Péchés de vieillesse ("Hříchy stáří") je sbírka 150 vokálních, komorních a sólových klavírních skladebRossini: his life and works, Richard Osborne – 2007 "CHAPTER FORTY Vocal and Piano Music: Early Songs, Giovanna d'Arco, Les soirees musicales, Péchés de vieillesse" skladatele Gioacchina Rossiniho, který je nejvíce známý svými operami. Skladby jsou seskupeny do čtrnácti nepublikovaných alb pod tímto sebe omluvným a ironickým názvem. Pořadí skladeb v albech neodráží pořadí ani datum jejich složení, které sahá od 1857 do období krátce před Rossiniho smrtí v roce 1868. Rossini dal titul Péchés de vieillesse pouze svazkům V-IX, ktaý ale od té doby byl rozšířen na celou sadu.
Rossini rovněž odkazoval na svou mši Petite messe solennelle jako na „poslední z mých péchés de vieillesse “, ale ta formálně není součástí tohoto souboru děl.
Péchés de vieillesse jsou salónní hudba, byť rafinovaného řádu, která se prováděla v soukromí v Rossiniho salonu v Passy . Svazky I, II, III a XI jsou vokální hudbou s doprovodem klavíru. Svazky IV, V, VI, VII, VIII, X a XII jsou hudbou pro sólový klavír. Svazek IX je pro komorní soubor nebo sólový klavír. Svazky XIII a XIV zahrnují vokální a nevokální hudbu.
Vol I Album italiano Vol II Album français Vol III Morceaux réservés Vol IV Quatre hors d’œuvres et quatre mendiants Vol V Album pour les enfants adolescents Vol VI Album pour les enfants dégourdis Vol VII Album de chaumière Vol VIII Album de château Vol IX Album pour piano, violon, violoncello, harmonium et cor Vol X Miscellanée pour piano Vol XI Miscellanée de musique vocale Vol XII Quelques riens pour album Vol XIII musique anodine (1857). Dar své ženě Olympe jako vděčnost za její péči během jeho dlouhé občasné nemoci. Vol XIV Altri Péchés de vieillesse
Po skladatelově smrti v roce 1868 jeho vdova Olympe Pélissier prodala celou sbírku, která byla poté dražena v Londýně v roce 1878. Mezi kupujícími, kteří prodali vydavatelská práva společnosti Heugel byla společnost Société anonyme de Publications périodique v Paříži. Vydání připravil Auguste Vaucorbeil (1821–1884), ředitel pařížské Opéry, který skladby přeuspořádal a poskytl jim nové malebné tituly, protože Rossiniho často nesmyslové tituly, které dle Erika Satieho byly pokrokové, byly považovány za nevhodné.
Kritická vydání všech alb jsou v procesu vydání nadací Fondazione Rossini v Pesaru, která uchovává původní autografické rukopisy; jsou distribuovány Chicagskou univerzitou. Nová vydání obnovují Rossiniho výslovně precizní hudební notaci a nabízejí dosud nezveřejněné alternativní verze některých Péchés .
Orchestrace V roce 1918 Ottorino Respighi upravil řadu klavírních skladeb pro balet La Boutique Fantasque. V roce 1925 uspořádal další klavírní skladby z Vol. XII ( Quelques riens ), jako orchestrální suitu Rossiniana. Skladatel Benjamin Britten také použil některá Rossiniho témata ve svých orchestrálně uspořádaných suitách „Matinées Musicales“ a „Soirées musicales“, op. 24 z roku 1936.
Odkazy
Reference
Seznam a text písní na webových stránkách Německé společnosti Rossini Houghtonova knihovna, Harvardova univerzita: 35 Péchés v rukopise
Kategorie:Gioacchino Rossini