náhled|Obnovený plynový kandelábr v Loretánské ulici náhled|Noční osvětlení podjezdu ulice K Žižkovu náhled|Výložníky lampy na Hlávkově mostě Veřejné osvětlení v Praze má počátky již ve 14. století. Od ohňů v železných pánvích se vyvíjelo přes louče (doba Rudolfa II.), olejové lampy (začátek 18. století) a plynové lampy (1847–1985, znovu od roku 2002) až po elektrické osvětlení (od konce 19. století), které prošlo vývojem od žárovek k výbojkám a místy i k LED svítidlům. V prvním desetiletí 20. století bylo v Praze zhruba 135 tisíc svítidel veřejného osvětlení, z toho v roce 2014 necelých 700 plynových. Správa veřejného osvětlení je tradičně spojena se správou slavnostního osvětlení budov, sváteční světelné výzdoby a pouličních i věžních veřejných hodin. Do roku 1998 vykonávalo město správu samo prostřednictvím svých organizací, na období od roku 1999 byla uzavřena na dobu 15 let (do roku 2013) smlouva se společností Eltodo-Citelum, s. r. o. V roce 2013 bylo vyhlášeno výběrové řízení na dalších 10 let, ale to bylo nakonec v roce 2016 zrušeno a správa osvětlení byla bez otevřeného výběrového řízení předána od 1. ledna 2017 městské společnosti Trade Centre Praha a.s., od 1. dubna 2018 pak společnosti Technologie Hlavního města Prahy a.s., která má od 1. června 2018 převzít i vlastní výkon údržby.
Historie Ohně, louče a olejové lampy Počátky veřejného osvětlení sahají do 14. století, kdy na Staroměstském náměstí ponocný udržoval oheň v železných pánvích. Za Rudolfa II. se k osvětlení používaly hořící louče umístěné v koších na nárožích domů. Začátkem 18. století byly nejprve na Královské cestě a pak i po celé Praze používány olejové lampy.
Plynové osvětlení Prvních 200 plynových lamp v pražských ulicích bylo slavnostně rozsvíceno 15. září 1847. Plyn byl do nich přiváděn z první plynárny pro veřejné osvětlení v českých zemích, která se nacházela v Karlíně poblíž hranice s Novým Městem, přibližně v místech dnešního hotelu Hilton na Florenci, a vyráběla svítiplyn za pomoci černého uhlí.Robert Oppelt: Pouliční lampy svítí už 160 let. MF Dnes, 15. 9. 2007 Dříve než v Praze měly plynové osvětlení například Londýn, Paříž, Berlín a Vídeň. V roce 1867 proběhla velká rekonstrukce plynového veřejného osvětlení v Praze. Byly navrženy a umístěny výtvarně řešené stožáry a jednotné lucerny. Mnohé z nich byly později přestavěny na elektrické. Ve čtyřicátých letech 20. století bylo v Praze plynových lamp kolem 10 000. V roce 1940 bylo v Praze 9362 plynových svítilen.Pražské veřejné osvětlení v letech 1918–2018 , prahasviti.cz, 26. 10. 2018, podle knihy Ladislav Monzer: Osvětlení Prahy, FCC Public, 2003
Již od konce 19. století však bylo plynové osvětlení doplňováno a pak i postupně nahrazováno elektrickým. Plynové osvětlení však v té době prošlo velkou rekonstrukcí a modernizací, přičemž díky novému prvku hořáku – punčošce – byla jeho svítivost větší než u elektrického, čímž bylo elektrické osvětlení opět na čas odstrčeno do pozadí.
V dubnu 1985 byly z plynového zdroje na elektřinu přestavěny poslední lampy, stožáry na Hradčanském náměstí a v Loretánské ulici.
Plynové osvětlení bylo v letech 2002–2012 obnoveno v oblasti Královské cesty s využitím replik historických stožárů a luceren.
Elektrické osvětlení V elektrickém osvětlení Prahy se vystřídalo více typů zdrojů. V roce 1882 František Křižík osvětlil obloukovkami Hybernskou ulici v Praze, v roce 1888 bylo zavedeno elektrické osvětlení obloukovými lampami na Žižkově, tehdy ještě samostatném nově se rozvíjejícím městě. Poslední oblouková lampa byla na náměstí Míru sejmuta v roce 1923 a od roku 1924 se v Praze již svítilo žárovkami. Od roku 1924 se v Praze používaly žárovky. První nízkotlaké sodíkové výbojky byly použity v roce 1938 na karlovarskou výpadovku a ta se tak dle dobového tisku stala nejlépe osvětlenou pražskou komunikací pro automobily. Po druhé světové válce (zejména v roce 1952) byly v některých místech žárovky nahrazeny lineárními zářivkami (v počtu několika set), které byly energeticky účinnější a úspornější; často byly umisťovány na převěsech.
