Karel, prodává roku 1601 mimoňské panství Janu Myllnerovi z Mühlhausenu.
Jan Myllner z Milhauzenu vlevo|náhled|Mimoňský zámek jako sídlo Hartigů kolem roku 1920|alt=|180x180bod Vyplatil veškeré dluhy, které na mimoňském panství doposud vázly a sjednotil mimoňské a sousední děvínské panství v jeden celek a dokončil stavbu panského sídla, kterou započal Karel z Biberštejna a opět sjednotil téměř rozprodané mimoňské panství, a sloučil jej s panstvím děvínským v jeden celek. Panství mimoňské a děvínské pak dále rozšířil o další državy, např. o dnešní Velký Grunov. Jan Myllner z Mühlhausenu se v roce 1618 přidal k českému stavovskému povstání. Po bitvě na Bílé hoře rod Milhauzů o majetek přišel, Jan Myllner z Mühlhausenu byl nucen uprchnout a městečko bylo v prosinci roku 1620 obsazeno polským oddílem císařského vojska, a panské sídlo, které bylo v té době čerstvě dostavěné, vypáleno a hodně měšťanů pobito. Jan Myllner z Mühlhausenu se stal zapřisáhlým odpůrcem císaře, který ho odsoudil ke ztrátě hrdla, a bojoval proti císaři dál. Umírá u sedmihradské hranice 12. dubna 1623. Správy města Mimoně se po obsazení císařským vojskem ujímá císařská správa, která trvá až do roku 1623, kdy poskytl Johann Zeidler von Berbisdorf auf Boden a Dittmannsdorf zvaný Hofmann (1578–1635) císaři Ferdinandovi II. Štýrskému půjčku 32 650 rýnských zlatých a za to získal od finanční správy císaře na 18 let panství se zámkem v Mimoni s hradem Ralsko a sousední panství Děvín s hradem Děvín. Místo splacení půjčky císařem Ferdinandem II. Štýrským, přijal Johann Zeidler z Berbisdorfu zvaný Hofmann v roce 1626 vládu nad Mimoňským a Děvínským panstvím s dědickým právem. Ještě v roce 1631 se syn Jana Myllnera z Mühlhausenu Jiří pokusil získat majetek na Mimoni zpět, ale bezúspěšně. Také Jiří Myllner z Mühlhausenu nakonec umírá v exilu. Stalo se tak roku 1663 ve Wismaru.
Johann Zeidler z Berbisdorfu zvaný Hofmann Během třicetileté války zastával funkci vysokého saského úředníka, a měl podíl na tažení Sasů do Čech a na Prahu, kterou nakonec ovládli. Po vtrhnutí švédských jednotek do Mimoně v roce 1628, vyplenili a zapálili švédské jednotky panské sídlo a Jan Zeidler se pokusil převézt zásoby obilí a hospodářská zvířata z Mimoně a Děvína do svého panství v Sasku. 25. května 1632 se Prahy zmocnil Albrecht z Valdštejna a Sasy z Čech postupně vytlačil. Zeidlerovo jednání bylo uznáno jako zrada císaře Ferdinanda II. Štýrského, a za to byl zbaven majetku a jeho panství na Mimoni a Děvíně byla převedena roku 1633 do držení Generála a Polního maršála Albrechta z Valdštejna, vévody frýdlantského a mecklenburského.
Albrecht z Valdštejna Vlastnil Mimoň od roku 1633, kterou dostal jako repatriaci za válečné tažení proti Sasům. Jeho vláda nad Mimoní však netrvala dlouho, Albrecht z Valdštejna byl 25. února 1634 v Chebu zavražděn. Po smrti Albrechta z Valdštejna se Mimoň opět dostává pod císařskou správu, která trvá až do roku 1636, kdy o navrácení panství požádala vdova po zemřelém Johannu Zeidlerovi z Berbisdorfu zvanému Hofmann, kterému bylo již dříve mimoňské panství za zradu císaře zkonfiskováno. Prosba došla laskavého vyřízení a v srpnu roku 1635 jí byla panství přislíbena a následujícího roku 1636 předána.
