Richard Gabriel Cyr Gasquet (* 18. června 1986 Béziers) je francouzský profesionální tenista, vítěz smíšené čtyřhry na French Open 2004 po boku Taťány Golovinové a bronzový olympijský medailista z mužské čtyřhry londýnských her 2012 s Julienem Benneteauem. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál šestnáct turnajů ve dvouhře a dva ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset singlových titulů., přístup:
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2007 na 7. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2008 na 45. místě. V roce 2020 se jeho trenérem stal Julien Cassaigne., přístup:
V roce 2002 se stal juniorským mistrem světa ITF. Premiérový titul na okruhu ATP získal v červnu 2005 na travnatém Nottingham Open, když ve finále přehrál běloruského hráče Maxe Mirného. V letech 2007 a 2012 také triumfoval na portugalském Estoril Open. V letech 2007 a 2013 si zahrál základní skupinu závěrečného Turnaje mistrů.
Týmové soutěže Davis Cup Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2005 čtvrtfinálem Světové skupiny proti Rusku, v němž vyhrál nad Andrejevem a podlehl Davyděnkovi. V roce 2014 se stal členem týmu, které postoupilo do lillského finále proti Švýcarsku. Po boku Juliena Benneteaua odešli poraženi ze sobotní čtyřhry od olympijských vítězů Rogera Federera a Stana Wawrinky. Se ziskem pouhých osmi gamů pak v nedělní dvouhře nestačil na Federera, což znamenalo porážku Francie 1:3 na zápasy. V základní skupině listopadového finále Davis Cupu 2021 nestačil na Tomáše Macháče. Francouzi přesto Česko porazila 2:1 na zápasy.
Do února 2024 v soutěži nastoupil k dvaceti třem mezistátním utkáním s bilancí 16–11 ve dvouhře a 4–2 ve čtyřhře., přístup:
Letní olympijské hry Francii reprezentoval na londýnských Hrách XXX. olympiády, kde jako šestnáctý nasazený podlehl ve druhém kole dvouhry Kypřanu Marcosu Baghdatisovi. V soutěži čtyřhry vyhrál spolu s Julienem Benneteauem zápas o bronzovou medaili, když přehráli španělský pár Feliciano López a David Ferrer.
Hopman Cup Za Francii nastoupil poprvé na Hopman Cupu 2012. V páru s Marion Bartoliovou obsadili první místo v základní skupině B, když všechny tři mezistátní zápasy vyhráli. Ve dvouhrách porazil Číňana Wu Ti, Australana Lleytona Hewitta i Španěla Fernanda Verdasca. Ve finále však nestačili na Českou republiku 0:2 na zápasy, když o výsledku rozhodly již dvouhry. Po dvousetovém průběhu odešel poražen od Tomáše Berdycha a Bartoliová nestačila na Petru Kvitovou.
Podruhé do Perthu zavítal jako 18. hráč žebříčku v roce 2017 po boku Kristiny Mladenovicové. V singlu základní skupiny prohrál se Švýcarem Rogerem Federerem a porazil Němce Alexandra Zvereva i Brita Daniela Evanse. Ve finále dvojici čekaly Spojené státy americké. V úvodním singlu zdolal Jacka Socka. Přestože poté Mladenovicová podlehla Coco Vandewegheové, společně triumfovali nad Američany v závěrečné smíšené čtyřhře. Francie tak vybojovala druhý titul na Hopmanově poháru po výhře 2:1 na zápasy.
Tenisová kariéra náhled|Podání na French Open 2018 Tenis začal hrát ve čtyřech letech v tenisovém klubu TC Sérignan, kde jej až do juniorského věku vedl otec Francis Gasquet. Již v devíti letech se objevil na obalu francouzského Tennis Magazine jako velký tenisový talent. V juniorské kategorii vyhrál v sezóně 2002 singlové soutěže French Open a US Open a na Australian Open došel do semifinále. V září téhož roku se stal juniorskou světovou jedničkou a na konci roku byl vyhlášen juniorským mistrem světa.
