Giorgia Meloniová (nepřechýleně: Meloni, * 15. ledna 1977 Řím) je italská politička a novinářka, od října 2022 předsedkyně italské vlády, jakožto první žena v tomto úřadu. Od dubna 2014 je předsedkyní strany Bratři Itálie, když nahradila Ignazia La Russeho. V letech 2008–2011 byla ministryní pro mládež ve čtvrté vládě Silvia Berlusconiho za stranu Lid svobody.

Poslankyní italské poslanecké sněmovny je od parlamentních voleb 2006, ve kterých kandidovala v obvodě Lazio 1. Do parlamentu byla znovuzvolena v roce 2008 za obvod Lazio 2, roku 2013 za obvod Lombardia 3 a v roce 2018 za obvod Latina.

V roce 2021 začala být vzhledem k vzestupu preferencí její politické strany Bratři Itálie považována za možnou kandidátku na premiérku. V předčasných parlamentních volbách 25. září 2022 její strana zvítězila a 22. října téhož roku složila přísahu do rukou prezidenta Sergia Mattarelly jako nová předsedkyně vlády. V této funkci je historicky první ženou.

Životopis Byla vychována matkou samoživitelkou a sama je svobodnou matkou dcery, jejímž otcem je bývalý přítel Andreou Giambrunoe.

Angažovat v politice se začala již v patnácti letech, kdy se stala členkou Italského sociálního hnutí založeného bývalými fašisty a spolupracovníky Benita Mussoliniho, kterého v té době obdivovala a chválila.

V říjnu 2023 se rozešla se svým dlouholetým přítelem Andreou Giambrunem, zaměstnáním moderátorem TV, který veřejně během vysílání činil kolegyni nemravné sexuální návrhy.

Předsedkyně vlády Během předvolební kampaně v roce 2022 Meloniová slibovala zavedení úplné námořní blokády ve Středozemním moři s cílem zastavit nelegální migraci. Tento návrh kritizovali odborníci na lidská práva a námořní problematiku jako politický slogan, který by byl prakticky neproveditelný, porušoval by mezinárodní právo a ohrozil záchranné operace. Vláda však čelila kritice části pravicových voličů poté, co počet nelegálních příchodů migrantů v roce 2023 dosáhl jedné z nejvyšších zaznamenaných úrovní. Následně schválila Decreto flussi („dekret o migračních tocích“), který rozšířil kvóty legální imigrace a umožnil v letech 2023 až 2025 příchod téměř 452 000 pracovníků ze zemí mimo EU s cílem zmírnit nedostatek pracovních sil v Itálii. V červenci 2025 bylo oznámeno, že vláda v letech 2026 až 2028 umožní vydání téměř 500 000 pracovních víz pro občany ze třetích zemí. Tyto kvóty jsou vyhrazeny pro občany vybraných států, především v Asii, Africe a západním Balkánu.

Rozšíření legální pracovní migrace kritizovali někteří pravicoví politici, podle nichž bylo v rozporu s předvolebním důrazem Meloniové na omezení imigrace. Tvrdili, že premiérka upřednostňuje zájmy zaměstnavatelů a velkých korporací před podporou domácí porodnosti a opatřeními na podporu italských rodin.

Političtí a mediální analytici přístup vlády charakterizovali jako politický „kouřový manévr“. Podle jejich názoru slouží rétorika zaměřená na nelegální příchody migrantů k odvedení pozornosti veřejnosti od rozsáhlého přijímání legálních zahraničních pracovníků.

Vláda Giorgii Meloniové po útoku Hamásu na Izrael 7. října 2023 vyjadřovala Izraeli podporu a obhajovala jeho právo na obranu. V průběhu roku 2025 se však Meloniová začala během války v Pásmu Gazy výrazněji vymezovat vůči některým krokům izraelské vlády. V září 2025 prohlásila, že Izrael reagoval na útoky Hamásu „zjevně nepřiměřeně“ a že Itálie nemůže podpořit plánovanou okupaci města Gaza. Zároveň uvedla, že pokračující zadržování izraelských rukojmích ze strany Hamásu představuje zásadní překážku pro dosažení míru. Její vláda dlouhodobě odmítá uznat samostatný palestinský stát.