Na přelomu 50. a 60. let 20. století bylo žárovkové osvětlení nahrazováno rtuťovými výbojkami. Několik prvních bylo umístěno v roce 1958 u příležitosti 10. výročí Vítězného února, dalších několik tisíc bylo umístěno k příležitosti celostátní spartakiády v roce 1959. Koncem 60. let se rtuťové výbojky staly v Praze dominantními, i když souběžně na některých místech zůstaly zářivky. V roce 1975 Prahu osvětlovalo 83 % rtuťových výbojek, 11 % žárovek a 6 % zářivek a spotřeba elektrické energie byla 77 milionů kWh. V roce 1971 byly před výrobním podnikem Tesla Holešovice umístěny první vysokotlaké sodíkové výbojky s charakteristickým oranžovým světlem, v roce 1973 byly umístěny na Mariánské náměstí a v následujícím desetiletí jimi bylo nahrazeno veřejné osvětlení téměř v celé Praze.
V roce 2009 byl na Smíchově zahájen pilotní projekt osvětlení LED diodami, kdy od 11. listopadu 2009 bylo svítidly od 6 společností osvětleno 7 ulic. Druhou etapou bylo umístění LED svítidel na Karlovo náměstí a do jeho okolí k 14. březnu 2012. LED svítidla podle článku z roku 2018 dominují trhu s osvětlovací technikou pro veřejný prostor. V červnu 2018 byl na Karlínském náměstí v rámci konceptu Smart city spuštěn pilotní projekt Chytré osvětlení plus, v jehož rámci bylo 92 modernizovaných lamp osazeno LED svítidly a senzory schopnými měřit teplotu, hluk, prach, kvalitu ovzduší a intenzitu dopravy, a s možností plynule měnit jas svítidel.
Veřejné osvětlení bylo v dezolátním stavu zejména po druhé světové válce, během války kvůli povinnému zatemnění vesměs nebylo funkční.
V době energetické krize kolem roku 1980 (není-li tím míněna mrazová krize v lednu 1979 bylo údajně v Praze odpojeno každé druhé světlo. Kvůli tomu údajně došlo k nárůstu dopravních nehod s vážnými následky.
náhled|upright|„Sadové“ sloupy veřejného osvětlení v Praze. Sloupy z konce 60. let 20. století, svítidla cca z roku 2005.
Stožáry a svítidla Od počátků až do 50. let 20. století se pro osvětlení používaly zdobné litinové stožáry a patice. Od 60. let se začaly objevovat jednodušší a nezdobené. V roce 1925 se objevily první vysoké stožáry.
Roku 1969 bylo rozhodnuto o rekonstrukci osvětlovacích soustav na Starém Městě provedením kopií luceren z roku 1891 a stožárků z roku 1867. V roce 1973 byla umístěna atypická svítidla do prostoru mezi budovou Federálního shromáždění a Smetanovým divadlem, v roce 1977 byly zhotoveny první kopie historických stožárků pro Tržiště na Malé Straně, v roce 1980 byla vyvinuta a vyrobena nová svítidla pro Pařížskou třídu a v roce 1983 u příležitosti znovuotevření Národního divadla po rekonstrukci bylo použito nové provedení veřejného osvětlení okolo Národního divadla a na nábřeží.
Použití zelené barvy pro nátěry historických litinových stožárů a patic má údajně původ v události roku 1891, kdy u příležitosti Jubilejní výstavy úředník pražského magistrátu objednal příliš velké množství barvy, která měla být určena na natření laviček ve Stromovce. Proto bylo rozhodnuto o jejím využití na všechny litinové prvky ve městě, tedy zejména stožáry osvětlení, zábradlí atd. Po roce 1918 byl nátěr měněn do barev hlavního města, tedy patice stožárů byly červené a stožáry žluté. V 60. letech město rozhodlo o použití neutrální šedi: světlejší šeď na stožáry a tmavší šeď na patice. Na některých exponovanějších místech se v dolních částech stožárů používá tzv. protiplakátový nátěr, který spočívá v přimísení zrnitého materiálu do barvy.
Slavnostní osvětlení V roce 1928 u příležitosti 10. výročí Československé republiky bylo zprovozněno slavnostní osvětlení některých významných staveb (Pražský hrad, Národní divadlo, Karlův most, věže Týnského chrámu, staroměstská radniční věž, malostranský chrám sv. Mikuláše). Po druhé světové válce bylo povoleno slavností osvětlení obnovit u příležitosti všesokolského sletu v roce 1948. V roce 1955 bylo slavnostní osvětlení u příležitosti 10. výročí osvobození rekonstruováno a obnoveno a nově byl osvětlen Národní památník na Vítkově.