Na okruhu ATP Tour debutoval v dubnu 2002 turnajem kategorie Masters Series na antukovém Monte Carlo Masters, kde obdržel do kvalifikace divokou kartu. Poté, co se z ní probojoval do hlavní soutěže, stal se – v 15 letech a 10 měsících věku –, nejmladším tenistou od roku 1988 a Tommyho Hoa, který dokázal vyhrát utkání na turnaji ATP. V prvním kole přešel přes Argentince Franca Squillariho.
Premiérový grandslam odehrál na květnovém French Open 2002, když do utkání hlavní soutěže nastoupil v 15 letech, 11 měsících a 9 dnech jako druhý nejmladší tenista v této nejvyšší kategorii. Přes zisk úvodní sady proti pozdějšímu vítězi pařížského majoru Albertu Costovi, ztratil zbývající tři. Na grandslamu se nejdále probojoval do semifinále Wimbledonu 2007.
Jako 82. hráč žebříčku podlehl ve čtvrtfinále orléanského challengeru během září 2021 Jiřímu Veselému. Ve finále lednového ASB Classic 2023 zdolal druhého nasazeného Brita a světovou dvanáctku Camerona Norrieho po třísetovém průběhu. Připsal si šestnáctý singlový titul na túře ATP a první od travnatého Libéma Open 2018. Na Auckland Open se v 36 letech stal nejstarším šampionem turnaje.
Na ASB Classic 2024 přicestoval jako obhájce titulu. Z pozice sedmdesátého šesté hráče žebříčku v úvodu podlehl krajanu a jedinému teenageru v Top 50 Arthuru Filsovi, který jej i podruhé přehrál. Po 18 letech tak v polovině ledna 2024, ve 37 letech, vypadl z první světové stovky, v níž figuroval nepřetržitě od dubna 2005. V přepočtu se jednalo o 956 týdnů. Delší kontinuální období v ní k lednu 2024 strávili jen Federer (1 165 týdnů) a Nadal (1 029 týdnů).
Dopingová aféra Francouzský deník L'Équipe 9. května 2009 uvedl, že byl v březnu téhož roku pozitivně testován na přítomnost kokainu, což vedlo k jeho odhlášení z Miami Masters. V rozhovoru z 5. června téhož roku pro stejné periodikem odmítl užití kokainu. Následně mu byla dočasně pozastavena účast na okruhu. Očištěn byl poté, co pozitivní nález zdůvodnil vyjádřením, že kokain se do těla dostal bez jeho vědomí, když se líbal s dívkou na party. Od 16. července 2009 tak mohl opět startovat. Ocenil také Rafaela Nadala za jeho podporu během pozastavené činnosti. Do tenisového světa se vrátil na konci srpna turnajem Pilot Pen Championships 2009 v New Havenu, kde nepostoupil z kvalifikace do hlavní soutěže.