V září 2025 se v Itálii konaly rozsáhlé protesty a generální stávky na podporu Palestinců a proti izraelským vojenským operacím v Gaze, které reagovaly i na izraelský postup vůči Global Sumud Flotilla. Meloniová odsoudila násilné střety demonstrantů s policií a označila účastníky, kteří poškozovali veřejný majetek, za „výtržníky“.

Po vstupu unijního Paktu o migraci a azylu v platnost v červnu 2026 označila Meloniová reformu za „historické opatření“, které podle ní odpovídá přístupu dlouhodobě prosazovanému její vládou. Meloniová rovněž v rámci Evropské unie prosazovala urychlení provádění paktu a vytvoření společného evropského seznamu bezpečných zemí původu, který by podle jejích zastánců mohl usnadnit rychlejší vyřizování žádostí a návraty neúspěšných žadatelů o azyl.

V červenci 2026, v souvislosti s incidentem na marocko-španělské hranici, Meloniová vyzvala k pozastavení členství Španělska v bezvízovém Schengenském prostoru. Na sociální síti X uvedla, že „nekontrolovaná nelegální migrace představuje skutečnou hrozbu pro bezpečnost evropských hranic“. Španělský premiér Pedro Sánchez její kritiku odmítl a poukázal na to, že podle jeho údajů od roku 2021 přicestovalo do Itálie přibližně 478 000 nelegálních migrantů, zatímco do Španělska zhruba 234 000.

V září 2026 se Meloniová stala vůbec nejdéle slouží italskou premiérkou od konce druhé světové války (tedy od doby Benita Mussoliniho).

Politické postoje Pozorovatelé označili politické postoje Meloniové za krajně pravicové; v srpnu 2018 napsal Friedel Taube v Deutsche Welle, že „Giorgia Meloniová má dlouhou historii v krajně pravicové politice“.

vlevo|náhled|Giorgia Meloniová při projevu na shromáždění strany Vox ve španělské Malaze V rozhovoru s Nicholasem Farrellem z The Spectator v červenci 2022 odmítla popis své politiky jako krajně pravicové, označila jej za pomlouvačnou kampaň svých odpůrců a jako jeden ze svých vlivů uvedla britského konzervativního filozofa Rogera Scrutona. Sama sebe označila za mainstream konzervativce. Kromě toho byla označována za tvrdou pravičačku, pravicovou populistku a nacionalistku.

Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se Meloniová zavázala k vojenské podpoře Ukrajiny dodávkami zbraní a posunula se směrem k atlantismu. Podporuje NATO a odmítá označení euroskeptičky. Místo toho prosazuje eurorealismus a představu Evropské unie jako konfederace suverénních států.

Meloniová byla popisována jako osoba blízká Viktoru Orbánovi, maďarskému premiérovi a vůdci strany Fidesz, a politické straně Vox ve Španělsku, představitelům strany Právo a spravedlnost v Polsku a Republikánské strany ve Spojených státech amerických. Svou politickou stranu Bratři Itálie (FdI) označila za mainstreamovou konzervativní stranu a bagatelizovala její postfašistické kořeny. Krátce po volbách v roce 2022, ve kterých zvítězila, oznámila, že chce vládnout jako ,,naši přátelé v České republice a v Polsku", tedy jako sesterské strany ODS a PiS. Politika obou zmíněných stran se přitom v některých bodech značně liší, zejména v kulturních otázkách. Je zastánkyní prezidencialismu a podporuje změny italské ústavy.

V roce 2024 kritizovala jako „ideologické šílenství“ zákaz prodeje nových osobních automobilů se spalovacími motory po roce 2035 v rámci Zelené dohody pro Evropu (Green Deal).

