Toman Brod (18. ledna 1929 Praha – 23. května 2026) byl český historik pocházející z pražské židovské rodiny. Ve svých odborných pracích se věnoval převážně novodobým vojenským dějinám, problematice československo-sovětských vztahů, československému odboji na Západě v období druhé světové války, holocaustu a druhé světové válce celkově. Kromě mnoha odborně zaměřených publikací mu vyšla i vzpomínková autobiografická kniha „Ještě že člověk neví, co ho čeká“.
Stručný životopis V průběhu druhé světové války byl v červenci roku 1942 se svým o dva roky starším bratrem Hanušem a matkou Olgou deportován do Terezína. Odtud byl za rok a půl (v prosinci 1943) transportován do koncentračního tábora v Osvětimi (do tzv. dětského tábora). Tady (v bloku BIIb) přežil až do června roku 1944, kdy prošel selekcí doktora Josefa Mengeleho a následně byl přemístěn do mužské části osvětimského tábora. V říjnu roku 1944 prošel Toman Brod další selekcí, byl určen pro práci ve Velkoněmecké říši a byl přemístěn do pracovního tábora Gross-Rosen. Po skončení druhé světové války a osvobození Německem okupovaných území onemocněl tyfem. Po návratu do Prahy prodělal tuberkulózu. Po druhé světové válce vstoupil Toman Brod do KSČ. V letech 1959 až 1965 byl registrován jako spolupracovník Státní bezpečnosti (StB). Koncem 60. let dvacátého století byl propuštěn ze zaměstnání a vyloučen z KSČ. Živil se jako čerpač vody a taxikář. Byl signatářem Charty 77.
Podrobný životopis
Dětství náhled|Davidova hvězda, kterou museli nosit Židé za druhé světové války viditelně našitou na svém oblečení Toman Brod se narodil v Praze 18. ledna roku 1929 do dobře situované a zámožné židovské rodiny.
Jeho otec Arnošt Brod (* 28. listopadu 1878 ve Vrdech-Bučicích) pocházel z Bučic. Do Prahy se přestěhoval ve druhé polovině dvacátých let dvacátého století. Byl velkoobchodníkem s obilím. V Čáslavi vlastnil sklad, kupoval od místních sedláků obilí, které pak na Plodinové burze v Praze prodával.
Jeho matka Olga Brodová, za svobodna Picková (* 29. ledna 1890 v Ledči nad Sázavou) pocházela z rozvětvené rodiny z Ledče nad Sázavou. Po svatbě s Arnoštem Brodem v červenci roku 1912 v Bučicích následovala ve dvacátých letech dvacátého století svého manžela do Prahy. Byla ženou v domácnosti. Brodovi patřili k dobře situované střední třídě, bydleli ve velkém pětipokojovém bytě (s výhledem na Vltavu a na Hradčany) ve druhém patře měšťanského domu z konce devatenáctého století na Palackého nábřeží (mezi Palackého a Jiráskovým mostem), měli kuchařku (Anna Kopská) a vychovatelku. Po smrti Arnošta Broda 28. září 1938 (dva dny před podpisem Mnichovské dohody) se rodina z finančních důvodů přestěhovala do menšího bytu ve Veletržní ulici v Holešovicích a byli nuceni se obejít bez vychovatelky.
Manželé Brodovi byli spolu již patnáct let, když se jim narodil (v roce 1927) prvorozený syn Hanuš a o dva roky později pak druhý syn Toman.
Toman Brod navštěvoval chlapeckou školu v Pštrossově ulici u kostela svatého Vojtěcha na Praze 1, v budově, kde byla v roce 1890 založena Minerva Elišky Krásnohorské, první české gymnázium, kde mohly studovat dívky. Po zrušení školy ve Pštrossově ulici pokračoval Toman Brod ve škole ve Štěpánské ulici. Po přestěhování rodiny do Veletržní ulice začal Toman Brod chodit do české školy v Holešovicích. Na doporučení blízkého příbuzného se rodina Brodových přestěhovala do domu v dnešní ulici Milady Horákové, který mu patřil. Za několik měsíců ale Němci byt zabrali a Brodovi se museli přestěhovat na Staré Město (do Kozí ulice), kam byli soustřeďováni židé z Prahy, kteří postupně museli opouštět své vlastní byty. Brodovic kuchařka Anna Kopská nebyla židovka a tak mohla na svoje jméno pronajmout dvoupokojový byt v Masné ulici, kam se rodina nakonec uchýlila.
