náhled|Gabriela Preissová (Český svět 1905)|357x357pixelů náhled|Gabriela Preissová (Pestrý týden 1937) náhled|upright|Hrob na pražském Vyšehradském hřbitově
Gabriela Preissová (rozená Gabriela Sekerová, pseudonym Matylda Dumontová, 23. března 1862 Kutná HoraMatriční záznam o narození a křtu farnost Kutná Hora – 27. března 1946 PrahaVěstník československého filmu, 5.4.1946, s. 62 (dostupné online v NK ČR)) byla česká dramatička a spisovatelka, představitelka realismu a dramaturgyně Národního divadla.
Život
Mládí Narodila se v rodině řeznického mistra Františka Sekery a matky Anny, rozené Procházkové. Otec jí zemřel 5. 2. 1863. Po úmrtí otce se matka po roce znovu provdala; i druhý manžel jí zemřel, roku 1867. Matka se znovu provdala a rodina se s druhým otčímem přestěhovala do Plaňan. Zde Gabriela vychodila trojtřídní školu. V letech 1871–1874 byla vychovávána v pražské smíchovské rodině archiváře Františka Dvorského. Jeho manželka Luisa byla její teta z matčiny strany. V této rodině se scházeli literáti jako Karolína Světlá, Eliška Krásnohorská nebo Jakub Arbes. (kap. Cestou k literatuře a divadlu
První manželství V roce 1873 odjela na rok do Hodonína ke svému strýci Karlu Procházkovi. Zde se seznámila s pokladníkem Stummerova cukrovaru Janem Preissem (1838–1908), za kterého se roku 1880 provdala. Z Hodonína se odstěhovali v roce 1890 do Preissova rodného domu ve Šternberku na Moravě.
Nějaký čas žila v Oslavanech a odtud podnikala cesty do Haliče a Ruska. Dva roky také bydlela poblíž Klagenfurtu na statku svého manžela, kde se zajímala o život korutanských Slovinců. V roce 1894 se zúčastnila sjezdu polských spisovatelů ve Lvově a o dva roky později cestovala do Moskvy a Nižního Novgorodu. Tuto cestu popsala v Obrázcích z ruské pouti. V roce 1898 se manželé Preissovi přestěhovali do Prahy, kde 3. února 1908 Preissová ovdověla. Vychovali spolu tři děti: JUDr. Richarda Preisse (1882), JUDr. Dimitrije Preisse (1889) a Gabrielu Preissovou (nar. 1892).
Mezi roky 1903 až 1906 si Preissová nechala postavit secesní vilu na rozlehlém pozemku v Jevanech od architekta Josefa Fanty (č. p. 44). Následně se jejími majiteli stali psychiatr Vladimír Vondráček a skladatel Karel Svoboda.
Druhé manželství 4. 10. 1908 se provdala podruhé za rakouského plukovníka Adolfa Halbaertha (nar. 1858 v Těšíně) ze Štýrského Hradce, s nímž se odstěhovala do istrijské Puly a podnikala odtud výlety do Itálie a Francie. Od roku 1910 byli manželé Halbaerthovi vedeni v Soupisu pražských obyvatel, spolu s dětmi z prvního manželství Gabriely.
Za první světové války byl Adolf Halbaerth velitelem zajateckého tábora v Milovicích.Gabriela Preissová: Nám patří zahrady celého světa. Lidové noviny. 5. 8. 1932, s. 1. Byla obviněna z pobuřování, když se ostře veřejně vyslovila k ubodání jednoho z ruských zajatců. Vyšetřování trvalo rok a manžel byl z trestu přeložen do Šamorína.
Po první světové válce Po první světové válce žila v Praze, na letní měsíce jezdila do Chlumu u Třeboně. Protože Adolf Halbaerth byl rakouský státní občan, získala za protektorátu automaticky německé státní občanství. Vždy se však považovala za českou spisovatelku, odmítala být zařazena mezi německé autorky a češství se nezpronevěřila. V roce 1944 naposled navštívila Slovácko a svého syna Richarda Preisse, který žil ve Strážnici. (kap. Stáří a smrt)
Zemřela v Praze, po úrazu a neúspěšné operaci, čtyři dny po svých 84. narozeninách. Je pohřbena na vyšehradském hřbitově.
