Johann markrabě PallaviciniProtože náležel k uherské rodové větvi a na penzi žil trvale v Maďarsku, bývá v pramenech a literatuře často uváděn pod maďarským křestním jménem János. Šlechtický titul markrabě, který Pallaviciniové užívali od středověku, byl již v 19. století vnímán jako archaický, proto bývá Johann Pallavicini uváděn s titulem hraběte, který byl adekvátním ekvivalentem k markraběcímu titulu (18. března 1848 Padova, Itálie – 4. května 1941 Pusztaradvány, Maďarsko) byl rakousko-uherský diplomat ze šlechtické rodiny italského původu. Vynikl především jako dlouholetý rakousko-uherský velvyslanec v Turecku, tuto funkci zastával až do konce první světové války (1906–1918).
Životopis náhled|vlevo|Sídlo Pallaviciniů v Pusztaradvány v Maďarsku Pocházel ze starobylé italské šlechtické rodiny, která se během 19. století usadila mimo jiné v Čechách, na Moravě a v Uhrách. Narodil se jako mladší syn husarského důstojníka Arthura Pallaviciniho (1810–1872) a Terezie, rozené hraběnky Spaurové (1819–1902).Rodokmen rodu Pallavicini dostupé online Studoval v Šoproni a ve Vídni a v roce 1871 vstoupil do diplomatických služeb. Vystřídal nižší diplomatické posty v Berlíně, Paříži, Londýně, Bělehradě a Mnichově, v letech 1894-1899 byl velvyslaneckým radou v Petrohradě.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1897; Vídeň, 1897; s. 38 dostupné online V letech 1899–1906 byl vyslancem v RumunskuJahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1901; Vídeň, 1901; s. 40 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1900; Vídeň, 1900; s. 231 dostupné online a nakonec dlouholetým rakousko-uherským velvyslancem v Turecku (1906–1918).Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1907; Vídeň, 1907; s. 48 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1908; Vídeň, 1908; s. 265 dostupné online V roce 1911 v době nemoci Aloise Aehrenthala dočasně vedl také agendu ministerstva zahraničí. Na počátku první světové války se úspěšně zhostil důležitého úkolu, aby přivedl Osmanskou říši do války po boku centrálních mocností. Později byl kritizován, že ze své pozice doyena diplomatického sboru v Istanbulu důrazně neprotestoval proti genocidě v Arménii. V roce 1917 dostal od císaře Karla I. nabídku na funkci rakousko-uherského ministra zahraničí, kterou ale odmítl. Jeho diplomatická mise v Turecku skončila s rozpadem monarchie a od té doby žil v soukromí na svých statcích v Maďarsku. V roce 1927 byl jmenován členem Horní komory maďarského parlamentu.
Rodina Pallaviciniů vlastnila v 19. a 20. století rozsáhlé statky na Moravě a v Uhrách, samotný Johann byl majitelem menšího statku Pusztaradvány (dnes severní Maďarsko nedaleko od Košic). Ke statku patřilo přibližně 500 hektarů půdyKOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 35, 71 ISBN 978-80-254-9315-1 a zámek postavený v polovině 19. století.Pallavicini kastély na webu kastélyok dostupné online
Tituly a ocenění náhled|vlevo|Syn Arthur (1880–1968) s manželkou Alicí, rozenou hraběnkou de la Fontaine et d'Harnoncourt-Unverzagt (1892–1984) (Wiener Salonblatt, 1912) V roce 1887 byl jmenován c. k. komořím,Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1889; Vídeň, 1889; s. 251 dostupné online při nástupu do funkce velvyslance v Istanbulu obdržel v roce 1906 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1907; Vídeň, 1907; s. 229 dostupné online Přehled řádů a vyznamenání Johanna Pallaviciniho in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 57 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání Johanna Pallaviciniho in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 380 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1918) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1908) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1905) 60x60pixelů velkokříž Řádu Františka Josefa (1902) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů komtur Řádu Františka Josefa (1897) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1893)
Zahraničí 60x60pixelů Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie) 60x60pixelů velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu rumunské koruny (Rumunsko) 60x60pixelů Řád červené orlice III. třídy (Německo) 60x60pixelů Záslužný řád bavorské koruny (Bavorsko) 60x60pixelů Řád sv. Michaela (Bavorsko) 60x60pixelů Řád Takova II. třídy (Srbsko) 60x60pixelů Řád bílého orla (Srbsko)
Rodina Během svého působení v Londýně se v roce 1879 oženil s Angličankou Georginou Reade-Crowe (1852–1936),Rodina Johanna Pallaviciniho na webu geni.com dostupné online která byla později c. k. palácovou dámou. Z manželství se narodili tři synové, kteří sloužili v c. k. armádě.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 696 dostupné online
1. Arthur Pallavicini (14. 9. 1880 Vídeň – 23. 5. 1968 San Francisco), ⚭ (1912) Alice de la Fontaine und d'Harnoncourt-Unverzagt (3. 6. 1892 Ečka, Vojvodina, Srbsko – 13. 6. 1984), rozvedli se v roce 1923 2. Anton (Antal) Pallavicini (5. 10. 1881 – 24. 5. 1929) 3. Johann (János) Pallavicini (13. 4. 1883 Pusztaradvány – 7. 4. 1971 Heidenheim an der Brenz), ⚭ (1912) Márta Solymosy de Loós et Egervár (2. 9. 1892 – 19. 5. 1992 Cleveland)
Johannův starší bratr Eduard (Ede) Pallavicini (1845–1914) patřil k vlivným osobnostem veřejného života v Uhrách, byl též c. k. tajným radou a komořím. Mladší bratr Anton Pallavicini (1850–1916) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti c. k. polního podmaršála.
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1 SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 512 s. ISBN 978-80-278-0059-9 ŽUPANIČ, Jan a kolektiv: Na rozcestí. Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie; Praha, 2010; 216 s. ISBN 978-80-86781-13-6 Externí odkazy
Johann Pallavicini in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online
Johann Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Členové Sněmovny magnátů Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu rumunské koruny Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Řádu bílého orla (Srbsko) Kategorie:Absolventi Vídeňské univerzity Kategorie:Narození 18. března Kategorie:Narození v roce 1848 Kategorie:Narození v Padově Kategorie:Úmrtí 4. května Kategorie:Úmrtí v roce 1941 Kategorie:Úmrtí v župě Borsod-Abaúj-Zemplén Kategorie:Muži