Magdalena Zeidlerová Tak získala v severních Čechách panství Mimoňské a Děvínské roku 1636 zpět. Znamenalo to návrat rodu Zeidlerů na mimoňské panství. Magdalena Zeidlerová se však vyhnula používání šlechtického titulu von Berbisdorf a nesla jméno své rodiny Röhling von Hirschberg v Čechách. Panství Mimoňské a Děvínské dokázala držet až do své smrti v roce 1649 a odkázala je svým dětem – synovi Johannu Sigismundu Zeidlerovi z Berbisdorfu (31. srpna 1627 zámek v Mimoni – 11. července 1696 Berbisdorf) a dceři Magdaleně Zeidlerové z Berbisdorfu († 1703). Za dva roky, v roce 1651, prodali sourozenci panství mimoňské a děvínské Johannu Putzovi z Adlerthurnu, císařskému rakouskému komisaři pro konfiskace po bitvě na Bílé hoře.
Johann (Jan) Putz z Adlersthurnu vlevo|náhled|Mimoňský špitál z roku 1679, dnes městské muzeum|alt=|180x180bod
Se po získání mimoňského panství téměř hned pustil do jeho rozšiřování a budování. Putzové z Adlersthurnu byl druhý rod po Myllnerech z Mühlhausenu, který se významně přičinil o rozvoj mimoňského panství. Již v roce 1655 nechal postavit novou radnici, která stála až do roku 1986 na náměstí 1. Máje, a započal barokní přestavbu mimoňského zámku, který na náměstí 1. Máje stál do roku 1985. Těsně před svou smrtí, v roce 1658 rozšířil mimoňské panství o Útěchovice a Břevniště. Následovník otce, Jan František Edmund Putz (1637–1674) majetek Putzů dále rozšiřoval, a to nejen v okolí Mimoně, ale kupoval i další majetky, zejména v oblasti Litoměřic a Lovosic. Panství Podsedice u Litoměřic získal již jeho otec Jan Putz z Adlersthurnu v roce 1650, dalším panstvím, které Jan František Edmund Putz v tomto kraji koupil, byly Dlažkovice u Lovosic, navazující na již vlastněné Podsedice u Litoměřic. Mimoňské panství rozšířil o statek Druzcov s přilehlými vesnicemi Kotel, Zábrdí a Kracmanov, pokračoval ovšem také v rozvoji města Mimoně. Postavil zde nový pivovar (dnešní městské kino a Dům kultury Ralsko), repliku Božího hrobu a započal přestavbu kostela svatého Petra a Pavla. Po smrti Jana Františka Edmunda Putze v roce 1674, nastupuje jeho bratr Jan Ignác Dominik Putz, který dokončil přestavbu kostela svatého Petra a Pavla a v roce 1679 vybudoval špitál (dnešní městské muzeum). Jan Ignác Dominik Putz odkázal mladší dceři svého zesnulého strýce Jana Markuse Petra Putze z Adlersthurnu, Marii Anně Putzové z Adlersthurnu, veškeré majetky u Litoměřic a Lovosic a starší dceři svého zesnulého strýce Jana Markuse Petra Putze z Adlersthurnu, Marii Terezii Isabele Putzové z Adlersthurnu, odkázal mimoňské panství se všemi majetky. Marie Terezie Isabela Putzová z Adlersthurnu se v roce 1705 provdala za Ludvíka Josefa Hartiga a po smrti Jana Ignáce Dominika Putze v roce 1718 nastupují na mimoňské panství Hartigové, kteří byli zároveň posledními vlastníky mimoňského, děvínského a později i strážského panství.
Hartigové vlevo|náhled|Kostel svatého Petra a Pavla|alt=|upright=0.8