V2 slovosled () je v syntaxi takové pořadí slov ve větě, kdy se určité sloveso ve větě umisťuje za první složku, která plní funkci tématu věty.Diskuzi V2 principu obsahuje Borsley (1996:220f.), Ouhalla (1994:284ff.), Fromkin et al. (2000:341ff.), Adger (2003:329ff.), Carnie (2007:281f.).

V2 slovosled je běžný v germánských jazycích a používá jej také severokavkazská inguština, juto-aztécký jazyk o'odham, částečně také varianta rétorománštiny sursilvan a ugrofinská estonština. Angličtina je mezi germánskými jazyky výjimkou, protože místo V2 slovosledu používá převážně pořadí SVO, i když vykazuje určité zbytky V2 slovosledu.

K příkladům použití V2 slovosledu v angličtině patří: "Neither do I" (Ani já ne), "[Never in my life] have I seen such things" (Nikdy ve svém životě jsem takové věci neviděl.) Kdyby angličtina používala V2 slovosled ve všech situacích, byly by následující věty správně: "*[In school] learned I about animals" (Ve škole jsem se učil o zvířatech.), "*[When she comes home from work] takes she a nap" (Když přijde domů z práce, chvíli si zdřímne.)

Až na řídké výjimky nepoužívá většina germánských jazyků V2 slovosled ve vestavěných větách. Konkrétně v němčině, nizozemštině a afrikánštině se po komplementizéru klade sloveso na konec vedlejší věty, což se označuje jako VF (z ); naproti tomu jidiš a islandština dovolují V2 slovosled ve všech oznamovacích větách: v hlavních, vestavěných i vedlejších. Kašmírština (indo-árijský jazyk) používá V2 slovosled v oznamovacích obsahových větách, ale VF slovosled ve vztažných větách.

Příklady V2 slovosledu Následují příklady německých vět, které ilustrují princip V2 slovosledu, v němž je druhá pozice obsazena finitním slovesem a první pozici může zaujímat jakákoli složka. Věty (1a) až (1d) mají finitní sloveso spielten ('hrály') ve druhé pozici, přičemž na první pozici jsou různé složky: v (1a) podmět; v (1b) předmět; v (1c) časové určení; a v (1d) místní určení. Hvězdička (*) u vět (1e) a (1f) i v dalších příkladech indikuje, že jsou gramaticky chybné (negramatické); věty (1e) a (1f) jsou negramatické, protože finitní sloveso není na druhé pozici. (1) (a) Die Kinder spielten vor der Schule im Park Fußball. Děti hrály před vyučováním v parku fotbal.

(b) Fußball spielten die Kinder vor der Schule im Park. Fotbal hrály děti před vyučováním v parku.

(c) Vor der Schule spielten die Kinder im Park Fußball. Před vyučováním hrály děti v parku fotbal.

(d) Im Park spielten die Kinder vor der Schule Fußball. V parku hrály děti před vyučováním fotbal.

(e) *Vor der Schule Fußball spielten die Kinder im Park. Před vyučováním fotbal hrály děti v parku.

(f) *Fußball die Kinder spielten vor der Schule im Park. Fotbal děti hrály před vyučováním v parku.

Klasický výklad V2 slovosledu Ve velkých teoretických výzkumech vlastností V2 slovosledu vědci diskutovali o tom, že koncové postavení slovesa v německých a nizozemských vestavěných větách naznačuje, že tyto jazyky mají podkladový slovosled SOV a existují určitá syntaktická přesunová pravidla, která tento podkladový slovosled převádějí na povrchovou reprezentaci, v níž je finitní sloveso na druhé pozici ve větě.

Podle této teorie se nejdříve uplatní „předsunutí slovesa“, které umístí finitní sloveso na první pozici ve větě, a potom „předsunutí složky“, které před finitní sloveso přesune nějakou další složku. Ve výsledku tak bude finitní sloveso vždy na druhé pozici:

“Ten muž se mi líbí/Toho muže mám ráda”

(a) Ich den Mann mag → Podkladový slovosled SOV v moderní němčině Já muž.ACC mít rád

(b) mag ich den Mann → Přesun slovesa na levý okraj mít rád já muž.ACC

(c) den Mann mag ich → Přesun složky na levý okraj muž.ACC mít rád já

Nefinitní slovesa a vestavěné věty

Nefinitní slovesa Princip V2 slovosledu však ovlivňuje pouze pozici finitního slovesa; jeho vliv na nefinitní slovesa (infinitivy, participia, atd.) je jen nepřímý. V různých jazycích s V2 slovosledem zaujímají nefinitní slovesa různé pozice. Například v němčině a nizozemštině se v hlavních větách nefinitní slovesa umisťují do koncové pozice za předmět (pokud je přítomen) tj. pořadí OV. Naproti tomu ve švédštině a islandštině se nefinitní slovesa umisťují za finitní sloveso, ale před předmět (pokud je přítomen), tj. pořadí VO. V2 slovosled se tak uplatňuje pouze na finitní sloveso.

