Dešná () je obec v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji, na historickém území jihozápadní Moravy. Žije zde obyvatel. Obec s bohatou historií se v současnosti zaměřuje na turistiku, především cykloturistiku a jezdeckou turistiku. Na turistické stezce Hluboká – Schaditz je pro přechod státní hranice s Rakouskem určené místo. V době po plném zapojení České republiky do schengenského prostoru zde vzniklo přeshraniční propojení Hluboká – Schaditz.
Název V roce 1320 je vesnice jmenována jako Deščná, v mladších dokladech se střídají podoby Deštná (či Deštné) a Dešná. Přídavné jméno deščná (tj. ves) znamenalo buď "desková" (pak by byla vesnice pojmenována podle stavebního materiálu, desek) nebo "dešťová" (pak by ves byla nazvána podle potoka bohatého za deště na vodu). Německé jméno vzniklo z českého.
Historie Nejstarší historie Poprvé je Dešná písemně doložena v roce 1320 v soupisu lén a vazalů olomouckého kostela, zřízeném za biskupa Konráda I. První písemná zmínka k farnímu kostelu pochází z roku 1376, kdy měl na místní faře sedět Niklas z Bernartic/Bernartitz, před tím působící v kostele svatého Michala ve Znojmě a písemně zmiňovaný ve vsi Radslavice u Zhoře, kde v roce 1375 zapsal jistému Taldovi a jeho ženě Anně svobodný dvůr s lesy a 7 poddanými. Dvůr se pak přes Theodoricha z Bulíkova a ovdovělou Anežku/Agnes dostal v roce 1380 do majetku slavonického občana.Die Markgrafschaft Mähren, Svazek 6, s. 227: Brno, Zemské desky I., kniha VI, č. 23 V roce 1446 biskupství propůjčilo lenní vsi Dešnou, Županovice, Ocmanice a Dyjákovice hraběti Michalu z Hardeka, poslednímu potomkovi rodu († 1483).
U příležitosti konsekrace kostela v roce 1494 rozšířil Hynek z Bačkovic a na Polici jeho předky učiněnou donaci oltáři sv. Doroty.Gregor Volný: Kirchliche Topographie von Maehren: Olmuetzer Erzdioecese, Band V, Děkanát Jemnice s. 326 V roce 1500 držel Dešnou potomek uherského rodu Georg Hans von Somerein a po něm Paul Stablowsky von Kowalowitz (rod z Horního Slezska), který v roce 1530 prodal půlku vsi se Županovicemi bratrům Ingramu a Wilhelmu z Puchheimu, představitelům a zastáncům dolnorakouské protestantské šlechty, za nichž také došlo kolem roku 1567 k osazení fary protestantskými duchovními.Gregor Volný: Kirchliche Topographie von Maehren: Olmuetzer Erzdioecese, Band V, Děkanát Jemnice s. 296 - 351 Pány z Puchheimu vystřídal v roce 1590 další dolnorakouský protestantský šlechtic Hanuš Volfahrt Štrejn ze Švarcenavy/Hans Wolfart Strein von Schwarzenau a jeho nástupce Jiří Štrejn/Georg Strein. Štrejnům patřilo mimo Dešné celé bítovské a vranovské panství, dále získali Uherčice, Nový Hrádek a Nové Syrovice.Beiträge zur Geschichte der böhmischen Länder, insbesondere Mährens, im siebzehnten Jahrhunderte. Bd. 4, s. XLIV
V době rekatolizace Štrejnové jako jedna z nejmocnějších šlecht v Podyjí o své majetky přišla a Dešná byla zpočátku jako malé protestantské hnízdo biskupstvím spíše trpěna. Pobělohorský konfiskát Dešnou obdržel darem od olomouckého biskupství v roce 1624 Mathias Mathiaschowsky von Mathiaschowitz, královský dvorní prokurátor na Moravě, který už před tím odkoupil dva konfiskáty Horní Slatinu a Budeč. Rod pocházel z Uher, ale majetky držel i ve Slezsku. V roce 1567 byl povýšen do rytířského stavu.Beiträge zur Geschichte der böhmischen Länder, insbesondere Mährens, im siebzehnten Jahrhunderte. Bd. 4, s. LXXIII Majetky přešly na jeho syny Adama Jindřicha/Adam Heinrich a Ferdinanda Jiřího/Ferdinand Georg. Dešnou kardinál František z Ditrichštejna v roce 1631 propůjčil dvornímu řediteli Jakubovi z Berchtoldu/Hofkammer Direktor Jakob von Berchtold a o rok později k Dešné přidal i Županovice.
