Jan Mikulka (* 4. dubna 1980 Praha) je český malíř. Zabývá se malbou zátiší, figurální i portrétní tvorbou. V roce 2011 získal cenu diváků BP Portrait Award na soutěžní výstavě londýnské Národní portrétní galerie. Dvakrát uspěl v mezinárodní prestižní soutěži, pořádané londýnskou Královskou společností malířů portrétů. V roce 2013 získal první cenu za autoportrét (SELF Portrait Prize) a v roce 2016 cenu The Changing Faces Prize. Na mezinárodní výstavě „Figurativas“, kterou pořádá španělské muzeum moderních umění Museo Europeo de Arte Moderno v Barceloně, získal čestná uznání (2015, 2019).
Život Při studiu na gymnáziu se začal věnovat keramice. Docházel také na uměleckoprůmyslovou školu k sochaři Vojtěchovi Adamcovi na kurz figurální kresby. Po druhém ročníku ukončil studium na gymnáziu a v letech 1996–2000 vystudoval obor řezbářství a tvarování dřeva na Střední odborné škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 2000 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana. Magisterský titul získal v roce 2006.B. Kundračíková (ed.), 2017, s. 271
Již během studia představil své práce na výstavě „Portrét 2000“ v Klatovech a na Mezinárodním bienále současného umění v Praze (2004, 2005). V roce 2012 se představil první samostatnou výstavou Momenty v pražské Galerii Anderle. Po ukončení studia se věnoval portrétní tvorbě a počítačové grafice.
Ocenění
2011 – cena diváků BP Portrait Award, soutěžní výstava, Národní portrétní galerie, Londýn 2013 – cena za autoportrét (SELF Portrait Prize), uděluje Královská společnost malířů portrétů. Patronkou soutěže byla britská královna Alžběta II., která navštívila vernisáž. 2015 – cena na výstavě Figurativas, Museo Europeo de Arte Moderno, Barcelona, Španělsko 2016 – cena The Changing Faces Prize, výroční výstava Královské společností malířů portrétů, Londýn 2019 – cena na výstavě Figurativas, Museo Europeo de Arte Moderno, Barcelona, Španělsko (portrét Sebastian).
Umělcovy obrazy jsou zastoupeny ve sbírkách Národní galerie v Praze, The Changing Faces Foundation, Museo Europeo de Arte Moderno i v soukromých sbírkách. Je zastupován Galerií Cermak Eisenkraft v Praze.
Dílo Portréty a figurální malba Vědomě navazoval na dědictví klasické malby od renesance po akademickou malbu 19. století. V počátcích tvorby připomínala jeho práce svojí estetikou baroko (cykly obrazů Barely a Torza). Posléze se umělec začal věnovat realistické figurální malbě a přiklonil se fotorealismu.
Mimésis jeho malby neznamená přesnou kopii existující předlohy, ale snahu přiblížit se podstatě subjektu, která zahrnuje i faktor času.Mark Gisbourne, 2019, s. 44 Autor neusiluje o stylizaci či psychologickou sondu zobrazovaného objektu.Mark Gisbourne, 2019, s. 45 Portréty malované na zakázku většinou zobrazují osoby z čelního pohledu. Přírodní prostředí, které používá v pozadí bývá zbaveno popisnosti a přispívá ke zvýraznění subjektu. Tlumivý efekt pozadí působí také na modelaci inkarnátu (Sebastian, 2015, V parku, 2015). Na formálnějších oficiálních portrétech se malba do jisté míry více blíží fotografické kvalitě, přestože i zde je třeba vnímat, že se jedná o subjektivní interpretaci apriorní skutečnosti.
Realistické portréty, ženy ve vaně (Vana, 2013) nebo akty připomínají zdrženlivé a idealizující malby, jako je Velásquezova Venuše se zrcadlem nebo Cabanelovo Zrození Venuše. Konvence zrušil ve svém Modrém aktu (2017), zobrazující ženské tělo z pohledu pod hladinou.Mark Gisbourne, 2019, s. 56-57
Experimenty Po studiích se přiblížil i k abstraktní malbě, když experimentoval s optickými vjemy pomocí efektů neklidné vodní hladiny Voda (2008–2011). Využil i kouřový efekt (Lesní scenérie, 2012) a rozostření scény. Snad byl ovlivněn malbou Gerharda Richtera, nebo pouze hledal další možnosti. Neobvyklá svým námětem, barevností nebo procesem malby je Hra (2012), zachycující rozostřené postavy, které se věnují venkovní hře.Mark Gisbourne, 2019, s. 57 Obtížně zařaditelné jsou některé výjevy z „domácího života“ Dvojice (2013) nebo existenciální podtext (Jakub 4, 2012).