Sociální otázky Meloniová se vyjádřila proti potratům, eutanazii a zákonům uznávajícím manželství osob stejného pohlaví a sama sebe označuje za „prorodinnou“. Řekla, že by „neměnila“ zákon o potratech v Itálii, ale chtěla by více uplatňovat část zákona „o prevenci“, jako je povolení lékařům odmítnout jejich provedení (výhrada svědomí proti potratům). Rovněž prohlásila, že uznávání svazků osob stejného pohlaví je v Itálii dostatečně dobré, a řekla, že to je něco, co by neměnila; v roce 2016 sice řekla, že bude respektovat zákon, pokud bude zvolena starostkou Říma, ale podpořila referendum o zrušení zákona o občanských svazcích. Na shromáždění na náměstí Piazza del Popolo v říjnu 2019 vystoupila proti rodičovství osob stejného pohlaví; její projev se stal virálním na italských sociálních sítích. Během rozhovoru pro italský televizní pořad Le Iene v únoru 2016 rovněž uvedla, že by „raději neměla homosexuální dítě“.

Postavila se proti Mancinovu zákonu z roku 1993, který se týkal nenávistných projevů. Je proti DDL Zan, zákonu proti homofobii, který by rozšířil Mancinův zákon na diskriminaci LGBT a v roce 2020 prohlásila, že „v Itálii neexistuje žádná homofobie“. Je také proti náhradnímu mateřství, kterému se v italštině pejorativně říká utero in affitto, a v parlamentu prosadila zákon, který by z něj učinil „všeobecný zločin“. Meloniová podporuje antigenderové hnutí, vycházející z katolické teologie 90. let 20. století, které odsuzuje společenské postoje neschválené katolickou církví, včetně genderových studií, a je skeptická k tomu, co nazývá „genderovou ideologií“; podle ní se vyučuje ve školách a útočí na ženskou identitu a mateřství. Podporuje změnu italské ústavy, která by znemožnila adopci dětí páry stejného pohlaví. V březnu 2018 kritizovala společnost The Walt Disney Company za rozhodnutí představit v hudebním fantasy filmu Ledové království II homosexuální pár. Na Facebooku napsala: „Dost! Už toho máme dost! Dejte ruce pryč od dětí.“

Feminismus náhled|Meloniová, americký prezident Joe Biden, britský premiér Rishi Sunak a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na summitu NATO ve Vilniusu v červenci 2023 Ve své knize We Believe z roku 2011 napsala: „Jsem pravicová žena a hrdě podporuji ženská témata. V posledních letech jsme musely snášet opovržení a rasismus ze strany feministek. Možná, že pokud je feminismus pojímán tímto způsobem, jde spíše o ideologii než o gender a podstatu.“ Je proti růžovým kvótám a odmítá, že by byla proti ženám, jak ji někteří kritici obviňují. Giorgia Serughettiová, politická filozofka a autorka knihy The Conservative Wind, uvedla, že femonacionalismus Meloniové vyhovuje.

O možnosti, že by se stala první ženou na postu italské premiérky, se hojně diskutovalo před italskými parlamentními volbami v roce 2022 i po nich. Některé ženy to vzhledem k jejím politickým postojům nevnímaly jako vítězství, jiné to viděly alespoň částečně pozitivně a několik dalších ji označilo za feministku, přestože toto označení odmítla. Před volbami se k tomu vyjádřila bývalá americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová: „Zvolení první ženy premiérkou v zemi vždy představuje rozchod s minulostí, a to je jistě dobře.“ To vyvolalo reakci některých kritiků a pozorovatelů, včetně historiků Ruth Ben-Ghiatové a Davida Brodera. Ben-Ghiatová napsala: „Meloniová by také představovala kontinuitu s nejtemnější epizodou Itálie.“ Politička zase prohlásila, že je připravena vládnout, a kritizovala feministky.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

(italsky)

Kategorie:Premiéři Itálie Kategorie:Premiérky Kategorie:Italské ministryně Kategorie:Kritici islámu Kategorie:Kritičky feminismu Kategorie:Italští římští katolíci Kategorie:Předsedové politických stran Kategorie:Poslanci Parlamentu Itálie Kategorie:Italské novinářky Kategorie:Narození v roce 1977 Kategorie:Narození 15. ledna Kategorie:Narození v Římě Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy Kategorie:Nositelé Řádu svobody (Ukrajina) Kategorie:Kritici islamismu Kategorie:Pravicoví populisté