Miloš Václav Lokajíček (20. srpna 1923 Starý Plzenec – 7. listopadu 2019) byl český fyzik, v jehož životě a práci se prolínala hluboká znalost přírodních věd, zvláště pak teoretické fyziky, s pozitivním vztahem ke křesťanství a jeho hodnotám.
Život Miloš Lokajíček v roce 1942 maturoval na klasickém gymnáziu v Plzni a pak pracoval v plzeňské Škodovce. Po skončení 2. světové války byl přijat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1948 absolvoval studium matematiky a fyziky a v roce 1950 získal titul RNDr. Po studiích začal pracovat ve Státním radiologickém ústavu (pozdější Ústav pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů) a podílel se na výzkumu a zavádění nových přesných ozařovacích technik v léčbě nádorových onemocnění na Radiologické a onkologické klinice.
Zároveň se stal vědeckým aspirantem v Ústavu teoretické fyziky na Přírodovědecké fakultě UK u profesora Václava Votruby, zakladatele československé částicové fyziky. V roce 1952 spolu publikovali významnou práci „O izotopickém spinu elementárních částic", vycházející z Heisenbergových objevů v oblasti kvantové mechaniky.
V té době ale už byl Miloš Lokajíček sledován Státní bezpečností, mimo jiné i pro veřejně projevený nesouhlas s odsouzením a popravou Milady Horákové. Závažnější ale byla jeho angažovanost mezi katolickými intelektuály – s tímto prostředím se seznámil už během nacistické okupace. Po příchodu do Prahy se od roku 1946 stýkal se společenstvím věřících kolem chorvatského kněze Stjepana Tomislava Kolakoviče, tzv. „Rodinou“, které usilovalo o prohlubování křesťanských hodnot a působilo na sebevzdělávání společnosti především mezi mladými lidmi. K tomuto okruhu patřili např. Josef Zvěřina, Růžena Vacková, Oto Mádr, Jitka Malíková, Vladimír Jukl, Anna Magdalena Schwarzová a další.
Po roce 1950 byli jednotliví členové „Rodiny“ zatýkáni a v únoru 1954 byl zatčen a poté v procesu „Malíková a spol.“ odsouzen na sedm let odnětí svobody i Miloš Lokajíček. Část trestu si odpykával u technického komanda v Opavě, kde dostal za úkol překládat západní materiály o jaderné energii.
Když byl v roce 1956 založen Spojený ústav jaderných výzkumů (SÚJV) v Dubně u Moskvy, stal se prof. Votruba zástupcem generálního ředitele a při návštěvě prezidenta Zápotockého v ústavu požádal o propuštění Miloše Lokajíčka z vězení. K tomu pak skutečně v červnu 1957 došlo, ale se zákazem vědecké činnosti na 15 let.
Rok byl Miloš Lokajíček skladníkem v podniku Regula, pak získal místo fyzika ve Výzkumném závodu Tesla Přemyšlení, kde pracoval na vývoji nukleárních zařízení pro lékařské účely. Teprve po Pražském jaru v roce 1968 mohl oficiálně obnovit svou vědeckou práci včetně spolupráce s prof. Votrubou. Po ročním pracovním pobytu v SÚJV Dubna nastoupil do Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, kde pak vedl sekci fyziky elementárních částic. Po roce 1990 se také podílel na české spolupráci v projektech Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN).
Jeho vědeckým zaměřením byly především radiobiologie, hadronová terapie, popis kolizních a rozpadových procesů částic a speciálně axiomatika kvantové fyziky. Zabýval se také filosofií přírodních věd.
Po roce 1989 byl Miloš Lokajíček plně rehabilitován. V roce 1992 získal Zlatou plaketu Československé akademie věd za zásluhy o rozvoj ve fyzikálních vědách. V roce 1997 byl také jmenován profesorem teoretické fyziky na katedře filozofie a filozofie přírodních věd na Akademii Gustava Siewertha ve Weilheim-Bierbronnen. V roce 1999 byl oceněn Centrem pro teologii a přírodní vědy (CTNS) v Berkeley za svou přednášku „Fyzika a náboženství“.1999 Course Award Winners, CTNS 1999
Miloš Lokajíček se oženil v roce 1949 s Annou, roz. Hoškovou, se kterou měl dceru Annu (* 1951) a dva syny: Miloš (1952–2023) se rovněž zabýval teoretickou fyzikou, Tomáš (* 1954) je geofyzik.
Dílo
Některé práce z oblasti teoretické fyziky O transformačních vlastnostech rozšířené soustavy Maxwellových rovnic. Praha, 1950 O isotopickém spinu elementárních částic. Československý časopis pro fyziku 2 (1952), str. 97–107 (společně s Václavem Votrubou) The algebra of elementary particles. Dubna: Spojený ústav jaderných výzkumů, 1958 K využití elementárních částic v lékařství a biologii. Bratislava: Slovenská akadémia vied, 1979 (s J. Sedlákem, F. Spurným, J. Šáchou) Matematicko-fyzikální modely biologického účinku ionizujících částic na buňku i tkáň. Praha: Fyzikální ústav ČSAV, 1981 Geometrical scaling in high energy hadron collisions. Miramare: International Centre for Theoretical Physics, 1984 (s Vojtěchem Kundrátem) The shape of survival curves for pions and X-rays in a living tissue. Dubna: Spojený ústav jaderných výzkumů, 1989 Using Petri nets to model the chemical stages of the radiobiological mechanism. New York: Nova Science Publishers, 2017 (s Jiřím Barillou, Hanou Pisakovou a Pavlem Simrem),
Články v časopisu Teologické texty Deformace současného myšlení a přírodní věda ve 20. století (2013/1) Význam teologie pro poznávání světa a člověka (2009/1) Když o pravdě, tak skutečně pravdivě a bez emocí (2007/4) K poznávání pravdy o světě a člověku (2006/3) Špičková věda a statečná víra (1999/3) Pravda, spravedlnost a vědecké poznání (1993/2)
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Fyzikální ústav Akademie věd ČR Teologické texty. Časopis pro teoretické a praktické otázky teologie
HlídacíPes: Místo Nobelovy ceny kriminál. Fyzika Lokajíčka ale režim potřeboval, ven ho dostal Zápotocký
Kategorie:Čeští fyzici Kategorie:Absolventi Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Pracovníci Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky Kategorie:Paměť národa Kategorie:Narození v roce 1923 Kategorie:Narození 20. srpna Kategorie:Narození ve Starém Plzenci Kategorie:Úmrtí v roce 2019 Kategorie:Úmrtí 7. listopadu Kategorie:Muži