Zátiší Mikulkova zátiší jsou částečně sestavena z běžných každodenních předmětů, někdy s paradoxními detaily odkazujícími k současnému desakralizovanému konzumnímu způsobu života. Jeho Zátiší s jablky, podané staromistrovským způsobem malby, v němž napětí vytváří seschlé ovoce i taška ze supermarketu, je zároveň metaforou zmaru.Jana Geržová, in: B. Kundračíková (ed.), 2017, s. 233-234 Mikulkova zátiší s mandarinkami (2016) si pohrávají s iluzí převráceného odrazu na skleněné podložce. V Zátiší s granátovými jablky (2017–2018) vytváří Mikulka čistě malířskými prostředky komplexní vizuální matrici vztahů mezi vyobrazenými objekty a propojuje je v imaginárním nebo intuitivně chápaném prostoru, v němž se vzdálenější předměty jeví neostré, až na pomezí abstrakce.Mark Gisbourne, 2019, s. 48 Dvě verze Zátiší s limetkami (2016–2017) a Zátiší ze starožitného pokoje (2018) jsou zřetelným odkazem na starší mistry a důslednou trojúhelníkovou kompozicí odkazují na jistou zálibu malíře ve vizuální symetrii. Také zde je empiricky vnímaný prostor vymezen pouze zdí v pozadí a perspektivním stlačením, které soustřeďuje pozornost diváka na předměty ve středním plánu. Karafa a olivy jsou v tradiční náboženské ikonografii považovány za objekty se symbolickým významem.
Specifickým druhem zátiší je florální malba, která se jako samostatný žánr objevuje od 16. století a má vrchol ve století sedmnáctém. Dvě Mikulkova Zátiší s liliemi (2015, 2016) jsou především ukázkou mistrovské realistické malby. S tradiční náboženskou symbolikou lilií, které od středověku poukazují na neposkvrněné početí Panny Marie, patrně nemají nic společného. Malíř si pohrává s průsvity a zrcadlením okolí ve skleněné váze a odkazuje tak spíše na inspiraci van Eyckovou Svatbou manželů Arnolfiniových a vyzdvihuje smyslovou přítomnost prostřednictvím absence.Mark Gisbourne, 2019, s. 49, 56
Zachycení pohybu Pro nejnovější Mikulkovu tvorbu je charakteristický posun od dřívější neuchopitelnosti a neproniknutelnosti směrem k jasnějšímu výrazu prostřednictvím přímočarého realismu. To se týká především jeho obrazů, v nichž se pokouší téměř fotografickým způsobem zachytit a zmrazit pohyb lidské figury (Šipka, 2014, triptych Baletka, 2018–2019). Jeho realistický přístup k malbě není ničím více ani méně, než hledáním skutečného, tvůrčí jednoty mezi myslí a vhledy zprostředkovanými aktivním vnímáním.Mark Gisbourne, 2019, s. 58
Známá díla 2011 Jakub, cena diváků BP Portrait Award, Royal Society of Portrait Painters 2013 Autoportrét, vítěz SELF portrait prize, Royal Society of Portrait Painters 2015 V parku, Honorable mention, Museo Europeo de Arte Moderno, Barcelona 2016 V parku, vítěz The Changing Faces Prize, Royal Society of Portrait Painters
Výstavy (výběr)
Autorské 2012 Jan Mikulka, Moments, Anderle Gallery, Prague 2013 Jan Mikulka, Obrazy / Paintings, Kulturní dům Dobříš 2019 Yigal Ozeri, Jan Mikulka, In Pursuit of the Real, Cermak Eisenkraft Gallery, Prague 2020 An Attempt at Maximum Approximation – KE 3171 096, Museum of Art Olomouc 2022 Pavel Baňka – Mezi fotografií a malbou & Jan Mikulka – Mezi malbou a fotografií, Topičův salon, Prague
Společné 2000 Portrét roku 2000, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy 2001 Ateliéry AVU / Malířská škola profesora Zdeňka Berana, Wortnerův dům Alšovy jihočeské galerie, České Budějovice 2002 Výstava studentů vysokých škol, Sovinec 2004 Mezinárodní bienále současného umění, pražská Radnice 2005 Mezinárodní bienále současného umění, Národní galerie v Praze 2005 Zkouška 1, Galerie Anderle, Praha 2006 Diplomanti AVU 2006, Veletržní palác, Národní galerie v Praze 2006 Jan Mikulka, Dušan Mravec: Obrazy, Museum Kampa 2008 Defenestrace, Novoměstská radnice Praha 2009 Intro, Gallerie S.V.U. Manes Diamant, Praha 2010 Blue line: Skupina Unfocused a hosté, Písecká brána, Praha 2010 S.V.U. Manes: Ohlédnutí, Gallery of Slovak art union, Bratislava 