Konstantin Viktor Arnošt Emil Karel Alexandr princ zu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (Konstantin / Constantin Viktor Ernst Emil Karl Alexander Prinz zu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst) (8. září 1828, Wildegg – 14. února 1896, Vídeň) byl rakouský generál a dvořan z významné německé šlechty. Od roku 1848 sloužil v rakouské armádě, nakonec dosáhl hodnosti c. k. generála jízdy (1884). U dvora zastával třicet let funkci nejvyššího hofmistra (1866–1896). Jeho syn Konrad (1863–1918) byl rakouským ministerským předsedou (1906), další syn Gottfried Hohenlohe-Schillingsfürst (1867–1932) byl rakousko-uherským velvyslancem v Německu (1914–1918). Potomstvo se v několika generacích spříznilo s rodem Habsburků.
Životopis náhled|vlevo|Konstantin Hohenlohe-Schillingsfürst (1871) Pocházel z významného německého rodu Hohenlohe, patřil k linii Hohenlohe-Schillingsfürst. Narodil se na zámku Wildegg jako šestý syn knížete Františka Josefa Hohenlohe-Schillingsfürsta (1787–1841) a jeho manželky Konstancie, rozené princezny Hohenlohe-Langenburg (1792–1847). Konstantin studoval ve Vratislavi a na rozdíl od svých starších bratrů vstoupil do služeb habsburské monarchie. V srpnu 1848 vstoupil jako kadet do rakouské armády, ještě téhož roku byl povýšen na poručíka a díky svému původu rychle postupoval v hodnostech. Jako major se v roce 1859 stal pobočníkem císaře Františka Josefa,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 65 dostupné online formálně tehdy příslušel k 2. hulánskému pluku. Jako císařský pobočník v roce 1864 dosáhl hodnosti plukovníka. Po smrti prince Karla z Lichtenštejna byl v roce 1866 jmenován provizorním nejvyšším císařským hofmistrem, v roce 1867 mu byla tato funkce potvrzena definitivně a setrval v ní třicet let až do své smrti, byl též plukovníkem císařských tělesných gard. Jako nejvyšší hofmistr měl mimo jiné na starosti správu císařských budov a podílel se na nové výstavbě na místě zrušených hradeb. V roce 1867 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny a v roce 1870 dosáhl hodnosti generálmajora. Mimo aktivní vojenskou službu byl nakonec povýšen na polního podmaršála (1875) a generála jízdy (1884). V rámci svých aktivit v podpoře umění a kultury byl mimo jiné kurátorem Akademie výtvarných umění ve Vídni a Rakouského uměleckoprůmyslového muzea, angažoval se také jako člen řady spolků.
Rodina V roce 1859 se ve Výmaru oženil s princeznou Marií Paulinou Sayn-Wittgensteinovou (1837–1920), která patřila k nejbohatší německé šlechtě a ve Vídni aktivně podporovala umělce. Měli spolu šest dětí: 1. František Josef (1861–1871) 2. Konrád Maria Eusebius (16. prosince 1863, Vídeň – 21. prosince 1918, Kammern im Liesingtal), rakouský ministerský předseda 1906, ministr vnitra 1915–1916, nejvyšší hofmistr 1917–1918, místodržitel v Rakouském přímoří 1904–1915, manž. 1888 Františka ze Schönborn-Buchheimu (23. března 1866, Vídeň – 16. září 1937, Bad Reichenhall) 3. Filip Konstantin (14. prosince 1864, Vídeň – 27. července 1942, tamtéž), původně státní úředník, později člen řádu benediktinů a profesor teologie ve Vídni 4. Gottfried Maxmilián (8. listopadu 1867, Vídeň – 7. listopadu 1932, tamtéž), rakouský generálmajor, velvyslanec v Německu 1914–1918, manž. 1908 Marie Jindřiška Rakousko-Těšínská (10. ledna 1883, Bratislava – 2. září 1956, Mariazell), rakouská arcivévodkyně 5. Volfgang Bedřich (18. října 1869, Vídeň – 7. prosince 1883, tamtéž) 6. Marie Dorothea (10. dubna 1872, Vídeň – 31. března 1954, Ilz, Štýrsko), manž. 1896 Vollrath hrabě z Lambergu (20. září 1866, Štýrský Hradec – 22. února 1958, Ilz, Štýrsko)
Konstantinův nejstarší bratr Viktor princ Hohenlohe-Schillingsfürst (1818–1893) byl důstojníkem německé armády a v letech 1877–1893 předsedou pruské panské sněmovny. Další bratr Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst (1819–1901) byl nejprve ministerským předsedou v Bavorsku (1866–1870), poté německým velvyslancem v Paříži a nakonec říšským kancléřem Německého císařství (1894–1900).