Trenérské vedení
Finále na Grand Slamu
Smíšená čtyřhra: 1 (1–0) Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeři ve finále výsledekVítěz 2004 French Open antuka Taťána Golovinová Cara Blacková Wayne Black 6–3, 6–4
Finále na okruhu ATP Tour LegendaD – dvouhra; Č – čtyřhra Grand Slam (0) Turnaj mistrů (0) ATP Masters Series / ATP Tour Masters 1000 (0–3 D; 0–1 Č) ATP International Series Gold / ATP Tour 500 (0–2 D) ATP International Series / ATP Tour 250 (16–12 D; 2–1 Č)
Dvouhra: 33 (16–17) Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledekFinalista1.11. října 2004Mety, Francietvrdý (h) Jérôme Haehnel6–7(9–11), 4–6Finalista2.9. května 2005Hamburk, Německoantuka Roger Federer3–6, 5–7, 6–7(4–7)Vítěz1.13. června 2005Nottingham, Spojené královstvítráva Max Mirnyj6–2, 6–3Vítěz2.19. června 2006Nottingham, Spojené království tráva Jonas Björkman6–4, 6–3Vítěz3.10. července 2006Gstaad, Švýcarskoantuka Feliciano López7–6(7–4), 6–7(3–7), 6–3 Finalista3.7. srpna 2006Toronto, Kanadatvrdý Roger Federer6–2, 3–6, 2–6Vítěz4.23. října 2006Lyon, Franciekoberec (h) Marc Gicquel6–3, 6–1Finalista4.29. dubna 2007Estoril, Portugalskoantuka Novak Djoković6–7(7–9), 6–0, 1–6Vítěz5.30. září 2007Bombaj, Indietvrdý Olivier Rochus6–3, 6–4Finalista5.1. října 2007Tokio, Japonskotvrdý David Ferrer1–6, 2–6Finalista6.13. července 2008Stuttgart, Německoantuka Juan Martín del Potro4–6, 5–7Finalista7.16. ledna 2010Sydney, Austrálietvrdý Marcos Baghdatis4–6, 6–7(2–7)Vítěz6.22. května 2010Nice, Francieantuka Fernando Verdasco6–3, 5–7, 7–6(7–5)Finalista8.1. srpna 2010Gstaad, Švýcarskoantuka Nicolás Almagro5–7, 1–6Finalista9.6. května 2012Estoril, Portugalsko antuka Juan Martín del Potro4–6, 2–6Finalista10.12. srpna 2012Toronto, Kanada tvrdý Novak Djoković3–6, 2–6Vítěz7. 30. září 2012Bangkok, Thajsko tvrdý (h) Gilles Simon6–2, 6–1Vítěz8. 5. ledna 2013Dauhá, Katar tvrdý Nikolaj Davyděnko3–6, 7–6(7–4), 6–3Vítěz9. 10. února 2013Montpellier, Francietvrdý (h) Benoît Paire6–2, 6–3Vítěz10. 20. října 2013Moskva, Ruskotvrdý (h) Michail Kukuškin4–6, 6–4, 6–4Finalista11.9. února 2014Montpellier, Francietvrdý (h) Gaël Monfils4–6, 4–6Finalista12.21. června 2014Eastbourne, Spojené královstvítráva Feliciano López3–6, 7–6(7–5), 5–7Vítěz11.8. února 2015Montpellier, Francie tvrdý (h) Jerzy Janowicz 3–0skrečVítěz12. 3. května 2015Estoril, Portugalskoantuka Nick Kyrgios6–3, 6–2Vítěz13.7. února 2016Montpellier, Francie tvrdý (h) Paul-Henri Mathieu7–5, 6–4Finalista13.2. října 2016Šen-čen, Čína tvrdý Tomáš Berdych6–7(5–7), 7–6(7–2), 3–6Vítěz14.23. října 2016Antverpy, Belgietvrdý (h) Diego Schwartzman7–6(7–4), 6–1Finalista14.12. února 2017Montpellier, Francie tvrdý (h) Alexander Zverev6–7(4–7), 3–6Finalista15. únor 2018Montpellier, Francietvrdý (h) Lucas Pouille6–7(2–7), 4–6Vítěz15. červen 2018Rosmalen, Nizozemskotráva Jérémy Chardy6–3, 7–6(7–5)Finalista16. červenec 2018Stockholm, Švédskoantuka Fabio Fognini3–6, 6–3, 1–6Finalista17. červenec 2021Umag, Chorvatskoantuka Carlos Alcaraz2–6, 2–6Vítěz16. leden 