Cecílie Řecká a Dánská (; 22. června 1911 – 16. listopadu 1937) byla rodem řecká a dánská princezna, která se sňatkem s princem Jiřím Donatem Hesenským, pretendentem hesenského velkovévodství, stala dědičnou velkovévodkyní hesenskou. Byla také třetí nejstarší sestrou řeckého a dánského prince Philipa (pozdějšího vévody z Edinburghu).
Cecílie, třetí z pěti dětí řeckého a dánského prince Ondřeje a princezny Alice z Battenbergu, prožila šťastné dětství. V útlém věku však byla svědkem balkánských válek (1912-1913), po nichž následovala první světová válka (1914-1918) a řecko-turecká válka (1919-1922). Pro mladou princeznu a její příbuzné měly tyto konflikty dramatické následky a vedly k jejich exilu ve Švýcarsku (v letech 1917-1920) a poté ve Francii (v letech 1922-1936). Během exilu byla Cecílie a její rodina závislá na štědrosti svých zahraničních příbuzných, zejména Marie Bonapartová (která jim nabídla ubytování v Saint-Cloud) a lady Louis Mountbatten (která je finančně podporovala).
Rok 1929 byl v životě Cecílie zlomový. Navázala vztah se svým bratrancem z matčiny strany, Jiřím Donatem, dědičným velkovévodou hesenským. Přibližně ve stejné době její matku postihla duševní krize, která vedla k jejímu umístění ve švýcarské psychiatrické léčebně až do roku 1933. Po svatbě s Jiřím Donatem v roce 1931 se Cecilie přestěhovala do Darmstadtu. Tam porodila jejich tři děti, Ludvíka (1931-1937), Alexandra (1933-1937) a Johanu (1936-1939), a v roce 1937 otěhotněla se čtvrtým dítětem. Zpočátku se od nacistického hnutí distancovala, ale v květnu 1937 vstoupila do nacistické strany současně se svým manželem.
Brzy poté se princezna s rodinou vydala na cestu do Spojeného království, kde se měla zúčastnit svatby svého švagra prince Ludvíka Hesenského s Margaret Campbell Geddesovou. Letadlo, v němž cestovali, se však v plamenech zřítilo nedaleko Ostende a všichni cestující na místě zahynuli. Jejich ostatky byly repatriovány do Darmstadtu a 23. listopadu 1937 pohřbeny ve velkovévodském mauzoleu v Rosenhöhe.
Původ, dětství vlevo|náhled|325x325pixelů|Princezna Cecílie Řecká a Dánská na portrétu Philipa de Lászla, 1914 Cecílie, třetí dcera řeckého a dánského prince Ondřeje a princezny Alice z Battenbergu, se narodila 22. června 1911 v paláci Tatoi nedaleko Athén. Pokřtěna byla 10. července a jejími kmotry byli král Jiří V. ze Spojeného království, Arnošt Ludvík, velkovévoda hesenský, řecký a dánský princ Mikuláš a ruská velkokněžna Věra Konstantinovna.
Cecílie prožila šťastné dětství ve společné domácnosti, kterou tvořily již dvě dcery, Margarita (1905-1981) a Teodora (1906-1969), a která se dále rozrostla o Sofii (1914-2001). Jako nejoblíbenější dítě svého otce vyrůstala v Athénách, Tatoi a na Korfu, kde její otec zdědil Mon Repos po zavraždění krále Jiřího I. v roce 1913. Pocházela z kosmopolitní dynastie, Cecílie a její sestry komunikovaly s matkou anglicky, ale se svými příbuznými a guvernantkami používaly také francouzštinu, němčinu a řečtinu, dívky také v útlém věku cestovaly s rodinou do zahraničí. V letech 1911 a 1913 se tak Cecilie vydala do Velké Británie a Německa, kde se seznámila s matčinými příbuznými.
První roky života Cecílie byly poznamenány nestabilitou, kterou Řecké království zažívalo na počátku dvacátého století. V letech 1912-1913 se Řecko zapojilo do balkánských válek, během nichž princ Ondřej sloužil pod korunním princem Konstantinem, zatímco princezna Alice pracovala jako ošetřovatelka zraněných vojáků. Obzvláště je však zasáhla první světová válka, která způsobila rozkol mezi jednotlivými větvemi jejich rodiny, neboť Řecko odložilo svou neutralitu kvůli Trojspolku. 1. prosince 1916 se Cecílie a její sestry nacházely v královském paláci v Athénách, když byl během bitvy v hlavním městě bombardován francouzským námořnictvem.
