náhled|Gülerova výstava v arménské Národní galerii, 2013 náhled|Gülerova výstava v arménské Národní galerii, 2013 náhled|Ara Güler v roce 2008
Ara Güler, rodným jménem Aram Terteryan (16. srpna 1928 Istanbul – 17. října 2018 tamtéž), byl arménsko-turecký fotožurnalista, přezdívaný „Oko Istanbulu“ nebo „fotograf Istanbulu“. Byl jedním z mála mezinárodně známých tureckých fotografů.
Mládí Narodil se v istanbulské čtvrti Beyoglu v roce 1928 arménským rodičům. Studoval na místní arménské střední škole Getronagan. Jeho otec vlastnil lékárnu na Istiklalské třídě a měl široký okruh přátel z uměleckého světa. Ara Gülerův raný kontakt s tímto světem ho inspiroval a začal se věnovat kinematografii. Během střední školy nastoupil do filmových studií a navštěvoval dramatické kurzy Muhsina Ertuğrula, zakladatele moderního tureckého divadla. Kinematografii však opustil, aby se mohl věnovat fotožurnalistice. V roce 1950 se připojil k zaměstnancům novin Yeni Istanbul jako fotožurnalista a současně studoval ekonomiku na univerzitě v Istanbulu. Poté přešel k dalším novinám – Hürriyet.Poznámka - Güler nesouvisí s královskou rodinou Guleria.
Kariéra fotografa V roce 1958 otevřel americký časopis Time-Life pobočku v Turecku a Güler se stal prvním korespondentem pro Blízký východ. Brzy obdržel zakázky od magazínů Paris Match, Stern a The Sunday Times v Londýně. Po dokončení vojenské služby v roce 1961 byl Güler zaměstnán v tureckém časopise Hayat jako vedoucí fotografického oddělení.
V této době se setkal s Henri Cartier-Bressonem a Marcem Riboudem, který ho přijal do agentury Magnum Photos, do níž vstoupil (ačkoli později odešel). V roce 1961 byl představen v britské Fotografické ročence (1961 Photography Yearbook). V tomto roce byl také přijat jako jediný turecký člen do Americké společnosti časopiseckých fotografů (American Society of Magazine Photographers – ASMP) (dnes nazvaná American Society of Media Photographers). Švýcarský časopis Camera mu věnoval zvláštní vydání.
V šedesátých letech 20. století byly Gülerovy fotografie používány jako ilustrace v knihách významných autorů a vystavovány na různých výstavách po celém světě. Jeho díla byla vystavena v roce 1968 na akci 10 Masters of Color Photography v newyorském muzeu moderního umění a na veletrhu Photokina v Kolíně nad Rýnem. Jeho kniha Türkei byla vydána v Německu v roce 1970. Jeho fotografie o umění a historii umění byly použity v časopisech Time, Life, Horizon a Newsweek a publikacích švýcarské Skiry.
Güler navštívil Írán, Kazachstán, Afghánistán, Pákistán, Indii, Keňu, Novou Guineu, Borneo, stejně jako všechny části Turecka. V 70. letech portrétoval politiky a umělce, jako byli například: Indira Gándhíová, Maria Callas, John Berger, Bertrand Russell, Willy Brandt, Alfred Hitchcock, Ansel Adams, Imogen Cunninghamová, Marc Chagall, Salvador Dalí a Pablo Picasso. Někteří kritici považují za jeho nejznámější fotografie melancholické černobílé snímky pořízené převážně fotoaparátem Leica v Istanbulu, hlavně v padesátých a šedesátých letech.
Od té doby často vystavoval a také své práce publikoval ve speciálních přílohách. Velmi často si jeho fotografie vybírali mezinárodní vydavatelé.
Gülerova díla shromažďuje Národní knihovna Francie v Paříži ; muzeum George Eastmana v Rochesteru v New Yorku ; Univerzita Nebrasky-Lincoln Sheldon Memorial Art Gallery; Muzeum Ludwig Köln a Das imaginäre Photo-Museum Kolín nad Rýnem.
V sedmdesátých letech Güler pracoval ve filmu, režíroval dokument The End of the Hero (1975). Ten byl založen na smyšlené demontáži veteránského bitevníku TCG Yavuz během 1. světové války.
Gülerův archiv obsahuje asi 800 000 fotografických snímků.
Gülerova „filozofie“ fotografie Güler přikládal ve svých fotografiích největší důležitost lidské přítomnosti a označil se za „vizuálního historika“. Věřil, že fotografie by měly poskytovat vzpomínku na lidi, na jejich životy a zejména na jejich utrpení. Zatímco se domníval, že umění klame, tak zároveň věřil, že fotografie musí pouze odrážet realitu. Přijal poslání fotožurnalisty, protože nepřikládá fotografii velkou hodnotu jako uměleckému dílu, které pro něj mělo malou hodnotu. Nepovažoval fotografování za umění."Ara Guler: Visual chronicler of our age". Fusun OZBILGEN. http://www.armeniapedia.org/index.php?title=Ara_Guler
Smrt Güler zemřel na infarkt dne 17. října 2018. Trpěl selháním ledvin a léčil se dialýzou.
Publikace Ara Güler's Creative Americans. Ara Güler: Photographs. Ara Güler's Movie Directors. Sinan: Architect of Süleyman the Magnificent. Living in Turkey.
Bibliografie Öster om Eufrat, I Kurdernas Land (švédsky), autoři: Barbro Karabuda, Tidens Förlag, Stockholm, Sweden (1960) 102 str. Marianna Norris, Young Turkey, Children of Turkey at work and at play, (anglicky), New York: Dodd, Mead, (1964) Topkapı Sarayı - Sultan Portreleri, (turecky) Doğan Kardeş Yayınları, Istanbul, Turecko (1967) Turkei, (německy) Terra Magica, Munich, Germany (1970) Hagia Sophia, (anglicky) by Lord Kinross, New York: Newsweek Books, 1972 The Splendor of Islamic Calligraphy, (anglicky) Thames & Hudson, Londýn, UK (1976) Harems, (anglicky) Chene & Hudson, Londýn, UK (1976) Fotoğraflar, (turecky) Milliyet Yayınları, Istanbul, Turecko (1980) Turan Erol, Fikret Mualla, (turecky), Cem Yayınları, Istanbul, Turecko (1980) Turan Erol, Bedri Rahmi, (turecky), Cem Yayınları, Istanbul, Turecko (1984) Aptullah Kuran, Mimar Sinan (turecky), Hürriyet Vakfı Yayınları, Istanbul, Turecko (1986) Aptullah Kuran, Mimar Sinan, (anglicky), Washington D.C.: Institute of Turkish Studies, 1987 Ara Güler'in Sinamacıları, (turecky) Hil Yayınları, Istanbul, Turecko (1989) Halkarnas Balıkçısı (Cevat Şakir Kabaağaçlı), T.C. Dışişleri, The Sixth Continent, Bakanlığı Kültür Dairesi, Ankara, Turecko (1991) John Freely, Augusto Romano Burelli, Sinan: Architect of Suleyman the Magnificent and the Ottoman Golden Age, (anglicky), Londýn: Thames and Hudson, 1992. Stephane Yerasimos, Living in Turkey, (anglicky), Londýn a New York: Thames & Hudson, 1992 Stephane Yerasimos, Demeures Ottomans de Turquie, (francouzsky), Paris: Albin Michel, 1992 Stephane Yerasimos, Turkish Style, (anglicky), Singapore: Archipelago Press, 1992 Eski İstanbul Anıları, (turecky), Dünya Şirketler Grubu, Istanbul, Turecko (1994) A Photographical Sketch on Lost Istanbul, (anglicky), Dünya Şirketler Grubu, Istanbul, Turecko (1994) Bir Devir Böyle Geçti, Kalanlara Selam Olsun, (turecky), Ana Yayıncılık, Istanbul, Turecko (1994) Yitirilmiş Renkler, (turecky), Dünya Şirketler Grubu, Istanbul, Turecko (1995) Yüzlerinde Yeryüzü (turecky), Ana Yayıncılık, Istanbul, Turecko (1995) Babil'den Sonra Yaşayacağız, (turecky) Aras Yayınları, Istanbul, Turecko (1996)
Ocenění 1962 – Master of Leica Řád čestné legie, Francie 1999 – "Photographer of the Century", TureckoNimit Seker, "A City, Beautifully Blemished", review of Ara Güler's Istanbul, Qantara.de, 26 August 2010 2004 – Honorary doctorate, Yıldız Technical University, Istanbul 2005 – Grand Prize of Culture and Arts, Turecko 2009 – Lucie Awards for Lifetime Achievement, New York 2016 – Prix Leica Hall of Fame
Odkazy
Reference
Související články Fotografie v Turecku
Externí odkazy
Oficiální stránky Ara Güler na fotograf.net
"Vintage Istanbul - in pictures" na The Guardian
Kategorie:Turečtí fotografové Kategorie:Magnum Photos Kategorie:Důstojníci Řádu čestné legie Kategorie:Narození v roce 1928 Kategorie:Narození 16. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 2018 Kategorie:Úmrtí 17. října Kategorie:Muži