Opatření proti židům se postupem doby víc a víc stupňovala. S přibývajícími protižidovskými zákony došlo logicky i na židovské děti. V létě roku 1940 byl Toman Brod vyloučen ze školy. Spolu s několika židovskými dětmi nejprve tajně navštěvoval asi tři čtvrtě roku soukromou výuku organizovanou židovskými učiteli v privátních bytech. Když se na jaře roku 1942 uvolnila (paradoxně díky začínajícím židovským transportům) židovská škola v Jáchymově ulici navštěvoval asi dva měsíce i tuto školu.
náhled|vpravo|Toman Brod v roce 1941 Ze všech protižidovských opatření nejcitlivěji zasáhl na podzim roku 1941 dvanáctiletého Tomana Broda výnos o povinnosti nošení židovské žluté hvězdy.
Terezín náhled|Brána v malé pevnosti Terezín Dne 27. července 1942 musel třináctiletý Toman Brod, jeho o dva roky starší bratr Hanuš a jeho matka Olga odjet z Prahy transportem "AAu" do židovského ghetta v Terezíně.
Tam byli rozděleni a zatímco jejich matka byla ubytována v Hamburských kasárnách, oba její synové bydleli zpočátku v Hannoverských kasárnách. Krátce nato byl Hanuš přemístěn do domova pro starší hochy a Toman pak do domova mládeže „L 417“. Rozdílné ubytování ale hochům nebránilo v pravidelných návštěvách jejich matky (obvykle v poledne, kdy bylo volno).
V domově „L 417“ nepobyl Toman Brod dlouho. Onemocněl spálou a byl odeslán do nemocnice na infekční oddělení. Na podzim roku 1942 se Toman Brod uzdravil (kromě spály ještě prodělal žloutenku) a byl přemístěn zpátky na „L 417“. Tady fungovali chlapci tak, že byli rozděleni do menších skupin, které měly každá svého vedoucího. Skupině, kde byl Toman, dělal vychovatele (jen něco málo přes dvacet let starý) Arno Ehrlich, který chlapce vychovával ve skautském duchu.
Matka Tomana Broda v Terezíně dělala ošetřovatelku a pečovala o skupinu fyzicky i duševně postižených dětí. Bratr Hanuš (byl později ubytován v domově Q 317) chodil v Terezíně do práce, Toman spolu s ostatními chlapci vykonávali nenáročnou činnost před školou, kde byla malá zahrádka a kde se snažili něco vypěstovat. Jejich hlavní náplní ale byla návštěva školy, kde se konalo pravidelné vyučování (počty, zeměpis, dějepis a další předměty).
Jednoho dne byli bratři Tomanovi zařazeni do transportu na východ, ale podařilo se je vyreklamovat. Reklamaci (na přímluvu matky) provedl Tomanův bratranec, který byl z Ak-transportu (tzv. Aufbaukommando – komando výstavby, jistým způsobem privilegované) a měl nějaký vliv na terezínskou židovskou samosprávu. Z dalšího transportu, který odjížděl z Terezína v polovině prosince 1943 do Osvětimi, se mu to ale již nepodařilo.
Osvětim náhled|Pozůstatky baráku v úseku BIIb – v terezínském rodinném táboře V koncentračním táboře v Birkenau (satelitní části osvětimského vyhlazovacího tábora) byl Toman Brod přemístěn do tzv. rodinného tábora „BIIb“. (Familienlager Theresienstadt)
Přes den chodil s ostatními chlapci (tou dobou mu bylo čtrnáct let) na tzv. dětský blok, kde už se prakticky žádná výuka nekonala. Vychovatelé se snažili svoje svěřence zabavit vyprávěním, pokoušeli se secvičit divadlo, recitovat sborově různé básně nebo zkoušeli nastudovat všelijaké pantomimické scénky. Na dětský blok chodil i doktor Josef Mengele. Zde vystupoval jako hodný strýček, sice v esesácké uniformě, ale v bílých rukavičkách. S dětmi rozmlouval laskavě a ptal se jich, jestli jsou spokojené se svými vychovateli a jestli jim něco nechybí. Měl zájem především o dvojčata, která si zde vybíral.