V2 ve vestavěných větách (V následujících příkladech jsou finitní slovesné tvary odlišeny polotučným písmem, nefinitní slovesné tvary kurzívou a předměty podtržením.)

Germánské jazyky je možné rozdělit na tři skupiny podle uplatnění V2 slovosledu ve vestavěných větách:

V2 ve švédštině, dánštině, norštině a faerštině Pořadí slov ve větách v těchto jazycích lze popsat dvěma různými vzory s tradičně číslovanými pozicemi.Příklady jsou probírány v König a van der Auwera (1994) v kapitolách popisujících konkrétní jazyky. Oba vzory mají na konci několik pozic: (5) pro nefinitní slovesné tvary, (6) pro předměty a (7) pro příslovečná určení.

V hlavních větách se používá V2 slovosled. Finitní sloveso musí být na pozici (2) a větná adverbia, jako je záporka 'ne' nebo příslovce jako 'vždy', na pozici (4). Podmět může být na pozici (1), ale pokud tuto pozici zaujímá nějaký jiný tematický výraz, bude podmět na pozici (3).

Ve vestavěných větách se V2 slovosled nepoužívá. Po spojce musí okamžitě následovat podmět, který nemůže být nahrazen tematickým výrazem. První čtyři pozice jsou tedy v pevném pořadí (1) spojka, (2) podmět, (3) větné adverbium, (4) finitní sloveso.

Někteří teoretici považují větná adverbia za důležitá pro vyznačení začátku rozsáhlé složky ve větě; ve vestavěných větách finitní sloveso do této složky patří, v hlavních větách s V2 slovosledem však ne.

Švédština {|cellspacing="8"

||hlavní větavestavěná věta|||||Úvodní— ||finitní slovesospojka||PodmětPodmět||Větné adverbiumVětné adverbium||—finitní sloveso||Nefinitní slovesoNefinitní sloveso||PředmětPředmět||AdverbiumAdverbium |- ||hlavní věta||a.||I dag||ville||Lotte||inte||||läsa||tidningen |- ||||||1||2||3||4||||5||6 |- ||||||dnes||chtěla||Lotte||ne||||číst||noviny||||…

|colspan=7|'Dnes Lotte nechtěla číst noviny.' |- ||vestavěná věta||b.||||att||Lotte||inte||ville||koka||kaffe|| i dag |- ||||||||1||2||3||4||5||6||7 |- ||||||||že||Lotte||ne||chtěla||uvařit||káva||dnes||…||

|colspan=7|'že Lotte dnes nechtěla uvařit kávu'

Dánština {|cellspacing="8"

||hlavní větavestavěná věta|||||Úvodní— ||finitní slovesospojka||PodmětPodmět||Větné adverbiumVětné adverbium||—finitní sloveso||Nefinitní slovesoNefinitní sloveso||PředmětPředmět||AdverbiumAdverbium |- ||hlavní věta||a.||Klaus||er||||ikke||||kommet |- ||||||1||2||||4||||5 |- ||||||Klaus||je|| ||ne||||přijít||||||

|colspan=7|…'Klaus nepřišel.' |- ||vestavěná věta||b.||||når||Klaus||ikke||er||kommet |- ||||||||1||2||3||4||5 |- ||||||||když||Klaus||ne||je||přijít||||

|colspan=7|…'když Klaus nepřišel'

Příkladem varianty jazyka, která tento vzor nedodržuje, je tak zvaná Perkerdansk.

Norština (s více adverbii a více nefinitními tvary, ve dvou variantách jazyka) {|cellspacing="8"

||hlavnívestavěný|||||Úvodní— ||finitní slovesospojka||PodmětPodmět||Větné adverbiumVětné adverbium||—finitní sloveso||Nefinitní slovesoNefinitní sloveso||PředmětPředmět||AdverbiumAdverbium

||hlavní věta||a.||Den gangen||hadde||han||dessverre ikke||||villet sende||sakspapirene||før møtet.|| ||(varianta Bokmål) |- ||||||1||2||3||4||||5||6||7|| |- ||||||že čas||měl||on||naneštěstí ne||||chtěl posílat||dokumenty||před schůzí||…

|colspan=7|'Tentokrát naneštěstí nechtěl posílat dokumenty před schůzí.' |- ||vestavěná věta||b.||||av di||han||denne gongen diverre ikkje||hadde||vilja senda||sakspapira||føre møtet.|| ||(varianta Nynorsk) |- ||||||||1||2||3||4||5||6||7 |- ||||||||protože||on||tentokrát naneštěstí ne||měl||chtěl posílat||dokumenty||před schůzí||…

|colspan=7|'protože tentokrát on naneštěstí nechtěl posílat dokumenty před schůzí.'

