Moses Dobruška (, česky též Mojses či Moše Dobruška, alias Junius Frey; 12. července 1753, Brno – 5. dubna 1794, Paříž) byl původně židovský básník, dramatik, filozof a politik. 17. prosince 1775 konvertoval od judaismu ke katolicismu a přejal jméno Franze Thomase Schönfelda.Wölfle-Fischer, 1998, str. 46 & 141.

Rodina a vzdělání Moses Dobruška se narodil 12. července 1753 v Brně do zámožné židovské rodiny, která měla původ ve východočeské Dobrušce. Ze strany své matky Šendl byl vzdáleným příbuzným Jacoba Franka, zakladatele sekty frankistů, jenž se prohlašoval za židovského mesiáše.Wölfle-Fischer, 1998, str. 42.Davidowicz, 1998, str. 41 & 127. Mosesova matka Schöndlová byla sestřenicí Jakoba Franka..

Jeho otec Salomon obchodoval s tabákem a podílel se na jeho distribuci v habsburské monarchii. Po otcově smrti roku 1774 pokračovala v rodinném podnikání matka Šendl. Moses byl jedním z jejich dvanácti dětí. V mládí získal židovské vzdělání a zabýval se hebrejštinou i náboženskými texty.

Pobýval také v Praze, tehdejším významném centru židovské vzdělanosti. Podrobnosti o jeho formálním studiu nejsou známy; jeho pozdější tvorba však dokládá zájem o jazyky, literaturu a osvícenské myšlení.

Roku 1773 se oženil s Elke Jossovou, adoptivní dcerou bohatého obchodníka Joachima Poppera. Manželé měli tři děti: syna a dvě dcery. Dobruškův přestup ke katolictví v roce 1775 vyvolal spor s Popperem, který konverzi své adoptivní dcery a zetě odmítal.

Po přesunu do Vídně se Dobruška vedle literární činnosti věnoval obchodu a finančním projektům. Podílel se mimo jiné na dodávkách pro habsburskou armádu, včetně potravin a surovin. Některé jeho obchodní záměry uspěly, jiné skončily ztrátou.

Šlechtic a literát 25. července 1778 byl ve Vídni povýšen do šlechtického stavu, jako Franz Thomas Edler von Schönfeld.Wölfle-Fischer, Susanne, „Junius Frey, 1753–1794: Jude, Aristokrat und Revolutionär“. P. Lang, 1998, str. 141. Společně s Ephraimem J. Hirschfeldem, jenž nekonvertoval, se stal jedním z hlavních konspirátorů „Rytířského řádu sv. Jana Evangelisty pro Asii v Evropě,” o němž se v letech 1783 až 1790 v Německu a Rakousku mnoho diskutovalo, mimo jiné proto, že šlo o první německý řád, který do svých přijal Židy.

Dobruška psal německy i hebrejsky. V sedmdesátých letech 18. století publikoval básně a další literární práce; v hebrejsky psaném díle Sefer ša‘ašua, Kniha toužení, z roku 1774 se přihlásil k myšlenkám židovského osvícenství, haskaly.

Jeho tvorba zahrnovala také příležitostné texty věnované habsburským panovníkům. Napsal také jednoaktovou pastorální hru Die zwo Amaryllen (Dvě Amaryllis), kterou roku 1774 vydal v Praze Wolfgang Gerle. Na ostrově zpustošeném bouří se v ní odehrává milostný příběh Amaryllis, Mykona a Hylase. Jejich citový konflikt vyřeší Amor vytvořením druhé Amaryllis.

Po příchodu do Francie se těžiště jeho zájmu přesunulo k politice a společenské filozofii. Roku 1793 vyšel v Paříži jeho nejvýznamnější spis Philosophie sociale, dédiée au peuple françois (Sociální filozofie věnovaná francouzskému lidu). Jeho tvorba zahrnovala také příležitostné texty věnované habsburským panovníkům.

Odchod do Francie náhled|Sestra Mosese Dobrušky - Léopoldine Chabotová V roce 1792 po vypuknutí Francouzské revoluce odcestoval z dosud nevyjasněných důvodů přes Štrasburk do Paříže, kde vystupoval již jako Junius Frey. Nové jméno Junius představovalo římskou rodinu Juniů, která vychovala slavného synovraha Lucia Bruta, a Frey německý výraz pro „svobodu“.

Vídeň opustil spolu s bratrem Emmanuelem, sestrou Léopoldine a synem Peppim, kterého vydával za svého synovce. Navázal styky s republikánskými politiky. Podle dobových záznamů se oba bratři 10. srpna 1792 účastnili útoku na Tuilerijský palác.

