náhled|Frejštejn v roce 1932 Historie cestovního ruchu v Podhradí nad Dyjí započala o něco později než v nedalekém Vranově. Ještě před rokem 1900 byl Frejštejn (od roku 1949 Podhradí nad Dyjí) pro mnohé členy znojemské odbočky Rakouského turistického spolku / Österreichischer Touristenklub neprobádanou oblastí, nad kterou od roku 1911 převzal patronát Spolek německých turistů z Brna / Verein deutscher Touristen in Brünn. Místním průkopníkem turistiky se stal Robert Müller, spoluzakladatel odbočky Svazu Němců pro jižní Moravu / Bund der Deutschen für Südmähren a Spořitelního a záložního spolku / Spar- und Darlehenskassenverein ve Frejštejně, který na Dolním mlýně zřídil ubytovací hostinec.
Po vzniku nové čs. republiky začal na území frejštejnského Podyjí, do této doby výhradně německém, působit Klub československých turistů, Sokol a Národní jednota pro jihozápadní Moravu. Nově vybudovaná Vranovská přehrada se sice stala atraktivní i pro širší českou klientelu, ale její studená voda byla příčinou, že velká část dřívějších bítovských hostů si oblíbila Frejštejn. Národnostní rivalita se v cestovním ruchu pozitivně promítla do hustší sítě turistických stezek a do propojení Podyjí s českým a moravským vnitrozemím.
Za druhé světové války sloužila turistická zařízení ve Frejštejně hlavně jako zázemí pro ideologická školení národně-socialistické mládeže a od roku 1942 válečným ubytovacím účelům. Po druhé světové válce byl Frejštejn poznamenán vysídlením původního obyvatelstva, znovuosidlováním a budováním železné opony. Pod parolou socialistického masového turismu v rámci závodní rekreace Revolučního odborového hnutí, tak jak jej započala po odstoupení pohraničí národně-socialistická (dále NS) organizace Deutsche Arbeitsfront s prodlouženou rukou zaměstnaneckých zájezdů NS organizace Kraft durch Freude, utržilo Podhradí nad Dyjí kulturní, sociální a materiální ránu. Ráz krajiny poškodila nejen socialistická privátní chatová výstavba a budování rekreačních zařízení vázaného cestovního ruchu, ale také řízené demolice v rámci budování železné opony a s ní spojené zákazy.
Rakousko-uherské letovisko Návrat k přírodě a nový vztah společnosti k ní, prosazující se na přelomu 18. a 19. století (Jacque Rousseau) se na uherčickém panství odrazil v rozšíření zámeckého parku o rozlehlý přírodně krajinářský park s řadou saletů a drobných zahradních staveb, ze kterých se do současnosti dochovala romantická hradní zřícenina a obelisk. Z tohoto období také pochází nejstarší místopisné vyobrazení zříceniny hradu Frejštejna s pohledem na horní splav a mlýn od Friedrich Adolfa Kunikeho (Ansicht der Ruine Freistein an der Taja in Mähren), „otce“ rakouské litografie, z cyklu 198 litografií vydaných ve Vídni v letech 1833–1835 pod názvem „Mahlerische Darstellung aller vorzüglicher Schloesser und Ruinen der oesterreichischen Monarchie”.
Organizovaná turistika se do Podyjí šířila z Vídně (roku 1869 založen Rakouský turistický klub / Österreichischer Touristenklub, dále ÖTK) přes Znojmo (roku 1882 založena znojemská sekce ÖTK) do Vranova (roku 1906 místní skupina Zemského svazu pro povzbuzení cizineckého ruchu na Moravě a Slezsku / Ortsgruppe des Landesverbandes für Fremdenverkehr in Mähren und Schlesien) a později i do Frejštejna (nyní Podhradí nad Dyjí). Hlavním cílem znojemského odboru ÖTK bylo zpřístupnění Podyjí široké veřejnosti a vybudování turistické infrastruktury, dále vydávání průvodců, map a nafocení pohlednic. V roce 1911 si německé turistické spolky rozdělily správu podyjské oblasti. V kompetenci znojemské sekce zůstalo území směrem na východ od Vranova (se Šumvaldem a Vranovskou Vsí) a jižní území od Hardeku směrem na Znojmo. Spolek německých turistů z Brna / Verein deutscher Touristen in Brünn si vzal na starost území od Vranova na západ.Znaimer Tagblatt, Fr 17. März 1911, s. 3 Zemský svaz pro povzbuzení cizineckého ruchu na Moravě a ve Slezsku se zasazoval o rozvoj potřebné infrastruktury (železniční a silniční síť, elektrifikaci, telefonní spojení, atd.) Jeho první putovní schůze se konala v roce 1909 ve Vranově.Znaimer Tagblatt, Mi, 23. Juni 1909, s. 1-2 V roce 1913 se uskutečnil ve Vranově „První den cizineckého ruchu” (Fremdenverkehrstag) pro jižní Moravu a Podyjí, kterého se zúčastnili i zástupci z Frejštejna.Der Fremdenverkehr, 29. Juni 1913, s. 12
