Gaston Paris (9. srpen 1839, Avenay-Val-d’Or, Marne – 5. březen 1903, Cannes) byl francouzský romanista, medievalista a člen Francouzské akademie. Platí za doyena francouzské romanistiky.
Život náhled|Francouzská středověká literatura, vydání z roku 1910. Byl synem spisovatele a jazykovědce Paulina Parise. Studoval mimo jiné románskou filologii na univerzitě v Bonnu u německého romanisty Friedricha Christiana Diezeho, který jej oborově velice ovlivnil. Od roku 1872 zastával pozici profesora francouzského jazyka a literatury na Collège de France v Paříži, mezi jehož studenty zde náležel např. Joseph Bédier. Věnoval se mnoha oblastem, především pak francouzské středověké literatuře a formuloval první hypotézu o vzniku starofrancouzské hrdinské epiky (chansons de geste).Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Libri, Praha 2002, str. 539.
Gaston Paris je autorem řady odborných literárněvědných publikacích a zakladatelem časopisu Revue critique d'histoire et de littérature (1866) a odborně zaměřeného romanistického časopisu Romania (1872).. Byl třikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu (1901, 1902 a 1903).The Nomination Database for the Nobel Prize in Literature
Dílo (výběr) Étude sur le rôle de l'accent latin dans la langue française (1862). Histoire poétique de Charlemagne (1865, Básnické dějiny doby Karla Velikého). Grammaire historique de la langue française (1868, Historická mluvnice francouzštiny), v publikaci se Paris vyslovil proti puristickým tendencím ve francouzské gramatologii. Les Plus anciens monuments de la langue française (1875). Deux rédactions du roman des sept sages de Rome (1876). Mystère de la passion by Arnoul Gréban (1878), ve spolupráci s Gastonem Raynauden. Mélanges de Littérature française au Moyen Âge (1888, Francouzská středověká literatura), v tomto díle Paris poprvé publikoval svoui teorii o vzniku chansons de geste. Penseurs et poètes (1897), Poèmes et légendes du moyen âge (1900, Středověké básně a legendy). François Villon (1901), monografie. Legendes du Moyen Âge (1903).
Parisova teorie vzniku chansons de geste Na základě toho, že děje, které jsou v jednotlivých chansons de geste vypravovány, mají většinou historický základ, ale skutečná fakta jsou v nich zpravidla silně deformována, došel Gaston Paris k názoru, že základem skladeb byly tzv. kantilény, krátké lyricko-epické básně, které vznikaly v 7. až 10. století pod přímým vlivem opěvovaných událostí a vyjadřovaly nejprve převážně lyrickou formou hrdost z vítězství, bolest z porážky nebo žal nad mrtvými. V průběhu dalších století pak tyto hypotetické písně prošly literární redakcí a začaly v nich převažovat epické prvky.Josef Kopal: Dějiny francouzské literatury, Melantrich, Praha 1949, str. 11-12.
Tuto teorii odmítl Parisův žák, literární historik Joseph Bédier. Ve svých čtyřsvazkových Les Légendes épiques (1908-1913, Epické legendy) dokazoval, že jednak o existenci Parisových kantilén neexistuje žádný doklad, jednak že písně zcela jasně odrážejí kulturně-politickou situaci společnosti 11. až 13. století, nikoliv však ducha dob starších.
Odkazy
Reference
Související články Chansons de geste
Externí odkazy
Seznam členů Francouzské akademie
Kategorie:Francouzští romanisté Kategorie:Francouzští literární historikové Kategorie:Členové Francouzské akademie Kategorie:Francouzští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Narození v roce 1839 Kategorie:Narození 9. srpna Kategorie:Narození v Grand Est Kategorie:Úmrtí v roce 1903 Kategorie:Úmrtí 5. března Kategorie:Úmrtí v Cannes Kategorie:Muži Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Boloňské univerzity Kategorie:Medievalisté Kategorie:Historikové 19. století Kategorie:Historikové 20. století