Frey se pohyboval v prostředí poslanců Národního konventu a sblížil se s Françoisem Chabotem, který se později oženil s jeho sestrou Léopoldine. Politické kontakty bratrů Freyových se na podzim roku 1793 staly předmětem podezření v souvislosti s korupční aférou kolem francouzské Východoindické společnosti.

Proces a konec života Dobruškovo postavení v Paříži se na podzim roku 1793 prudce změnilo. Jeho švagr François Chabot se ocitl v centru korupční aféry kolem zmiňované Východoindické společnosti a podezření dopadlo i na bratry Freyovy. Policie Junia zatkla 23. listopadu. Muž, který se veřejně hlásil k republice a ve svém díle obhajoval svobodu, se náhle musel bránit obviněním ze spekulací a spolupráce s nepřáteli Francie.

Ve vězení se pokoušel očistit své jméno. V prohlášení pro veřejnost se dovolával Philosophie sociale jako důkazu svého republikánského přesvědčení. Dne 19. března 1794 napsal synovi Josephu Franzovi, Peppimu, osobní věnování a poslední vůli. Přál si, aby syn jednou jeho knihu znovu vydal a pomohl tak obhájit otcovo jméno.

Před Revolučním tribunálem pak Freyové stanuli v hromadném procesu s Dantonem, Desmoulinsem, Chabotem a dalšími obžalovanými. Proces probíhal od 1. do 5. dubna 1794. Obžaloba spojila různá podezření do tvrzení o spiknutí proti republice; bratři měli jen omezenou možnost předvolat svědky a hájit se. Oba byli odsouzeni k smrti a s ostatními 5. dubna popraveni gilotinou.

Philosophie sociale Dobruškovo hlavní dílo Philosophie sociale, dédiée au peuple françois (Sociální filozofie věnovaná francouzskému lidu) vyšlo v Paříži anonymně roku 1793. Autor v něm chtěl nejen vyložit zásady spravedlivého státu, ale také soustavně zkoumat, jak funguje společnost. Spis je proto nutné označit za jedno ze zakladatelských děl sociologie a Dobrušku řadí k jejím nejranějším představitelům. náhled|Dobruškovo klíčové dílo Philosophie sociale. Vyšlo v Paříži v roce 1793. Existují navíc očividné podobnosti mezi Philosophie sociale a pozdějšími myšlenkami Henriho de Saint-Simona a Augusta Comta. Dobruška a Saint-Simon byli roku 1793 vězněni ve stejné pařížské věznici;

Comte se později stal Saint-Simonovým spolupracovníkem. Na základě těchto vazeb a obsahových shod je možné Dobruškův spis považovat za jednoznačný zdroj raného sociologického myšlení obou autorů.

Spis zároveň obsahuje Dobruškovu vlastní politickou ideologii. Jejími ústředními hodnotami jsou svoboda, rovnost a spravedlnost, klíčovým pojmem pak „princip“ – obecné měřítko rozumu, podle něhož mají vznikat zákony a vykonávat se moc. Dobruška odmítal dědičná privilegia a varoval i před svévolí vydávanou za svobodu. Samotná vůle panovníka ani většiny podle něj nestačí k tomu, aby byla politická moc oprávněná.

Na těchto základech navrhl ústavní uspořádání, jehož zásady neměly platit pouze pro Francii. Proměna společnosti podle něj vyžadovala také poznání vztahů mezi lidmi, výchovu občanů a vytvoření nových institucí. Philosophie sociale tak propojuje návrh nové vědy o společnosti s programem republikánské politické změny. Vladimír Vokál tento soubor myšlenek vykládá jako osobitou "politickou a sociální filozofii středoevropského osvícenství".

Odkazy Reference

Literatura Greco, Silvana, Moses Dobruska and the Invention of Social Philosophy. Utopia, Judaism, and Heresy under the French Revolution, Berlin, De Gruyter Oldenburg, 2022. Silvana Greco, Il sociologo eretico. Moses Dobruska e la sua Philosophie sociale (1793), Florence, Giuntina, 2021. Wölfle-Fischer, Susanne, Junius Frey, 1753–1794: Jude, Aristokrat und Revolutionär. P. Lang, 1998. Davidowicz, Klaus Samuel, Jakob Frank, der Messias aus dem Ghetto. P. Lang, 1998. Vokál, Vladimír, Moses Dobruška. Moravská stopa ve Francouzské revoluci, MplusV, 2026.

Externí odkazy

Kategorie:Narození v roce 1753 Kategorie:Úmrtí v roce 1794 Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakouští Židé Kategorie:Rakušané odsouzení k trestu smrti Kategorie:Křesťanští konvertité Kategorie:Čeští Židé Kategorie:Lidé popravení gilotinou během Velké francouzské revoluce Kategorie:Lidé z Brna Kategorie:Popravení stětím Kategorie:Rakouští křesťané Kategorie:Čeští římští katolíci Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v Paříži