Tituly a ocenění Jako příslušník knížecího rodu užíval od narození titul prince s nárokem na oslovení Jasnost (Seine Durchlaucht). V roce 1856 byl jmenován c. k. komořím a jako císařský nejvyšší hofmistr obdržel v roce 1865 titul c. k. tajného rady. Během své kariéry obdržel řadu vyznamenání, v roce 1867 byl jmenován rytířem prestižního Řádu zlatého rouna.Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online Mimo jiné byl čestným rytířem Maltézského řádu a ve funkci císařského nejvyššího hofmistra získal řadu vyznamenání od zahraničních panovníků. V rámci svých aktivit v podpoře umění a kultury byl mimo jiné kurátorem Akademie výtvarných umění ve Vídni a Rakouského uměleckoprůmyslového muzea, angažoval se také jako člen řady spolků.Přehled řádů a vyznamenání Konstantina Hohenlohe in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 15 dostupné online Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 87 dislokovaného v Celji.Pěší pluk č. 87 na webu valka.cz dostupné onlinePřehled majitelů pěšího pluku č. 87 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 552 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1867) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Štěpána (1873)
Zahraničí náhled|vpravo|Princ Konstantin Hohenlohe (1869, litografie, Josef Kriehuber) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Ondřeje (Rusko) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko) 60x60pixelů Řád svaté Anny I. třídy s brilianty (Rusko) 60x60pixelů Řád bílého orla (Rusko) 60x60pixelů Řád svatého Vladimíra IV. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád svatého Vladimíra III. tříd. třídy 60x60pixelů rytíř Řádu černé orlice s brilitany (Německo) 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (Německo) 60x60pixelů Řád pruské koruny II. třídy (Německo) 60x60pixelů velkodůstojník Řádu čestné legie (Francie) 60x60pixelů velkokříž Řádu Jižního kříže (Brazílie) 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko) 60x60pixelů Řád Karla III. (Španělsko) 60x60pixelů Řád Serafínů (Švédsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Spasitele (Řecko) 60x60pixelů Řád Pia IX. (Papežský stát) 60x60pixelů Nejvyšší řád Kristův (Papežský stát) 60x60pixelů Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů Řád Osmanie (Osmanská říše) 60x60pixelů Řád zvěstování (Itálie) 60x60pixelů Řád Františka I. (Itálie) 60x60pixelů Řád sv. Januaria (Itálie) 60x60pixelů Řád lva a slunce I. třídy (Persie) alt=|60x60pixelů Řád vycházejícího slunce I. třídy (Japonsko) 60x60pixelů Řád Leopolda (Belgie) 60x60pixelů Řád věže a meče (Portugalsko) alt=|60x60pixelů rytíř Řádu slona (Dánsko) 60x60pixelů Řád Takova (Srbsko) 60x60pixelů Řád bílého orla (Srbsko) 60x60pixelů Řád knížete Danila I. (Černá Hora) 60x60pixelů Řád rumunské hvězdy (Rumunsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko) 60x60pixelů velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu Guelfů (Hannoversko) alt=|60x60pixelů Řád svatého Huberta (Bavorsko) 60x60pixelů Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko) 60x60pixelů Řád bílého sokola (Sasko-výmarské vévodství) 60x60pixelů Domácí řád vendické koruny (Meklenbursko) 60x60pixelů Nasavský domácí řád zlatého lva (Nizozemí)
Odkazy Reference
Literatura Ottův slovník naučný, díl 11.; Praha, 1898 (reprint 1997), s. 469–470 ISBN 80-7185-156-6 Externí odkazy
Rodokmen rodu Hohenlohe-Schillingsfürst dostupné online Konstantin Hohenlohe na webu rakouského parlamentu dostupné online SCHMIDT-BRENTANO, Anton: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Wien, 2007; s. 73 dostupné online Konstantin Hohenlohe v Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950; Wien, 1959; díl 2., s. 393 dostupné online
Konstantin Kategorie:Němečtí šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ondřeje Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Rytíři Řádu bílého orla Kategorie:Nositelé Řádu Pia IX. Kategorie:Nositelé Nejvyššího řádu Kristova Kategorie:Nositelé Řádu Jižního kříže Kategorie:Nositelé Řádu Karla III. Kategorie:Nositelé Řádu zvěstování Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Řádu věže a meče Kategorie:Rytíři Řádu slona Kategorie:Nositelé Řádu Serafínů Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Nositelé Řádu vycházejícího slunce Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Nositelé Řádu Fridrichova Kategorie:Nositelé Řádu württemberské koruny Kategorie:Nositelé Řádu Františka I. Kategorie:Nositelé Řádu svatého Josefa Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu Kategorie:Nositelé Řádu bílého sokola Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Nositelé Řádu knížete Danila I. Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Kategorie:Nositelé Domácího řádu vendické koruny Kategorie:Nositelé Nassavského domácího řádu zlatého lva Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Velkodůstojníci Řádu čestné legie Kategorie:Rytíři Řádu svatého Januaria Kategorie:Narození 8. září Kategorie:Narození v roce 1828 Kategorie:Úmrtí 14. února Kategorie:Úmrtí v roce 1896 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži