Gregory Peck, celým jménem Eldred Gregory Peck (5. dubna 1916 La Jolla, Kalifornie – 12. června 2003 Los Angeles, Kalifornie) byl americký herec, držitel Oscara a jedna z nejpopulárnějších filmových hvězd 40. až 60. let 20. století.
Po studiu na konzervatoři Neighborhood Playhouse u Sanforda Meisnera začal Peck vystupovat v divadelních představeních, účinkoval ve více než padesáti divadelních hrách a třech broadwayských inscenacích. První úspěch u kritiky zaznamenal ve filmu The Keys of the Kingdom (1944), dramatu režírovaném Johnem M. Stahlem, který mu vynesl první nominaci na Oscara. Hrál také v řadě úspěšných filmů, například v romantickém dramatu The Valley of Decision (1944), ve filmu Alfreda Hitchcocka Rozdvojená duše (1945) a v rodinném snímku The Yearling (1946). Na konci 40. let se setkal s vlažnějšími komerčními ohlasy, když účinkoval ve filmech jako Případ Paradineová (1947) a The Great Sinner (1948). Celosvětového uznání dosáhl Peck v 50. a 60. letech, kdy se objevil v rychlém sledu ve filmové adaptaci Captain Horatio Hornblower R.N. (1951) na motivy románů C. S. Forestera s ústřední postavou Horatiem Hornblowerem a v biblickém dramatu David a Batšeba (1951). Po boku Avy Gardnerové si zahrál ve filmu Sněhy Kilimandžára (1952) a s Audrey Hepburnovou se pak objevil ve filmu Prázdniny v Římě (1953), za ten získal Zlatý glóbus.
Mezi další významné filmy, v nichž se objevil, patří Bílá velryba (1956), Děla z Navarone (1961), Mys hrůzy (1962), Přichází Satan! (1976) a Hoši z Brazílie (1978). Během své kariéry často ztvárňoval protagonisty s morálními zásadami. Džentlemanská dohoda (1947) se soustředila na téma antisemitismu, zatímco Peckova postava ve filmu Přímo nad hlavou (1949) se zabývala problematikou posttraumatické stresové poruchy z období druhé světové války. Za roli Atticuse Finche ve filmu Jako zabít ptáčka (1962), což byla adaptace stejnojmenné moderní klasiky zabývající se problematikou rasové nerovnosti, získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon. Za něj se mu posléze dostalo všeobecného uznání. V roce 1983 si zahrál po boku Christophera Plummera ve filmu Šarlatový a černý jakožto Hugh O'Flaherty, katolický kněz, který za druhé světové války zachránil v Římě tisíce uprchlých spojeneckých válečných zajatců a Židů.
Peck byl také aktivní také v politice, v roce 1947 například kritizoval činnost Výboru pro neamerickou činnost Sněmovny reprezentantů Spojených států a například prezident Richard Nixon ho vysloveně považoval za svého politického oponenta. Naproti tomu prezident Lyndon B. Johnson Pecka v roce 1969 vyznamenal Prezidentskou medailí svobody za jeho celoživotní humanitární úsilí. Peck zemřel ve spánku na bronchopneumonii ve věku 87 let. V roce 1999 jej Americký filmový institut zařadil mezi 25 největších mužských hvězd klasické hollywoodské kinematografie.
Mladá léta Eldred Gregory Peck se narodil 5. dubna 1916 ve čtvrti La Jolla v kalifornském San Diegu matce Bernice Mae „Bunny“ (rozené Ayresové; 1894–1992) a otci Gregorymu Pearl Peckovi (1886–1962), lékárníkovi a chemikovi narozenému v Rochesteru ve státě New York. Jeho otec byl anglického a irského původu a matka měla anglické a skotské předky.United States Census records for La Jolla, California 1910 Rozhodla se konvertovat k náboženství svého manžela, tedy ke katolicismu, a Peck byl jako katolík i vychováván. Prostřednictvím své babičky z otcovy strany, Catherine Asheové (1864–1926), narozené v Irsku, byl Peck příbuzným Thomase Ashe (1885–1917), který se necelé tři týdny po Peckově narození zúčastnil Velikonočního povstání a v roce 1917 zemřel při nuceném hladovění.