Exil ve Švýcarsku náhled|Cecílie s matkou a sestrami, 1914 V červnu 1917 byl král Konstantin I. konečně sesazen a vyhnán z Řecka spojenci, kteří ho na trůně nahradili jeho druhým synem, mladým Alexandrem. O patnáct dní později byla zase rodina Cecílie donucena k exilu, aby se odstranila možnost ovlivňování nového panovníka jeho blízkými. Malá skupina, která byla nucena pobývat v německy mluvícím Švýcarsku, se nejprve ubytovala v hotelu ve Svatém Mořici a poté se usadila v Lucernu, kde žila s nejistotou ohledně své budoucnosti.
Vyhnanství však nebylo jediným zdrojem obav rodiny. Po ruské revoluci v roce 1917 byli někteří příbuzní Cecílie (Romanovci) v Rusku zavražděni. Krátce po těchto událostech byl v zimě 1918-1919 spolu se všemi ostatními německými dynastiemi svržen i velkovévodský rod Hesenska, s nímž byla Cecílie prostřednictvím své matky úzce spřízněna. V neposlední řadě rodina prošla zdravotními problémy – Cecilie v roce 1920 onemocněla chřipkou a spalničkami.
Na začátku roku 1919 se Cecílie znovu setkala se svou babičkou z otcovy strany, královnou vdovou Olgou, kterou bolševici ušetřili díky diplomatické intervenci Dánů. V následujících měsících se Cecílie zúčastnila rodinného setkání se svými prarodiči z matčiny strany a setkala se s tetou Luisou a strýcem Louisem Mountbattenem. Pro Cecílii, která nyní tvořila duo se svou mladší sestrou Sofií, nebyl exil jen synonymem smutku, ale také příležitostí k dlouhým rodinným setkáním a procházkám po horách.
Krátký návrat do Řecka vlevo|náhled|267x267pixelů|Princezna Cecílie, 1922 Dne 2. října 1920 pokousala krále Alexandra, bratrance Cecilie, na procházce v Tatoi domácí opice. Ve špatné péči onemocněl sepsí, která u něj 25. října zvítězila, aniž by k jeho lůžku mohl přijít kdokoli z jeho rodiny. Smrt panovníka vyvolala v Řecku prudkou institucionální krizi. Premiér Eleftherios Venizelos, který již od roku 1919 uvízl v nové válce proti Turecku, prohrál v roce 1920 řecké parlamentní volby. Ponížený odešel do zahraničí, zatímco referendum znovu dosadilo na trůn Konstantina I.
Princ Ondřej byl v Athénách triumfálně přijat 23. listopadu 1920 a o několik dní později se k němu připojila i jeho manželka a čtyři dcery. Cecílie se poté vrátila s rodinou na Korfu. Ve stejné době princezna Alice zjistila, že je opět těhotná. 10. června 1921 rodina přivítala Philipa (1921-2021), pozdějšího vévodu z Edinburghu. Radost, která provázela toto narození, však byla zastřena nepřítomností prince Ondřeje, který se připojil k řeckým jednotkám v Malé Asii během okupace Smyrny. Navzdory obavám z války si Cecílie a její sourozenci užívali života v Mon Repos, kde je na jaře 1922 navštívila babička z matčiny strany a teta Luisa. V parku poblíž paláce, postaveném na starověkém hřbitově, se princezny věnovaly archeologii a objevily několik keramických nádob, bronzových kousků a kostí.
V tomto období se Cecílie a její sestry také poprvé zúčastnily řady velkých společenských akcí. V březnu 1921 se princezny zúčastnily v Athénách svatby své sestřenice Heleny s rumunským korunním princem Karlem. V červenci 1922 odjely do Velké Británie, aby šly za družičky na svatbu svého strýce Louise Mountbattena s bohatou dědičkou Edwinou Ashleyovou, jejíž krása Cecílii fascinovala.
Vojenská porážka Řecka proti Turecku a politické nepokoje, které to vyvolalo, však narušily život Cecílie a její rodiny. V září 1922 Konstantin I. abdikoval ve prospěch svého nejstaršího syna Jiřího II. O měsíc později byl princ Ondřej zatčen a poté souzen vojenským tribunálem, který ho prohlásil za odpovědného za porážku u Sakarye. Před popravou jej zachránila intervence zahraničních kanceláří, princ byl odsouzen k vyhnanství a zpeněžení. Počátkem prosince 1922 princ a jeho příbuzní urychleně opustili Řecko na palubě lodi HMS Calypso.
