náhled|VVVP „Bartoš“, Praha, květen 1945. Zleva doprava: sedící Karel Kutlvašr, sedící v košili Jaromír Nechanský, stojící v náklonu František Bürger-Bartoš Vojenské velitelství Velké Prahy Bartoš (dále je užívána zkratka VVVP „Bartoš“) je oficiální označení pro „Povstalecké velitelství Bartoš“ (někdy nazývané též zkráceně „Velitelství Bartoš“), které během pražského povstání v květnu 1945 zastávalo funkci velicího ústředního povstaleckého štábu. Toto velitelství vzniklo na základě iniciativy ilegální odbojové skupiny „Bartoš“, kterou založil bývalý příslušník československých legií v Itálii podplukovník generálního štábu František Bürger-Bartoš (Za protektorátu používal František Bürger krycí jméno Bartoš. To později přijal jako oficiální součást svého jména.) Centrálním místem velení v době Pražského květnového povstání 1945 se stal hlavní kryt pražské protiletecké ochranné policie dislokovaný v podzemí v Bartolomějské ulici. Bojové operace na území Velké Prahy byly řízeny brigádním generálem Karlem Kutlvašrem, jenž zastával funkci vojenského velitele Velké Prahy. Jemu a jeho náčelníkovi štábu „Bartoš“ podplukovníku Františku Bürgerovi byly podřízeny všechny velitelsky podchycené bojeschopné jednotky ve Velké Praze. Jednotky podřízené povstaleckému velitelství Bartoš (spolu s povstaleckým velitelstvím Alex a dalšími vojenskými složkami) přispěly rozhodující měrou k úspěšnému výsledku bojů v pražských ulicích i na periferních oblastech Prahy ve dnech 5. až 8. května 1945.
Historický úvod Obrana národa Vojenská ilegální odbojová organizace Obrana národa (ON) vznikla na území protektorátu již po březnu 1939 a působila zde prakticky až do konce druhé světové války. Na jejím založení a velitelském územním a hierarchickém řízení se podíleli vysocí důstojníci Němci rozpuštěné prvorepublikové československé armády. Jako důležitá organizace protinacistického odporu byla vystavena neustálým likvidačním snahám německých bezpečnostních složek (gestapo, Sicherheitsdienst). Těm se v několika destrukčních vlnách podařilo pozatýkáním klíčových osob ON oslabit a rozbít. Na postech velitelů ON se tak postupně (ve čtyřech garniturách) vystřídali významní původně prvorepublikoví generálové. Třetí garnitura ON byla zlikvidována úderem německých bezpečnostních složek v červnu 1944, kdy byl (22. června 1944) zatčen její tehdejší velitel armádní generál Zdeněk Novák.
Nová koncepce ilegálního boje Kvůli dlouhému trvání druhé světové války, nediskrétnosti obyvatelstva, velkému pohybu lidí v protektorátu a zpravodajskému úsilí německých represivních orgánů se českému rezistentnímu hnutí nedařilo sestavovat odbojové organizace s delší životností složené z řad dobrovolníků na základě náhodného seskupení teritoriálního (podle bydliště) či profesního (podle pracovního působiště). Odboji se tak vnucovala myšlenka použít k protiněmeckému boji složky, které byly již utvářeny samotným německým aparátem a to z řad českých lidí (četnictvo, policie, vládní vojsko apod.) zejména s využitím anonymity ve velkých městech.
František Bürger-Bartoš Tento odbojový koncept sdílel i František Bürger-Bartoš. Ten byl za první světové války příslušníkem československých legií na italské frontě. Po první světové válce vstoupil se zkušenostmi zpravodajce do československé prvorepublikové armády a dosáhl důstojnické hodnosti (podplukovník generálního štábu). Po Mnichovu a německé okupaci (a po likvidaci československé armády) odešel František Bürger z jižních Čech do Prahy. Po rozpuštění armády a vynuceném přechodu do civilního sektoru se v Praze stal František Bürger (počínaje 14. srpnem 1939) úředníkem (odborovým radou) pensijního oddělení ministerstva financí. Zde měl na starosti penzijní oddělení pro otázky bývalých důstojníků československé armády. To mu po celou dobu existence protektorátu umožňovalo mít aktuální a detailní přehled o bývalých (speciálně vyšších) důstojnících.
