Jindřich hrabě z Lambergu ( Heinrich Graf von Lamberg; 16. července 1841 Prešpurk (Bratislava) – 17. října 1929 Ottenstein) byl rakouský šlechtic a rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v c. k. armádě a dosáhl hodnosti c. k. generála jízdy. Po starším bratrovi byl dědicem rozsáhlého majetku v Rakousku, Uhrách a Čechách spolu s členstvím v Panské sněmovně.
Životopis náhled|vlevo|Zámek Ottenstein v Dolním Rakousku náhled|vlevo|Jindřichova manželka Eleonora, rozená ze Schwarzenbergu (1858–1938), portrét z roku 1884 Pocházel ze staré šlechtické rodiny Lambergů, patřil k linii, která v 18. století získala majetek v Uhrách.Ottův slovník naučný díl XV.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 581 ISBN 80-7185-226-0 Narodil se jako nejmladší syn generála Františka Filipa Lamberga (1791–1848), zavražděného za revoluce v Budapešti, a jeho manželky Karolíny, rozené hraběnky Hoyosové (1811–1875).Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser: 1843; Gotha, 1843; s. 307 dostupné online Po soukromých studiích vstoupil v roce 1859 do armády jako kadet. Zúčastnil se války se Sardinií (1859) a rychle postupoval v hodnostech. V roce 1860 byl již nadporučíkem u 1. hulánského plukuMilitärschematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1863; Vídeň, 1863; s. 418 dostupné online U tohoto regimentu dislokovaného v Banátu byl v roce 1865 povýšen na rytmistra,Militärschematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1867; Vídeň, 1867; s. 458 dostupné online později sloužil u 9. husarského pluku v Komárně.Kais. Königl. Militär Schematismus 1871; Vídeň, 1871; s. 596 dostupné online V hodnosti majora (1879) byl přeložen znovu k 1. hulánskému pluku, tentokrát v Krakově.Kais. Königl. Militär Almanach 1880; Vídeň, 1879; s. 519 dostupné online Zde byl také povýšen na podplukovníka (1882).Kais. Königl. Militär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 597 dostupné online
V roce 1886 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 12. hulánského pluku v Klagenfurtu,Kais. Königl. Militär Schematismus 1887; Vídeň, 1886; s. 632 dostupné online u kterého setrval pět let.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1888; Vídeň, 1887; s. 296 dostupné online V hodnosti generálmajora (1891) byl jmenován velitelem 13. jezdecké brigády v Záhřebu.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 119 dostupné online Následně zastával post velitele 14. jezdecké brigády v Řešově v Haliči.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1894; Vídeň, 1894; s. 113 dostupné online K datu 1. listopadu 1895 dosáhl hodnosti polního podmaršála a převzal velení jezdecké divize ve Stanislavi ve východní Haliči.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 107 dostupné online Později byl pověřen vedením odboru pro chov koní pro armádu na ministerstvu zemědělstvíSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1899; Vídeň, 1898; s. 153 dostupné online V roce 1903 byl penzionován s čestnou hodností generála jezdectva.Služební postup Jindřicha Lamberga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Vídeň, 2007; s. 99 dostupné online
Zemřel na zámku Ottenstein 17. října 1929 ve věku 88 let, pochován byl o tři dny později na hřbitově v nedaleké obci Döllersheim.Wiener Salonblatt, 27. října 1929 dostupné online
Tituly a ocenění Jako příslušník šlechtického rodu byl v roce 1865 jmenován c. k. komořímHof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 119 dostupné online a při příležitosti odchodu do penze získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1903).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 220 dostupné online Během vojenské služby získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Byl nositelem Vojenského záslužného kříže, Vojenské záslužné medaile, Válečné medaile a Jubilejní pamětní medaile. Mimo Rakousko-Uhersko získal velkokříž bavorského Vojenského záslužného řádu a německého Řád pruské koruny II. třídy. s. 265, 279 dostupné online Po starším bratru Františku Emerichovi byl od roku 1901 také dědičným členem rakouské Panské sněmovny.
