Rodinná hrobka Kinských v Budenicích je klasicistní pohřební kaple šlechtického rodu Kinských z let 1836–1841PŘIBYL, Vladimír, Rodinné hrobky Kinských a Clam–Martiniců na Slánsku, Posel z Budče 16/1999, s. 15–22. (nebo 1837–1842) v katastrálním území obce Jarpice, pod které Budenice spadají. Nachází se v areálu hřbitova za poutním kostelem svatého Isidora Madridského. Ke hřbitovu vede barokní kaštanová alej, která spojuje Zlonice a zámek Budenice v Budeničkách. Hrobka byla v roce 2020 převedena z majetku státu do majetku Kinských a je památkově chráněná.

Historie Kinští koupili Budenice v roce 1748, sousední Zlonice vlastnili už od roku 1721. Impulsem pro výstavbu rodové hrobky na zlonickém panství se stalo úmrtí českého vlastence a rakouského diplomata Rudolfa, 6. knížete Kinského z Vchynic a Tetova (1802–1836), který zemřel v Linci na tyfus ve věku 33 let. Projekt zadala vdova Vilemína Alžběta, rozená Colloredo-Mannsfeldová (1804–1871) a zpracoval ho architekt Heinrich (Jindřich) Koch (1781–1861),R. WAGNER - RIEGER, Wiens Architektur im 19. Jahrhundert, Wien 1970, s. 37, 46 který se stal knížecím vrchnostenským stavitelem Kinských a pracoval i na mnohých jiných zakázkách pro Kinské (např. letohrádek Kinských na Smíchově nebo Nový zámek v Kostelci nad Orlicí). Stavba proběhla v letech 1836–1841 nebo 1837–1842 a dohlížel na ni stavitel Antonín Merksbauer. Hrobka byla vysvěcena 12. května 1840. K úpravám kaple došlo v letech 1908–1910.

V roce 1945 byl majetek knížecí větve Kinských zkonfiskován na základě Benešových dekretů a rodina odešla do zahraničí. Bez údržby stavba začala rychle chátrat. V devadesátých letech 20. století (1996–1998) vlastník – Česká republika přistoupil k nejnutnějším opravám, proto do hrobky přestalo zatékat.Klasicistní hrobky knížecích rodin na území Čech a Moravy, s. 55 V roce 2020 byla hrobka bezúplatně převedena do majetku Františka Kinského z kostelecké větve. V hrobce se pohřbívá dodnes.

Důležitá data náhled|Průčelí hrobky náhled|Zbytky brány a mřížoví Přehled představuje mezníky v projektu a výstavbě hrobky. 27. 1. 1836 úmrtí Rudolfa, 6. knížete Kinského z Vchynic a Tetova 23. 10. 1836 objednávka návrhu hrobky u Heinricha Kocha 10. 12. 1836 zpracování rozpočtu únor 1837 nárys průčelí jaro 1837 zahájení stavby pod vedením Antonína Merksbauera červen 1837 smlouva s kameníkem Vincencem Smolíkem 1838 kamenické práce z žehrovického pískovce provedené Vincencem Smolíkem 1839 zajišťování mramorových desek kamenickým mistrem Krannerem 11. 3. 1840 odeslání Kässmanových oltářních soch z Vídně do Budenic 24. 4. 1840 přípis ohledně českého nápisu 12. 5. 1840 vysvěcení hrobky 1840 přenesení rakví do hrobky červenec 1840 splátka účtů za kamenické práce z mramoru pro Krannera 1840 nárys mříže a brány Heinrichem Kochem 1840 smlouva o provedení mříže a brány u zámečnického mistra Franze Ferstela 1840 parková úprava podle návrhu smíchovského zahradníka Wünschera 1840 modelování křížů a svícnů pro hrobku ve Vídni a jejich odlití v komárovských železárnách 1840 zhotovení lavic pražským truhlářem Lorenzem 5. 4. 1841 posvěcení oltářního kamene pražským biskupem Františkem Tippmannem 1842 břidlicová střecha drážďanské firmy Friedricha Streubla 1907 úprava remízu kolem hrobky podle návrhu vídeňského inspektora Maxwalda 1945 konfiskace majetku knížecí větve Kinských 2020 převedení hrobky z majetku státu do majetku Kinských z kostelecké větve