Rozšiřování turistických tras V roce 1900 zahrnula znojemská sekce ÖTK Frejštejn do průvodce „Führer von Znaim, Retz und Umgebung” (Frain, Hardegg, Schönwald, Liliendorf, Vöttau, Neuhäusel, Kaja, Zornstein, Freistein) / Průvodce po Znojmě, Recu a okolí (Vranov, Hardegg, Šumvald, Liliendorf, Bítov, Nový Hrádek, Chýje, Cornštejn, Frejštejn). Cena průvodce činila 30 korun a příručka obsahovala popis jednotlivých míst, jejich okolí a historii, dopravní spojení, výletní okruhy s turistickým značením, ubytovací hostince a možnost noclehu. Německé turistické spolky používaly ke značení tvarové kosočtverečné značky.Herbst, Franz: Führer von Znaim, Retz und Umgebung (Frain, Hardegg, Schönwald, Liliendorf, Vöttau, Neuhäusl, Kaja, Zornstein, Freistein), Znaim: Loos und Neffe, 1900
Spolek německých turistů z Brna / Verein deutscher Touristen in Brünn (založen 1899), který měl na starosti také značení v okolí Frejštejna, vydal v roce 1911 průvodce „Führer durch Brünn und Umgebung” / Průvodce po Brně a okolí, v němž mimo základního popisu Podyjí / Thayatal nabízel do Frejštejna tři turistické trasy: po žluto-červené stezce Vranov – Starý Petřín – Penkermühle (Penkýřův mlýn) – Frejštejn (3 h), po žluto-červeno-žluté Starý Petřín – Frejštejn (1 h) a po bílo-černé Vranov – Šafov – Frejštejn (3 h). Brněnský spolek německých turistů spravoval žákovské a studentské ubytovny v Brně, Křtinách, ve Znojmě, Mikulově a ve Vranově. Spolupracoval s německými spolky: Österreichischer Gebirgsverein, Österreichischer Alpenklub, Mährisch-Schlesischer Sudetengebirgsverein, Beskidenverein a Alpine Gesellschaft Preintaler.Führer durch Brünn und Umgebung, strana 173-
Podstatnou úlohu v propagaci letoviska sehrál tisk a propagační fotografie, zveřejněné hlavně v odborných turistických časopisech: „Der Fremdenverkehr”, „Österreichische Touristenzeitung”, „Der Gebirgsfreund”, „Dillinger's Reisezeitung”, „Der Naturfreund” či „Illustrierter Wegweiser durch die österreichischen Kurorte, Sommerfrischen und Winterstationen”.
Rybářský spolek pro Znojmo a okolí V roce 1880 byla založena Rakouská rybářská společnost (Österreichische Fischereigesellschaft) a v roce 1885 byl vydán první říšský rybářský zákon (Reichsfischereigesetz).Edict in Angelegenheit der Feststellung der Fischereireviere, erlassen auf Grund der Verordnung des k. k. Statthalters in Mähren vom 30. Juni 1896 L.-G -Bl. Nr. 64. Das Fischerei-Gesetz für Mähren vom 6. Juni 1895 L.-G.-Bl. Nr. 62 ai 1896. Na Moravě platil tzv. policejní zemský rybářský zákon ze dne 27. prosince 1881, č. 79 mor. z. z. z roku 1882, o některých opatřeních ke zvelebení rybářství ve vnitrozemských vodách a ještě tzv. produkční zemský rybářský zákon ze dne 6. června 1895, č. 62 mor. z. z. z roku 1896, vydaný k provedení výše citovaného rakouského rybářského zákona č. 58/1885 ř. z.
V prosinci roku 1905 se sešel přípravný výbor Rybářského spolku pro Znojmo a okolí / Fischereiverein für Znaim und Umgebung (inspektor zemské pojišťovny Ludwig Tulipan ze Znojma, mlynář Robert Müller z Frejštejna, hospodářský ředitel Franz Nikodem z Bítova, Dr. Laurenz Annerl z Vranova, nájemce mlýna J. Schlichtinger z Vranova, revírník S. Krepler z Lukova a hospodářský ředitel Josef Fischl z Jevišovic), který si pronajal revír na úseku řeky Dyje, sahající od Frejštejna až ke Znojmu a rybářský úsek od obce Dobšice (Klein Teßwitz) ke Krhovicím (Gurwitz), v délce 132 km. Do spolku se zaregistrovalo více než 50 členů. Vedle členských rybářských lístků spolek počítal také s lístky pro letní hosty a nečleny. Žádosti o členství přijímalo ředitelství německé Zemské zemědělské a vinařské školy ve Znojmě (Direktion der deutschen Landes-Acker- und Weinbauschule in Znaim). Po schválení stanov zemským místodržitelstvím v Brně 2. května 1906 bylo přikročeno k zakládající valné hromadě spolku, jež se konala dne 27. května 1906.