K privilegiím rodinného tábora patřila možnost dostávat balíky. Bratr Hanuš a matka napsali známým do Prahy lístky z „Arbeitslager Birkenau bei Neuberun“ a jejich bývalá kuchařka a bytná paní Anna Kopská skutečně odeslala do rodinného tábora bratrům Brodovým a jejich matce asi tři balíky s chlebem a pomazánkou.
V červnu roku 1944 došlo k likvidaci tábora, ale ještě před tím Němci provedli několik selekcí. Doktor Josef Mengele nejprve odeslal pryč muže, pak ženy a nakonec v táboře zbyli jenom staří lidé, matky a děti. Tomanův bratr Hanuš byl začátkem července 1944 z tábora přemístěn do nějakého pracovního tábora a již jej nikdo více nespatřil. Zemřel nejspíše na jaře roku 1945, buďto kvůli nemoci nebo při pochodech smrti. V táboře zůstal Toman se svojí matkou. Ta byla již v Terezíně operována na rakovinu a tedy nemohla projít selekcí, takže si ji tam stejně jako čtrnáctiletého Tomana nechali.
Doktor Josef Mengele provedl na poslední chvíli 6. července 1944 ještě selekci ve skupině asi jednoho sta chlapců ve věku zhruba od 14 do 16 let. Mengele uznal Tomana Broda (a spolu s ním i několik desítek chlapců) za schopného dalšího odsunu a to Brodovi zachránilo život. Byli odesláni do tzv. Männerlageru (mužského tábora).
Dne 10. července 1944 zbylí vězni (asi sedm tisíc lidí: ženy s dětmi, staří, nemocní lidé) z likvidovaného rodinného tábora v průběhu dvou nocí zahynuli v plynových komorách. Brodova matka Olga byla mezi nimi.
Mužský tábor náhled|Jedna z budov krematoria v Mauthausenu V mužském táboře byl Toman Brod umístěn na blok č. 13 k tzv. Strafkommandu, kam se vězni dostávali za všelijaká provinění. Od vězňů pracujících v tzv. Sonderkommandu (zvláštní komando – obsluhovalo plynové komory a krematoria) se Toman Brod dozvěděl, že jeho matka zahynula v plynové komoře. Na podzim roku 1944 se začalo mluvit o tom, že se blíží Rudá armáda a že se tábor bude likvidovat.
Jednoho dne v říjnu roku 1944 byla nečekaně vyhlášena selekce. Při ní nějaký příslušník SS ukazoval doprava, doleva. Většině chlapců ukázal doprava, ale Tomanu Brodovi ukázal doleva. Toman pak za jeho zády nepozorovaně přeběhl do skupiny napravo, což mu nejspíše zachránilo život. Vybraní chlapci spolu s Tomanem Brodem byli přemístěni do pracovního tábora Gross-Rosen.
Gross-Rosen náhled|Hlavní brána koncentračního tábora Gross-Rosen V pracovním táboře Gross-Rosen již byli chlapci zařazeni mezi muže, neměli žádná „chlapecká privilegia". V zimě na přelomu let 1944/1945 chodili na pilu skládat dřevo z vagonů a do vagonů, nebo chodili kácet stromy a svážet dřevo z lesa. Bylo to v horách, ve sněhu, za mrazu, s nedostatečným oblečením, k tomu hlad a těžká práce.
V lednu roku 1945 byl Tomas Brod vyhublý a vyzáblý tak, že se už prakticky nemohl postavit na nohy, byl nemocný a nemohl dál chodit to práce. Nějakým řízením osudu se dostal na Krankenstube (na revír) do táborového bloku, kde bylo alespoň jakžtakž teplo. Asi po čtrnácti dnech na konci ledna 1945 byl Toman Brod převezen do jiného tábora vzdáleného několik kilometrů od Gross-Rosen. Jednalo se o koncentrační tábor v Märzbachtalu (Riese), který vznikl oplocením bývalé malé továrny. Pracovní povinnost zde nebyla, zato zde vládla nedostatečná hygiena, vši a špína. Bylo to spíš odkladiště nemocných, kteří už prakticky na žádnou práci nechodili a čekali jen na smrt.
Na jaře roku 1945 byl Toman brod natolik zesláblý, že jej začaly opouštět všechny síly a celé dny proležel v jakési předsmrtné agonii. Jen s největším duševním úsilím se nakonec přiměl k tomu, že se znovu přihlásil do práce, což mu nejspíše zachránilo život.
Osvobození náhled|Vězni koncentračního tábora Mauthausen osvobození americkými vojáky (ilustrační foto)