František Bürger a Karel Kutlvašr Na počátku druhé světové války František Bürger spolupracoval s předsedou protektorátní vlády generálem Aloisem Eliášem a jako zpravodajec pak ve vojenské ilegální odbojové organizaci Obrana národa (ON) s generálem Bedřichem Homolou. Později jej velitel ON armádní generál Zdeněk Novák jmenoval přednostou zpravodajské služby ON. Po zatčení generála Zdeňka Nováka unikl František Bürger (díky mlčenlivosti generála Nováka a náčelníka jeho štábu podplukovníka generálního štábu Stanislava Suledra) prozrazení. V srpnu roku 1944 navštívil Františka Bürgera na ministerstvu financí hrdina ruských legií brigádní generál Karel Kutlvašr, který hledal spojení na vojenský odboj. Od té doby zůstali oba bývalí důstojníci ve spojení. Podplukovník generálního štábu František Bürger začal postupně budovat novou „kostru“ vojenské organizace schopné ke konci druhé světové války bojovat proti německým okupantům v Praze.
Opěrné body Bürgerovy koncepce Bürgerův koncept počítal s existencí a velitelským podchycením uniformovaných protektorátních sborů s českými příslušníky v čele s policií a četnictvem, dále pak s vládním vojskem, profesionálními hasičskými útvary, které by mohly být doplněny několikatisícovou „armádou“ tvořenou zaměstnanci Elektrických podniků hlavního města Prahy („tramvajáky“). Dále se soustřeďoval na zformování ilegálního praporu z bývalých příslušníků pohraniční finanční stráže (žijících v Praze) s důrazem na pražské složky tzv. Luftschutz (protiletecké ochranné policie; dále jen PO). Protiletecká ochranná policie čítala asi 4200 uniformovaných neozbrojených mužů (posílených totálně nasazenými obyvateli Prahy). Úkolem PO bylo likvidovat následky leteckých náletů, byla podřízena policejnímu prezidentovi, na velitelských místech PO byli zaměstnáni bývalí důstojníci československé armády a byla organicky spojena se sítí pražské uniformované protektorátní policie. PO měla k dispozici i podpůrné vedlejší složky jakými byly ošetřovny, kuchyně, vozidla, sklady, materiál apod.
Bürgerova činnost na ministerstvu V kanceláři Františka Bürgera probíhaly od začátku roku 1945 přípravné schůzky, na kterých se plánovalo vojenské povstání v Praze a v jejím okolí. (Poslední schůzka se zde uskutečnila těsně před spontánním vypuknutím pražského květnového povstání, a to v sobotu dne 5. května 1945 v 09.00).
Na ministerstvu financí kolem sebe František Bürger shromáždil také zde zaměstnané bývalé vyšší důstojníky. Ti se kromě „práce pro ministerstvo“ věnovali i ilegální činnosti. Podle rodné chalupy používal František Bürger krycí jméno „Bartoš“ a stejné jméno dostala i jeho ilegální odbojová skupina – „Bartoš“. Tato zpravodajská skupina byla dobře zakonspirovaná, fungovala v rámci ON a pracovala po dobu několika let prakticky nezasažena represivními údery německých bezpečnostních složek (gestapo, sicherheitsdienst). (Odbojová skupina Bartoš byla v činnosti po celou dobu protektorátu.)
Jednotky PO pomáhal Bürgerovi na ministerstvu financí organizovat bývalý štábní kapitán ženijního vojska Josef Stejskal fungující jako spojka k policii a četnictvu. Stejskalův spolupracovník policejní poručík Miloslav Krois byl správcem hlavního krytu pražské protiletecké ochranné policie v centru města v Bartolomějské ulici číslo 5.
Kryt v Bartolomějské ulici Tento pevný hlavní kryt pražské protiletecké ochranné policie se nacházel v podzemí v Bartolomějské ulici číslo 5 . V tomto objektu měl František Bürger k dispozici vycvičený spojovací a administrativní policejní aparát.
Původní osazenstvo krytu disponovalo aktivními telefonními linkami po celé Praze a to díky v krytu umístěné samostatné spojovací ústředně. Ta realizovala spojení na: 35 přístrojů policejní a státní sítě; zvláštní linky pro komunikaci se šesti pražskými policejními úseky; ředitelství drah, pošt, pražský požární sbor a pozorovatelny na petřínské rozhledně a Staroměstské radnici.
Pro urychlení vydávání rozkazů byl zde přes ústřednu zřízen „telefonický oběžníkový hovor“, při němž se rozkazy automaticky přenášely současně na velitelství šesti pražských policejních úseků.
Kryt v Bartolomějské ulici číslo 5 měl i dálnopisné spojení. To vedlo na: 6 pražských policejních úseků a 46 policejních revírů (rozkaz z krytu mohlo přejímat současně kompletních 52 účastnických policejních stanovišť.) .
Zařízení krytu si ještě před povstáním František Bürger-Bartoš osobně prohlédl dne 23. dubna 1945. Dopoledne dne 5. května 1945 zajistili kryt čeští policisté. Od nich si dne 5. května 1945 před 11.30 převzal stanoviště budoucího povstaleckého velitelství podnáčelník štábu „Bartoš“ podplukovník generálního štábu Emil Horyna. Po dobu pražského povstání střežila lokalitu VVVP „Bartoš“ obrněná jednotka kapitána Karla Dvořáka. Jednotka byla vyzbrojena ukořistěným tančíkem AMR 35. Tyto stroje používali Němci pod označením PzSpWg ZTI 702(f). Jednalo se původně o francouzské tančíky, které nasazoval wehrmacht ke strážní službě na Němci okupovaných územích.
Bilance povstaleckých sil na jaře 1945 Obě povstalecké skupiny („Bartoš“ i „Alex“) nebyly dostatečně vyzbrojeny. Odboj na jaře 1945 byl značně zdecimován předchozími údery gestapa a Němců a byl značně roztříštěný. Povstalci se opírali především o českou policii, četnictvo, hasičské útvary, tramvajáky a železničáře. Celkem vzato se jednalo asi o 10000 minimálně vyzbrojených mužů, ze kterých asi polovina byla vybavena pistolemi a menším počtem pušek.
Na jaře roku 1945 měla „kostra“ skupiny Bartoš k dispozici: šest praporů Luftschutzu (protiletecké ochrany), 4026 uniformovaných policistů ze všech revírů, 425 zaměstnanců Elektrických podniků hlavního města Prahy, 400 četníků, 385 příslušníků vládního vojska, 200 příslušníků bývalé finanční stráže a stovky dalších vojáků a důstojníků předmnichovské armády.
Předběžné cíle povstalců před vypuknutím povstání Bürgerova organizace si v Praze v dané situaci vytyčila následující cíle: při kapitulaci Němců obsadit ihned město, udržet zde pořádek a zajistit Němce a kolaboranty, likvidovat případný německý odpor (ten bylo možno reálně předpokládat jen u gestapa a jednotek SS), podchytit vojensky spontánně vzniklé lidové povstání (pokud vznikne předčasně a neplánovaně) a „do příchodu spojeneckých armád zlomit německý odpor nebo jej alespoň udržet v rozumných mezích“.
Přípravné kroky V dubnu 1945 vešel František Bürger ve spojení s podplukovníkem generálního štábu Raimundem Mrázkem (náčelník štábu velitelství Alex) a s podplukovníkem generálního štábu Oskarem Pejšou (zpravodaj velitelství Alex). Oba zmínění důstojníci měli totiž spojení na další ilegální vojenské skupiny, které mohly posílit skupinu „Bartoš“. Některé kontakty na odbojové skupiny (např. na odbojovou skupinu „Tajemník“ vedenou divizním generálem Františkem Hrabčíkem) byly použitelné, v případě jiných se jednalo spíše o „platonická podzemní hnutí“ vzbuzující při bližším jednání s jejich představiteli oboustrannou nedůvěru (možná provokace gestapa) nebo se jednalo o „stínové“ odbojové skupiny (po válce většinou prezentovaly velkolepé plány povstání a grandiozní odbojovou činnost). Nedohodou skončilo i poslední krátké jednání na ministerstvu financí, které proběhlo 4. května 1945 mezi Františkem Bürgerem a velitelem vojenské odbojové skupiny „Trávnice“ štábním kapitánem Adamem Wohlrathem.
Zařízení krytu v Bartolomějské ulici číslo 5 si dne 23. dubna 1945 (ještě před povstáním) osobně prohlédl František Bürger. Hodinu po jeho odchodu byl vchod do budovy zajištěn německou policií, jejímž úkolem bylo znemožnit vstup cizím osobám.
František Bürger navázal kontakt se zástupcem náčelníka štábu Inspektorátu I vládního vojska podplukovníkem generálního štábu Antonínem Šilhavým. S jeho organizační pomocí počítal Bürger především při vytvoření velkého mobilizačního střediska povstalců ve Štefanikových kasárnách na náměstí Kinských na Smíchově, kde dosud sídlily jen torza 1. praporu Vládního vojska.