Faerština Na rozdíl od kontinentálních skandinávských jazyků může ve vestavěných větách větné adverbium předcházet nebo následovat finitní sloveso. V posledním příkladě je u alternativy s větným adverbiem za finitním slovesem vložena pozice (3a). {|cellspacing="8" ||hlavní větavestavěná věta|||||Úvodní— ||finitní slovesospojka||PodmětPodmět||Větné adverbiumVětné adverbium||—finitní sloveso||—Větné adverbium||Nefinitní slovesoNefinitní sloveso||PředmětPředmět||AdverbiumAdverbium|| |- ||hlavní věta||a.||Her||man||fólk||ongantíð||||||hava fingið||fisk||fyrr |- ||||||1||2||3||4||||||5||6||7 |- ||||||zde||muset||lidé||nikdy||||||chytit||rybu||předtím||…

|colspan=7|'Lidé zde jistě nikdy předtím nechytili rybu.' |- ||vestavěná věta||b.||||hóast||fólk||ongantíð ||hevur|||| fingið|| fisk ||her |- ||||||||1||2||3||4||||5||6||7 |- ||||||||přestože||lidé||nikdy||mít||||chytili||rybu||zde

||||c.||||hóast||fólk||||hevur||ongantíð||fingið|| fisk ||her |- ||||||||1||2||||4||(3a)||5||6||7 |- ||||||||přestože||lidé||||mít||nikdy||chytili||rybu||zde||…

|colspan=7|'přestože lidé zde nikdy nechytili rybu'

V2 v němčině V hlavních větách se používá V2 slovosled; finitní sloveso musí být jako u jiných germánských jazyků na druhé pozici. Všechny nefinitní tvary sloves však musí být v koncové pozici. Na první pozici může být podmět; pokud je však na první pozici tematický výraz, podmět je až za finitním slovesem.

Ve vestavěných větách se V2 slovosled nepoužívá; finitní sloveso musí být v tomto případě až za všemi nefinitními tvary sloves na konci věty.

Němečtí gramatici tradičně používají dělení věty na pole. Vedlejší věty, které předcházejí hlavní větu, jsou umistěny v prvním poli (Vorfeld), a vedlejší věty, které jsou za hlavní větou, jsou v koncovém poli (Nachfeld). Centrální pole (Mittelfeld) obsahuje většinu nebo veškerý materiál věty, a je ohraničené pozicemi levé závorky (Linke Satzklammer) a pravé závorky (Rechte Satzklammer).

V hlavních větách se počáteční prvek (podmět nebo tematický výraz) umisťuje do prvního pole, finitní sloveso na druhé pozici tvoří levou závorku, a všechny nefinitní slovesné tvary tvoří pravou závorku.Ve vestavěných větách tvoří levou závorku spojka, pravou závorku všechna slovesa. V německých vestavěných větách je finitní sloveso za všemi nefinitními.

NěmčinaTento a jiné příklady jsou rozebírány ve Fagan (2009) {|cellspacing="8"

||||| První pole ||Levá závorka||Centrální pole||||||||Pravá závorka ||||||koncové pole |- | Hlavní věta||a.||Er || hat |||dich ||gestern ||nicht |||| angerufen ||||||weil er dich nicht stören wollte. |- |||||on || má || vy ||včera|| ne || ||zavolal|| || ||

|colspan=10|… 'Včera vám nezavolal, protože vás nechtěl rušit.' |- | || b. || Sobald er Zeit hat || wird || er || dich||||||anrufen |- | || || Jakmile on má čas || bude ||on || vy||||||zavolat ||||||

|colspan=10|…'Až bude mít čas, zavolá vám.' |- | Vestavěná věta||c.||||dass || er |||dich ||gestern ||nicht || angerufen hat |- |||||||že || on |||vy ||včera ||ne || zavolal má||||||

|colspan=10|…'že vám včera nezavolal'

V2 v nizozemštině a afrikánštině V hlavních větách se používá V2 slovosled; finitní sloveso musí být na druhé pozici. Ale ve vedlejších větách mohou mít slovesné klastry dva slovosledy.

Hlavní věty:

V nizozemštiněPodobné příklady jsou diskutovány v Zwart (2011) {|cellspacing="8" ||||| První pole ||Levá závorka||Centrální pole||||||||Pravá závorka ||||koncové pole |- | Hlavní věta||a.||De Māori || hebben |||Nieuw-Zeeland |||||||| ontdekt |- |||||Maoroivé|| mít |||Nový Zéland |||||||| objeven||||

|colspan=7|…' Maorové objevili Nový Zéland.' |- |||b.||Tussen ongeveer 1250 en 1300||ontdekten||de Māori |||Nieuw-Zeeland |||||||| |- |||||Mezi přibližně 1250 a 1300||objevili||Maorové|||Nový Zéland |||||||||||

|colspan=7|…'Maorové objevili Nový Zéland někdy mezi lety 1250 a 1300.' |- |||c.||Niemand||had|| |||||||||gedacht ||||dat ook maar iets zou gebeuren. |- |||||Nikdo||měl|| |||||||||považovaný |||| že také

|colspan=7|…'Nikdo si nemyslel, že by se mohlo něco stát.'