Exil ve Francii a Velké Británii Po několikatýdenní cestě, která je postupně zavedla do Itálie, Francie a Spojeného království, se Cecílie, její rodiče a sourozenci v roce 1923 usadili v Saint-Cloud, kde se usadili v domě sousedícím s domem princezny Marie Bonapartové, rodina byla sedm let závislá na její štědrosti a dvou dalších Ceciliiných tetách: nejprve princezně Anastázii a poté lady Louis Mountbattenové. Marie Bonapartová financovala studia svých neteří a synovce, zatímco lady Mountbattenová si zvykla nabízet neteřím své „použité“ oblečení. Ve skutečnosti měli Ceciliini rodiče jen malé příjmy a děti byly pravidelnými svědky jejich finančních problémů a potíží s udržením domácnosti.
Cecílie a její rodina, která byla po vyhlášení Druhé řecké republiky v březnu 1924 zbavena řeckého občanství, obdržela od svého bratrance krále Kristiána X. dánské pasy. V Saint-Cloud žila tato malá skupina poměrně prostým životem. Cecílie a její sourozenci pokračovali ve studiu v soukromých institucích a ve volných chvílích je otec pravidelně vodil do Paříže nebo do Bois de Boulogne. Trávil s nimi také dlouhé hodiny hraním tenisu. Každou neděli rodinu přijímala na oběd princezna Marie Bonapartová a řecký a dánský princ Jiří. Cecilie a její rodina se také pravidelně setkávali s řeckým a dánským princem Mikulášem a jeho manželkou Jelenou Vladimirovnou Ruskou, kteří si také vybrali Francii, aby zde strávili čas v exilu se svými dcerami. A konečně se často vídali se svou sestřenicí, dánskou princeznou Markétou, která se po sňatku s princem Reném Bourbonsko-Parmským usadila v pařížském regionu.
Cecílie a její příbuzní často pobývali v zahraničí, zejména ve Spojeném království. V roce 1923 byla princezna pozvána do Londýna, aby šla za družičku na svatbě své tety Luisy Mountbattenové s budoucím švédským králem Gustavem VI. Adolfem. Do Anglie se vrátila v roce 1925 na pohřeb své pratety, královny Alexandry, v roce 1926 odjela do Itálie na pohřeb své babičky z otcovy strany, královny Olgy, o několik týdnů později se vrátila, aby strávila léto ve Velké Británii u své babičky z matčiny strany, vdovy markýzy z Milford Havenu.
Manželství Cecílie, kterou její babička z matčiny strany, vdova markýza z Milford Havenu, považovala za nejkrásnější ze čtyř dcer Ondřeje a Alice, debutovala ve Spojeném království v létě roku 1928. V sedmnácti letech se zúčastnila svého prvního plesu v Bridgewater House hraběte a hraběnky z Ellesméry, poté se zúčastnila Coweského týdne a následně byla pozvána králem Jiřím V. na několikadenní pobyt ve skotském Balmoralu.
Přestože její dvě starší sestry byly stále svobodné a relativní chudoba rodičů s touto situací nesouvisela, Cecíliina rodina se nevzdávala snahy najít pro ni vhodného partnera. Její teta Luisa, nyní již švédská princezna, ji chtěla zasnoubit s dánským korunním princem Frederikem, ale plán nevyšel. Až z Německa nakonec pro mladou dívku přijel nápadník. Cecilie se totiž již od dětství stýkala se svými bratranci, princi Jiřím Donatem a Ludvíkem Hesenským, s nimiž se poprvé setkala v roce 1919, kdy žila v exilu ve Švýcarsku. Vztah mezi princeznou a Jiřím Donátem se během roku 1929 změnil v milostný románek a počátkem roku 1930 se oba neoficiálně zasnoubili. V té době bylo Cecilii pouhých 18 let a Jiřímu Donátovi, uchazeči o hesenský trůn, 23 let. náhled|Princezna Cecílie a princ Jiří Donatus v den jejich svatby, 1931 Štěstí princezny však bylo zkaleno situací její matky, jejíž duševní zdraví se prudce zhoršilo po oslavě stříbrného výročí svatby s princem Ondřejem v roce 1928. Princezna Alice, která propadla duševní krizi, sama sebe přesvědčila, že má léčitelské schopnosti a že dostává božská poselství o potenciálních manželích pro své dcery. Sama sebe pak považovala za svatou a brzy se prohlásila za Ježíšovu nevěstu. Princ Ondřej, rozrušený touto situací, se nakonec rozhodl umístit svou manželku do sanatoria. Využil pobytu své rodiny v Darmstadtu u příležitosti oslav Ceciliiných oficiálních zásnub v dubnu 1930 a poslal Alici do psychiatrické léčebny nacházející se ve švýcarském Kreuzlingenu.