Literární činnost Jako dvanáctileté děvče se dostala do Hodonína a strávila tam několik let raného mládí, sžila se s moravským Slováckem. Dávala se nést dobovou zálibou ve všelikém folklóru, vtělila do svých próz zaslíbenou zemi svých očí a smyslů velmi po svém, živě, barvitě, přitažlivě. Tyto zkušenosti pak zpracovala literárními prózami. Její próza ze Slovácka ji přiřadila k svědkům Moravy, k Mrštíkům a Herbenovi. Její dvě slovácká dramata zlákala dva mistry hudby, kteří v nich našli jasný a přímočarý děj v provedení výrazném, krevnatém, neproblematicky spádném, tedy vlastnosti tak vzácné, a tak rozhodující pro námět operní: a tak tedy je s „Gazdinou robou“ je spjato jméno J. B. Foerstra, a s „Její pastorkyní“ jméno Leoše Janáčka, jeden z největších výbojů české opery vůbec, nadaný životem daleko za hranice českého místopisu i daleko nad normální životní dobu dramatického díla.
A že v přimknutí Gabriely Preissové k svěží a malebné lidovosti nešlo o náhodu, dokazuje obsáhlý doplněk k jejímu literárnímu Slovácku — její prózy ze života slovinského v Korutanech. Zde Gabriela Preissová jako jediná v české literatuře dává svědectví o celém jihoslovanském kmeni, jenž v hotové záplavě českých próz a české lyriky z Dalmácie, Chorvatska a Srbska by zůstal jinak úplně opomenut. Jde tedy o organický doplněk jihoslovanských námětů v české literatuře a o další historickou zásluhu. V životě Gabriely Preissové bylo i jinak dost práce a prací: ale ty dva činy, to moravské Slovácko, ty slovinské Korutany, postačí k chvále a trvalé platnosti.Dvě životní výročí. Pestrý týden [online]. Grafické umělecké závody V. Neubert a synové, 27. 3. 1937
V letech 1915–1946 byla členkou Moravského kola spisovatelů.
Dílo Hlavním tématem v jejích dílech je vesnická tragédie, hlavní postavou bývá žena. Ve svých dílech kritizuje vliv majetku a peněz.
Próza
Drama Gazdina roba (1889) – zhudebněna J. B. Foersterem pod názvem Eva. Tragický příběh švadleny Evy, která opustí muže a odejde s milencem za prací do Rakouska. Když pochopí, že se kvůli ní milenec nerozvede, utopí se v Dunaji. Její pastorkyňa (1890) – zhudebněna Leošem Janáčkem, tragédie ze Slovácka. Mladá žena čeká nemanželské dítě a její matka toto dítě zabije, aby se mohla nevlastní dcera výhodně vdát. Vše je ale prozrazeno. Podvečerní selanky (1911) Cestou za štěstím (1932)
Veřejné pocty alt=Autorka neměla lehký život a proto byl zvolen opravdu těžký kámen.|náhled|Pamětní kámen v Plaňanech V roce 1925 byla zvolena řádnou členkou České akademie věd a umění.Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 243 V roce 1926 byla G. Preissová jmenována čestnou občankou Kutné Hory. U tamního chrámu sv. Barbory spisovatelka zasadila „lípu Gabriely Preissové“ (listopad 1925). Ulice Gabriely Preissové jsou v Brně, Hodoníně, Prostějově a Karviné.
Odkazy
Reference
Literatura FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 112. ČERNÝ, František. Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 92, 96–97, 130, 303
DEYL, Rudolf. Vojan zblízka, Orbis, Praha, 1953, str. 96–97, 343 JUSOVÁ, Iveta. "Gabriela Preissová's Women-Centered Texts: Subverting the Myth of the Homogeneous Nation." Slavic and East European Journal 49:1 (Spring 2005): 63–78. KLOSOVÁ, Ljuba. Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 23, 51, 54, 59–61, 65, 101, 237, 245–246, 252, 254, 263
ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová. Praha: Divadelní ústav, 1962. 30 s.
Související články Seznam českých spisovatelů Česká literatura v letech 1815–1918 Divadlo
Externí odkazy
Gabriela Preissová v souborném katalogu Akademie věd ČR
Kategorie:České spisovatelky 19. století Kategorie:České spisovatelky 20. století Kategorie:Realističtí spisovatelé Kategorie:České dramatičky Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Spisovatelky píšící pod pseudonymem Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Spisovatelé z Kutné Hory Kategorie:Narození v Kutné Hoře Kategorie:Narození 23. března Kategorie:Narození v roce 1862 Kategorie:Úmrtí 27. března Kategorie:Úmrtí v roce 1946 Kategorie:Ženy Kategorie:Úmrtí v Praze