Architektura a sochařská výzdoba

Exteriér náhled|vlevo|Thanatos, socha vlevo Hrobka ve stylu pozdního klasicismu, která je částečně zahloubena pod zemský povrch, má formu kaple na půdorysu řeckého kříže, v místě křížení lodi je sklenutá prosklenou kupolí, která vnitřní prostor osvětluje. Východním směrem je kaple prodloužena o vstupní prostor, který je užší než sama loď, půdorys celé stavby je de facto ve formě latinského kříže.

Na konci severního, jižního a západního ramene řeckého kříže je půlkruhové okno, které je paprsčitě členěno. Doplňuje ho podokenní římsa a ve zvýrazněném klenebním oblouku se střídá reliéfně výraznější žlutý klenák s nevýrazným bílým.

náhled|Alegorie Historie, socha vpravo Východní vstupní průčelí zdobí v omítce rustika. Na tympanonu je nápis ZDE GSME, O PANE, ČEKAGÍCE HLASU TWÉHO (Zde jsme, ó Pane, čekajíce hlasu Tvého). Zachovala se nárožní akroteria v dórském řádu, existenci ústředního v současnosti dokazuje už jen ocelový prut. Před vchodem jsou na pískovcových podstavcích umístěny dvě alegorické postavy. Po levé straně se nachází Thanatos, bůh smrti se skloněnou hlavou, zavřenýma očima a andělskými křídly. Sedí na kamenné židli a opírá se o štít s erbem rodu Kinských. V pravé ruce drží zhasnutou pochodeň, v levé věnec. V místě beder má nedbale přehozené roucho. Vpravo od vchodu se nachází postava ženy – alegorie Historie (Slávy) v antickém rouchu a vlasy sepnutými do drdolu podle římského vzoru, která sedí na stylizované hromadě kamení. Levou rukou přidržuje kamennou desku, na kterou zapisuje jméno Rudolph, čímž tak odkazuje na knížete Rudolfa, pro kterého byla hrobka vystavena. Autorem vnější i vnitřní sochařské výzdoby byl Josef Max (1804–1855),Autorství soch je sporné. Podle Památkového katalogu NPÚ je autorem soch vídeňský sochař Josef Käsmann (1784–1856).HNOJIL, Adam, Pomníková tvorba sochaře Josefa Maxe (1804–1855) ve druhé čtvrtině 19. století, Umění LIII (2005), 4, s. 347–365 který také vytvořil sousoší sv. Václava, sv. Norberta a sv. Zikmunda nebo sv. Josefa s Ježíškem a sochu sv. Jana Křtitele na Karlově mostě v Praze, jezdecký pomník císaře Františka I. na vltavském nábřeží v Praze nebo reliéfy na pomníku Přemysla Oráče ve Stadicích.

Okolí hrobky má parkovou úpravu. Mezi kostelem a kaplí býval mřížový plot z litiny a železa.

Interiér náhled|vlevo|Pohled oknem do interiéru Uprostřed kaple pod kopulí se na oltáři nachází sousoší Malověrný, proč jsi pochyboval?, která představuje Ježíše Krista zachraňujícího svatého Petra z vln (Mt, 14, 24-34). Bílé sousoší kontrastuje s menzou z leštěného černého mramoru. Autorem byl opět Josef Max nebo Josef Käsmann. Možná na tomto sousoší pracovali oba.Klasicistní hrobky knížecích rodin na území Čech a Moravy, s. 54 V roce 1996 (1998) bylo sousoší restaurováno.