náhled|vlevo|Peck (vpravo) se svým otcem cca 1930
Peckovi rodiče se rozvedli, když mu bylo pět let, a poté ho vychovávala babička z matčiny strany, s níž každý týden navštěvoval kino. V deseti letech byl poslán na katolickou vojenskou školu, konkrétně Vojenskou akademii svatého Jana v Los Angeles. Během studií na této škole mu ovšem babička zemřela a ve svých 14 letech se tedy v důsledku toho přestěhoval zpět do San Diega ke svému otci. Zde navštěvoval střední školu a po maturitě v roce 1934 se zapsal na jeden rok na San Diego State Teacher's College (nyní známá jako San Diego State University). Tam se stal členem atletického týmu, absolvoval své první lekce divadla a veřejného projevu a stal se členem univerzitního bratrstva Epsilon Eta. Měl ambice stát se lékařem a později přestoupil na Kalifornskou univerzitu v Berkeley,Thomas, Tony. Gregory Peck. Pyramid Publications, 1977, p. 16 kde studoval angličtinu a medicínu. Měřil 1,91 m a vesloval v univerzitní posádce. Přestože školné činilo pouhých 26 dolarů ročně, měl Peck neustálé problémy s jeho hrazením a proto alespoň výměnou za stravu přijal práci pomocníka v kuchyni.
Na Berkeleyské si Peck svým hlubokým, dobře posazeným hlasem získal pozornost a po účasti na kurzu veřejného vystupování se rozhodl zkusit též herectví. Podporoval ho herecký lektor, který v něm viděl ideální materiál pro univerzitní divadlo, načež se Peck o herectví začal stále více zajímat. Zájem o něj projevil Edwin Duerr, ředitel univerzitního tzv. „Malého divadla“, a během posledního ročníku se Peck objevil v pěti hrách, mimo jiné jako Starbuck v Bílé velrybě. Peck později o svém působení na Berkeley řekl: „Byla to pro mě velmi zvláštní zkušenost a tři z nejlepších let mého života. Probudilo mě to a udělalo ze mě člověka“. V roce 1996 věnoval na počest svého trenéra, slavného Ky Ebrighta, veslařské posádce v Berkeley částku 25 000 dolarů.
Kariéra
Začátky a divadelní role (1939–1943) Peckovi se univerzitu nepodařilo řádně dokončit, chybělo mu totiž splnění jednoho z předmětů. Když se ho přátelé z univerzity v obavách o jeho budoucnost dotázali, jak hodlá pokračovat bez titulu, odvětil jim: „Mám vše, co z univerzity potřebuji“. Peck přestal používat jméno „Eldred“ a vydal se do New Yorku studovat na Neighborhood Playhouse k věhlasnému učiteli herectví Sanfordu Meisnerovi. Peck byl často bez peněz a občas proto i přespával v Central Parku. V roce 1939 pracoval na Světové výstavě jako lakýrník nebo v Rockefellerově centru jako turistický průvodce pro televizi NBC a Radio City Music Hall. Věnoval se modelingu a v roce 1940 začal pracovat výměnou za jídlo v divadle Barter Theatre v Abingdonu ve Virginii. Zde účinkoval v pěti hrách, včetně Family Portrait a On Earth As It Is."Gregory Peck Returns to Theatre Roots in Virginia Mountains", Playbill, June 29, 1998
Jeho jevištní kariéra začala v roce 1941, kdy hrál osobu tajemníka v inscenaci hry George Bernarda Shawa The Doctor's Dilemma od producentky Katharine Cornellové. Hra měla premiéru v San Francisku pouhý týden před útokem na Pearl Harbor. V roce 1942 debutoval na Broadwayi hlavní rolí ve hře The Morning Star Emlyna Williamse. Druhé broadwayské představení toho roku odehrál ve hře The Willow and I s Edwardem Pawleym. Peckovy herecké schopnosti byly během druhé světové války velmi žádané, protože byl díky zranění zad zproštěn vojenské služby. Zranění utrpěl při lekcích tance a pohybu u Marthy Grahamové. Společnost 20th Century Studios později tvrdila, že si záda poranil při veslování na univerzitě, což ovšem Peck uvedl na pravou míru slovy: „V Hollywoodu si asi mysleli, že hodiny tance nejsou dost mačistické“.Welton Jones. "Gregory Peck" , The San Diego Union-Tribune, April 5, 1998. Celé roky jsem se snažil tu historku uvést na pravou míru.“ Peck hrál celkem v 50 hrách, včetně tří krátkých broadwayských inscenací, několika kočovných scén a letních divadel.