Roku 1968 byly pro osvětlení Týnského chrámu a jeho věží použity halogenidové výbojky.
Správa veřejného osvětlení Od 60. let 20. století se na rozvoji a modernizaci veřejného osvětlení podílely zejména Tesla Holešovice a Elektropodnik. Podniku Tesla Holešovice byla v rámci reorganizace průmyslu v roce 1958 přidělena oblast základního výzkumu světelných zdrojů a aplikovaného výzkumu osvětlování. Na Elektropodnik v roce 1962 přešla povinnost správy, údržby a projektování veřejného osvětlení.
V roce 1960 vstoupila v platnost ČSN 36 0060 „Osvětlování ulic“ a roku 1967 zákon o hlavním městě Praze, jímž byly vytvořeny podmínky pro financování veřejného osvětlení.
V roce 1973 byl pro Malou Stranu vytvořen první světelný generel, který stanovil světelnětechnické parametry veřejného osvětlení a stal se vzorem pro další generely. V roce 1975 byl vypracován komplexní světelný generel pro hlavní město Prahu.
V Praze ještě začátkem devadesátých let existovala městská správní organizace Správa veřejného osvětlení, která výkonné činnosti objednávala u firmy skupiny Eltodo, která vznikla privatizací městského Elektropodniku.
Eltodo Citelum (1999–2016) Uzavření smlouvy na 15 let Později byla SVO zrušena a město pověřilo od 1. ledna 1999 správou veřejného i slavnostního osvětlení a veřejných pouličních i věžních hodin na 15 let přímo firmu ELTODO-CITELUM, s. r. o.. O této zakázce bylo rozhodnuto v srpnu 1998 pod vedením primátora Jana Koukala, který od 1. února 1999 ve společnosti Eltodo začal podle sdělení mluvčího Eltoda Jana Rafaje sám pracovat jako ředitel technického úseku, ač sám to popíral.Jan Halász: Politici – ti si hrajíJan Koukal pracuje ve firmě, jíž dal loni zakázku, Mladá fronta 29.01.1999 Firma Eltodo byla zmiňována také mezi údajnými sponzory Občanské demokratické strany, jejichž dary (řádově v desetitisících korun) v účetnictví ODS nefigurovaly.Peníze ODS ze sponzorských darů zřejmě stále nejsou v pořádku, Sponzoři ODS dostávali zakázky od pražské radnice, Lidové noviny, 8. 9.1998 Prezident Eltoda Libor Hájek v červenci 1998 potvrdil, že Eltodo dělá pro ODS zadarmo různé práce (například ozvučení předvolebního mítinku ODS), ale o dva měsíce později to popřel.
Modernizace a obnova Eltodo provádělo postupnou modernizaci a v některých místech kompletní výměnu sloupů a vedení pocházejících zhruba z poloviny dvacátého století, projekt obnovy byl plánován do roku 2013. V letech 1999–2003 do něj investovala firma 806,7 miliónů Kč. V prvních pěti letech měla být vyměněna téměř všechna svítidla a 20 % stožárů.
Obnovení plynového osvětlení V některých částech historického centra bylo od roku 2002 obnovováno funkční plynové osvětlení, které je replikou původního historického. Projekt obnovy plynového osvětlení byl zaveden pro zvýšení turistické atraktivity města, oživení turistického ruchu a navození romantické atmosféry v centru města. Obecně je pořízení a provoz plynového osvětlení dražší než u elektrického – zářivek, výbojek i LED. Mají složitější technologii (plynový hořák, punčošky, hlídač plamene) a nižší účinnost.
Až do roku 1985 plynové lampy rozsvěcel lampář. Moderní plynové lampy zřizované od roku 2002 jsou ovládány dálkově z dispečinku provozovatele veřejného osvětlení, je však možné je rozsvěcet a zhasínat i ručně, pomocí klasického vahadla s táhly, což se dělá v době adventu, kdy chodí po části Starého Města lampář – pracovník provozovatele veřejného osvětlení – v dobovém obleku s dlouhou lampářskou tyčí aby předvedl zapomenuté tradiční řemeslo. Druhým lampářem je vedoucí Plynárenského muzea a viceprezident Cechu lampářů, který v rámci organizovaných procházek Prahou seznamuje zájemce s historií a současností plynového osvětlení a ukazuje jim ruční rozžíhání lamp pomocí lampářské tyče.