Podlaha je tvořena jemnou mozaikou z oblázků, která je poskládána do různých florálních motivů a rozvilin. Hrobka je ve všech částech zaklenuta valenou klenbou, ve čtyřech ramenech řeckého kříže je i s kazetováním. Jednotlivé kazety jsou bez vnitřní malby a reliéfu.

V bočních lodích se nachází celkem osm lavic. V hrobce je 144 pohřebních komor. Nebožtíci jsou pochováni v rakvích za velkými deskami z černého mramoru se jménem zesnulého, případně s krátkými úryvky Starého a Nového zákona.

Seznam pochovaných Dne 21. května 1840 byly do hrobky přeneseny ostatky členů rodiny z původní staré hrobky i z hrobky hartmanské. V levé části hrobky jsou pochováni příslušníci kostelecké větve, potomci hraběte Josefa Kinského (1806–1862), v pravé části pak následovníci knížete Rudolfa Kinského (1802–1836), kteří spravovali zlonické panství. Stát neumožnil, aby byl v hrobce pochován František Oldřich Kinský (1936–2009), který se neúspěšně snažil restituovat majetek v České republice, mj. i Palác Kinských na Staroměstském náměstí v Praze, ani jeho příbuzný – bankéř Johannes Kinský (1964–2008).

Chronologicky podle data úmrtí (výběr) V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených. Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Kinských, žlutě jsou vyznačeny manželky přivdané do rodiny. Zeleně jsou vyznačeny osoby, které byly původně pohřbeny ve starší hrobce v kostele sv. Isidora. Červeně jsou zvýrazněna knížata. Modře jsou vyznačeni příslušníci kostelecké hraběcí větve (včetně manželek). Generace jsou počítány od Jana Dlaska Vchynského († 1521). U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. V hrobce jsou uloženy ostatky přibližně čtyřiceti členů rodu, mezi nimi:

Pořadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky Datum a místo úmrtí Matka 1. 8. František Oldřich (II.) Kinský z Vchynic a Tetova center|100 px 23. 7. 1726 Zlonice Filip Josef Kinský 1. 5. 1700 Praha – 12. 1. 1749 Vídeň 14. 4. 1749 Vídeň: Marie Sidonie z Hohenzollern-Hechingenu 24. 2. 1729 Freiburg im Breisgau – 28. 4. 1815 Vídeň Pohřben v Budenicích. V souladu s poslední vůlí byl do rakve uložen v uniformě polního maršála. 3. kníže Kinský (1752–1792), polní maršál (1778), účastník bitvy u Lovosic (1756) a Kolína (1757), nositel Vojenského řádu Marie Terezie (1758), rytíř Řádu zlatého rouna (1771). Majitel panství Česká Kamenice, Zlonice, Choceň, Rosice, Mšeno, statků Hospozín, Martiněves a paláce Kinských (od 1768) na Staroměstském náměstí v Praze. 18. 12. 1792 Praha Marie Karolína z Martinic 2. 1. 1700 Modena – 12. 5. 1785 Vídeň 2. 9. Josef Arnošt Kinský z Vchynic a Tetova 12. 1. 1751 Vídeň František Oldřich Kinský 23. 4. 1777 Vídeň: Marie Rosa z Harrachu Pohřben v Budenicích. 4. kníže Kinský (1792–1798), majitel panství Zlonice, Kostelec nad Orlicí (od 1796) a Peruc. 11. 8. 1798 Praha Marie Sidonie z Hohenzollern-Hechingenu 24. 2. 1729 Freiburg im Breisgau – 28. 4. 1815 Vídeň 3. 11. Heřman Kinský z Vchynic a Tetova 1803 Ferdinand Jan Kinský Pohřben 29. 10. 1806 v knížecí kryptě za velkým oltářem v kostele sv. Isidora. Zemřel ve věku 3 let. 24. 10. 1806 Vídeň Marie Charlotta z Kerpenu 4. 10. Ferdinand Jan Nepomuk Kinský z Vchynic a Tetova center|100 px 4. 12. 1781 Vídeň Josef Arnošt Kinský 12. 1. 1751 Vídeň – 11. 8. 1798 Praha 8. 6. 1801 Praha: Marie Charlotta z Kerpenu Pohřben 6. 11. 1812 v knížecí kryptě. 5. kníže Kinský (1798–1812), mecenáš skladatele Ludwiga van Beethovena. Zemřel tragicky po pádu z koně. Na jeho památku byla zbudována pohřební kaple sv. Kříže ve Veltrusích. 3. 11. 1812 Veltrusy Marie Rosa z Harrachu 25. 11. 1758 Vídeň – 31. 3. 1814 Vídeň 5. Marie Rosa z Harrachu 25. 11. 1758 Vídeň Ferdinand Bonaventura II. z Harrachu 11. 4. 1708 – 28. 1. 1778 Vídeň 23. 4. 1777 Vídeň: Josef Arnošt Kinský Pohřbena 7. 4. 1814 v knížecí kryptě. Po otci zdědila panství Náměšť na Hané. Narodily se jí následující děti: 1. Marie Anna Sidonie, provd. Lobkowiczová (1779–1837, pohřbena v Lobkowiczké hrobce v Hoříně) 2. Marie Rosa Johanna, provd. Kolowrat-Liebsteinská (1780–1842, pohřbena v kostele Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou) 3. Ferdinand Jan (1781–1812; č. 4), 5. kníže 4. František Josef (1784–1823; zakladatel náměšťské hraběcí větve, pohřben v hrobce Kinských v Náměšti na Hané) 31. 3. 1814 Vídeň Marie Rosa z Harrachu 20. 8. 1721 – 29. 8. 1785 6. 12. Marie Anna Kinská z Vchynic a Tetova 8. 6. 1827 Rudolf Kinský Pohřbena 7. 1. 1828 v knížecí kryptě. Zemřela ve věku 6 měsíců. 4. 1. 1828 Praha Vilemína Alžběta z Colloredo-Mannsfeldu 7. 12. Antonie Kinská z Vchynic a Tetova 16. 5. 1832 Josef Ervín Kinský Pochována 6. 9. 1832 v Budenicích. Zemřela ve věku 15 týdnů. září 1832 Mělník Marie Czerninová z Chudenic 8. 11. Rudolf Kinský z Vchynic a Tetova center|100 px 30. 3. 1802 Praha Ferdinand Jan Nepomuk Kinský 12. 5. 1825 Praha: Vilemína Alžběta z Colloredo-Mannsfeldu Pohřben 2. 2. 1836. Do nově postavené hrobky pohřben jako první. 6. kníže Kinský (1812–1836), c. k. komoří, místodržící v Horních Rakousích (prezident v Linci), majitel panství Zlonice, Choceň (od 1824), Horažďovice a Heřmanův Městec. Na Staroměstském náměstí v Praze rozšířil palác Kinských. Na svahu Petřína založil zahradu Kinských s letohrádkem Kinských. Zemřel na tyfus. 27. 1. 1836 Linec Marie Charlotta z Kerpenu 9. 12. Alžběta Kinská z Vchynic a Tetova 29. 5. 1831 Rudolf Kinský Pohřbena v Budenicích 16. 10. 1836. Zemřela ve věku 5 let. 12. 10. 1836 Vilemína Alžběta z Colloredo-Mannsfeldu 10. (10.) Marie Charlotta z Kerpenu 4. 3. 1782 Koblenz 8. 6. 1801 Praha: Ferdinand Jan Nepomuk Kinský Pohřbena 22. 2. 1841 v knížecí hrobce u sv. Isidora. Narodily se jí následující děti: 1. Rudolf (1802–1836), 6. kníže 2. Heřman (1803–1806)