Rychlý úspěch u kritiky i diváků (1944–1946) Filmový historik David Thomson napsal: „Od svého debutu byl Peck vždy hvězdou a málokdy měl menší než kasovní úspěch“. Poté, co si získal uznání na divadelních prknech, dostal Peck první filmovou roli, a to sice hlavní mužskou roli ve válečné romanci Dny slávy (1944) režiséra Jacquese Tourneura. Po boku se mu zde objevila Tamara Toumanová, baletka ruského původu. Peck ztvárnil vůdce ruských partyzánů, kteří v roce 1941 kladli odpor Němcům a během bojů potkali krásnou ruskou tanečnici (Toumanová), která byla vyslána, aby ruské vojáky bavila. Ti se jí ujali a přijali ji do své skupiny.Thomson, David (London, 1994) "A Biographical Dictionary of Film", Martin Secker and Warburg Ltd., pg. 576. Během natáčení filmu musel Tourneur dle svých slov „odnaučit“ Pecka jeho divadelním zvyklostem, kvůli nimž mluvil formálně a velice hlasitě, aby mu bylo dostatečně rozumět v celém sálu. Peck považoval svůj výkon ve filmu za značně amatérský a po uvedení filmu do kin se na něj nechtěl dívat. Film prodělával, rychle zmizel z kin a kritika ho do jisté míry zavrhla.
náhled|vlevo|upright|Peck ve svém filmovém debutu Dny slávy (1944)
V době uvedení filmu jej kritik Bosley Crowther z deníku The New York Times hodnotil jako „pomalu plynoucí a mnohomluvný a dodal, že Peckovo herectví je zkostnatělé“. Filmový historik Barry Monush byl smířlivější, když napsal: „Peckova hvězdná síla byla patrná od samého začátku“. Po uvedení filmu si Peck získal pozornost producentů, ale práci pro studio na plný úvazek se rozhodl zůstat na volné noze s možností výběru rolí a podepsal nevýhradní smlouvy se čtyřmi studii, včetně neobvyklé dvojí smlouvy s 20th Century Fox a zároveň producentem filmu Jih proti Severu Davidem O. Selznickem.
V druhém filmu The Keys of the Kingdom (1944) se Peck představil jako osmdesátiletý římskokatolický kněz, který se ohlíží zpět za svými skutky během uplynulého půlstoletí, které strávil jako odhodlaný a obětavý misionář v Číně. Film zobrazuje jeho postavu stárnoucí od dvaceti do osmdesáti let a Peck se objevuje téměř v každé jeho scéně. Film byl nominován na čtyři Oscary, včetně Oscara za nejlepší mužský herecký výkon, což pro Pecka znamenalo první takovou nominaci.Kinn, Gail, and Jim Plazza (New York, 2000) "The Academy Awards: The Complete History of Oscar", Black Dog and Leventhal Publishers, pg. 92. Přestože film skončil v roce 1944 v severoamerických tržbách až na 27. místě, Jay Carr z Turner Classic Movies Peckův výkon označil za průlomový, a spisovatel Patrick McGilligan tvrdil, že jej doslova „katapultoval ke hvězdám“.McGilligan, Patrick (New York: 2004), "Alfred Hitchcock: A Life in Darkness and Light", HarperCollins Publishers Inc., pg. 357. Výkon samotného Pecka byl v době uvedení filmu do kin chválen jak časopisem Variety, tak i deníkem The New York Times, recenze samotného filmu však byly smíšené. The Radio Times film označily za „dlouhý, upovídaný a poněkud nedramatický snímek“, ale uznaly, že „jeho úspěch zachránil Peckovu kariéru“. Craig Butler z AllMovie o Peckovi uvádí, že „podává strhující výkon, plný jeho obvyklé tiché důstojnosti a inteligence, okořeněný tvrdohlavostí a vnitřním ohněm, díky nimž postava skutečně ožívá“.
Ve filmu The Valley of Decision (1944), romantickém dramatu o prolínání společenských vrstev, hraje Peck nejstaršího syna bohatého majitele ocelárny v Pittsburghu 70. let 19. století, který prožije románek s jednou z rodinných služebných v podání Greer Garsonové. Garsonová byla díky této své roli nominována na Oscara za nejlepší ženský herecký výkon. Recenze filmu z per deníku The New York Times a Variety vyznívaly poměrně pozitivní a Peckův výkon byl popsán jako velkolepý. Film se stal komerčně nejúspěšnějším severoamerickým filmem roku 1945.