Majetek Z kdysi široce rozvětveného rodu Lambergů byl na počátku 20. století jedním z mála žijících potomků a po smrti staršího bratra Františka Emericha zdědil v roce 1901 rozsáhlý majetek v Rakousku, Čechách a Uhrách. Největší podíl připadal na majorát Steyr s rozlohou 35 000 hektarů půdy v Horním Rakousku, v Dolním Rakousku vlastnil menší velkostatek Ottenstein.Přehled majetku Jindřicha Lamberga v rakouských zemích in: TITTEL, Ignaz: Schematismus und Statistik des Großgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- und Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark, Praha, 1908; s. 122–123, 295–296 dostupné online České statky o rozloze přes 3 000 hektarů půdy zahrnovaly Žihobce a Žichovice s hradem Rabí.Přehled majetku Lambergů v Čechách in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 318–319 dostupné online Další majetek mu patřil v Uhrách (zámek Mór) s velkostatkem o rozloze přes 1 000 hektarů půdy.KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 31, 70 ISBN 978-80-254-9315-1 Horažďovický Spolek pro zachování a udržování historických památek vedl od svého založení v roce 1913 jednání s Jindřichem Lambergem o opravách hradu Rabí. Lamberg nakonec předal hradní zříceniny do správy Spolku v roce 1920 za symbolickou cenu jedné koruny československé.RUDA, Zdeněk: Tajemství hradu Rabí; Plzeň, 2020; s. 71–72 ISBN 978-80-7640-012-2
Po odchodu do penze žil na dolnorakouském zámku Angern pronajatém od rodiny Kinských (1902–1908),Ruhestands-Schematismus der oesterreichischen-ungarischen Armee 1906; Vídeň, 1906; s. 38 dostupné online později pobýval na starém rodinném sídle v Ottensteinu, ve Vídni sídlil na prestižní adrese Jasomirgotstraße 3 v těsném sousedství katedrály sv. Štěpána.Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1924; Vídeň, 1924; s. 804 dostupné online
Rodina V roce 1883 se oženil s princeznou Eleonorou ze Schwarzenbergu (1858–1938), nejstarší dcerou knížete Adolfa Josefa Schwarzenberga.Rodokmen Schwarzenbergů dostupné online Jejich sňatek se stal významnou společenskou událostí s účastí mnoha prominentních hostů.V době uzavření sňatku byl Jindřich Lamberg již podplukovníkem v c. k. armádě a jako syn generála zavražděného v době uherské revoluce měl prominentní postavení v aristokratické společnosti. Totéž se týkalo nevěsty Eleonory Schwarzenbergové, která byla nejstarší dcerou dědice největšího majetku v monarchii. Datum sňatku bylo stanoveno na den narozenin nevěstina dědečka Jana Adolfa Schwarzenberga 22. května 1883. Svatba se konala ve Schwarzenberském paláci ve Vídni, mši celebroval nevěstin prastrýc kardinál a pražský arcibiskup Bedřich ze Schwarzenbergu. Přehledu svatebních hostů dominuje zástupce císařské rodiny arcivévoda Ludvík Viktor, bratr Františka Josefa. Vládu reprezentovali předseda vlády Eduard Taaffe a ministr zahraničí Gustav Kálnoky. Dalšími zástupci císařského dvora byli nejvyšší hofmistr princ Konstantin Hohenlohe-Schillingsfürst, nejvyšší dvorský maršálek Jan Larisch-Mönnich nebo nejvyšší kuchmistr Volfgang Kinský. Z dalších předních osobností se svatby zúčastnil předseda Panské sněmovny Ferdinand Trauttmansdorff nebo vlivný diplomat kníže Richard Metternich, dále například kníže Jiří Kristián z Lobkowicz, Alfred August Windischgrätz nebo Alexander Schönburg-Hartenstein. Zahraniční diplomatický sbor zastupovali německý velvyslanec kníže Heinrich Reuss a italský velvyslanec hrabě Carlo Robilant. Další početní hosté reprezentovali spřízněné rodiny Lobkowiczů, Auerspergů, Kinských, Mensdorff-Pouilly nebo Schönburg-Hartensteinů.Wiener Salonblatt, 27.5.1883; s. 22–23 dostupné online Eleonora se později stala dámou Řádu hvězdového kříže a c. k. palácovou dámou.POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2024; Praha, 2023; s. 326 ISBN 978-80-85955-53-8 Manželství zůstalo bez potomstva.Rodina Lambergů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 531–532 dostupné online Eleonora zemřela ve věku nedožitých osmdesáti let na zámku Mór 14. února 1938Wiener Salonblatt, 20.2.1938 dostupné online a byla pochována vedle svého manžela na hřbitově v obci Döllersheim v Dolním Rakousku.Hrob Jindřicha a Eleonory Lambergových na webu royaltyguide.nl dostupné online
Díky sňatkům svých starších sester měl Jindřich z Lambergu příbuzenské vazby na několik významných osobností. Jeho švagry byli nejvyšší dvorský maršálek hrabě Antal Szécsen (1819–1896), hrabě Alfons Mensdorff-Pouilly (1810–1894) nebo morganatický syn arcivévody Jana hrabě František z Meranu (1839–1891). Přes svou manželku byl také švagrem knížete Jana Nepomuka Schwarzenberga (1860–1938).
Odkazy Poznámky
Reference
Externí odkazy
Jindřich z Lambergu na webu rakouského parlamentu Rodokmen Lambergů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
Jindřich Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Lidé z Bratislavy Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného řádu (Bavorsko) Kategorie:Narození 16. července Kategorie:Narození v roce 1841 Kategorie:Narození v Bratislavě Kategorie:Úmrtí 17. října Kategorie:Úmrtí v roce 1929 Kategorie:Muži