2011 BP Portrait Awards(visitors prize winner), National Portrait Gallery, London, Wolverhampton Art Gallery, Aberdeen Art Gallery, UK 2012 Současná česká a slovenská malba, Národní galerie v Praze 2012 Nedávní absolventi AVU – škola Zdeňka Berana, Galerie Navrátil, Praha 2012 Paintomorrow, Museum Šumperk 2012 Element F, Moravská galerie v Brně 2013 PAINTOMORROW: Unikátní přehlídka současné mladé malby v podání dvanácti českých výtvarníků, Muzeum města Tišnova – Müllerův dům, Tišnov, Era, Praha 2013 Art Prague (The Chemistry Gallery), Kafkův dům, Praha 2013 21:21, The Chemistry Gallery, Prague, CZ 2013 Et Cetera, Instituto Italiano di Cultura, Praha 2013 Royal Society Of Portrait Painters Annual Exhibition-SELF(1st prize winner), Mall Galleries, London, UK 2013 Volta 9 (Gallery Vernon), Dreispitzhalle, Basel, Switzerland 2013 Confidential Reports, NoD Gallery, Praha 2013 The Threadneedle Prize, Mall Galleries, London, UK 2014 Royal Society Of Portrait Painters Annual Exhibition, Mall Galleries, London, UK 2015 Et Cetera, MAXXI Museum, Rome, Italy 2015 Faces of Pilsen, Depo space, Plzeň 2015 BP Portrait Awards 2015, National Portrait Gallery, London, UK 2015 Figurativas 15 (Honorable mention), MEAM Museum, Barcelona, Spain 2015 Cermak Eisenkraft Gallery, Private sales, Praha 2016 Royal Society Of Portrait Painters Annual Exhibition (The Changing Faces Award), Mall Galleries, London, Scottish National Portrait Gallery, Edinburgh, Ulster Museum, Belfast, UK 2016 Summer Salon Show, Rarity Gallery, Mykonos, Greece 2016 Cermak Eisenkraft Gallery, Private sales, Praha 2017 Junge Prager, Junge Berliner, Czech center, Berlin, Smetana Q Gallery, Praha 2017 Cermak Eisenkraft Gallery, Private sales, Praha 2017 The Art of Making Catastrophe (The Chemistry gallery, Zoya Museum, Bratislava 2018 Cermak Eisenkraft Gallery, Private sales, Praha 2018 Art Fair Art Paris, Grand Palais, Cermak Eisenkraft Gallery, Paris 2018 Royal Society Of Portrait Painters Annual Exhibition, Mall Galleries, London 2018 Reality show, Arcimboldo Gallery, Prague 2018 Can´t Stop Kissing You, The Chemistry Gallery, Praha 2020 Vanitas, DOX Prague 2023 ENDLESS POOLS: Jan Mikulka, Michal Ožibko, Zdeněk Trs, Vladimír Véla, Adolf Loos Apartment and Gallery, Prague 2024 Podoby Mimesis (Tomáš Kubík, Jan Mikulka, Dušan Mravec, Leoš Suchan, Martin Velíšek), Gallery of Česká spořitelna
Reference
Literatura Mark Gisbourne, Dominique Nahas, Tomáš Zapletal, Yigal Ozeri, Jan Mikulka, In Pursuit of the Real, Cermak Eisenkraft Gallery, Praha 2019 Barbora Kundračíková (ed.), Fascinace skutečností – hyperrealismus v české malbě, Museum umění Olomouc 2017, Alena Benešová, Jiří Pátek, Element F.: Fotografie a umění ve druhé polovině 20. století, Moravská galerie v Brně 2012, Milan Knížák, Tomáš Vlček, 909: Umění přelomu tisíciletí ze sbírek Národní galerie v Praze 1990–2009 / Art from the Turn of the Millennium in the National Gallery in Prague Collections 1990–2009, Praha 2009 Zdeněk Beran, Pavel Holas, Jan Kříž, Defenestrace: Výstava absolventů a studentů AVU ateliéru prof. Zdeňka Berana, Novoměstská radnice, Dobel s.r.o. Praha 2008 Zdeněk Beran, Diplomanti AVU 2006, 42 s., Akademie výtvarných umění, Praha 2006, Ivan Hartmann (ed.), International Biennale of Contemporary Art / Mezinárodní bienále současného umění 2005: A Second Sight / Druhý pohled, 828 s., Národní galerie v Praze 2005, Vlastimil Tetiva, Ateliery AVU: Malířská škola profesora Zdeňka Berana, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 2001, Helena Hrdličková a kol., Portrét roku 2000 / The Portrait of the Year, Galerie Klatovy / Klenová, 2000,
Externí odkazy
Jan Mikulka, vlastní webové stránky Royal Society of Portrait Painters: JAN MIKULKA ‘SELF PORTRAIT Celosvětová databáze hyperrealismu - seznam umělců, výstav, kritik a teoretických textů
Arthouse Hejtmánek: Jan Mikulka Feigl Gallery: Jan Mikulka