V roce 1652 ves drželi Jakubovi synové František Benedikt, Matyáš Arnošt a Jakub Filip. Se svolením olomouckého biskupa Karla II. z Lichtenštejnu Dešnou a Županovice v roce 1666 prodali svobodnému pánovi Františku ze Schneidau, takže obě vsi připadly k panství Staré Hobzí. V roce 1674 vystřídali svobodného pána ze Schneidau jeho synové Jindřich Burkhart a Antonín Josef. Svobodný pán Jindřich Burkhart ze Schneidau roku 1680 svoji polovinu na Dešné a Županovicích prodal bratrovi Antonínu Josefovi a ten obě vsi roku 1693 odprodal hraběti Františku Berchtoldovi k polickému panství.Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 485 Po roce 1668 se začalo rozsáhlé telčské děkanství rozdrobovat a v roce 1770 vzniklo děkanství jemnické, kam přešly obce Jemnice, Staré Hobzí, Budeč, Dešná, Vratěnín, Kdousov, Krasonice, Velký Újezd, Nové Sady, Rancířov, Slatina, Budkov, Slavíkovice. Slatinu tehdy spravoval farář z Budče, Vel. Újezd, Budkov a Slavíkovice farář z Kdousova. Farnost Slavíkovice nebyla již obnovena a zůstala přifařena ke Kdousovu.Vlastivědný věstník moravský, 1947 Ročník 2, Číslo 4, s. 180-181
Polické panství Polické panství tvořily obce: Police, Bačkovice, Dědice, Kostníky, Hornice, Kojatice, Lovčovice, Radotice, Dešná a Županovice. V polovině 19. století žilo v Dešné na 78 usedlostech 370 obyvatel, z toho 174 mužů a 196 žen. Farní kostel Narození svatého Jana Křtitele, fara a škola s obcemi: Bačkovice, Dančovice, Lovčovice, Plačovice, Županovice, dvůr Šimkov s mlýnem a z jemnického panství Menhartice spadaly pod jemnický děkanát. Podle nápisu na zvonu byla místní fara ještě v roce 1567 v majetku katolických farářů, teprve později jim byla protestanty odebrána. Od 5. února 1625 do 8. května 1629 zde působil nekatolický farář Wolfgang Lotter. Ten také pravděpodobně nese zásluhu na zřízení školy (r. 1625) a vedení matrik. Školní budovu farnost vystavěla v roce 1783 a vyučování probíhalo v jedné třídě, od roku 1874 ve dvou třídách (učitel a místní školní rada Johann Scheibrein, uč. Franz Howorka). Židovské děti navštěvovaly školy v Dešné, Bačkovicích a Polici.
Farář Daniel Gangl nechal v roce 1739 na vlastní náklady založit nový a zdí obehnaný hřbitov s kaplí svatého Kříže a třemi oltáři. Požár v roce 1785, při kterém shořela fara a hospodářské budovy, značně poničil také kostel. Na obnovu kostela a celého farního areálu finančně přispěl farář Franz Schildner a vzhledem k tomu, že patronátní právo drželi majitelé polického panství, tak i patron Adam Ignác Berchtold. Kapli svatého Jana Baptisty s jedním oltářem u Menhartic postavila obec za přispění milodarů v roce 1829. Po dalším velkém požáru v roce 1844 obnovovala farnost hospodářské farní budovy a věž kostela, novou věžní báň v roce 1871. Pouť se konala v neděli po svátku Jana Křtitele (24. 6.). Po proběhlé rekatolizaci se na polickém panství nacházelo jen obyvatelstvo katolického a židovského vyznání. náhled|Dešná – pohled na kostel Narození svatého Jana Křitele od severovýchodu náhled|Dešná – kaple sv. Kříže na hřbitově náhled|Menhartice – kaple svatého Jana Baptisty z roku 1829
Hospodářský význam měla pro panství obchodní silnice ze Znojma přes Kdousov a Jemnici do kraje Jihlavy. V Polici ordinoval jeden lékař a jedna porodní asistentka. V Dešné se nacházel také chudobinec, financovaný z příspěvků přifařených obcí. V Želetavce se lovili bělice, štiky, kapři a raci. Katolické obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím a pěstovalo mimo obilí také hrách, čočku, brambory, krmnou řepu a pro domácí potřebu len. Zrovna tak běžné druhy ovoce se objevovaly jen v zahradách při zemědělských usedlostech. Na dvou panských revírech se vysazovaly lesy smíšené, z listnatých stromů hlavně buk a dub, v lesích poddaných převažovala borovice. Židé se věnovali obchodu se střižním zbožím, kůžemi, kožešinami a peněžnictví.Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 489 V jejich držení se nacházela také vinopalna a potašárna. Ještě v pol. 19. století bylo ve vsi uváděno jedno rytířské sídlo.