2023Auckland, Nový Zélandtvrdý Cameron Norrie4–6, 6–4, 6–4 Čtyřhra: 4 (2–2) <div style="overflow-x:auto"> Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledekVítěz1.8. května 2006Mety, Francietvrdý (h) Fabrice Santoro Julian Knowle Jürgen Melzer3–6, 6–1, [11–9]Finalista1.14. dubna 2007Monte-Carlo, Monakoantuka Julien Benneteau Bob Bryan Mike Bryan2–6, 1–6Vítěz2.7. ledna 2008Sydney, Austrálietvrdý Jo-Wilfried Tsonga Bob Bryan Mike Bryan4–6, 6–4, [11–9]Finalista2.1. listopadu 2009Petrohrad, Ruskotvrdý (h) Jérémy Chardy Colin Fleming Ken Skupski6–2, 5–7, [4–10]
Utkání o olympijský bronz
Mužská čtyřhra: 1 (1–0) Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledekBronz 2012Londýn – LOH, Spojené královstvítráva Julien Benneteau David Ferrer Feliciano López7–6(7–4), 6–2 Finále soutěží družstev: 5 (2–3) Stav č. datum soutěž povrch spoluhráči soupeři ve finále výsledekFinalista1.7. ledna 2012Hopman CupPerth, Austrálietvrdý (h) Marion Bartoliová Petra Kvitová Tomáš Berdych0–2Finalista2.21.–23. listopadu 2014Davis CupVilleneuve-d'Ascq, Francieantuka (h) Jo-Wilfried Tsonga Gaël Monfils Julien Benneteau Roger Federer Stan Wawrinka Marco Chiudinelli Michael Lammer1–3Vítěz1.7. ledna 2017Hopman CupPerth, Austrálietvrdý (h) Kristina Mladenovicová Coco Vandewegheová Jack Sock2–1Vítěz2.24.–26. listopadu 2017Davis CupVilleneuve-d'Ascq, Francietvrdý (h) Jo-Wilfried Tsonga Lucas Pouille Pierre-Hugues Herbert David Goffin Steve Darcis Ruben Bemelmans Joris De Loore3–2Finalista3.23.–25. listopadu 2018Davis CupVilleneuve-d'Ascq, Francieantuka (h) Lucas Pouille Jérémy Chardy Pierre-Hugues Herbert Jo-Wilfried Tsonga Marin Čilić Borna Ćorić Franko Škugor Mate Pavić Ivan Dodig1–3 Chronologie výsledků na Grand Slamu
Dvouhra Turnaj2002200320042005200620072008200920102011201220132014201520162017201820192020202120222023 Australian OpenA1. kolo1. koloA1. kolo4. kolo4. kolo3. kolo1. kolo3. kolo4. kolo4. kolo3. kolo3. koloA3. kolo3. koloAAA2. kolo1. kolo0 / 1625–16French Open1. kolo1. kolo1. kolo3. kolo2. kolo2. koloAA1. kolo4. kolo4. kolo4. kolo3. kolo4. koloČF3. kolo3. kolo2. kolo1. kolo2. kolo2. kolo1. kolo0 / 2029–20WimbledonAA1. kolo4. kolo1. koloSF4. koloAA4. kolo4. kolo3. kolo2. koloSF4. kolo1. kolo1. kolo1. koloNH2. kolo3. kolo1. kolo0 / 1731–17US OpenQ2AQ14. kolo4. kolo2. kolo1. kolo1. kolo4. kolo2. kolo4. koloSF3. koloČF1. kolo1. kolo3. kolo1. kolo2. kolo1. kolo3. kolo1. kolo0 / 1930–18výhry–prohry0–10–20–38–34–410–36–32–23–39–412–413–47–414–47–34–46–41–31–22–36–40–40 / 72115–71
Postavení na konečném žebříčku ATP
Dvouhra Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 Pořadí 1303. 166. 93. 109. 16. 18. 8. 24. 52. 30. 19. 10. 9. 26. 9. 18. 31. 26. 61. 47. 86. 68. 76. Čtyřhra Rok 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017–2023 Pořadí 1315. 428. 965. 418. 111. 76. 82. 130. 454. 207. 182. 237. 188. 600. 849. — Odkazy
Reference
Externí odkazy
Richard Gasquet – oficiální stránky
Kategorie:Francouzští tenisté Kategorie:Vítězové French Open