Letní byty a ubytovací hostince Odborný časopis pro cestovní ruch Ilustrovaný průvodce po rakouských lázních, letoviscích a zimních stanovištích (Illustrierter Wegweiser durch die österreichischen Kurorte, Sommerfrischen und Winterstationen) seznamoval také s průměrnými cenami základních potravin. V letní sezoně 1910 stálo ve Frejštejně hovězí masao 1,60 korun, telecí maso 1,60 korun, vepřové maso 1,60 korun, vepřové sádlo 1,90 korun, máslo 2,70 korun, mléko 0,18 korun, vajíčka 0,04 korun.
Vedle majitelů ubytovacích hostinců («Müller», «Walter») nabízelo letní byty v soukromí také další obyvatelstvo. Letní byty (pokoje) bez kuchyně poskytoval: Laurenz Hüttel na čp. 31, Theresia Petz na čp. 1, Anton Karlberger na čp. 65, Franz Steinbrecher na čp. 74, Josef Schindlböch, Matthias Theuerer, Matthias Straschak. Větší komfort pak měly letní byty majitelů uvedených v tabulce:Illustrierter Wegweiser durch die österreichischen Kurorte, Sommerfrischen und Winterstationen: Mähren und Schlesien 1913, strana 123-124
NABÍDKA LETNÍCH BYTŮ VE FREJŠTEJNĚ (rok 1913) čp. POKOJ KABINET KUCHYNĚ CENA JMÉNO 8 1 – 1 160 K Cyrill Matzinger 8 2 – – 120 K Cyrill Matzinger 10 2 – 1 80 K Franz Jagenteufel 15 1 1 – 40 K Alois Steinbrecher 23 1 1 – 50 K Johanna Turek 24 9 – 1 40 – 80 K Robert Müller 27 1 – 1 50 K Franz Hofbauer 33 1 – 1 40 K Ernst Meyerhofer 35 1 1 – 30 K Franziska Schmidt 41 1 1 – 60 K Franz Brazda 45 2 – – 50 K Wenzel Karlberger 57 1 1 – 40 K Karl Eder 71 1 1 – 40 K Elisabeth Kotlik 1 – 1 80 K Karl Schmid 1 1 – 60 K Alois Walter 14 – 5 cena podle ubytování Josef Schleinz 3 – 1 cena podle ubytování Laurenz Hüttel
Rozvoj letoviska zbrzdila první světová válka. V dubnu roku 1917 byla ve Frejštejně situace s potravinami tak špatná, že se obecní úřad rozhodl letní hosty od pobytu v letovisku odradit a v tisku uveřejnil zprávu, že nemůže zajistit jejich zásobování.Znaimer Wochenblatt, Sa, 28. April 1917, s. 6. Freistem. Sommergäste nicht erwünscht.
Československé letovisko na státní hranici Po vzniku Československa musely německé spolky pod trestem zrušení přetrhat kontakty na rakouské centrální organizace a změnit své názvy. Následkem toho byla v roce 1920 sekce Rakouského turistického klubu ve Znojmě / die Sektion des Öesterreichischen Touristenklubs (1883–1920) přejmenována na „Deutscher Touristenklub Znaim“, sdružený pod ústřední organizací „Hauptverband deutscher Gebirgs- und Wandervereine in der Tschechoslowakischen Republik (HDGW)” / Ústřední svaz německých horolezeckých a turistických spolků.Josef Brechensbauer, Eduard Wagner: Gedenkschrift des Hauptverbandes deutscher Gebirgs- und Wandervereine in der Tschechoslowakischen Republik, Sitz Aussig aus Anlass seines zehn jährigen Bestandes 1920–1930. V roce 1927 byl založen dolnorakouský svaz pro cestovní ruh v Podyjí „Fremdenverkehrsverband für das Thayatal“ se sídlem v Raabsu an der Thaya, jehož členy se stala československá podyjská letoviska Znojmo, Vranov, Frejštejn a Slavonice její československá sekce sídlila ve Znojmě na Mariánském náměstí čp. 8.BLÖSL, Joachim. Führer für das Thayathal von Znaim - Retz - Hardegg - Frain - Vöttau - Freistein - Drosendorf - Raabs - Waidhofen - Zlabings. Nikolsburg: Bartosch, 1931.