Obec Dešná na přelomu 19. a 20. století Na základě obecního zákona z roku 1849 spravoval ves Dešnou ve volbách volený obecní výbor, dlouholetým starostou obce a výraznou osobností se stal Anton Scheibrein (vystřídal Franz Stallecker).Znaimer Wochenblatt, Sa, 13. September 1879, titulní strana V letech 1850 – 1855 patřila obec pod politickou správu podkrajského úřadu v Dačicích a v rámci soudní správy pod soudní okres Jemnice. Po zřízení smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byla obec Dešná v letech 1855 – 1868 podřízena Okresnímu úřadu v Jemnici. V roce 1868 došlo k oddělení veřejné správy a soudnictví, čímž obec přešla pod pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, kam patřila až do roku 1896. Po vzniku nového Okresního hejtmanství v Moravských Budějovicích, které získalo působnost pro soudní okres Jemnice, připadla obec pod Okresní úřad M. Budějovice.
Do soudního okresu Jemnice spadaly obce: Staré Hobzí/Althart, Dančovice/Dantschowitz, Dešná/Döschen, Vratěnín/Fratting, Lovčovice/Lospitz, Markéta/Margarethen, Modletice/Mudlau, Mešovice/Nespitz, Písečné/Piesling (Marktgem.), Plačovice/Plospitz, Chvalkovice/Qualkowitz, Rancířov/Ranzern, Hluboká/Tiefenbach, Uherčice/Ungarschitz a Županovice/Zoppanz, (Lubnice/Hafnerluden od roku 1896 a Korolupy/Kurlupp od roku 1898). V roce 1908 dosáhli obyvatelé obcí s německou většinou svého požadavku zřízení soudního okresu Slavonice. Dne 1. května 1911 se konala ve Slavonicích ke vzniku soudní správy velká sláva. Nový okres tvořilo 19 obcí tehdejšího soudního okresu Dačice a 7 obcí s německou většinou ze sousedního okresu Jemnice.Nařízeníc. k. ministerstva vnitra z 29. dubna 1908, R -G.-Bl. Nr. 87 o zřízení soudního okresu Slavonice s účinkem od 1. května 1911. Na konci 19. století žilo ve farní obci a na hospodářském statku Dešná 356 obyvatel. Nová školní budova s jednou třídou a vyučováním v německém jazyce byla otevřena v roce 1872 (nadučitel Anton Koukal), od roku 1877 dvojtřídní (nadučitel Carl Puhrer z Rancířova) a v roce 1882 byla při obecné škole zřízená společná pracovní škola pro dívky.Brünner Zeitung, 1872, 1877 a 1882.
Nejbližší poštovní stanice se nacházela ve Vratěníně a Písečném, později v Moravských Budějovicích a od roku 1840 přibyla pošta v Jemnici. V roce 1869 zřídilo c. k. ministerstvo obchodu poštovnu také v Dešné, k poštovnímu obvodu s pěší pochůzkou Dešná-Jemnice spadaly obce Bačkovice s Šimkovým mlýnem, Chvalkovice, Dančovice, Dešná, Menhartice, Plačovice a Bělčovice.Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 1943, Ročník 45, Číslo 1, s. 46 a 49. V jihozápadním cípu Moravy přepravovaly poštovní dostavníky na krátkých trasách: Slavonice-Písečné, Slavonice-Waidhofen a. d. Th., Písečné-Vratěnín, Vratěnín-Jemnice, Vratěnín-Drosendorf a Vranov-Znojmo.Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, ročník 45, číslo 1, s. 45 Od 1. listopadu 1887 zavedlo c. k. ministerstvo financí poštovní trasu Jemnice-Dešná-Písečné,Znaimer Wochenblatt, Sa, 22. Oktober 1887, s. 8 které předcházelo vybudování nové silnice Jemnice-Menhartice-Plačovice-Dešná-Rancířov-Hluboká. Stavbu silnice povolil zemský úřad v roce 1883 na základě předloženého projektu v hodnotě 63 085 zlatých.Znaimer Wochenblatt, Sa, 20. Oktober 1883, s. 2 Z Vratěnína a ze Slavonic pak dostavníky směřovaly k železniční Dráze císaře Františka Josefa. Slavnostního otevření železniční dráhy Moravské Budějovice-Jemnice v roce 1896 se zúčastnily německé spolky dobrovolných hasičů z Dešné a Korolup.Jemnické listy č. 4/2006, vydalo město Jemnice, Husova 103, 1. dubna 2006 V roce 1910 přibyla lokální dráha Drosendorf-Retz, která značně vylepšila napojení na město Vídeň.Znaimer Tagblatt, Di, 23. August 1910, s. 2 Na přelomu let 1890/91 se dokonce uvažovalo o lokální dráze Groß-Siegharts-Raabs an der Thaya-Vratěnín-Jemnice či Raabs an der Thaya-Grossau-Luden-Dešná-Menhartice-Jemnice.Die Presse, Mi, 19. August 1891, s. 5